Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 10.kapitola

17. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Jdi se připravit. Za hodinu vyrážíte."
"Dobře. A tati?"
"Ano?"
"Nezlobíš se, že jsem se na tebe pokusila zaútočit?"
"Ne. Něco takového jsme dělali i s tvojí matkou. Vždy se mě snažila nachytat. Udržovalo nás to ve střehu. Tak mě tak napadá, že to můžeme dělat i my dva. Schválně jestli se ti podaří dostat mě na lopatky."

Bella se usmála, lípla mu pusu na tvář a šla se připravit. Vzala si na sebe sukni, tenisky a sportovní sáčko, aby nešel vidět její kůl a ani její pistole, kterou si ukryla do pouzdra, které měla připevněné na zádech a tak její zbraň nešla pod sakem vidět. Vydala se k autu, kde na ní čekal Alex s jejími rodiči a několika Strážci. Zahlédla v dálce i Cullenovi, kteří seděli pod stromy a byli dokonalou ukázkou odpoledního relaxování. Vrhla se na otce, ale ten jí v klidu přehodil a ona skončila na zádech.
"Co mě prozradilo? Bojovej pokřik jsem nepoužila."
"Pořád jsem ještě lepší než ty."
S úsměvem jí pomohl na nohy a odvedl jí k autu, kde už čekal usměvavý Alex.
"Co to bylo?"
Bella se jen rozesmála a mávla nad tím rukou.
"Sluší ti to. Můžeme?"
"Teď nebo nikdy."
Nastoupili do auta, kde se tomu ještě smáli. Edward se zaťatými zuby a pěstmi sledoval, jak dvě auta opouštějí pozemky školy. V jednom z nich seděla Bella s Alexandrem Dragomirem, jehož myšlenky se ubírali směrem, který se Edwardovi ani trochu nelíbil.
Jely autem a dobře se bavili, když si Bella najednou uvědomila, že nevidí za nimi světla druhého auta.
"Kde je zbytek?"
"Zavolám jim. Devone, slyšíme se? Kde jste? Stalo se něco?"
"Tady Devon. Jen klid, Franku. Chcíplo nám to. Doženeme vás. Nathaniel sehnal náhradní auto. Do půl hodiny jsme u vás. To snad vydržíte. Jste tři."
"Jasně. Pospěšte si."
Odešli do kina a Strážci zůstali u dveří, aby hlídali. Alex chytil Bellu kolem pasu a překvapeně zjistil, že je ozbrojená.
"I teď? Vážně?"
"Jeden nikdy neví."
Film začal a byl zajímavý, ale Bella jako správná Strážkyně nepolevila v ostražitosti. A vyplatilo se to. Během chvilky se Strážci sesunuli na zem. Na nic nečekala a čapnula Alexe za bundu a vedla ho ven. Překvapeně zjistila, že jí cestu zastoupili dva Strážci, co je měli chránit.
"Smůla, Belikovová. Půjdete s námi. Strigojové se na vás moc těší."
Sevřela čelist.
"Chtěla by jsi bojovat? Nemáš zbraně. Tak jdeme."
"Až řeknu, tak běž. Nečekej na mě a běž na parkoviště."
Pomalu k nim došli a Devon chytil Alexe a vedl ho pryč.
"Postarej se o ní."
Rychle sáhla po svojí zbrani. Nikdy si nemyslela, že jí bude muset použít proti někomu koho zná.
"Nikdy neváhej."
Z její zbraně vyšel výstřel a Nathaniel padl k zemi mrtvý. Devon jí odkopl do zlatnictví a tím spustil bezpečnostní systém. Nemohla se prostřílet ven, protože skla byla neprůstřelná.
"Alexi!"
"Bello!"
"Už mu nepomůžeš."
Rychle čapla židli, co tam našla a začala vší silou bušit do skla. Devon se jejím snažením skvěle bavil. Smál se a přitom držel Alexovi zbraň u hlavy. To Bellu ještě víc nabudilo. Sklo začalo praskat, ale Devon byl tak zaujatý svým ďábelským smíchem, že si toho nevšiml. Nebyl čas zdržovat se židlí a tak jí mrskla proti sklu a pak do něj udeřila pěstí. Sklo se rozsypalo a ona vyskočila ven skrz mříže. Z ruky jí tekly čůrky krve, ale ignorovala to. Rychle ho udeřila vší silou a on pustil Alexe.
"Teď!"
Devon se na ní vrhl a začaly bojovat. Ozval se výstřel a Bella cítila, jak se jí trhá triko. Poté cítila tvrdou ránu pistolí do hlavy, ale nehodlala se vzdát. Pevně sevřela svoji zbraň a vystřelila. Devon dostal ránu do břicha. Rychle se vydala za Alexem. Ignorovala přitom silnou bolest v levém boku. Otočila se a viděla Devona v obrovské kaluži krve, jak se přestává hýbat a zůstává tam ležet s vytřeštěnýma mrtvýma očima, které jí šokovaně pozorovaly. Zahnala myšlenky na stejně prázdný pohled Russella a přidala na rychlosti. Doběhla Alexe a našla auto bez alarmu. Zbraní rozbila sklo a odemkla ho. Alexe posadila dovnitř a sama vytrhla dráty a nastartovala.
"Připoutej se!"
Rychle vycouvala a odjížděla z parkoviště, když si všimla Strigoje, co se jim postavil do cesty.
"Jsi připoutaný?"
"Ano."
"Tak se drž."
Dupla na plyn a řítila se plnou rychlostí na Strigoje, který se rozeběhl proti nim. Těsně před ním zapla dálková světla a tím ho oslepila.
"Řekni sýr!"
Nabrala ho autem a ten přelítl přes kapotu dozadu a dopadl na beton. Na nic nečekala a co nejrychleji jí to auto dovolilo pelášila pryč.
"Máš mobil?"
"Ne, sebral mi ho."
"Kruci! Můj mi vypadl v kině. To nic. Nedostanou tě. Ne dokud jsem tu já."
"Bože, Bello! Krvácíš!"
"To nic není."
Setřela si krev, která jí tekla do obličeje z roztrženého obočí, aby dobře viděla na cestu. Ale nemělo to smysl, protože během vteřinky nebyl poznat rozdíl.
"Vlez prosím dozadu, někde by tam měla být lékarnička. Je to povinná výbava každého vozu."
Opatrně přelezl dozadu a chvilku se tam přehraboval než našel, co chtěla.
"Otevři ji. Někde tam bude páska a nůžky. Nastříhej jí na tenké proužky, abych si mohla zalepit ránu na hlavě."
Poslechl jí a za chvilku si už lepila obočí k sobě. Krvácení se díky tomu zmírnilo.
"Teď tvoje ruka."
"Alexi, není to tak hrozné."
"Vypadáš jako po šarvátce s Psychopsi!"
"Dobře. Potřebuju dlouhý obvaz a aby si mi ruku obvázal, protože nemůžu pustit volant."
Natáhla k němu ruku a on se do toho pustil.
"Neboj se to utáhnout, potřebujeme, aby to přestalo krvácet."
Poslechl jí a tak za chvilku byla obvázaná. Sice se kvůli obvazu nemohla hýbat, tak jak chtěla, ale za pět minut budou touto rychlostí u akademie. Koukla do zpětného zrcátka a naštěstí je nikdo nesledoval, ale na rychlosti neubrala. Zamáčkla pedál až na podlahu a řítila se lesní cestou jako šílená.
"Už nemáš jiné zranění?"
"Jsem v pohodě. Co ty? Udělal ti něco?"
"Díky tobě ne."
"Aspoň, že tak."
Viděla, že si nepříjemně prohlíží stromy kolem kterých jedou a to jí donutilo pousmát se. Křehký Moroj není zvyklý na šílené řidičské schopnosti Dhampírů.
"Pokud to nechceš vidět, tak zavři oči."
"To přežiju."
Bolestně jí to připomnělo Edwarda, který jí vždy nabádal, aby zavřela oči, když běžel svojí rychlostí s ní na zádech, ale teď nebyl čas na bolestivé myšlenky. Alex byl v nebezpečí a ona si nemůže oddychnout dokud nebude v bezpečí ochranných bariér akademie.
"Jaký máš plány?"
"Plány? Tady mluvíme o mě. Máš štěstí, že mám aspoň jeden plán."
"Tak dobře, jaký je tedy ten jeden plán?"
"Dostat tě do bezpečí akademie."
"To je vše?"
"Co jiného by jsi ode mě chtěl? Buď rád aspoň za tohle. Nikdy jsem neplánovala moc dopředu, protože se to moc nevyplácí a plány se rychle mění podle okolností. Lepší je plánovat za pochodu. Takto jsem byla vycvičena, měl by sis na to zvyknout."
"Asi budu muset, že?"
"Bude to tak lepší."
Začala pomalu zpomalovat, protože už každou chvílí měli být u brány a tím pádem v bezpečí. Nelíbilo se jí, že nikde nikdo není. Zastavila a nechala běžet motor. Pro jistotu.
"Ani se odsud nehni, jasné?"
"Bello, co chceš dělat?"
"Svojí práci. Zůstaň v autě."
Vystoupila a zabouchla za sebou. Nikde nebylo ani živáčka. To ticho se jí nelíbilo. Pomalu přešla před auto a obhlídla stromy. Nikde nic.
"Pokud nejsou mezi stromy, dívej se nahoru."
Zvedla pohled a viděla jednoho Strigoje, jak visí hlavou dolů. Skočil po ní a ona jen tak tak stihla vytáhnout svůj kůl. Hodil jí do předního skla, které pod ní popraskalo a prohnulo se, a skočil po ní. Sklo se ještě víc prohnulo.
"Co to cítím? Krvácíš, maličká."
Zhypnotizovaně se podíval na stále krvácející ránu na jejím boku.
"Krásně voníš a jsi moc hezká. Možná bych si tě mohl nechat na hraní. Ještě jsem neměl tu čest zašpásovat si se Strážkyní a navíc, tak pěknou. Tvoje oblečení k tomu přímo vybízí. Mohl bych ti to udělat teď a tady a nebyla by jsi schopná se mi s těmi zraněními bránit-"
Nelíbil se jí jeho tón. Alex chtěl vylézt z auta, ale zarazil ho její hlas.
"Ať tě to ani nenapadne."
Strigoj se podíval do auta a zákeřně se usmál.
"Princ Dragomir."
"Ani se ho nedotkneš!"
Vykroutila ruku a sekla ho po obličeji. Zařval a pustil jí. Zapřela se o auto a odrazila se. Povalila ho tím na zem. Strhla se bitka. Během chvíle mu zarazila kůl hluboko do srdce a Strigoj padl mrtvý k zemi. Alex vystoupil z auta a šel se podívat na mrtvého Strigoje zblízka.
"Čemu si na: Zůstaň v autě, nerozumněl?!"
"Nikdy jsem je neviděl doopravdy."
"Zalez do toho auta!"
Zaslechla pohyb a strhla Alexe za sebe. Stála v bojové pozici, kdyby si snad ještě někdo troufal zaútočit, když má blbou náladu, ale ze stromů vyběhli dva Strigojové pronásledovaní Strážci. Jeden jí vběhl přímo do rány aniž by si jí všiml a tak ho okamžitě dorazila. Druhý, jak jí viděl, že mu stojí v cestě, tak se po ní vrhl. Viděl v ní slabou a zraněnou mladou holku. Uštědřila mu několik tvrdých ran po kterých upadl. Rychle poklekla na pravé koleno a pevně mu tím pohybem zarazila kůl do srdce.
"Strážkyně Belikov!"
"Kde jste kurva byli?!"
"Přepadli nás Strigojové!"
"To nás taky!"
Vztekle rozmrkala rozostřené vidění, ta rána na boku se na ní začala pomalu podepisovat.
"Kde máte zbytek?"
"Mrtvý. Devon a Nathaniel byli s nimi. Zabili Franka a Alici."
"A co je s nimi teď?"
"Zabila jsem je. Destiny!"
Rusovlasá Strážkyně k ní ihned přiběhla. Byla to kamarádka její matky a tak jí bez protestů poslechla.
"Odvedeš prince Dragomira na ošetřovnu a pak za nějakým dárcem. Je ještě v šoku. Ručíš mi za jeho bezpečnost životem."
"Jasný. Spolehni se. Princi-"
"Jdi, najdu si tě. Povinnosti Strážců."
"Opravdu je ti dobře? Jsi hrozně bledá."
"Ano, jsem. Mrtvoly jsou pořád v budově centra s kinem. Může se tam potulovat pěkně nasranej Strigoj, kterého jsem nabrala autem při útěku."
"Zajdi si na ošetřovnu, už se o to postaráme."
"Jsem v pořádku, nic mi-"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama