Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 7.kapitola

10. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Opravdu nechceš žádné tišící léky?"
"Ne, jsi hodný, Carlisle. Už jsem zažila horší bolest."
Střelila rychlým pohledem po Edwardovi a ten pochopil. I Carlisle pochopil její jasnou narážku a proto radši už nic neříkal. Dimitrij se pátravě zahleděl na svojí dceru, ale ta se tvářila jako kdyby se nic nestalo.

"Nepřepínej tu ruku nebo si ublížíš ještě víc a zajdi si s tím na ošetřovnu."
"Neměj strach. Jsem si jistá, že by mě tam táta dokopal, kdybych nešla."
"Hodil bych si tě přes rameno jako pytel."
"Tati!"
Společně se zasmáli. Pomalu se k nim dobelhal i Barrey Preston. Natáhl k ní ruku a ona jí bez váhání s úsměvem přijala.
"Byla jsi dobrá, Belikovová. Ještě jsem nikdy nic takového neviděl."
"To nic nebylo. Měl by jsi vidět mýho tátu v akci. Vše, co umím mě naučil on a máma. Tohle bylo zrovna od něj."
"To se dalo čekat. Pokud mě omluvíš, musím na ošetřovnu."
"Promiň za...ty víš za co."
"Zasloužil jsem si to."
Pokrčila rameny a otočila se na svého otce.
"Kde je máma? Máme teď přece trénink."
"Odešla před chviličkou. Chtěla ti taky blahopřát, ale znáš to. Něco viděla a musela jít-"
Chápala, co myslel tím viděla a šla za ní.
"Jdeš na ošetřovnu?"
"Něco na ten způsob."
Odešla za matkou a tetou. Ruka jí bolela jako čert, ale nepřiznala by to. Není to nic, co se nedá vydržet. Adrenalin z ní už vyprchal a tak nic netlumilo bolest. Ale proti bolesti v jejím srdci to nebylo nic. Dárek od Alexe sice zatím trochu zabíral, ale i Morojské kouzlo časem vyprchá. A s její bolestí z pohledu na Edwarda, kterého teď potkává každý den to bude brzy.
"Ohlašte můj příchod."
Muž kývnul a zaklepal. Po vyzvání vešel dovnitř.
"Vaše Výsosti, vaše kmotřenka Strážkyně Belikov je tady."
"Výborně. Pusťte ji."
Vešla dovnitř a v klidu došla až k ní.
"Bello! Slyšela jsem o tvém dnešním tréninku. Jak se ti líbil paintball? To byl můj nápad."
"Byla jsem nadšená. Nejen já. Všichni."
"To jsem ráda. Jakto, že nejsi od barvy?"
"Nedostali mě."
Tomu se s chutí zasmály.
"Co to máš s rukou?"
"Carlisle říkal, že to mám zlomené na dvakrát. Musím s tím pak na ošetřovnu."
"Kam by jsi s tím chodila?"
"Ale tvůj éter tě oslabuje a-"
"A ty mluvíš jako tvoje matka. Vím, co dělám. Navíc se nemusíš bát, že bych přišla o rozum, když mám vás. Tak mi to ukaž."
Natáhla k ní ruku a za chvíli byla bolest pryč.
"Lepší?"
"Ano, děkuji."
"Pokud se nepletu, měla jsi mít s matkou trénink."
"Ano."
"Budu si jí potřebovat půjčit. Nevadí?"
"Vůbec ne!"
"Neprojevuj tolik nadšení-"
"Tohle je důležitější. Královské věci a podobné nesmysly."
"Když už jsme u těch královských věcí. Dovol, abych ti poblahopřála jako první."
"K čemu?"
"Prosadila jsem si v radě, že budeš Alexova blízká Strážkyně."
"Páni...děkuju.....Prosadila?"
"Byl o tebe pěkný boj. Každý v naší kultuře chtěl, abys byla jeho Strážkyní. Trvalo dlouho si tě vyhádat. Nakonec museli všichni uznat, že princ Dragomir, oblíbený terč útoků Strigojů potřebuje tu nejlepší a nakonec, s jasným nesouhlasem ve tváři, ustoupili."
"Když budu blízký Strážce, kdo bude ten druhý, vzdálený Strážce?"
"Dříve jsem si přála tvého kamaráda Russella. Byla jste skvělá dvojka, ale teď jsem slyšela, že si skvěle rozumíte s Mattym. Takže Matty."
"S Mattym si rozumíme skvěle. Dobře se s ním bojuje."
"Koukám, že si tě Alex už označkoval."
"Ano, říkala jsem mu, že si nemusel dělat škodu, ale nikdy neposlouchá."
"To má po otci. Christian mě taky občas rád rozmazluje, ikdyž mu říkám, že to nemusí dělat."
"Tohle jsem nepotřebovala slyšet. Stačí, když vás občas vidím."
Lissa věnovala Rose úšklebek, ale dělala, že nic neslyšela.
"Vybral krásný šperk. Sluší ti."
"Děkuju. Už budu muset jít. Uvidíme se později."
"Jistě. Zatím ahoj a můžeš Mattymu říct, co jsi se dozvěděla."
Odešla do svého pokoje a překvapeně koukala na krvavý nápis na zdi. Ozvalo se zaklepání a pak dotyčná osoba vešla dovnitř.
"Bello? Jsi v pořádku? Na chodbě je cítit krev....Bello?"
Edward vešel do jejího pokoje a překvapeně koukal na nápis na zdi.
Táhni odsud, krvavá děvko. Zasloužíš si smrt za to, co jsi provedla.
"Co se tady děje, Bello?"
"To nic není, Edwarde. Musím na trénink."
Ze skříně si vzala čisté věci a odešla se do koupelny převléct a postříkat se antiperspirantem.
"Jak nic není? Na zdi máš krví napsaný vzkaz! To je jasná výhružka!"
"To je krvestřik a určitě ho má na svědomí Becky."
"Becky? Ta, co si tě odchytla u tělocvičny?"
"Ano. To je ona. Počkat! Poznáš podle pachu krve komu patří?"
"Jistě. Tebe bych poznal mezi tisíci."
"Postačí, když poznáš tuhle mezi stovkami."
"S jistotou můžu říct, že tu jsou dva různé vzorky. Jedna patří Becky a ta druhá zřejmně jiné dívce. Pomůže ti to?"
"Avery....ano, pomohlo mi to. Děkuju, Edwarde."
Vzala si tašku a prošla kolem něj s jasným úmyslem odejít, ale chytil jí za ruku.
"To s tím nic neuděláš?"
"Ne. Opravdu musím jít. Pokud si o tom, tak moc chceš promluvit, tak až mi skončí trénink, tak si dojdu dát sprchu a pak za váma příjdu a vysvětlím vám to. Šlo by to takhle?"
Přikývl a pustil její ruku. Nemělo smysl se hádat. Následoval jí po pozemkách akademie a sledoval, jak se v klidu přivítala s už čekajícím otcem. Omluvila mámu, že řeší nějaké královské věci a pustili se do tréninku.
Sledoval každý jejich pohyb. Byli navlas stejní. Kopírovali pohyby jeden druhého. Ve vteřině, kdy se pohnul Dimitrij, dělala Bella vedle něj úplně stejný pohyb. Reflexivně, vůbec ho nesledovala. Takhle se zahřívali několik minut. Poté se jako na povel do sebe pustili. Tvrdé rány uštědřovali jeden druhému, ani trochu se nešetřili. Vydrželi takhle několik minut než Dimitrij ukončil trénink s tím, že Bella potřebuje sprchu a odpočinek. Ta odešla a Edwarda si nevšímala. Ten ihned, jak byla z dohledu spěchal za Dimitrijem.
"Dimitrij, počkejte prosím!"
"Ty budeš...Edward, že ano?"
"Ano."
"Co potřebuješ?"
"Jde o Bellu, jako její otec by jste to měl vědět."
"Stalo se něco?"
"V jejím pokoji je na zdi krví nápis: Táhni odsud, krvavá děvko. Zasloužíš si smrt za to, co jsi provedla. Tvrdí, že to nic není a nechce si nechat vymluvit, že by to měla někomu říct."
"Děkuji, že jsi mi to řekl, Edwarde. V tomhle je lehkomyslná jako její matka. Promluvím s ní o tom. Neměj strach."
"Nebude nadšená až zjistí, že jsem vám to řekl."
"Nebude, ale rychle vychladne a nakonec bude ráda, že to nemusela říkat ona sama."
"Dobře. Tak to teda nechám na vás. Říkala, že si o tom promluvíme až se osprchuje, tak jí zkusím ještě domluvit, aby se svěřila sama."
"Jsi hodný, Edwarde. Uvidíme. Pošli pak Bellu za náma. Ja zatím promluvím s Rozou."
Kývnul na něj a dal se na odchod. Edward odešel do jejich apartmá a k jeho překvapení už tam Bella seděla. Tvářila se jako kdyby se vůbec nic nestalo a v klidu si se všema povídala. Hrozně ho to vytočilo a tak práskl dveřma.
"Dlužíš mi vysvětlení!"
"Dlužím?"
"Ano, dlužíš. Slíbila jsi mi vysvětlení! Co je kurva krvestřik? Proč by ti Becky psala něco takovýho na zeď? Proč to nechceš nikomu říct? A co u všech svatých znamená krvavá děvka?! Že je to urážka jsem pochopil, ale nevím proč reagujete všichni, tak moc přehnaně, když někdo někoho tak nazve."
"Bello? Nechceš nám to vysvětlit? O čem to Edward mluví?"
"Máš pravdu. Všechno ti to vysvětlím. Jen si prosím sedni a už nekřič. Jsem unavená."
Edwarda při pohledu na její unavený obličej přešel vztek a radši se posadil.
"Krvestřik je taková Morojská zábava. Dostávají se tím do extáze. V podstatě si prokusují zápěstí a nechávají ze svých zápěstí proudit krev. Proto krvestřik."
"Tím ti Becky a ta Avery tedy psaly na zeď?"
"Ano."
"Proč?"
"Protože mojí vinou je mrtvý Russell. Byl to přítel Becky. Hrozně moc se milovali. Becky mi nikdy neodpustila, že se obětoval, aby mě zachránil. Vždycky ve mně viděla konkurenci, ikdyž jsem chodila s někým jiným. Podle ní jsem prostě Russella chtěla a jinýma klukama jsem se ho snažila přinutit žárlit a získat ho pro sebe. Byla to blbost, říkala jsem jí to. Russell pro mě byl vždycky jako starší bratr a nikdy bych ho nemohla brát jinak."
Ukázala jim fotku, kde byla s o dvě hlavy větším klukem. Oba se smáli a v puse měli falešné zuby.
"To byl skvělý den. Z legrace jsme se honili po celém kampusu a křičeli po sobě, že se vysajeme. Stýská se mi po něm."
"To je mi líto."
"Mě taky, ale lítost mu život nevrátí. Becky má pravdu, Esme. Zabila jsem ho."
"Ne, nezabila. Byli to Strigojové."
"Kdybych ho k tomu nepřemluvila, vůbec by tam nebyl. Takže ano, zabila jsem ho. Mojí vinou je mrtvý. To mi nikdo nevymluví. Prostě se s tím musím smířit a naučit se s tím žít. Stejně jako se táta naučil žít s tím, že jako Strigoj vraždil lidi a že pil z mojí matky. Jednou jsme o tom mluvili. Přiznala jsem se mu, že pokaždé, když se jenom trochu přiblížím k tomu místu, tak se mi ty vzpomínky vrací. A on se mi přiznal, že pokaždý, když se podívá na mojí matku, tak vidí, jak se na něj dívá těmi zastřenýma očima po Strigojím kousnutí."
"Viděl jsem ty Morojí dárce. Vypadají jako-"
"Sfetování?"
"Ano."
"Já to říkám pořád. Je to nechutný. Navíc oni se vždycky tváří tak blaženě jako kdyby se zhulili fakt kvalitní marijánkou. O to to je nechutnější. Ale oni jsou šťastní. Po roce jim vymažou vzpomínky a pošlou zase domů. A všichni jsou šťastní."
"Proč se tváří, tak blaženě? Mělo by je to bolet ne?"
"Jejich kousnutí se od vašeho liší. Oni nejsou jedovatí. Po jejich kousnutí se nestanete jimi. Během..pití...produkují sliny s endorfiny, takže při kousnutí a pití se cítíte jako při orgasmu. Strigojí kousnutí je silnější než Morojí. Asi tisíckrát silnější a návykovější."
"Dobře, ale proč nechceš říct, že ti Becky napsala něco, tak ošklivého na zeď? Měla by být potrestána. Tohle není hezké."
"Na tom nezáleží, Esme. Vyřeším si to s ní sama. Nechci do toho nikoho tahat. Navíc dostala by se do průšvihu a to já nechci."
"Proč? Nemá tě ráda! Uráží tě a pomlouvá, kde se jen dá!"
"Já vím. Myslíte, že se ke mně nedostane, to, co o mě říká? Vím o tom stejně jako ona ví, že se to ke mně dostane. Ale stejně mě to nedonutí na ni žalovat."
"Proč ne? Řekni jeden rozumný důvod."
"Russell ji miloval. Chtěl se pro ni vzdát své kariéry Strážce, a že by měl skvělou šanci, a stát se jejím Strážcem. Jen aby mohli být spolu. Tak moc ji miloval, že byl ochotný se pro ní všeho vzdát. Tím, že se pro mě obětoval, tak přišla o jediného muže, kterého milovala ze všeho nejvíc. To se neodpouští. A to vše jen kvůli mně. Zasloužím si její hněv."
"To je šílenost!"
"Ne, není. Tak to prostě je."
"Tím si vysvětlila, proč to na ni nechceš říct, ale pořád se vyhýbáš odpovědi na poslední otázku. Co znamená krvavá děvka?"
"Je to ta nejhorší nadávka. V naší kultuře jsou krvavý děvky Dhampýři, kteří odmítli studovat na Strážce. Jelikož nemají jiné vzdělání a naši je zavrhnou, snižují se k prostituci. Během toho...během sexu nechávají Moroje ze sebe pít a tím je dostávají do větší extáze než by jim přinesl samotný sex. V naší kultuře je tenhle čin tabu, nemluví se o tom. Každýho, kdo tohle provozuje zavrhnou. Jak Morojové, tak i samotní Dhampýři. Morojové se tím samozřejmně nechlubí. Krvavé děvky dělají většinou ženy, ale najde se i několik vyjímek. Jednou takovou byl milenec zesnulé královny Taťány."
"To si ty, ale nikdy nedělala. Něco takového by jsi nikdy neudělala."
"Každý kdo mě dobře zná, ví, že je to nesmysl. Ale fakt, že jste upíři, co sají krev, tomuto tvrzení proti řečí. Očividně jste bohatí a já jsem měla dost peněz na to, abych se tak dlouho pohodlně skrývala...to je dost podnětů k těmto pomluvám. Nikoho nezajímá, že můj dědeček je velice bohatý a tudíž očividně nemám nouzi, ale nikomu se zpovídat nehodlám. Nic si z toho nedělám. A vy by jste taky neměli."
"Neměli? Zbláznila ses?!"
"Nerozčiluj se prosím, Edwarde. Jak jsem řekla. Nelamte si s tím hlavu. Vše se zase časem urovná až čas vyléčí rány."
"Neměla by jsi k tomu přistupovat tak lehkomyslně, Bello. Máme o tebe strach."
"Děkuju, Esme. Jsi laskavá, ale tohle není něco, co se dá vyřešit během jednoho rozhovoru. Urovná se to. Jsem si tím jistá."
"A co když ne?"
"Budu se s tím muset smířit. Až nastoupím na své místo po boku prince Dragomira a budu ho strážit vlastním životem, nebudu mít čas se zabývat takovýmito spory."
"Už je to tedy jisté?"
"Ano. Moje kmotřička si to tak přála a vydupala si mě při královské radě. Od Alexovi promoce, bude můj život spjat s tím jeho. Budu jeho věrným stínem, kam půjde půjdu taky a budu riskovat pro něho svůj život. Až se ožení a založí rodinu, budu stále po jeho boku a stále ho budu chránit. Jeho i celou jeho rodinu. Do doby než budu odvolána nebo zabita."
"Odvolána?"
"Staří Strážci dožívají většinou na akademiích, kde učí nové novice, aby byli dobrými Strážci. Tak už je to po generace."
"To ho budeš chránit sama?"
"Ne. S Mattym."
"To je ten, kterého si trefila barvou do hlavy?"
"Ano. Když jsem šla kolem jejich koleje, tak jsem slyšela, že se tu barvu snaží marně dostat dolů.
Kluci na koleji se mu budou ještě nějaký čas posmívat, ale časem to utichne. A až se rozkřikne o jeho zařazení, tak to bude brzy."
Zakryla si ústa, aby skryla svoje zívnutí, ale nezůstalo to bez povšimnutí.
"Měla by si si jít odpočinout. Prospat se několik hodin vkuse."
"Nejsem unavená. Navíc večer mám vyučování."
Navzdory svému prohlášení se opřela o vedle sedící Rosalie a v mžiku už nevěděla o světě. Rose jí opatrně vzala do náruče a položila jí na postel, aby se mohla prospat. Všichni se sešli, aby si jí mohli prohlédnout. Bylo až k neuvěření, že tahle drobná dívenka, která tu ležela, před několika hodinami dobrovolně bojovala, trénovala a pak i střílela jako profesionál. A po tom všem, po převaze prakticky osmnáct na jednu, vyšla jako vítěz a bez jediné barevné skvrny na jejím oblečení.
"Ještě nikdy jsem nic takového neviděl. Má reflexy upírů."
"Jestli to nebude tím, že Dhampíři jsou napůl upíři."
"Ale stejně.Viděl jsi, jak je rychlá? Ke všemu je ještě mrštná jako kočka a na svoje drobné tělíčko překvapivě silná. Viděl si tvář Mattyho? Až se mu to pořádně vybarví, tak to bude modřina velikosti Texasu."
"Ona taky vypadá dost pobitě."
"Ano. Je až k neuvěření, že všichni tady svoje modřiny neskrývají, ale chlubí se jimi jako kdyby to byli vojenské metály."
"Překvapuje mě, že je její ruka v pořádku. Něco takového jsem ještě neviděl. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych. Odešla s zafixovanou rukou a o něco později mi dlahu vrací a podává mi jí naprosto zdravou rukou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama