Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 12.kapitola

21. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Princi? Poslala mě sem vaše matka. Má o vás starost."
Kývla na jednu ze sester a ta jí podala injekci.
"Co je to?"
"Klid, Dimitrij. Jsou to sedativa. Musí si odpočinout a uklidnit se."
"Dobře."
Alex rychle odpadl a Dimitrij ho zvedl na ruce.
"Vrať se prosím za mojí dcerou, Edwarde. Dej na ni pozor. Za chvíli příjdu."

Edward kývl a rozeběhl se na ošetřovnu svojí upíří rychlostí. Už tam byl zbytek jeho rodiny. Rychle se přesunul vedle ní a úlevně se zaposlouchal do tlukotu jejího srdce.
"Co je jí, Carlisle? Je ještě bledší než jsem odešel."
"Prohlédl jsem jí. Je to fascinující. Nemá už žádné zranění, ale stále má málo krve. Dokud nebude mít více krve v těle, bude pořád takhle bledá a neprobere se. Pořád platí, co jsem řekl. Musí zabojovat sama."
Sklonil se k ní a vtiskl jí polibek na čelo.
"Zabojuj, Bello. Ty nemůžeš umřít. Pokud umřeš ty, půjdu za tebou. Nemohl bych být ve světě, kde ty nejsi. Rozumíš? Zlomilo by to obě tvoje rodiny. Tu tvoji a i tu moji, která je i tvojí. Miluju tě, Bello, a vždycky budu."
Upřeně jí pozoroval a v duchu se modlil, aby byla v pořádku. Slyšel rámus z chodby, dupot a křik. Dveře se rozletěly a v nich stál Abe Mazur rozzuřený jako bůh pomsty. Jeho dcera Rose se ho marně snažila zastavit.
"Tati, zadrž. Nekřič, prosím. Bella potřebuje klid."
Hlas se jí zlomil. Abe se podíval soucitně na svojí dceru a poté ji objal. Pohled na Rose Belikov byl žalostný. Byla bledá skoro jako Bella, pod očima měla černé stíny a její vlasy poztrádaly lesk. Vypadala nemocně. A to tu Bella ležela jen několik hodin. Během těch několika hodin Rose Belikov zestárla nejméně o dvacet let.
"Kdo to byl?! Kdo si dovolil?! Kdo si dovolil tohle na prince Dragomira? Na mojí vnučku!"
"Tati, prosím. Uklidni se."
"Edwarde, vy jste byl s Dimitrijem, když mluvil s princem. Co vám řekl?"
"Byl jsem tam proto, abych využil svůj dar a přečetl si v princovi mysli, co se stalo. Díky tomu jsme získaly cenný čas na vyšetřování."
"No a kdo v tom má prsty? Co se stalo?"
"Jeli do kina. Bella si všimla, že druhé auto se Strážci chybí. Nelíbilo se jí to. Byli ujištěni, že se jen porouchalo auto a že je brzy doženou. Od té doby byla Bella evidentně nervózní. V kině byla jako na jehlách. Strážci se najednou skáceli k zemi za zvuku výstřelů, mrtvý. Vedla Alexe pryč a před dveřmi je překvapili Strážci z druhého auta. Byli domluvení se Strigoji, že je přivedou."
"Kteří? Kde jsou? Uškrtím je holýma rukama!"
"Tati-"
"Nějaký Devon a Nathaniel. Jejich vinou vypadá takhle. Jsou už po smrti. Bella je zabila. Nathaniela střelila přímo mezi oči a Devon schytal kulku do břicha během jejich rvačky. Rána jasně neslučitelná se životem."
Všichni členové jeho rodiny se na něj šokovaně podívali. Tohle by do Belly neřekli. Jen Abe se zatvářil pyšně.
"To je moje holčička. Zrádci musí být potrestáni. Kdyby nebyli mrtvý, donutil bych je litovat každé spropadené minuty jejich ubohých životů a s největším potěšením bych poslouchal, jak škemrají o slitování."
"Tati, prosím. Bella bude v pořádku a to je to hlavní. Musíme tomu věřit."
"Doktore Cullene, není něco co by jí mohlo pomoci? Je mi jedno kde na světě to je nebo kolik to bude stát! Chci jen, aby moje maličká byla v pořádku."
"Jak už jsem říkal. Musíme čekat a modlit se. V tuto chvíli opravdu není nic, co by jí pomohlo."
Na ošetřovnu přišel i Dimitrij a objal svojí plačící manželku.
"Rozo, moje Rozo. Světlo mého života, neplakej. Bolí mě u srdce, když tě takto vidím. Naše malá holčička je silná. Má to nejlepší z nás obou. Je krásná a statečná po tobě a po mě má tuhej ruskej kořínek. Někdo jako ti dva ji nemohou zničit, rozumíš mi? Bella bude v pořádku, uvidíš. Za chvilku tu bude běhat jako kdyby se nic nestalo a bude se rozčilovat, že jsme nad ní zlomili hůl a mysleli na nejhorší. Musíme jí věřit. Ona to zvládne."
"Co když to nezvládne? Nejsem připravená ji ztratit. Nemůžu o ní přijít. Ne takhle. Je na tomto světě krátce. Vždyť si ho ani pořádně neužila. Ještě je tu tolik věcí k vidění."
"Nemluv takhle. Bude v pořádku, Rozo. Věř tomu."
Trvalo dlouho, ale nakonec se Belle vrátila zdravější barva. Edward se od ní nehnul od doby, kdy tu ležela. Ostatní se u ní střídali. Nakonec byl vyhnán na lov a tak se rozeběhl do hloubky lesů Montany a snažil uklidnit svoje splašené myšlenky. Pohled na ležící Bellu z něj vysával energii.
Mezitím na ošetřovně se všemi skoro oplakávaná Bella probrala. Pomalu zamžourala a rozhlédla se. Pohled jí padl na její spící a od pohledu unavené rodiče, kteří si spali v náručí. Její otec spal sedící v křesle s její spící matkou v klíně. Oba vypadali jako kdyby zestárli, ale věděla, že je to jen únava. To, že tam není Edward jí nepřekvapilo. Slyšela vše, co se tu dělo a byla ráda, že tu celou dobu byl s ní. Musel, ale i na lov.
Na jeho místě teď spal její dědeček, co jí držel za ruku. Taky vypadal hodně ustaraně. Pokusila se na něj promluvit, ale krk měla vyprahlý. Proto mu, co nejpevněji dokázala sevřela ruku. Ihned se probral a zmateně se na ní podíval.
"Bello!"
To bylo poprvé, co ho viděla plakat. Periferním viděním viděla, že se tím vzbudili i její rodiče, ale momentálně její mysl zaměstnávali slzy jejího dědečka. Velice pomalu zvedala ruku k jeho obličeji, ale bolelo to a tak jí pomohl. Opatrně mu setřela slzu, co mu vytekla neposlušně z jeho tmavých očí.
"N-ne-plač-"
Skoro jí nebylo rozumět, ale Abe pochopil. Přikývl a věnoval jí úsměv, slabě mu ho oplatila a nechala se opatrně obejmout. Poté jí objal i otec a nakonec jí držela matka a plakala jí na rameni.
"Já se o tebe tak moc bála."
"Mami-"
Opatrně zvedla ruku ve které neměla kapačku a pohladila matku po vlasech. To u ní vyvolalo nový a silnější záchvat pláče.
"J-ještě jsem ne-neumřela....moje...jméno n-není v ka-lendáři-"
"Rozo, musí si odpočinout, aby rychle nabrala sílu."
Rose přikývla a uložila ji zpět jako když bývala malá.
"Alex-?"
Začala prudce kašlat a tak jí Dimitrij podal sklenici vody a nechal jí napít.
"Je v pořádku, v rámci možností. Samozřejmně už není v takovém šoku, ale má o tebe hrozný strach. Nemusíš se bát. Dáváme na něj pozor. Dokud se neuzdravíš."
Přikývla a znovu zavřela oči. Těch pár slov a pohybů jí unavilo jako nic v životě. Probudila se až o pár hodin později. Slyšela tichý rozhovor a zaujalo ji, když slyšela Edwardův hlas.
"E-Edwarde-?"
Cítila závan vzduchu a poté se jí do zorného pole dostala Edwardova ustaraná tvář.
"Proč se...všichni tváří, jako kdybych.....byla mrtvá nebo měla každou chvílí.....umřít? Jsem ruska doprdele."
Edward se úlevně zasmál a pohladil jí po ruce.
"Jak se cítíš?"
"Jako kdybych se porvala se smečkou Psychopsů. To bude v pohodě."
Znovu začala kašlat a tak jí dal napít.
"Lepší?"
Zlehka přikývla a položila se znovu na polštář. Potichu pozorovala Edwarda, ale zaujal jí vzlyk a tak se tím směrem otočila. Esme tam seděla jako hromádka neštěstí a ostatní ji utěšovali.
"Esme?"
Ihned se zvedla a byla u ní.
"Co se děje, holčičko? Bolí tě něco?"
"Dobrý. Pojď sem."
Jednou rukou jí objala a nechala Esme, aby jí v náručí vzlykala.
"Esme, neplakej. Tvojí tváři sluší úsměv."
Esme se na ni překvapeně podívala, ale když viděla, jak se na ni Bella usmívá, poprvé bez toho ublíženého pohledu, jaký vždy měla, když byla blízko nich, usmála se na ni taky.
Všichni postupně se s ní objali a ujistili se, že se cítí dobře. Carlisle jí prohlédl a s potěšením konstatoval, že už je z nejhoršího venku.
"Měli bychom je nechat o samotě."
Všichni se s ní rozloučili a šli povědět ostatním, že už je jí mnohem lépe a že za pár dní bude zase jako dřív.
"Opravdu ti je dobře? Měl jsem o tebe strach."
"Vím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama