Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 1. kapitola

1. listopadu 2014 v 12:36 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
Ve státě Washington, pod věčným baldachýnem mraků, leželo malé městečko Forks. V tomto městečku, mezi stromy, byla obyčejná střední škola, jakých jsou po celých státech stovky a do této školy se ukryla Isabella Swanová. Pravým jménem Isabella Vasilisa Belikov, uprchlice z Akademie sv. Vladimíra, kde už stovky let studují Dhampýři a Morojové z celého světa a která ležela ukryta před lidmi v lesnatém státě Montana.
"Bello, těšíš se na svojí dnešní oslavu?"
"Proč se mám těšit na to, že budu slavit, že jsem zase o rok starší?"
"Nebuď taková. Bude to bezva."
"Promiň. Děje se něco?"
Všimla si, že Alice dostala další vizi a tak byla netrpělivá. Kdykoliv se mohlo stát, že jí najdou.
"Nic."
"Alice-"
"Tři muži se tu budou potloukat, někoho hledají."
"Jak vypadají?"
"Nemusíš se bát, nejsou to Volturiovi ani jiní upíři. Nemají rudé oči. Jsou vysocí a svalnatí. Jeden z nich, asi vůdce, má dlouhý kabát, hnědé delší vlasy. Ti druzí dva mají jakýsi druh uniformy a zbraně u pasu. Myslím, že se jich nemusíme bát. Zřejmně po nás budou jen chtít vědět zda jsme neviděli to, co hledají. Bude trvat než se tu objeví."
Všimla si, že je Bella trochu v šoku a tak jí objala.
"Nemusíš se bát, nejsou to upíři."
"Máš pravdu."
Nebyla klidná, ale nechtěla ostatní stresovat. Věděla o kom Alice mluvila. Znala je a pokud je Alice viděla, tak to znamená, že jsou jí v patách. Věděla, že je otec dobrý, ale netušila, že až tak. Předpokládala, že se jí podaří skrývat déle. Nedalo se, ale už nic dělat. Bude se muset postavit čelem svojí minulosti, ale teď ne. Alespoň má čas se na to psychicky připravit.
Oslava nedopadla podle představ a skončilo to katastrofou. Celé se to zvrtlo a ona zůstala ve Forks sama, zatímco Cullenovi bez rozloučení odjeli z Forks a Edward jí opustil. Nikdy jí nemiloval a ona přitom byla ochotná se pro něho všeho vzdát. Řekl jí, že jí nemiluje a že byla jen rozptýlení nekonečné věčnosti. To bylo na tom to nejhorší. Byla ochotná vzdát se svého života, rodiny a přátel, všeho čeho znala, pro někoho, kdo jí nikdy nemiloval.
Jak se později ukázalo, měla Alice pravdu. Opravdu se záhadní muži objevili a dokonce našli to, co hledali....
Po dlouhých měsících si Edward konečně uvědomil, že opustit jeho milovanou Bellu bylo špatné rozhodnutí a že bez ní nemůže žít a tak se jí rozhodl získat zpět. Vydal se za ní prosit o odpuštění za to, že byl tak bláhový a myslel si, že když jí opustí, že ji udrží v bezpečí před nebezpečím jeho druhu a dopřeje jí klidný lidský život s manželem a dětmi, ale mýlil se. Bez ní neměl jeho život smysl. Teď už si to plně uvědomoval.
Dorazil k jejímu bytu a překvapeně zjistil, že je opuštěný a že její vůně už skoro vyprchala. Překrývala ji vůně tří mužů. Neměl z toho dobrý pocit. Dostal o Bellu strach a tak se vydal za domovním správcem zjistit víc. Domovní správce mu potvrdil, že Bella asi před rokem odjela. Přijeli tři divní muži a ona se najednou zničehonic odhlásila, sbalila si věci a nechala se naložit do auta a odvést pryč. Od té doby ji neviděl.
Tohle mu moc nepomohlo, jen to potvrzovalo to, co už zjistil sám. Rozhodl se proto, že navštíví Belly kamarádku Angelu. Pokud někomu ve Forks řekla kam jede, tak právě jí. Byli to velké kamarádky a hodně toho o sobě věděly.
Zajel ke škole, kde kvůli tomu bylo velké pozdvižení. Nevšímal si ničeho, jen svého cíle. Rychle pohledem vyhledal Angelu a vydal se za ní.
"Ahoj, Angelo."
"E-Edwarde...ahoj...co tu děláš?"
"I přes otcův nesouhlas jsem se osamostatnil a nastěhoval jsem se sám zpět. Už jsem dost starý, abych žil sám. Vrátil jsem se za Bellou, protože bez ní nedokážu být už ani minutu. Je ještě ve škole? Neviděl jsem její auto."
"Ne, není."
"Ona je doma? Je nemocná?"
"Ne, Edwarde. Ona už tu není."
"Není? Jak není?"
"Odstěhovala se. Několik týdnů po tom, co jste se museli odstěhovat."
"Ona si našla někoho jiného a odešla s ním? Nebo se vrátila k matce?"
Na jednu stranu se bál odpovědi a na druhou stranu to potřeboval vědět.
"Nemyslím si, že by si někoho našla. Pořád byla zamilovaná do tebe a jsem si jistá, že stále ještě je. Takovou lásku jsem ještě nikdy neviděla. Tvoje stěhování nesla hodně špatně."
V její mysli viděl jeho milovanou, jak trpí po jejich odchodu. Srdce mu puklo z toho pohledu a udělalo se mu nevolno. Tohle přece nechtěl. Jen chtěl, aby byla v bezpečí a šťastná.
"Odjela skoro před rokem. Jednoho dne jsme šly ze školy a ke škole přijelo velké černé auto s černými skly. Nevím, co to bylo za značku. Nevyznám se v tom. Jediné, co ti můžu říct je, že bylo velké a evidentně nové. Vystoupili z něj tři divní chlapi. Bella vedle mě ztuhla a pak se vydala k nim. Chtěla jsem jí zastavit, nelíbili se mi, ale neposlouchala mě. Bez zaváhání k nim nakráčela. Musela je znát, ale naprosto netuším odkud. Neměla jsem z nich dobrý pocit.
Ten jeden jí pevně objal a s rukama stále na jejích pažích jí něco říkal. Vypadal ustaraně, když s ní mluvil. Vytrhla se mu a o něčem se zuřivě dohadovali. Chtěla jsem jít za ní a odvést ji od nich. Ani jeden z nich se mi nelíbil, chovali se divně. Ti dva tam stáli jako bodyguardi a každýmu, kdo měl odvahu se na ně podívat věnovali zlý pohled. Pořád sledovali les a okolí s rukou u pasu. Vůbec se mi nelíbili a znervózňovalo mě, že Bella s nimi mluví. Jí to, ale jakoby ani nepřišlo, vůbec si toho nevšímala, jako by to bylo normální.
Ale pak se její postoj a držení těla najednou zničeho nic změnilo, jakoby to ani nebyla ona. Jen příkývla, něco jim řekla a ten, co jí objal jí vedl do školy, kde se najednou bez nějakého vysvětlení odhlásila. Potom se se mnou rozloučila. Ptala jsem se jí, kdo to je a jestli jí do něčeho nutí, tak, že jí pomůžu, že zavoláme policii a bude to zase jako dřív. S díky odmítla a řekla mi, že oni tu nejsou, aby jí ublížili. Chtěla jsem vysvětlení, ale bohužel mi to nijak nevysvětlila. Jen řekla, že mě má ráda, že se o ni nemám bát, protože bude v pořádku a že mi určitě bude psát. Pak se rozloučila a společně odešli. On jí otevřel auto a ona bez zaváhaní nasedla a odjeli. Od té doby jsem jí neviděla. Občas mi od ní, ale chodí dopisy. Přesně, jak slíbila. Vypadá to, že je v pořádku a spokojená. Nejsem si tím jistá. Ráda bych to mu věřila."
"A je tam zpáteční adresa? Musím ji najít a říct jí, jak moc jí miluju. Kdybych se jen tenkrát vzepřel otci, nemuseli jsme se vůbec rozcházet-"
"Myslím, že tu zrovna mám její poslední. Vydrž okamžik-"
Vytáhla papír s tužkou a napsala Belle krátký vzkaz, pak mu to podala i s obálkou s dopisem.
"Nevím jestli se ti jí podaří najít, ale pokud ano tak jí to prosím dej."
"Proč by se mi nepodařilo ji najít?"
"Je přece z Phoenixu, ale dopisy chodí odněkud z Montany."
"Její nevlastní táta hraje baseball a pořád se stěhují takže asi proto-"
"Asi máš pravdu. Až jí najdeš, napište mi."
"Spolehni se, Angelo. Moc ti děkuju. Určitě jí přivezu, aby jste se mohli zase vidět."
"To by bylo bezva. Mnoho štěstí."
"Děkuju. Rád jsem tě zase viděl, vypadáš pořád stejně krásně jako si tě pamatuju. Opatruj se."
"Děkuju, ty taky."
Rychle nasedl do auta a vyrazil na cestu. Teď má aspoň nějakou kloudnou stopu a může se jí vydat hledat! Ale nejdříve musí najít svojí rodinu, prosit o odpuštění a omluvit se jim. Navíc by mu neodpustili, kdyby se vydal za Bellou bez nich.
Vřele se přivítali a ihned, když se dozvěděli o co jde, se vydali do Montany. Byli netrpělivý a hodně zvědavý. Vrtalo jim hlavou kdo jsou ti tři záhadní muži, co jim jejich Bellu odvezli a proč? Ptali se snad všude, ale nikdo Isabellu Swanovou neznal a neznali ani její údajné rodiče. Alice proto nakreslila Belly portrét, aby se jim lépe pátralo.
Jedna starší žena ji poznala, že jednou za čas chodí na poštu posílat dopisy a tak ať se zeptají tam. Na poště odkud chodily dopisy jim dali adresu, kam té dívce posílají dopisy.
Trvalo jim dlouho než našli cestu. Už byla noc. Projeli lesem a dorazili až k veliké velmi staré budově. Přestože byla, tak stará zahlédli mnoho moderních bezpečnostních prvků. Co je to za místo?
Společně se vydali ke strážím u brány. Všimli si jejich napjatých postojů, ale snažili se tvářit jakoby nic. Muži měli na sobě stejné uniformy jako ti, co odvezli Bellu z Forks. Podali jim obrázek Belly jestli jí neznají, že po ní pátrají. Stráž při pohledu na papír ztuhla a podezřívavě si je přeměřila.
"Kdo jste a co po ní chcete?"
"Znáte jí?"
"Samozřejmně. Tady jí zná každý. Co od ní chcete?"
Překvapilo je, že tady ji zná každý, když dole ve městě nikdo.
"Jmenuju se Carlisle Cullen a tohle je moje rodina. Potřebujeme s ní nutně mluvit. Můžete nám říct kde ji najdeme nebo jí zavolat, prosím?"
Muži na sebe chvilku koukali a nakonec jeden kývnul na toho druhého.
"Zavolej sem Strážce Belikova."
Druhý muž vytáhl vysílačku a podezřívavě je sledoval.
"Dimitrij? Můžeš k hlavní bráně? Máme tu problém."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama