Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 5.kapitola

5. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v miulém díle se událo:
"......Proto jsem se narodila. A jsem skálopevně přesvědčená, že tak to prostě mělo být už od začátku. Přísahala jsem na to. Jako, že se Isabella Vasilisa Belikov jmenuju. Narodila jsem se proto, abych obětovala svůj život pro královnu Vasilisu Dragomirovou, jejího muže Christiana Ozeru a jejich syna, prince Alexandra Dragomira. A to taky udělám. Oni jsou Morojové a oni mají přednost. Nic jiného není důležité."

"To je nám líto, to jsme nevěděli."
"Nemohli jste."
"Můžu vidět ty značky zblízka?"
"Emmette-!"
"Co je? Jsem přece nic neřekl."
"Ano."
Otočila se k nim zády a dala na stranu copy.
"Co znamená ten křížek, co vypadá jako blesky?"
"To je Molnijská značka. Molnija je rusky blesk. Tu dostane každý Strážce za zabití jednoho Strigoje. Kolik značek, tolik Strigojů na kontě."
"Tvůj otec jich má hodně."
"Ano, má. Když poznal matku, měl jich jen pět."
"A ta hvězdička?"
"Zvjezda. Za veliký počet Strigojů. Poprvé ho dostali Strážci za obranu Akademie před Strigoji a já s ostatními jsme ho dostali za náš lov Strigojů a já ještě k tomu trest, takže pokud mě omluvíte, právě mám nástup-"
Zvedla se, vzala si tašku a odcházela z tělocvičny. Ani se na ně nepodívala. Chtěli jí zastavit, ale venku k jejich velkému překvapení bylo několik noviců a studentů a před Bellou stála blonďatá dívka, ve stejném věku jako Bella.
"Jak si mohla?"
"Becky-"
"Nevyslovuj moje jméno! Je to tvoje vina! Za všechno můžeš ty!"
"Já vím, Becky. Mrzí mě to-"
"Tak tebe to mrzí! To je sice hezký, ale Russella mi to nevrátí! To tvojí vinou je mrtvý! Měla jsi tam umřít ty!"
Davem to zašumnělo.
"Tvoje matka tě vůbec neměla přivést na tento svět! Měli se tě zbavit! Měla si zůstat tam kde si byla a dělat krvavou děvku těm svým upírům, co si sem pro tebe přijeli!"
Cullenovi překvapeně koukali na to, co se děje. Davem se začal ozývat vzrušený šepot.
"Opravdu to řekla?"
"Myslíš, že jí za to zmlátí?"
Bella složila na zem tašku a se skloněnou hlavou pomalu kráčela k překvapené Becky. Zastavila se až těsně před ní. Ruku měla sevřenou v pěst.
"To jsi neměla dělat-"
Jeden z noviců se jí pokusil zastavit, ale srazila ho k zemi dřív než se ji pokusil zpacifikovat a než se stihla Becky vzpamatovat, byla na zemi, Bella na ní obkročmo seděla a držela jí za triko.
"Myslíš, že se jenom tobě stýská?! Já se o to neprosila! Chtěla jsem tam umřít, byla jsem na to připravená a smířená s tím, ale on to tak nechtěl! Všem vykládáš jak Russella pořád miluješ, ale špiníš jeho památku, tím že spochybnuješ jeho rozhodnutí! Moje rodiče do toho netahej, to je jen mezi námi. A pokud se neumíš s tím vyrovnat, tak si běž dělat krvavou děvku sama, ale mě do toho netahej. Já jsem svůj život zasvětila ochraně Morojů, ne osobnímu požitku a proto se nestydím říct, že jsem stále panna.
Nikomu jsem nedovolila ze sebe pít a ani to nemám v plánu. Na rozdíl od tebe, která hledala útěchu v Morojském kousnutí."
Davem to zašumnělo. Becky překvapeně zalapala po dechu.
"Myslíš, že jsem tě neviděla? Nastavovala si krk mladém Badicovi a vzdychala si u toho, jak při orgasmu. Možná to bylo jeho rukou pod tvými kalhotkami-"
"Jak se opovažuješ?!"
"Nepleť se do mého života, já se nepletu do toho tvého. I kdyby Cullenovi přijeli kvůli mně, tak tobě do toho nic není. Jediné, co nás k sobě pojilo zemřelo ten den, co Russell zemřel. Pokud na mě ještě jednou budeš mluvit tímto tónem, přinutím tě litovat dne kdy ses narodila."
Pustila jí a zvedla se. Sebrala tašku ze země a jakoby se nic nestalo procházela davem a na šokovanou Becky na zemi se ani koutkem oka nepodívala.
"Když mě omluvíš, mám něco důležitějšího na práci."
V klidu prošla kolem čumilů, kteří se tam předtím naschromáždili a teď pro jistotu uhýbali z cesty, aby si na nich nevybila špatnou náladu.
Edward šel za Bellou a ostatní šli do pokoje. Tohle musel urovnat Edward sám. Ten se překvapeně díval jak se pozdravila s knězem.
"Isabello, dneska nějak pozdě."
"Omlouvám se."
"To nevadí. Jsi tu dobrovolně."
Dobrovolně? Vždyť přece říkala, že je to její trest?
"Neodpykala jsem si svůj trest před útěkem a nevadí mi to. Mám mnoho volného času."
"Měla by jsi trávit volno s přáteli."
"Nemám přátele."
"A co Alex a Matty?"
"Nosím smůlu a nechci, aby se jim něco stalo."
Soucitně se na ni usmál a zlehka jí pohladil po vlasech.
"Už jsem ti to přece říkal. Nepřinášíš smrt a utrpení."
"Já vím. Bůh má se mnou určité záměry a vše, co se stalo mě má nasměrovat na správnou cestu. To už jste mi říkal. Jdu dodělat ten záhon, co jsem včera nestihla."
Přesunula se k soše mladé královny a začala plet záhonek květin, který tam byl.
"Děkuju, Isabello. Nebuď na tom slunci příliš dlouho, dneska má být horko, tak abys neměla úpal nebo něco podobného."
"Nebojte, otče."
Edward jí pozoroval a ignoroval všechny pohledy a užaslé výdechy, když se od jeho pokožky odrážely sluneční paprsky.
"Vím, že tam jsi. Už pěkně dlouho. Co kdybys šel sem a stoupnul si sem do stínu. Kdo má to vzdychání poslouchat?"
Edward ji tedy poslechl a sedl si vedle ní do trávy, ona si ho nevšímala a dál pokračovala v plení.
"To děláš každý den?"
"Ano."
"Můžu ti pomoct?"
"Ne. Už jsi mi pomohl až až."
"Omlouvám se. Vím, že to byla chyba. Co kdybys mě vyslechla?"
"Mám toho ještě spoustu, tak co kdybys mi to řekl během mojí práce a pak se vrátil k ostatním? Já na rozdíl od ostatních vím, jak na upíry jako jsi ty a nebudu váhat tyhle vědomosti využít."
Věnovala mu tvrdý pohled a pokračovala v práci. Vůbec o jejích slovech nepochyboval.
"Dobře. Po tý nehodě na tvých narozeninách jsem si něco uvědomil. Nehledě na to, jak jsem se snažil tě chránit, neustále jsem tě vystavoval smrtelnému nebezpečí. Neuvědomoval jsem si to jenom kvůli svojí sobecké touze být s tebou, ale tady nešlo o mě, ale o tebe. Pokud jsem tě měl udržet v bezpečí, nesměl jsem být v tvojí blízkosti.
Ostatní jsem doslova donutil, aby odjeli bez rozloučení. Měl jsem v plánu to skončit rázně, aby jsi se z toho mohla rychleji vzpamatovat a zapomenout. Napovídal jsem ti mnoho lží a jen silou vůle jsem se snažil tvářit vážně, ikdyž v hloubi srdce jsem trpěl jako zvíře.
Dlouho jsem s rodinou nevydržel. Potloukal jsem se sám divočinou, nelovil jsem, jen jsem truchlil pro tebe. Dál od tebe mě držela jen myšlenka, že jsi konečně v bezpečí.
Když mi konečně došlo jakou kolosální chybu jsem udělal, vydal jsem se zpět, ale ty jsi tam nebyla. Ptal jsem se správce jestli ses odstěhovala k příteli, ale on mi řekl, že jsi odjela se třemi muži a že neví kam. Nevěděl jsem kde bych tě měl začít hledat a tak jsem šel za Angelou.
Byl jsem odhodlaný to zjistit za každou cenu, ale ona mi to řekla sama a v její hlavě jsem viděl, co jsem ti způsobil.
Z toho pohledu mi puklo srdce znovu. Musel jsem tě najít, když ne kvůli tomu, abych tě získal zpět, tak aspoň abych to napravil. Když jsem tě znovu viděl, měl jsem pocit jakoby moje srdce začalo znovu tlouct. Vím, že bych si správně neměl tvoje odpuštění zasloužit, ale prosím dej mi ještě šanci to napravit a získat tě zpět."
Bella přestala plet, ale na něj se ani nepodívala. Všiml si slzy která sklouzla z její tváře a vpila se do hlíny. Z toho pohledu se mu sevřely útroby, protože věděl, že on je důvodem té slzy.
"Ještě sis to neuvědomil, Edwarde? Ta do které ses zamiloval, to byla jen přetvářka. To jsem nebyla já. Ta Bella není skutečná! Pochop to!"
"Ale byla. Možná nejsi křehká panenka, možná jsi tvrdá bojovnice, ale mě to neodradí. Vím jaká jsi. Miluju tě takovou jaká jsi. Nic co mi řekneš mě neodradí."
"Ani kdybych ti řekla, že tě nemiluju?"
"Ani to ne. Pokud by jsi řekla, že mě už nemiluješ, tak bych udělal vše proto, abys mě znovu milovala, odpustila mi a dala mi druhou šanci."
"Nebudu lhát, Edwarde. Skoro jsem zemřela steskem, ale to jsi možná viděl v Angeliných vzpomínkách. Budu přemýšlet o tvých slovech. Teď pokud mě omluvíš, musím se jít vysprchovat a připravit se na obřad přijetí, ale pokud se vám bude chtít....můžete přijít pokud se vám bude chtít-"
"Budeme tam. Děkuji, Bells."
"Děkuj mému otci a jeho zenovýmu myšlení."
Zamávala faráři a stratila se v davu. Edward byl myšlenkama mimo a vydal se za ostatníma. Když už na něj nebyla Bella tak naštvaná, tak si uvědomil, že jeho rodina už zase vypadá šťastná a spokojená a to jen díky tomu, že měli Bellu nablízku. Co na tom, že si od nich zatím držela odstup? Cítil jak se jeho tělem šíří pocit spokojenosti a teplo. Dokonce měl pocit jako kdyby jeho srdce zase začínalo tlouct.
Tlumočil její pozvání celé rodině, která z toho byla nadšená. Nevěděli, jak se na to vhodně obléct, tak si na sebe vzali obleky a šaty. Obřad přijetí spočíval v dlouhém proslovu o povinnostech Strážce a pak skládali slib zatímco jim na krku tetovali novou značku. Trvalo to dlouho než všechny potetovali. Bella jim věnovala zvláštní pohled než se i ona posadila na připravenou židli. Ani jedním svalem nepohnula, když se jí do krku zabořila jehla a poslušně odříkávala svůj slib. Když bylo tetování překryto, tak dostala svůj stříbrný kůl a zbraň. Netušili na co mají Strážci zbraně stejně jako netušili, že s nimi umí Bella zacházet.
Po nějaké době, když už si promluvila se všemi, kdo jí blahopřál se vydala i k nim.
"Blahopřejeme, Bello."
"Děkuju, Carlisle."
Váhavě se nechala postupně od všech obejmout a hned potom se stáhla do bezpečné vzdálenosti.
"Co se bude dít teď, když už jsi složila slib?"
"Morojové z našeho ročníku končí akademii až za půl roku, takže mi tu zůstáváme s nimi a dále trénujeme. Během tohoto půl roku získáváme svoje zařazení. Někteří tu, ale zůstávájí a stávají se Strážci akademie."
"To se tebe týkat nebude, že ano?"
"Ne, mě ne."
"Bello!"
Otočila se za hlasem a lehce poklonila hlavu.
"Princi-"
"Bello, kolikrát ti to mám říkat? Jsem Alex, vyrůstali jsme spolu."
"Vím. Teď jsem, ale Strážkyně. Složila jsem slib a ikdyž se známe od malička, musím tě před ostatními oslovovat tvým titulem, princi Dragomire."
"Provokatérko."
Jemně se usmála, ale nijak to nekomentovala.
"Co jsi po mě chtěl?"
"Mám pro tebe dárek k promoci."
"Nemusel sis dělat škodu."
"Uděláš mi radost pokud si to vezmeš."
Podal jí krabičku a napjatě čekal na její reakci. Pomalu otevřela víko a překvapeně koukala na krásný řetízek a přívěskem draka.
"To je erb Dragomirů! To přece nemohu."
"Ale ano, můžeš a vezmeš si to."
"Alexi,...to jsi neměl."
"Bello-"
"Dobře, nebudu se hádat. Proč, ale zrovna tohle?"
"Jak jistě víš, po smrti mého dědečka Erika Dragomira a zbytku mojí rodiny, nezůstalo už moc věcí po našem rodě. Moje matka dala tvojí matce poslední věc, která patřila Strážcům Dragomirů."
"Máminy čotky."
"Správně. A jelikož udělám vše proto, abys byla moje Strážkyně a moje matka též. Je jen na místě, že tohle dostaneš, abys to nosila. Aby každý věděl, kým jsi."
"Ale kde jsi to vzal?"
"Nechal jsem ho pro tebe vyrobit. Je ze stříbra a nabit Morojskou magií. Chtěl jsem, aby byl z bílého zlata, ale to se hůř nabijí a kouzlo nevydrží, tak dlouho."
"Jakou magií?"
"Léčivým éterem. Snad to pomůže tvojí bolavé duši."
"Muselo to stát celý majlant!"
"Pro tebe není nic dost drahé. Zasloužíš si to. Mohu ti ho připnout?"
"Jistě."
Podala mu krabičku a otočila se k němu s odhaleným krkem. Přehodil jí řetízek přes hlavu a při zapínání jí lehce pohladil po krku. Spustila vlasy a otočila se k němu čelem. Prsty přejel po řetízku a usmál se.
"Ideální délka-"
"Děkuju, Alexi. Je krásný."
Zahleděla se na blyštivý přívěsek na její hrudi a zlehka ho pohladila bříšky prstů. Nevšimla si proto upřeného pohledu mladého Dragomira. Edward si ho všiml a vůbec se mu nelíbil. Chtěl vzteky vrčet a cenit zuby, ukázat tomu spratkovi, že Bella je jeho a nikomu ji nedá! Nikomu! Ani princovi ne! Ale nakonec se mu podařilo upíří temperament skrotit. Nebylo by dobré, kdyby na kusy roztrhal syna královny. Bella by ho přerazila, kdyby se o to jen pokusil.
"Nemáš zač. Bello, je tu něco o čem bych si chtěl s tebou promluvit-"
"Princi Dragomire? Vaše matka vás volá."
"Děkuji."
"Promluvíme si tedy potom?"
"Jistě. Uvidíme se později."
Otočila se na Cullenovi a tvářila se zase jako předtím.
"A co děláte teď? Pokud nepočítám to, že jste tady-"
"Od našeho odjezdu z Forks jsme u Denalijského klanu na Aljašce."
"To mě mohlo napadnout."
"Tak tady je moje holčička. Bello, holčičko moje."
"Dědečku, jak dlouho se tu zdržíš?"
"Bohužel dlouho ne. Než, ale odjedu zpět do Ruska, rád bych poznal ty Cullenovi o kterých tady každý mluví. Ty je prý znáš, holčičko. Proč nás nepředstavíš?"
"Dědečku, tohle jsou Cullenovi. Hlava rodiny Carlisle, je to doktor s velmi dlouholetou praxí-"
"To věřím."
"Jeho žena Esme, velice nadaná architektka. Jejich "adoptivní děti"....Rosalie a její manžel Emmett, Alice a její manžel Jasper, bývalý generál z války Severu proti Jihu-"
"Opravdu? To je velice zajímavé. Někdy si rád poslechnu jaké to tam doopravdy bylo."
"A tohle je...Edward-"
Při jeho jméně bolestně přivřela oči. Naštěstí si toho její dědeček nevšiml, ale Cullenovi ano. Věděla to, ale byla pevně rozhodnutá jim neříct, proč to udělala.
"Velice rád vás poznávám. Mé jméno je Abe Mazur. S mojí úžasnou vnučkou už se znáte-"
"Pane Mazure? Promiňte, že ruším, ale vaše letadlo čeká jen na vás-"
"Děkuji. Hned příjdu."
"Cože? To odjíždíš už teď?"
"Je mi líto, moje milá. V Rusku mám nějaké nedořešené...záležitosti-"
"Jistě, rozumím."
"Rád jsem vás poznal, Cullenovi. Je mi líto, že jsme si nemohli promluvit více. Rád bych se od vás dozvěděl tolik zajímavých věcí. Snad někdy jindy."
"Budeme se těšit."
"Doprovodíš mě, Bellinko?"
"Jistě."
Otočila se ke Cullenům a omluvila se. Poté se společně s dědečkem vzdálila. Překvapeně zjistili, že když jsou spolu, tak se baví turecky. Od kdy umí Bella plynule turecky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama