Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 8.kapitola

12. listopadu 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Ještě nikdy jsem nic takového neviděl. Má reflexy upírů."
"Jestli to nebude tím, že Dhampýři jsou napůl upíři."
"Ale stejně.Viděl jsi, jak je rychlá? Ke všemu je ještě mrštná jako kočka a na svoje drobné tělíčko překvapivě silná. Viděl si tvář Mattyho? Až se mu to pořádně vybarví, tak to bude modřina velikosti Texasu."
"Ona taky vypadá dost pobitě."
"Ano. Je až k neuvěření, že všichni tady svoje modřiny neskrývají, ale chlubí se jimi jako kdyby to byli vojenské metály."
"Překvapuje mě, že je její ruka v pořádku. Něco takového jsem ještě neviděl. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych. Odešla s zafixovanou rukou a o něco později mi dlahu vrací a podává mi jí naprosto zdravou rukou."

Edward se kolem nich protáhl a sedl si na okraj její postele. Opatrně, aby jí neprobudil jí odhrnul pramen z obličeje. Lehce se ošila a pootevřela rty, jinak nedala jiným způsobem najevo, že se něco stalo. Edward hypnotizoval její rty a v tu chvíli si přál umět vrátit čas, protože by ho vrátil do doby než se rozhodl Bellu opustit. Mohl by jí objímat a líbat na její ústa. Mohl by se jí dotýkat, hladit jí a dokazovat jí, jak moc jí miluje.
Lehce se zamračila a ze spaní ho chytila za ruku. Chtěl se jí vysmeknout, ale trhla jeho rukou a přitáhla si jí na hruď, aby jí neutekl, čímž povalila Edwarda do peřin a ostatní pobavila.
"Tak my nebudeme rušit-"
"Emmette-!"
Odešli a nechali je tam o samotě. Edward si lehl tak, aby ho mohla Bella držet za ruku a on jí mohl pozorovat. Cítil se zase jako ve Forks, kdy se oba milovali a on jí mohl pozorovat, když usíná, spí a ikdyž se probouzí. Na světě nebylo tolik nadávek, kolik si jich podle svého názoru zasloužil.
Když už se pomalu blížil čas, kdy se bude muset vydat na vyučování, tak se rozhodl chtě nechtě jí probudit.
"Bello?"
Ihned po zaslechnutí svého jména vyletěla z postele připravená k útoku.
"Klid, nic se neděje. Musíš na vyučování."
"J-jasně. Omlouvám se, že jsem tu usnula. Neřešili jsme nic důležitého, že ne?"
"Posílali jsme tě spát, aby sis odpočinula a ty si místo toho vytuhnula tady."
"Omlouvám se."
"To nevadí. Rose je šťastná, že jí důvěřuješ natolik, že sis z ní udělala polštář."
"Ježiši, já jsem neskutečná."
"Hledal tě tu tvůj otec, ale řekli jsme mu, že jsi nám tu usnula a tak si spolu prý promluvíte po vyučování."
"Kolik je hodin?"
"Půl osmé večer."
"Do prdele! Musím běžet! Uvidíme se pak!"
Prosvištěla kolem něj, přeskočila ležícího Emmetta, který si hověl hlavou u Rosalie v klíně, a vystřelila ze dveří jako namydlený blesk.
"Ty to s ženskýma fakt neumíš, Edwarde."
"Sklapni."
Rozhodli se využít nabídky ředitelky a šly se podívat na společné vyučování. Vše probíhalo relativně v klidu. Všichni se snažili na ně nezírat a oni se snažili dělat, že tam nejsou. Edwardovi se vůbec nelíbili myšlenky té Becky, která podávala svojí kamarádce Avery nějaký papír. Všiml si toho učitel a ihned přestal ve výkladu.
"Pokud si chcete posílat psaníčka, slečno Wilsonová, tak to příště dělejte nenápadně."
Papír z její ruky přistál v jeho.
"Nečtěte to prosím nahlas před celou třídou."
"Já si budu dělat, co chci."
Rozevřel papír a začal číst.
"Zajímalo by mě, proč si Cullenovi hlídají Belikovovou, pokud to není jejich mazlíček a jejich krvavá děvka. Myslíš, že spí jednom s jedním a nebo se všemi? A pokud se všemi, tak postupně nebo se všemi najednou? Možná je to bisexuální krvavá děvka, které je jedno jestli spí s chlapama nebo s ženskýma. Hlavně, že dostane zaplaceno."
Třído se okamžitě roznesl hovor a všichni se podívali na Bellu, která se držela lavice, aby neskočila do předních lavic a nezakroutila jí krkem. Ti, co seděli dost blízko ní měli šanci zaslechnout, jak si opakuje mantru Strážců. Oni mají přednost, oni mají přednost-
"Slečno Wilsonová, takovéto výrazy nepatří do budovy školy. Svoje osobní konflikty si řešte mimo moje vyučovací hodiny."
Emmett s Jasperem museli držet Edwarda, aby tu malo drzou holku nezakousnul. I když už spolu nebyli, tak Edward bral Bellu jako svojí družku a jeho upíří já ho nabádalo, aby zabil každého, kdo řekne o jeho družce křivého slova.
Matty nenápadně povolil Belly stisk lavice a chlácholivě jí položil ruku na zápěstí.
"Ona ti za to nestojí."
"Lituju ty, kteří mají tak nudný život, že musí řešit ten můj."
Společně se tomu zasmáli a Bella pak na Becky, která se na ní otočila, ukázala prostředníček a vyplázla na ní jazyk. Becky na ní hodila zlostnej pohled a otočila se zase čelem k tabuli. V tu chvíli papír na stole vzplál.
"Pane Dragomire, používat ve třídě magii je zakázáno i vám. Moc dobře to víte. Pro dnešek přimhouřím oči."
Otočila se na usměvavého Alexe a věnovala mu děkovnej úsměv.
Když odcházeli ze třídy, tak museli projít kolem Becky a její bandy, která si to celé natáčela na kameru.
"Hej, krvavá děvko, kolik si účtuješ za noc?"
"Nemám zájem, nejsi můj typ."
"Takže přiznáváš, že si krvavá děvka? Tady Dick by měl zájem."
"Já nejsem, ty snad ano? Ať řekne tobě, máš v tom praxi. Třeba bude mít štěstí a dáš mu zadarmo. Mohl by se zeptat i mladýho Badicci, jak si dobrá, slyšela jsem, že jsi pěkná divoška-"
Becky vztekle sevřela čelist, ale nakonec se jen falešně usmála.
"Měla si odejít dokud si měla příležitost."
"Nepřekvapuje mě, že víš o těch vzkazech na mojí zdi. Odejdi nebo zemři.,Táhni odsud, krvavá děvko. Jak originální...vážně. Ve snuby mě "nenapadlo", že za ten krvestřik můžeš ty a tvoje lesbická milenka Avery. Vždycky jsem Russellovi říkala, že máš IQ houpacího koně, ale nevěřil mi. Ne, počkat! Ty máš menší. Ten kůň totiž aspoň ví, že se má houpat dopředu a dozadu."
Becky zlostně zatnula pěsti a vztek z ní sálal na míle daleko. Bella se v tom očividně vyžívala a nehodlala jen tak přestat.
"Snad jsem neřekla něco, co tě urazilo, peroxidko. Počkat! Ty vlastně říkáš, že jsi přírodní blond, že? To jsem asi neměla říkat, že tomu tak není co? Ať na tebe koukám, jak koukám. Pořád mi nedochází, co na tobě Russell viděl-"
Pomalu jí začala obcházet s překříženýma rukama a zamyšleným výrazem. Jako když si obchodník prohlíží zboží.
"Prsa žádný, o bokách se nedá ani mluvit. Vlastně si plochá, jak přistávací plocha pro letadla. Jsi ty vůbec holka?"
Naoko se tvářila šokovaně, ale škodolibost byla v její hlase patrná. To už Becky nevydržela a vycenila na ni zuby. Bella neváhala a udeřila jí přímo do nosu. Ozvalo se křupnutí a Becky se skácela k zemi. Všichni se překvapeně zahleděly na Bellu.
"Reflex."
Nervózně se usmála a pak dloubla do řehtajícího Mattyho.
"Prej reflex-"
"Jo, reflex. Já nechtěla."
Teď se počet šokovaných tváří zdvojnásobil.
"Vážně."
Se smíchem odcházela a každý tak mohl spatřit dva překřížené prsty, co měla za zády. Než skončilo vyučování, tak už každý viděl video, kde Bella poslala Becky k zemi.
"Reflex?"
"Tati!"
"Opravdu to byl reflex?"
"Ano, byl. Provokovala a už se to nedalo vydržet, tak jsem jí to vrátila. Jenže na mě začala prskat a vycenila zuby...neváhala jsem. Jakmile jsem viděla ty zuby, bylo to jako kdybych měla před sebou Strigoje a první moje reakce byla zaútočit jako první. Možná jsem to trochu přehnala. Je v pořádku?"
"Ano, už ano. Lissa za ní zašla hned, jak se to dozvěděla s promluvila si s ní během toho, co jí to vyléčila. Snad ti dá na chvíli pokoj."
"Nedá."
"Viděl jsem nápis na tvojí zdi."
"Ty jsi to viděl?"
"Ano a není první, že?"
"Není."
"Proč jsi nám nic neřekla?"
"Nehledě na to, že mě Becky nesnáší a přeje mi smrt za to, co se stalo Russellovi, nechci, aby měla malér. Russell by to tak nechtěl. Za půl roku Alex dokončí školu a společně odejdeme."
"Takže si mu dala šanci?"
"O čem to mluvíš? Budu jeho Strážkyně."
"Tohle jsem tím myslel. Když jsem tě našel nechtěla jsi dělat Strážkyni vůbec, ani Alexovi."
"Prozřela jsem."
Společně šli dál mlčky, ale Belle to pořád vrtalo hlavou.
"Jak si to myslel? Doopravdy. Určitě ne, tak jak tvrdíš."
"Bello, ale já-"
"Nelži mi! Aspoň ty ne. Chci vědět pravdu. Jak si to myslel?"
"Tak jak jsem-"
"Lžeš!"
"Jak to můžeš vědět?"
"Poznám to na tobě. Lžeš stejně, jako když jsi mámě říkal, že to bylo jen kouzlo a že k ní necítíš víc než ke studentce!"
"Bello, jsem tvůj otec, tenhle tón si vyprošuju."
"Tenhle tón? Jakej tón?! Jsem úplně klidná! To ty se ke mně chováš jako kdybych byla malá! Jsem dospělá, odmaturovala jsem! Pochop to! Nesesypu se, když uslyším pravdu!"
"Sice nejsi malá, ale pořád jsi moje holčička...nic to na tom nemění."
"Jsem už unavená z toho všeho! Pomluvy, přirovnávání a tajemství. Chce se mi řvát až bych si vykřičela hlasivky."
"Přirovnávání?"
"Jsi jako matka, tohle tvoje matka udělala, tohle by tvoje matka nedělala, neříkala, tvůj otec ve tvým věku, tvoje matka ve tvým věku, chováš se jako tvůj otec, tvůj otec by nikdy neudělal tohle, tohle by nikdy neřekl.... mám pokračovat? Jsem z toho unavená. Proč nemůžeš být jako Russell a říct mi to narovinu? Hezky bez obalu? Proč mi nikdo neřekne narovinu, že sem ho zabila?!"
"Nezabila jsi ho."
Vztekle si odfrkla a otočila se k odchodu.
"To je to, co chceš? Abychom se k tobě nechovali jako k dítěti? Tak se tak přestaň chovat! Chováš se jako dítě, které nedostalo hračku, kterou chtělo!"
Zastavila se, ale neotočila se.
"To je ten důvod proč se nemůžeš přenést přes jeho smrt? Protože jsi ho vždycky milovala? Proto po sobě necháš šlapat? Protože se cítíš vinná kvůli svým citům?"
"Byl jako můj bratr! Proč si všichni kurva myslíte, že jsem ho milovala?!"
"Protože se chováš jako kdyby si přišla o milovaného muže!"
"Taky přišla! A ne, nebyl to Russell! Nemůžu milovat Alexe, protože mé srdce patří někomu jinému! Vím o vašich nadějích, že se dáme s Alexem dohromady, ale já bych mu nemohla ubližovat tím, že bych si hrála na něco, co není pravda! To jste si vážně všichni mysleli, že to nepoznám? Že jsem tak blbá a nedojde mi to? Vím o Alexových citech, ale zkrátka mu nechci dávat plané naděje. Musí zapomenout na mě a jít dál."
"Kdo je tedy ten, koho miluješ? Je to člověk? Proto jsi tak nešťastná?"
"Co je vám do toho? On opustil mě, protože jsem podle něj byla slabý člověk, potřebující ochranu! Pro moje vlastní bezpečí!"
"Tak proč jsi, tak nešťastná? To je přece jasný důkaz jeho lásky!"
"Protože se mě nezeptal jestli to tak chci já! Už mě unavuje, že si všichni myslí, že jsem nesvéprávná a nemůžu se sama rozhodnout o tom, co chci!"
Hluk jejich hádky přivolal Cullenovic děcka. Slyšeli vše, co si řekli. Překvapeně koukali, jak se Bella hádá s vlastním otcem.
"Chováš se tak! Jsi jenom dítě!"
To už Bella nevydržela, zatnula čelist a vydala se rychlým krokem zpět k otci. Přešla do běhu a chystala se ho udeřit. On využil svých delších rukou a dal jí ránu s rozevřenou pěstí přímo do prsou. Využil její setrvačnosti a vlastní sílu a tím jí odrazil do vzduchu. Bellu to zvedlo a po zádech padala na zem, ale než stihla dopadnout, tak překvapivě jemně jí Dimitrij chytil do náruče a položil na zem. Bella překvapeně vydechla a omdlela. Přiběhli k nim a ihned jí začali kontrolovat.
"Nic jí není. Je jen omráčená. Prospí se a bude v pořádku. Je to lepší než sedativa."
Zvedl jí do náruče a nesl jí do jejího pokoje.
"Proč lepší než sedativa? Proč by měla Bella brát sedativa?"
"Určitě jste slyšely pojem Stínem políbená?"
"Ano."
"To je moje Roza. Tímto poutem je spjata s královnou. Lissa používá magii zvanou éter, která má za následek, že uživatel v sobě zadržuje špatné emoce, které vytlačují ty dobré a upadá do depresí při kterých je schopen si ubližovat. Roza jako Stínem políbená jejich poutem vtahuje ty emoce do sebe a já jí pak pomáhám se těchto zlých emocí zbavovat. Problém je, že Bella ty emoce občas do sebe nechtěně vtahuje od Rose do sebe. Má se svou matkou podobné pouto jako Roza s Lissou. Proto máme tak časté společné tréninky a Lissa se zdržuje momentálně na akademii. Snažíme se Belle pomoci."
"Opravdu bude v pořádku?"
"Ano."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama