Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

PROJECT: Rose Noir 6

Čtvrtek v 12:34 | RozaBellaBelikov |  PROJECT: Rose noir
Jako omluva za dlouhé čekání počas prázdnin..přece vás nenechám dlouho čekat :)
 

PROJECT: Rose Noir 5

Úterý v 18:38 | RozaBellaBelikov |  PROJECT: Rose noir
Tak jsme zpátky z dovolené, někteří trochu opálení a někteří trochu spálení, ale kluci jsou nadšení a my k smrti utahaní, takže si dovoluji tvrdit, že se dovolená vydařila i přes veškeré těžkosti a trápení před odjezdem. A teď troška akce, děj se začal přiostřovat.

PROJECT: Rose Noir 4

24. července 2017 v 19:45 | RozaBellaBelikov |  PROJECT: Rose noir
Pracovala jsem jako vzteklá na mojí narozeninové povídce. Pořád jsem si lámala hlavu, kterou bych měla napsat a vydat až mi na mysl padl Project a bylo jasno. Chvilku mi sice trvalo než jsem našla to pravé a konečně s tím byla spokojená, ale myslím, že to za menší spoždění stálo.
Děkuji všem za krásná přání k narozeninám a slibuji, že už nebudu pít ani na oslavu a když mám zařízené hlídání. Kocovina je sviněS vyplazeným jazykem.
 


Nevěsta z pekla 9

21. července 2017 v 7:45 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla
Omlouvám se za zpoždění, ale po celém dni na koupališti s dvěmi tornády jsem doma padla za vlast :-)
Všechno nejlepší našemu včerejšímu oslavenci Anabel :)

Nevěsta z pekla 8

19. července 2017 v 22:47 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla
Připravte si kapesníčky, protože to co se stane v téhle kapitole vás zaručeně rozpláče. Mě při psaní určitě. Pracovala jsem na povídkách celý dlouhý týden, kromě víkendu, kdy jsme dělali oslavu a mám tu pro vás dárek od mého nejmenšího- Jiříka- , který právě dnes, přesně ve čtyři hodiny odpoledne dosáhl věku dvou let!! Tak oba doufáme, že se vám to bude líbit a zítra se těšte na narozeninovou povídku a hned den na to na další, tentokrát tu moji :-)

Nevěsta z pekla 7

11. července 2017 v 11:08 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla

Věnováno Missax. Všechno nejlepší k narozeninám, ikdyž trochu opožděně. PlačícíChtěla jsem ti věnovat kapitolu z povídky Začala jsem znovu žít, ale nějak se těm mým "andílkům" podařilo zakódovat celý dokument a já se do něj nemůžu pořádně dostat. Modlím se jen, aby se bráchovi podařilo to rozkódovat a já tak nenávratně nepřišla o celý dokument. A to se mi to zrovna tak povedlo....


Nakonec šli brzy spát, ani jeden nevěděl jak po tomhle spolu budou mluvit a tak ji dal čas. Když se probudil, tak ho překvapilo, že postel vedle něho je prázdná. Většinou Rose spala natisklá přímo na něm. Ze začátku ho to vždy šokovalo, ale zvyknul si a teď se probudil, protože mu podvědomně chybělo teplo jejího těla.
"Rozo?"
Rozhlédl se okolo a nelíbilo se mu, že ji nikde nevidí. Kde byla? Najednou se otevřely dveře do koupelny a mezi nimi stála. Nahá jako v den, kdy přišla na svět. Vypadala nádherně. Kapky vody jí klouzaly po těle a ve chvíli kdy si rozpustila sepnuté vlasy, které si sepla, aby si je nenamočila a on se mohl kochat pohledem na tu scénu před sebou, si byl jistý, že nikdy k nikomu necítil to co k ní a to ho trochu vyděsilo. Bylo opravdu možné, že ji miloval?
Rose se na něj přímo s ďábelským úsměvem podívala, pak povytáhla obočí a její pohled sklouzl po jeho těle. Doslova cítil jak její pohled pálil.
"Jak říkáte vy smrtelníci...: Tohle je pohled pro bohy."
Pohledem mu přejela po nahé hrudi. V noci šel spát jen ve spodním prádle, protože v noci bylo na tohle roční období překvapivé horko. Přešla k posteli a jako kočka se vyšplhala až na něj. Její měkké tělo krásně pasovalo k tomu jeho. Pomalu se přestával ovládat, ale nesměl si to dovolit. Aspoň do doby než mu všechno vysvětlí, aby věděl do čeho jde.
"Rozo, neškádly mě prosím."
"Tobě se to nelíbí?"
"To jsem neřekl, ale musíme si promluvit. Připojíš se ke mně na dnešní pochůzce? Nechci, aby někdo slyšel o čem se budeme bavit."
"A nechceš to probrat tady?"
"Nechci tady chodit jako lev v kleci..."
Zkoumavě si ho přeměřila, ale přikývla. "Cokoliv chceš."
Trochu si oddychl, že bez řečí souhlasila, ale klid mu to nepřineslo. Byl jak na trní a s každou blížící minutou k očekávanému rozhovoru to bylo jen a jen horší. Nakonec vedle sebe kráčeli mezi stromy.
"Tak co jsi mi chtěl, Dimitri?"
Posbíral veškerou svoji odvahu a zadíval se na ni. Postavil se před ní, aby se zastavila a zhluboka se nadechl. "Chtěl bych vědět všechno...pokud budu souhlasit s tím...vším....tak chci vědět, co se stane."
"Ptáš se mě na naši společnou budoucnost?" Její oči zářily štěstím a on si přál, aby z její tváře ten výraz už nikdy nezmizel, ale musel se zklidnit.
"Vlastně ano. Chci to vědět, abych se mohl rozhodnout, co vlastně chci."
"Ty mě nechceš? Nelíbím se ti?"
V jejích očích se zaleskly slzy a tak ji opatrně objal. Chytila se jeho kabátu na jeho zádech a zabořila mu tvář do hrudi. "Tak to není. Jsi moc krásná a úžasná a to všechno okolo. Jen.."
"Jen co?"
"To jsem neměl říkat, promiň."
Podívala se mu do očí a pak se ho pustila a odstoupila od něj jako kdyby se popálila. "Jen nejsem člověk."
"Rozo...."
"Je to tak, že jo? Vadí ti, že jsem démon a že nejsem jako ty." Pravačkou si zakryla oči. Všiml si jak se jí zkroutily rty a její ramena se začala otřásat. "Věděla jsem to. Někdo jako já....někdo jako já se neměl nikdy narodit. Měla mě matka zabít, bylo by to tak lepší...."
Zhrozil se. Co to říká?! Rychle si ji stáhnul do náruče, kde se mu naplno rozplakala. Tohle nechtěl.
"Na tobě není nic špatného. Nevadí mi, že jsi démon, ale nic o tvém způsobu života nevím. Nic o tvém světě. Rád bych věděl, jak to bude vypadat, když se s tebou svážu. Budu muset odejít? Už nikdy nevidět svoji rodinu? Vysvětli mi to prosím."
Chvilku to trvalo než se uklidnila. Půjčil jí kapesník, aby si otřela slzy. Váhavě se na něj usmála a chystala se promluvit, když si všiml jak se její tělo napjalo.
"Rozo?"
Postavila se před něj a sledovala les před nimi. Absolutně nechápal, co se děje a proč se takhle chová. Jako by se ho snad snažila..chránit? A před čím?
Překvapeně zamrkal, protože před vteřinkou sledoval jen stromy a pak se tam najednou objevila Tasha. Co tady proboha dělala? Pokusil se k ní dojít, ale Rose ho zadržela.
"Nechoď k ní. Přišlo s ní něco zlého."
Překvapeně se po ní podíval a zstal na místě. Něco zlého? S Tashou? Přešla k ní a on šokovaně sledoval, jak zvedla levou ruku a dala jí šokované ženě na hlavu. Ta ihned šokovaně vykřikla.
"Co to děláš?! Chceš ji zabít?!"
"Vypadni z ní, ty hajzle...."
"Přestaň, Rose! Zapomněla jsi na svůj slib?!!"
Podívala se po něm, ale nakonec od ní se znechuceným výrazem odstoupila, ta se ihned bezvládně sesunula k zemi. Chtěl se k ní vrhnout, ale její smích ho překvapil.
"Nemůžu uvěřit, že někdo, kdo má nejděsivější pozici v podsvětí poslouchá prosby obyčejného smrtelníka."
Šokovaně sledoval, jak z bezvládného těla začal stoupat modrý dým a v tom modrém dýmu se z ničeho nic objevil mladík s rukama v kapsách a velice zákeřným pohledem. Měl na sobě oblek, košili ledabyle zapnutou a povolenou kravatu. Měl rozcuchané černé vlasy a sledoval je očima plnýma zloby, které připomínaly popraskaný jantar.
"Co...?"
"Žádný strach, bude v pořádku. Jen jsem si vypůjčil její tělo."
"Já jsem ta kterou chceš zabít, tak z toho Dimitriho vynech."
"Princezna Rosemarie..a její smrtelný mazlíček...."
"Vildo..co tu chceš, ty hnisající vřede?"
"Taková nevychovanost od dcery vládce pekel..tsss."
"Sklapni a vyklop, co tu chceš."
"Přišel jsem se samozřejmně seznámit s hračkou mojí budoucí ženy. Nechám ho na živu, ikdyž tě pustil z mé pečlivě připravované pasti. Docela rád bych věděl, jak chutná princeznin nastávající."
Hračkou? Budoucí ženy?
"Jen tvé zbožné přání. Dost jasně jsem ti řekla, že s tebou nic mít nechci a ani mít nebudu. Ani teď, ani nikdy jindy."
"Měla bys mít manžela, který ti pomůže vládnout. Někoho, kdo je dost silný a rozumí poměrům mezi démony. Vážně si myslíš, že špinavý smrtelník je vhodný kandidát? Pokud si ho chceš nechat, budu velkorysý a nezabiju ho. Budeš si ho moct nechat na hraní."
"Ty si myslíš, že jsi v pozici kdy si můžeš klást podmínky?"
"Proč bych nemohl?"
"Přišel jsi o svého komplice. Nebo ti nebylo divné, že ještě nedorazila?"
Vildo se zamračil. "Cos jí udělala?!"
"To, co jste vy udělali mě."
On se celý třásl, ale Rose se na něj zákeřně usmívala. "Copak? Nemáš radost?"
"Kde je teď?"
"Nechala jsem ji jako dárek na hraní pro nižší démony."
"Které konkrétně máš na mysli?!"
Zákeřně se usmála. "Zkus hádat."
"Ty jedna zvrácená mrcho!"
"Ale copak? Musím uznat, že ta past se vám povedla. Tvůj nápad? Byla docela promyšlená, vážně. Nepočítali jste, ale s mým mužem. Udělal vám čáru přes rozpočet, jak se tak říká, že? Když jsem pak držela ten obojek v rukou....věděla jsem, že tomu kdo mi ho nasadil ho vrátím a vida. Už se tak stalo."
"Kdys jí tam odvlekla?!"
"Před několika hodinami. Touhle dobou už je nejspíš mrtvá...nebo si to aspoň přeje....."
Vildo se okamžitě přeměnil do své démoní podoby a Rose ho následovala. Překvapilo ho, když viděl jak vypadal ve své démonní podobě. Pořád vypadal svým způsobem stejný. Jen vlasy měl delší a na čele měl dvě krvavé rány a ďolíky jako kdyby tam dříve měl rohy. Místy byla jeho kůže popraskaná černými prasklinami a jeho oči ztratily veškeré bělmo a staly se z nich dvě černočerné propasti.
Chvilku na to se tam objevilo několik jeho poskoků. Rose nezaváhala a rozeběhla se jim naproti. Dvakrát se odrazila a vyskočila do vzduchu. Jednoho, co po ní skočil kopla otočkou do hlavy, dalšího chytila a odhodila od sebe. Dopadla na zem a otočkou u země podrazila nohy dalšímu. Na její tváři byl úsměv jako kdyby si tenhle souboj užívala. Snažila se dostat k Vildovi, který pomalu ustupoval dozadu a zatím nezasahoval, jen sledoval boj před ním a vypadalo to, že nad něčím hluboce přemýšlí. Rose se odrazila a s pomocí křídel se vrhla kupředu jako neřízená střela. Její tělo se roztočilo a křídla ji obalila, takže vypadala jako letící kulka. Dopadla mezi šest poskoků. Otočkou máchla křídly a zvedl se vítr, který vyzvedl překvapené muže ze země. Odrazila se, aby vykočila do stejné výšky a během otočky od jejího těla vyletělo přesně šest zářivých dýk, které se neomylně zabodla do těl, která dopadla nehybně na zem. Všiml si, že to nejsou dýky, ale peří. Černé peří, které zářilo fialovou barvou. Dopadla na zem čelem k němu. Byla lehce předkloněná jako herečka v divadle při závěrečné děkovačce a zadívala se na něj jako kdyby čekala, že ji za její předvádění pochválí. Měl touhu protočit oči, ale ovládl se. Když jí to dělá radost....
Složila křídla a řes rameno se podívala na ty tři, co se zvedli a vydali se za ní. Jen si propletla prsty, protáhla si ruce až jí zakřuplo v kloubech a s otočkou se na ně vrhla. Stále ho nepřestalo udivovat jak její křídla kopírují její pohyby a vytváří tak jakýsi štít kolem jejího těla.
Vildo se pohl a chtěl na ni zaútočit, ale uskočila saltem dozadu, odrazila se od stromu a vrhla se na něj. V ruce jednu ze zářivých dýk. Dopadla dopodřepu a všiml si krve která odkapávala z její zbraně na zem. Pohlédl na Vilda a ten se držel za krvácející šrám na jeho čelisti. Kousek níž a podřízla by mu krk jako praseti na porážku.
Utřel si krev a tvrdě se na ni zahleděl, ale ona jen zůstala jak byla a zápěstím udělala zvláštní pohyb a v její ruce se ze vzduchu zhmmotnily tři zářivá pírka. Ihned se zase dali do boje a on jen bezmocně sledoval jejich boj, který spíš vypadal jako tanec.
"Oh, princezno zdá se, že nejste ve formě, protože jste dlouho nejedla. Ikdyž máte svého nastávajícího,vypadá to, že vám neumožnil se s ním spojit."
"Sklapni!"
Byla to pravda? Rose opravdu dodržela slib, který mu dala....
Slibuji, že nebudu jíst lidi, když mi na oplátku slíbíš, že se staneš mým ženichem...
Znovu se vrhla na Vilda a všude po okolí zůstávaly zářivé pírka. Vyskočila do vzduchu, udělala otočku při které máchla křídlem a na Vilda se spustil déšť pírek.
"To ti nepomůže."
Zakryl se křídlem, odrazil se ze země a než stihla Rose uhnout, tak ji chytil pod krkem a mrsknul s ní o zem.
Vznášel se kousek nad zemí a shlížel na ni s pohrdavým úšklebkem. "Teď je řada na mě."
Mávl křídly a z nich se vynořily černá pera, která se jako dýky vrhla na Rose. Ta se pokusila o zářivý štít, ale dlouho nevydržel a brzy se rozpadl jako kdyby byl ze skla a ty opeřené dýky se pustily do jejího drobného těla. Způsobovaly krvácivé rány a trhaly její kůži stejně snadno jako její oblečení.
"Rose!"
"Řekl jsem, že to nepomůže." Démon se snesl na zem a kráčel k jejímu tělu třesoucímu se na zemi. Botu přitlačil na jednu ošklivou ránu na jejím stehnu což ji přinutilo bolestivě se napnout, ale ve chvíli kdy se zvedla, nohu přesunul a přitlačil jí hrudník k zemi.
"Co mám udělat? Jak by sis opravdu užila svoji bolest?"
"Ne..."
Pokusila se odtáhnout jeho nohu, ale byla moc slabá.
"Měl bych tě rozřezat a potom tě roztrhat?"
Opřel se o svoji nohu větší vahou a sledoval její obličej s šíleným výrazem na své tváři.
"Ukaž mi tu svou krásnou tvář plnou bolesti. Budeš křičet pro mě."
Natáhla se po jeho obličeji, ale chytil její dlaň a zmáčknul. Ozval se zvuk lámaných kostí a její výkřik. "Nadchni mě!"
"Přestaň! Nedotýkej se jí!"
Rozeběhl se k nim, aby ho od ní dostal, ale máchl křídlem a ten vichr, který tím způsobil ho srazil na zem.
"Chceš se mi postavit, smrtelníku? Myslíš, že někdo jako ty mě zastaví? Chceš zemřít? Pro někoho jako je ona?"
Ležela na zemi a lapala po dechu, bylo na ni vidět, že přemáhá neskutečné bolesti, ale nehodlá se vzdát.
"Sakra! Má pravdu! Uteč, Dimitri! Vypadni odsud!"
"Cože?! Nemůžu tě tady nechat samotnou!"
"Co proti němu zmůžeš?! Jsi jen smrtelník a on je démon! Nemáš šanci!"
"Nenechám tě tu samotnou! To neudělám!"
"Jak nudné."
Věděl, že ji musí zachránit, ale nevěděl jak. Měla pravdu, byl jen smrtelník. Pak si vzpomněl. Rose říkala, že se léčí pomocí svojí energie a tu získává několika způsoby. Buď od lidí nebo od něj! Sama přece říkala, že od něj si může vzít energii aniž by mu ublížila nebo ho zabila. Bez rozmyslu se k nim vrhnul. Vildo byl zaměřený na Rose a tak si ho nevšímal. Vší silou mu vrazil do boku, aby ho od ní odhodil a pak se k ní rychle sklonil a než se stihla vyptávat, co se děje, tak přitiskl rty na její. Měl pocit, že doslova cítí tu energii, co se v ní začala hromadit. Po chvilce se odtáhl a potěšeně sledoval, jak se její zranění před jeho očima hojí. Hned na to byl od ní odhozen, ale věděl, že už bylo pozdě. Rose nabila sil a byla připravená zase bojovat. Postavila se na nohy.
"Zdá se se, že se Bohyně Osudu dnes rozhodla pro mě."
Vilda obklopily plameny a kdykoliv se k nim přiblížil, tak zaskučel jako nakopnuté štěně. Najednou se všechna pírka v okolí vytrhla z míst, kde byla zaseklá a vrátila se k Rose tím stylem, že se všechna zasekla do skučícího Vilda. Na jeho tělo se objevilo mnoho závažných zranění, ale ještě byl na živu. Nemohl, ale dlouho vydržet. Roza se nad ním smilovala, došla k němu a položila na něj ruku. Ihned začal bolestivě křičet. "Ne...možné...."
Jeho tělo se rozpadlo na prach, který jedním mávnutím křídel poslala do světa. Pak se na něj usmála. "Děkuji, že jsi mě zachránil."
Přešla k němu a s něžným úsměvem mu položila svoji malou dlaň na tvář a palcem se mu snažila lehce setřít nečistoty, co tam měl. Usmál se na ni a lehce ucukl z jejího dosahu, není přece malé děcko. Opatrně ji k sobě přitiskl.
"Co bude s Tashou?"
"Bude v pořádku. Až se probere, tak si nic nebude pamatovat. Jen bude trochu zmatená, ale jinak jí nic není. Mohlo to dopadnout hůř."
"To jsem rád. Christian by byl smutný, kdyby přišel o posledního žijícího příbuzného."
Jen přikývla a dál se nechala objímat.
"Mimochodem...ten polibek právě teď....je v pořádku, když předpokládám, že si se nakonec rozhodl být mým ženichem?"
"To..víš, že..chtěl jsem jen..."
Bože. Koktá jako zamilovaná školačka.
"To je v pořádku, Dimitri. Počkám si, nebudu na tebe naléhat a dám si záležet na tom, aby ses do mě zamiloval."

skype

7. července 2017 v 20:49 | RozaBellaBelikov |  Oznámení
Ahoj všem,
nepodařilo se mi v tabulce u profilu najít odkaz na kontakt na skype a tak vám ho vkládám sem. Pokud mě budete chtít kontaktovat a zeptat se na něco ohledně povídek nebo mi napsat jen tak, tak si myslím, že by jste měli mít tu možnost.Mrkající
Skype přezdívka je: rozabella.lilith.belikov
Smějící se RozaBella

Nečinost

7. července 2017 v 12:23 | RozaBellaBelikov |  Oznámení
Moji věrní čtenáři, velmi mě mrzí nedávná nulová aktivita, ale nedávno nás zasáhla smutná zpráva a neměla jsem vůbec chuť na psaní, vlastně skoro na nic, abych byla upřímná. Rodinná přítelkyně po několika letech prohrála boj s cukrovkou a rakovinou. Špatně to nesli i kluci i když u nich si nejsem jistá jestli pochopili, co se stalo nebo na ně působil smutek ostatních. Ale už jsme se s tím smířili a i když to stále bolí, tak musíme jít dál. Během dvou dnů se tu objeví slíbené kapitoly a možná proběhne i změna vzhledu blogu, tím si nejdem ještě jistá a taky oprava textů. Všimla jsem si, že v některých článkách jsou překlepy a tak, takže se nelekněte pokud blog nebude do konce týdne úplně stoprocentní. Od pondělka by už mělo být všechno jako dřív. Děkuji za trpělivost. Všem, kteří si dělali starosti děkuji a omlouvám se, že jsem vám přidělala starosti. Kluci si už začali užívat prázdniny a při pohledu na jejich široké úsměvy, smutek mizí a vrací se zase touha po psaní....
S láskou RozaBella

Nevěsta z pekla 6

16. června 2017 v 2:50 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla
V dnešní kapitole se dozvíme něco o Rose a její matce a taky znepokojující informace o andělích...Smějící se Taky nám Abe ukáže svoji démoní stránku, i když jen z vyprávění RoseMrkající

Nevěsta z pekla 5

14. června 2017 v 6:52 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla
Je Rose v pořádku? Pomůže jí Dimitri cítit se lépe?Smějící se

Kam dál