Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 6.kapitola

7. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Rád jsem vás poznal, Cullenovi. Je mi líto, že jsme si nemohli promluvit více. Rád bych se od vás dozvěděl tolik zajímavých věcí. Snad někdy jindy."
"Budeme se těšit."
"Doprovodíš mě, Bellinko?"
"Jistě."
Otočila se ke Cullenům a omluvila se. Poté se společně s dědečkem vzdálila. Překvapeně zjistili, že když jsou spolu, tak se baví turecky. Od kdy umí Bella plynule turecky?

Dny pomalu plynuly. Bella se věnovala tréninkům a Cullenovi zůstávali na škole a seznamovali se s jejich kulturou. Oni se na oplátku dozvídali informace o nich a jejich kultuře. Jasper s Emmettem byli úplně nadšení, když je přizvali k tréninkám. Jen Edward, tak nadšený nebyl, protože by rád trénoval s Bellou. Ta trénovala s ostatními. Hlavně s Mattym a Jeremym. Občas i s Fletcherem. Byla to jediná šance, jak se k ní dostat blíž. Zatím se mu nepodařilo získat si zpět její srdce a snahy Alexandra Dragomira mu na klidu nepřidávali. Sice se s ním dohromady nedala, ale taky ho neodmítla.
"Konec kočkování a nástup!!"
Během okamžiku stáli všichni v řadě a v pozoru.
"Jako vojáci-"
"Ticho!"
Emmett překvapeně zmkl. To bylo po prvé, co se nechal takhle usadit. Ostatní v sobě dusili smích. Nechtěli tu nerudnou Strážkyni provokovat.
"Tak když jste se, vy nuly, konečně stali aspoň imitací skutečných Strážců, je načase prověřit vaše střelecké schopnosti. Vašeho chráněnce nechráníte jen kůlem, ale i zbraní. To by měli vědět i ty méně chápající jedinci, takže od teď už to všichni víte, tupci, a předejdeme tak trapným a naprosto zbytečným dotazům."
Přešla kolem nich a měřila si je pohledem.
"Ředitelka Kirová byla tak laskavá a zařídila nám nové hračky. Paintballové pistole. Rozdíl je v nich, pitomci, že nestřílejí náboje, ale kapsle s barvou. Doufám a asi zbytečně, že to vaše slepičí mozečky chápou!"
"Ta ví, jak jim dodat sebevědomí-"
"Rozdělím vás do týmů. Chrániče a ochranné pomůcky nepotřebujete. Na co taky? Musíte taky něco vydržet, nejste Morojské slečinky. Nejste z cukru. Sice jste imitace Strážců, ale i tak musíte něco vydržet. Vezmete si zbraně, náboje s kapslema a barevné rozlišovací pásky."
Všichni kývli na znamení souhlasu.
"Modrý tým: Matty Harris, Jeremy Shefield, Fletcher Wilson.
Zelený tým: Spencer Heller, Zack Mitchell, Alexis Blake.
Žlutý tým: Olivie Fox, Corey Jackson, Danny Greengras.
Rudý tým: Samantha Swanlake, Bonnie Descher, Barrey Preston.
Oranžový tým: Tyson Rathbone, Luna Alvarez, Patrik Northwest.
Bílý tým: Sophie Mackenzie, Hayley Moon, Emma Turner. A nakonec-"
Posměch byl každýmu jasný. Edward odolával pokušení zavrčet té šílené ženské do ksichtu, ale nakonec se ovládl. K Jasperovu a Emmettovu velkému zklamání.
"Růžový tým: Isabella Belikov."
"Slyšíš to, Belikov? Konečně důkaz, že si ženská!"
"Děláš jako kdyby si věděl, jak vypadá ženská, Prestone! Ty by jsi nepoznal ženskou ani kdyby ti dala jednu mezi oči a ukázala kozy!"
V klidu si sundala tmavě modré tílko s vykrojenými rameny a zůstala tam v černém sportovním tílku pod prsa a v bokových sportovních kalhotách, taktéž černých, které pevně obepínaly její postavu. V klidu si přidělala zářivě růžovou pásku na levé stehno, kde na černém podkladu ještě více zářila. Vlasy stáhla do vysokého culíku a s připravenou zbraní se postavila do bojové pozice.
"Jen počkej! Budu to já, kdo tě sejme! A náramně si to užiju!"
"Sni dál!"
"Ticho!"
Jako na povel se všichni přestali smát a v pozoru byli připraveni do akce.
"Sázím 20 babek na to, že ho sejme Bella do srdce."
"Beru. Sázím, že mezi oči."
"Přidávám se a říkám, že do rozkroku."
"Alice?"
"No co je? Její budoucnost sice pořád nevidím, ale zasloužil by si to."
"Teď k pravidlům. Boj nekončí dokud nezůstane poslední tým. Je mi jedno, jak dlouho to bude trvat. Můžete se bránit i bojem, ale bez kůlů. Ty zůstanou tady. Zásahy barvou se počítají jako kdyby to bylou kulkou. Pamatujte na to. Kdo "zemře", půjde na lavičku, kde odloží zbraně a bude v tichosti sledovat dění okolo. Nebudete nikomu radit a odstřelovat jiné hráče, když už budete mimo hru. Kdo neposlechne toho si podám. Je to všem jasné?"
"Ano!"
"Až zapískám, pustíte se do akce!"
Bella si nabila zbraň a usmála se. V tu chvíli vypadala jako lovec na lovu za svojí kořistí. Ticho na cvičišti přerušil hlasitý pronikavý zvuk píšťalky. Bella na nic nečekala a odrazila se ze země. Saltem odskočila dozadu a tam, kde ještě před okamžikem stála přistálo několik různobarevných střel. Za letu vystřelila a trefila hned tři ze svých protivníků. Jednoho do ramene, jednoho do stehna a třetího do boku.
"Ještě jedna taková rána a budeš mrtvej, Rathbone! Soustřeď se! Venku už by jsi byl tímhle tempem mrtvej a stal se potravou pro Strigoje! Copak ses vůbec nic nenaučil?!"
Ihned po dopadu se rozeběhla mezi stromy a ostatní jí byli v patách. Mezi sebou se sice stříleli, ale spíše se zaměřili na ní. S tím počítala a proto je potřebovala rozdělit. Aspoň na týmy. Postupně se ze stromů asi během deseti minut vynořili čtyři na kterých do dálky svítila jasně růžová barva. Lektorka se jen zamračila a kývla směrem k lavičce. Tam si zapsala všechny jejich zásahy do desek, které měla v ruce. Bella mezitím sledovala oranžový tým před sebou. To bude hračka. Zapomněli na důležité varování. Bojujete-li v lese, hlídejte si stromy i s větvemi. Sejmula Patrika do srdce. Luna a Tyson po ní začali okamžitě střílet, ale ona už nebyla na větvi, ale ve vzduchu. Dopadla na Tysona a tím ho povalila, během toho zastřelila Lunu a pak s úsměvem střelila ležícího Tysona do srdce.
"Promiň, je to hra."
Rozeběhla se za zvuky střelby a zahleděla se na bitvu před ní. Zelený tým proti žlutému. Nebude do toho zasahovat, počká až kdo zvítězí a chytí si je potom. Rozeběhla se a přeběhla k budově školy. Ukryla se za zeď a lehce se vydýchala. Opatrně nakoukla a rychle si spočítala kolik jich vidí. Edward si jí všiml a nepřestal jí pozorovat. Byla úchvatná. V zápalu boje vypadala jako bohyně. Všiml si taky bílého týmu, který běžel směrem k ní a všimla si ho i Bella. Běželi za sebou a tak pro ni nebyl problém jednu po druhé sestřelit. Zjistila, že je pronásledovali i zbytky žlutého a zeleného týmu. O to to měla snažší. Hluk přestřelky přilákal nejen zbytek týmů, ale i Moroje, kterým skončilo vyučování. Bella vykoukla a všimla si, že už zbývá jen modrý tým a Barrey s Coreym z rudého týmu. Skontrolovala pistoli a zhluboka vydechla. Tohle teprve bude zábava!
Vyběhla zpoza rohu a běžela přímo na Barreyho. Ten po ní několikrát vystřelil, ale vždycky lehce uhnula stranou a on minul. Nelíbilo se mu to a vztekle zaťal zuby.
Bella po něm vystřelila a vrhla se k zemi. Nohama napřed, po zadku, mu podjela mezi nohama a neodpustila si jeden výstřel. Barrey se bolestivě sesunul na zem. Věděla, že mu nijak vážně neublížila, jen ho to pár dní bude po čertech bolet a odpustí si příště ty svoje sexystický poznámky. Neváhala, přetočila se a začala střílet. Sejmula skoro všechny, kteří stáli kolem ní v kruhu, kromě Mattyho a Jeremyho. Ti se stihli schovat za převrácenou lavičku, Bella následovala jejich příkladu a jedním kopnutím převrátila další lavičku za kterou se schovala. Povolila pojistku a prázdný zásobník vypadl na zem a odrazil se mimo lavičku, takže se dostal do zorného pole Mattyho, který zrovna zhodnocoval situaci.
"Došli ti náboje, brouku?"
"To by se ti líbilo, viď?"
"Na jednu stranu jo a na tu druhou ne. Chceš vědet proč?"
"Mluv. Docela jsi mě nabudil."
"Divoké zvíře zahnané do kouta je to nejnebezpečnější."
"Jsem podle tebe zvíře?"
"Pěkně.....divoký, mazlíčku-"
Mattyho narážka byla jasná a mnoho Morojů zalapalo po dechu v téhle jasně sexuální nabídce. Bella se jen usmála a nijak to nekomentovala. To byl celý Matty. Esme se strachovala o Bellu. Sice viděla na vlastní oči, že se o sebe umí postarat, ale teď byla schovaná za lavičkou, neměla náboje a ten Jeremy se k ní plížil zatímco ten druhý, Matty, odváděl její pozornost. Carlisle jí chlácholivě držel za ruku a společně všichni napjatě sledovali souboj před sebou.
Už byl skoro u ní a pocit vítězství z něj číšil na míle daleko. Bohužel pro něho se, ale přepočítal. Bella se zničehonic rukou zapřela o hranu lavičky a ladným skokem jí přeskočila, přitom mu vykopla zbraň z ruky. Jeremy s ní okamžitě začal bojovat. Pohybovali se moc rychle a tak Matty radši vzdal šanci střílet. O něco později to vypadalo, že má šanci ale nakonec jen sestřelil Jeremyho a tím ho vyřadil.
"Vypadá to, že už je to jen mezi námi."
Přetočila zbraň a namířila mu přímo hlaveň do obličeje, stejně jako on jí. Stáli tam s rukama nataženýma před sebe a s hlavněmi namířenými do obličeje soupeře.
"Zdá se, že jsme se dostali do patové situace."
"Máš pravdu. Zdá se ti to."
Rozeběhla se proti němu a on proti ní. Nikdo napjetím ani nedýchal. Stříleli po sobě, ale ten druhý vždy lehce uhnul a tak se ani jeden netrefil. Trochu se sehla, skočila a pevně ho objala kolem pasu. Svojí vahou ho schodila na zem, kotoulem se dostala od něj a znovu se chystala zaútočit. On se mezitím oklepal a ihned byl připraven k boji. Vystřelil po ní, ale uskočila. Vrhl se po ní a chvíli bojovali. Podařilo se mu vykopnout jí zbraň takovou silou až každý slyšel křupnutí v jejím zápěstí. Přes adrenalin nic necítila. Zapřela se rukama o zem a kopla ho do obličeje. Poté se zatočila jako při baletní otočce a pravačkou mu uštědřila tvrdou ránu do obličeje. Ozvalo se nové křupnutí, ještě zlověstnější než to předchozí. Vrhla se po zbrani a během okamžiku už zase svírala rukojeť. Zase po ní začal střílet a tak se za pomoci hvězd dostala kousek dál, odrazila se rukama a dopadla elegantně na nohy, lehce pootočila špičkou nohy, aby získala lepší úhel odrazu a skočila znovu po Mattym. Spadl na zem a ona po boku sjela po trávě pokryté rosou až k němu.
Leželi na zemi a rychle dýchali. Ona na levém boku a on na pravém, ona s nohami nataženými směrem k akademii a on k lesu. Oba si mířili zbraněmi do obličeje. Hruď se jim vzdouvala rychlými nádechy a mnoho mužů zaujal pohled na její rychle se pohybující hruď.
Edward měl úplně černé oči. Jen si nebyl úplně jistý, jestli to bylo touhou po Belle nebo zuřivostí nad tím, co si někteří v mysli představovali. Slunce pomalu vycházelo a první sluneční paprsky se opřely do jejich spocených těl.
"To už tady jednou bylo."
Sevřela zbraň pevněji a skřivila tvář bolestí. Adrenalin vyprchával a ona začínala cítit bodavou nepříjemnou bolest ve svým zápěstí. Matty věděl, že má vyhráno. Nedávala pozor, což se moc často nestávalo, ale byla to jeho kamarádka a bolelo jí to. Nemohl se rozhodnout jestli vystřelit nebo ne.
"Matty, první pravidlo Strážce. Neměl by jsi na to zapomínat nebo tě to jednou bude stát život. Nikdy neváhej. Druhý váhat nebude."
Z hlavně její zbraně vyletěla růžová kapsle a rozprskla se mu o obličej. Chvilku na ní nevěřícně zíral a pak se společně rozesmáli. Zvedl se ze země a pomohl jí na nohy.
"Co ruka?"
"Bude to dobrý. Skoro to nebolí."
"Mluví z tebe adrenalin."
"A že to byl pořádný adrenalin, co?"
"To si piš."
Smáli se jako pominutý a ostatní se k jejich jásání připojili. Překvapeně se podívali okolo. Všude stáli novicové a Morojové skrytí před sluncem pod paraplety. Učitelka jí přejela pohledem, skontrolovala jestli někde není od barvy a pak jí uznale poplácala po rameni.
"Dobrá práce, Belikov. Tvůj otec bude nadšený až to uslyší."
"Já jsem to celé viděl, Stacy. Bello, byla jsi skvělá. Někdo by se ti měl podívat na tu ruku, začíná modrat."
Pevně jí objal a dal jí pusu do vlasů.
"Pokud dovolíte, Dimitrij, já jsem doktor. Podívám se na to."
"Dobrá. Děkuji, Carlisle."
"Podej mi ruku, Bello."
"Nezaváhala jsi."
"Slíbila jsem ti to. Nikdy neváhej. Nikdy za žádných okolností. Ani kdyby šlo o ty, co znáš. Oni váhat nebudou."
Bella bez váhání podala svoji ruku Carlislemu a usmála se na svého otce. Carlisle jí začal opatrně prohmatávat. Ani nehnula brvou. Nikdo by neřekl, že má tu ruku zlomenou.
"Bolí to hodně? Máš ji zlomenou, zřejmně na dvakrát, mohu ti dát tišící léky, jestli chceš."
"To nic není. Dám si na to obklad, ikdyž tvoje ledové ruce se taky hodí."
Zasmál se jejímu vtipu a pevně ji stáhnul ruku, aby kosti mohli srůst správně. Dával si pozor, aby to nepřehnal a nezastavil jí tak průtok krve do prstů. Přes to jí dal ještě dlahu, pro jistotu.
"To vždycky sebou nosíš lékařskou brašnu?"
"Takový malý zlozvyk. Navíc se někdo mohl při tréninku zranit a tak jsem chtěl pomoc."
"Doktor se v tobě nezapře. Nikdo nemůže říct, že ses minul povoláním."
Věnoval jí zářivý úsměv, ale v jeho očích byla starost.
"Opravdu nechceš žádné tišící léky?"
"Ne, jsi hodný, Carlisle. Už jsem zažila horší bolest."
Střelila rychlým pohledem po Edwardovi a ten pochopil. I Carlisle pochopil její jasnou narážku a proto radši už nic neříkal. Dimitrij se pátravě zahleděl na svojí dceru, ale ta se tvářila jako kdyby se nic nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama