Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 14.kapitola

26. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Stalo se něco, Bello? Jsi najednou hodně smutná. Mě to můžeš říct."
"Nemůže to být jako dřív, protože naposledy, když jsme slavili...byl s námi i Russell."
"Bello, měla by ses s tím smířit. Věřím, že by se Russellovi nelíbilo, jak zacházíš se svým životem."
Jen souhlasně zamručela a šla dál.

Během několika hodin jí Carlisle propustil s tím, že se musí ještě týden šetřit. Nebyla z toho nadšená, ale musela to překousnout. Z ošetřovny ji přišel vyzvednout Matty.
"Tak co, chcípáku? Je ti líp?"
"Na to, abych ti nakopala prdel stačí, abych byla polomrtvá."
"Tak je ti dobře, když si na mě troufáš."
"Zníš jako kdyby si měl šanci někdy mě porazit."
"Těšíš se na dnešek?"
"Jasně, že jo."
"Tentokrát tě porazím."
"Matty, Matty, Matty....sni dál, chlapče. Jsem ruska. Mě nepřepiješ."
Oba se rozesmáli, ale u Mattyho to bylo trochu nucené.
"Co se tváříš, tak tragicky? Vím, že pořád nevypadám nejlíp, ale musíš si zvyknout. Po princi budou pořád prahnout Strigojové a tak na něj budou často útočit a my budeme mít spoustu práce. Zvykej si, že mě uvidíš i v horším stavu."
"Cože?"
"Já, ty, Strážci prince Dragomira-"
"Opravdu?"
"Jo, už nějaký čas. Chtěla jsem ti to říct, ale stalo se toho tolik, že jsem to dřív nestihla."
"Tak to je luxusní!"
"Ano, to je. Ale ty se pořád tváříš tak tragicky. Měl by si být šťastný. Co se stalo?"
"Je něco, co by jsi měla vidět."
Vytáhl digitální foťák a ukázal jí fotografii. Poznala v něm Russellův hrob, ale něco bylo špatně. Zvětšila fotku a zalapala po dechu. Náhrobní deska byla prasklá a byl na něm krvavý nápis.
Teď zemřeš ty.
Okamžitě se rozeběhla k jeho náhrobku, kde se její nejčernější obavy potvrdily. Dělníci zrovna odstraňovali prasklou desku, aby podle ní mohli udělat novou. Bella pevně sevřela pěsti a rychlým krokem se vydala do útrob školy. Každý kdo ji potkal se jí strachy klidil z cesty. Tvářila se jako bohyně pomsty, která jediným pohledem spálí vše na prach. Nevšimla si překvapené Alice s Rose, které se zrovna bavili s jednou z dívek, které tu studovali. Bella ji znala. Byla to nekrálovská Morojka, docela pěkná, často se objevovala na večírcích, i když byla mladší než oni. Pohledem přejela všechny přítomné až našla tu, co hledala. Hrubě chytila Moroje, co se s ní bavil za bundu a odstrčila ho. Vyděšenou Avery pak zvedla za bundu do vzduchu.
"Zeptám se jen jednou, tak si rozmysli, co řekneš. Kde-je-Becky?"
Její jméno vyplivla jako nadávku. Avery věděla, že není dobré odporovat rozzuřeným rusům a proto jí okamžitě ukázala směr. Bella na ni vztekle zavrčela a pak jí přirazila na zeď.
"Máš štěstí, že mám dobrou náladu."
Všichni se stáhli. Pokud je tohle dobrá nálada, tak nechtějí vidět, co znamená, když ji nemá. Matty se jí pokusil zastavit, ale skončil akorát na lopatkách a Bella ho v klidu překročila.
"Uděláš to ještě jednou a zapomenu, že jsi můj kámoš."
Takhle vytočenou Bellu ještě neviděl. To není dobré. Chtěl ji zastavit, ale Bella už spatřila Becky. Použila svojí pověstnou rychlost a než se stihli vzpamatovat, tak držela šokovanou Becky za krk ve vzduchu.
"Tohle už jsi vážně přehnala! To, že chceš zničit život mě neznamená, že ti dovolím, aby ti tohle prošlo! Zničila si Russellův hrob, ty bezcitná mrcho! Když pomyslím, že jsem tě přes to všechno nepráskla jen kvůli tomu, že tě miloval a chtěl, abych tě chránila a ty jsi provedla tohle!"
Vztekle s ní mrskla o zem.
"Měla bych se z vysoka vysrat na Strážcovské povinosti a jednoduše ti vystřelit mozek z hlavy. S největším potěšením bych sledovala jak se tvůj mozek rozprskne do všech světových stran. Ale jednoduše nemůžu. Slíbila jsem to. Než umřel, chtěl, abych tě chránila. Je jedno jak moc mě nenávidíš nebo já teď tebe. Slíbila jsem to, ale počítej s tím, že za tohle budeš pykat!"
"Co je s jeho hrobem?"
"Nedělej, že nevíš! ZNIČILA JSI HO! Větrnou magií byl zničen náhrobek a popsan krví! Nepřipadá ti to náhodou trochu povědomé?! Nevím kam dal oči, když si takovou bezcitnou mrchu jako jsi ty chtěl vzít!"
"Cože?"
"Překvapení, co?! Miloval tě tak moc, že se pro tebe vzdal nejlepší šance v jeho kariéře! Tu nejlepší kterou mohl kdy dostat a to vše jen pro tebe! Chtěl být tvým Strážcem a tvým manželem! Koupil ti i prsten! Než jsem odešla z akademie, šla jsem za tebou, abych ti ten prsten předala a vše ti řekla a vysvětlila, protože si to tak přál, ale nevyslechla si mě a vyhodila mě. Možná je dobře, že zemřel v boji jako čestný muž, protože kdyby měl vidět, co jsi zač-"
Nevšímala si jejích slz. Potřebovala ze sebe dostat veškerý vztek a nenávist, co k ní cítila, aby se ovládla a na místě ji nezabila.
"Neříkej to-"
"-zabilo by ho to."
Všichni zalapali po dechu. Tohle nikdo nečekal. Becky se rozšířily zorničky a hystericky začala plakat. To jí, ale neodradilo a pokračovala, ignorující pláč Morojky před sebou.
"Tvoje nenávist ti zatemnila zrak natolik, že ses neštítila udělat něco tak odporného. Lituju každého, kdo dýchá stejný vzduch jako ty."
Plivla před ní na zem a otočila se k odchodu.
"Jsi špína na Morojském rodě. Ještě, že nejsem Moroj."
Odcházela s hlavou hrdě vztyčenou. Dokázala to! Ovládla se a nezabila ji, ikdyž tak moc chtěla! Ignorovala křik Becky, která za ní volala, že ona to nebyla. Pro dnešek jí už měla dost!
"Bello! Počkej!"
"Co je, Alice? Nemám náladu."
"Nemyslíš, že jsi byla na ni moc zlá? Třeba to fakt nebyla."
"To mě nezajímá!"
"Bello, co je to s tebou?"
"Byla schopná zničit jeho hrob jen proto, aby mi ublížila a vyhrožovala mi. Nechci jí dneska vidět. Jsem až moc naštvaná. Ublížila bych jí. Byl zázrak, že jsem se vůbec ovládla."
"Tímhle to, ale nevyřešíš."
"Rose, cením si toho, že mi chcete pomoct a možná vám za to časem poděkuju, ale ne teď. Pokud mě omluvíte. Alex pro mě pořádá párty a já musím porazit svého vyzyvatele."
"Vyzyvatele?"
"Mattyho. Marně doufá, že mě porazí v pití."
"Ty piješ?"
"Co vás to všechny, tak šokuje?"
"Tohle si vem, kdyby něco volej."
Cedulku s číslem si vložila do kapsy, ale ani se na ní nepodívala.
"Bello, ty opravdu piješ? Alkohol myslím."
"Jsem ruska. Rusové pijou od malička. Mám podezření, že nám dávají vodku snad i do sunaru."
Zasmála se nad jejich překvapenými pohledy a šla dál. Všimla si svého táty a pokusila se ho dostat na lopatky, ale skončila zase na zádech. Dívky překvapeně koukaly, jak se tomu smějí jako šílenci.
"Nepraštila se do tý hlavy moc silně?"
"Podle mě se konečně se vším vyrovnává a konečně bude zase tou, jakou byla dříve. Emmett bude nadšený, protože myslím, že si budou skvěle rozumnět, časem."
Odešly, aby konečně společně vyřešili, co budou dělat. Jestli zůstanou a pokusí se začlenit do jejich světa, kde se můžou naučit nové věci a nemusí se skrývat nebo se vrátí zpět a budou se skrývat mezi lidmi. Bella měla nastartovanou slibnou kariéru, které se očividně za nic na světě nevzdá.
Bella se skvěle bavila. Matty jí samozřejmně nepřepil, ikdyž začala rychlejším tempem a dřív než on. Musela skrátka z hlavy vyhnat vzpomínky na Russellův zničený náhrobek. Alkohol jí už začal stoupat do hlavy. Asi by se fakt měla šetřit....Blbost!
Edward zrovna zuřivě protestoval, když mu zazvonil mobil. Alice se hned začala usmívat a div nezačala tleskat.
"Alice, co-?"
"Neptej se a zvedni to!"
Její naléhavost všechny překvapila. Rychle proto hovor přijal. Překvapila ho hlasitá hudba na druhé straně.
"Ano?"
"Edwarde?"
"Bello? Ty jsi..opilá?"
"Co tě nemá, jsem přece ruska. Alice mi dala tohle číslo, abych zavolala kdyby něco."
"A potřebuješ něco?"
"Já jsem...doprdele já to zapomněla. Počkej-Ticho tam! Telefonuju!-kde jsem to byla? Už vím! Mohl by jsi přijít, Edwarde?"
"Chceš, abych přišel?"
"Ehm, chci? Jo, chci. Chci, abys byl tady, tady se mnou. Příjdeš teda?"
"Bello! Pojď tančit!"
"Hned jsem tam."
"Tak, Bello! Parket si tě žádá!"
"Super. Tak já-"
"Bello!"
"Jestli nezmlknete, tak tam na vás vlítnu jako Svatý duch a srovnám vás všechny do latě! Potřetí vás varovat nebudu!"
"-tak já na tebe tady počkám. Těším se. Pospěš si, čekám tu na tebe."
"Nějakej natěšenej-"
"Ticho, Emmette. Pokud jde o náš předchozí rozhovor....Nikam nejdu. Nehnu se od ní ani na krok. To je moje poslední slovo!"
Rychle se vydal za zvukem hudby, kterou jeho citlivý sluch slyšel na míle daleko. Vešel do velké, zřejmně společenské, místnosti, kde se to hemžilo převážně Moroji. Několik Morojek si ve snaze ho zaujmout poupravovalo výstřihy. Nasál vzduch a našel Bellu podle její vůně. Seděla u stolu s Mattym a dalšími Moroji a všichni do sebe zrovna klopili panáky. Morojové se pozvraceli a odpadli a Matty dal znamení, že už má dost, než taky odpadl.
"Jsem vítěz! Edwarde!"
Vyskočila ze židle, překvapivě energicky, a rozeběhla se k němu. Chytil jí do náruče, aby nespadla.
"Přišel jsi, přišel jsi za mnou-"
"Chtěla jsi přece, abych přišel."
"Ale mohl jsi mě odmítnout-"
"Tebe?"
S úsměvem přikývla.
"To je fakt. Taky bych tě neodmítla. Nabídla bych ti pití, ale vím, že nepiješ, tak se nebudu ani namáhat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama