Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Prosinec 2014

Isabelly Vampýrská Akademie 30.kapitola-konec

26. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Mám to chápat, tak, že gratulace je na místě?"
"Cože?"
"Tvůj prsten."
"Och, asi ano."
"Blahopřeju."
Becky věnovala ještě trochu šokované Belle obětí.
"Děkuju, je to čerstvé, víš?"
Za nimi se ozval zvuk roztříštěné skleničky a Bella viděla Alexe, jak kvapem odchází pryč.

"Sakra! Chtěla jsem mu to říct sama."
"Měla by jsi ho nechat, aby si to v hlavě urovnal sám."
"Jdu za ním. Neměl by být venku sám."
"Kdyby jsi potřebovala. Jsme tady, ano?"
"Děkuju."
Věnovala Edwardovi rychlý polibek a rozeběhla se za Alexem ven. Našla ho venku u kašny na které seděl.
"Co tady venku děláš?"
"Znáš to, pozoruju hvězdy, poslouchám, jak se mi celý vesmír vysmívá..."
"Nevysmívá."
"Kdy jsi mi to chtěla říct, Bello?!"
"Brzy. Nechtěla jsem, aby ses to dozvěděl takto."
"Promiň, Bello. Neměl jsem reagovat takhle přehnaně. S Edwardem patříte k sobě. Jde to vidět. Jen to pořád bolí, víš? Miloval jsem tě tak dlouho. Vždycky mi na tobě záleželo a taky vždycky bude, to přece víš."
"Vím."
Přešla k němu a sedla si vedle něho. Proti své vůli se zachvěla zimou, protože šaty od Alice byli sice moc krásné, ale nebyli moc praktické a moc tepla neposkytovaly. Alex si hnedka sundal sako a dal jí ho přes ramena.
"Děkuju."
"Nemáš zač."
Bella se zahleděla na hvězdy než zavřela oči a sklonila hlavu, oči zase otevřela a zahleděla se na svoje ruce.
"Celé by to dopadlo jinak, kdybych se tenkrát rozhodla jinak."
"O čem to mluvíš?"
"Je zajímavé, jak ti jedno jediné rozhodnutí změní život úplně od začátku."
"To mi musíš vysvětlit. Nechápu to."
"Kdybych se tenkrát rozhodla jinak a nekývla na Leonardovu nabídku. Nebyla bych s Russellem v tom lese a on by nezemřel během snahy mě ochránit, čímž bych neutekla z akademie a nepoznala Edwarda a nezamilovala bych se do něj."
"Vy dva jste pro sebe jako stvořený."
"Opravdu?"
"Ano, jako kdyby ses narodila pro to, aby si mohla být s ním."
"Takto jsem o tom nepřemýšlela."
"Je to trochu šílené, že?"
"Ano."
"Nelam si tím hlavu."
Jen se pobaveně usmála než jí její úsměv zmizel z tváře.
"Sakra,"zamumlala.
"Co?"
"Nesnáším, když ty jsi ten šílený. To je moje práce."
"Bello," řekl, a snažil se udržet vážný tón.
"Mohl bych vymyslet hodně slov, abych tě popsal, sexy a žhavá by bylo na vrcholu mého seznamu.
Víš co není není na tom seznamu? Šílená."
"Ty nikdy nezklameš, vždycky víš, jak zvednout náladu."
"To teď není důležité. Dopověz, co jsi chtěla říct před tím."
"Kdyby se tohle všechno nestalo, tak jsem si jistá, že my dva bychom skončili spolu, Alexi."
Šokem se mu rozšířily zorničky a ona se na něj nevydržela dívat.
"Russell mě furt přesvědčoval, abych to s tebou zkusila. Ty ses líbil mě a já tobě. To přece pro začátek stačí, ne? No a pak se časem z toho může anebo nemusí něco stát. Myslím, že spíš věřil, že jo."
"Nejspíš jo."
"Cestou na tu akci jsme spolu mluvili. Přesvědčil mě, abych si s tebou hned následující den promluvila a zkusili jsme to spolu. Byla jsem ochotná to zkusit a riskovat, že o tebe příjdu jako o přítele pokud nám to nevyjde, protože to bylo to čeho jsem se tenkrát bála ze všeho nejvíc. Jenže Russell zemřel, já utekla a potkala Edwarda. Když jsem si uvědomila, co k němu cítím. Věděla jsem, že je to mnohem silnější než to, co jsem cítila k tobě a tenkrát jsem prostě věděla, že kdybychom se my dva daly dohromady, tak by se to pokazilo. Možná ne hned, ale časem jo a tím bych o tebe přišla a na to jsem nebyla připravená a asi ani nikdy nebudu. Jsi můj nejlepší přítel. Nebo jako mladší bratr na kterého musím dávat pozor-"
"To ti teda pěkně děkuju."
"Víš, jak to myslím."
"Vím."
"Jsem ráda, že jsi s Destiny. Strašně vám to spolu sluší a víc se usmíváš. A jen tak mimochodem, máš krásný úsměv."
"Díky."
"Vím, že vám dvěma to na rozdíl od nás dlouho vydrží."
"Díky, Bello. Půjdeme dovnitř? Cítím, že ani jeden z nás není na takovýhle rozhovor dostatečně opilý."
Zasmála se a nechala se vytáhnout na nohy.
"Jsi skvělý, Alexi. Je mi líto, že jsem tě nedokázala dostatečně milovat."
"Netrap se tím. Jsi šťastná a to je pro mě důležité."
"Děkuju. Jsi nejlepší."
"Já vím, říkáš mi to pořád."
"Vím, že neumím dobře tančit, ale zatančil by sis se mnou ještě jednou?"
"Nejsi tak hrozná, jak si myslíš a zatancuju si s tebou moc rád."
Poté co dotančili jí jako správný gentleman doprovodil k jejímu doprovodu a šel na parket se svojí přítelkyní od které se nevzdálil po zbytek večera.
"Všechno v pohodě?"
"Ano. Zatančíme si, Edwarde? Stále to neumím a potřebuju to naučit."
Spokojeně se usmál a odvedl jí na taneční parket, kde jí začal vysvětlovat kroky. Náramně se bavili a šli spát až dlouho poté.
Bella stála netrpělivě před vchodem do hlavní budovy a čekala na Alexe.
"No, kde jsi tak dlouho?"
"Trochu jsem se zdržel."
"Už na nás čeká letadlo, Alexi, a čeká se zase jenom na tebe. Jsi horší než ženská. To se tam fintil nebo co?"
"To ne, nejsem ženská."
"Někdy o tom pochybuju."
"Bello-"
"Zdržuješ, Alexi."
"Promiň."
"Neomlouvej se. Jen se těším až konečně vypadnu z Vampýrský akademie. Mám toho tady už po krk."
"Nevolej tu školu tak. Víš, že nemám to slovo na "V" rád."
"Promiň," usmála se a snažila se tvářit zahanbeně, ale netvářila se moc kajícně a tak jí to Alex nevěřil.
"Je divné to tu jen tak opustit po tolika letech. Chci říct, že jsme toho tady spolu hodně prožili."
"To ano. Je to divné, i když u nás "divné" není to správné slovo."
"Pravda. Pamatuješ, jak k nám támhle tehdy přiběhl Russell, když se poprvé odhodlal a políbil Becky?"
"Pamatuju."
Seděla spolu s Alexem na trávě a učili se, když přiběhl vysmátý Russell.
"Nějaký veselý, ne?"
"S Becky jsme se políbili."
"Co tím myslíš, že jste se políbili?"
"Však víš, dvoje našpulené rty a pak..." pusou udělal mlaskavý zvuk a zářivě se na Bellu usmál.
"Neboj, tebe taky jednou někdo políbí."
"Děsně vtipné."
"Takže vy jste se fakt políbili?"
"No spíš jsem jí políbil já."
"Vážně?"
"No šel jsem okolo ní a ona vypadala, tak krásně, že jsem se neudržel a políbil jí. Byla z toho v šoku. No a pak jsem viděl naštvaný výraz Kirový a tak jsem radši vyklidil pole."
Alex se rozesmál a Bella se k němu po chvilce připojila.
"Alexi! Bello! Kde se flákáte?"
"Už jdeme!"
"Hněte sebou!"
"Má pravdu. Půjdeme?"
Bella se zamyšleně zahleděla k hlavní braně Akademie sv. Vladimíra a vůbec ho nevnímala. Věděla, že teď to pro ně už nebude tak klidné, když už se nebudou nacházet za bezpečnými branami akademie, ale taky věděla, že ať se stane cokoliv, nedovolí nikomu, aby ublížil Alexovi. Společně se postaví každému nebezpečí a budou spolu zažívat různá dobrodružství.
Kolem hlavy jí prosvištěl havran a posadil se na sochu opodál. Byl jí povědomý. Vypadal jako ten, kterého jí ukazovala máma, když byla menší. Prohlédla si ho tedy důkladněji. Byl to on! Ten kterého teta Liss přivedla ze světa mrtvých stejně jako to udělala u její mámy, když měli tu strašnou autonehodu.
Havran se na ní zadíval tmavýma očima načež zakrákal a odletěl pryč, směrem k lesu.
"Bello? V pohodě?"
"Jasně. Jdeme čelit všem dobrodružstvím venkovního světa."
"S tebou půjdu kamkoliv."
"I do pekel?"
"Třeba i tam."
S úsměvem ho chytila kolem ramen a společně šli k letadlu, aby mohli opustit pozemky akademie a vydali se tak vstříc novým zítřkům a novým dobrodružstvím.

The End

Isabelly Vampýrská Akademie 29.kapitola

24. prosince 2014 v 13:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Nebyla jsem nervózní."
"Ani trochu?"
"Vůbec."
"To si děláš srandu, ne?"
"Nedělám. Opravdu ne."
"Ale proč ne? Vždyť šlo přece o tvojí budoucnost. Nejdůležitější zkouška pro Strážce vůbec."
"To všechno vím, ale i přesto jsem se nebála. Věděla jsem, že to zvládnu."
"Ale jak to, že sis byla tak jistá?"
"S Russellem jsme zažili a viděli daleko horší věci než pro nás mohli oni připravit."

Edward si všiml, že je to poprvé, co sebou Bella nepatrně neškubla, když se zmínilo jméno jejího bratra. Věděl sice, že Russell Swan nebyl Belly pokrevním bratrem, ale pokud ho ona brala jako svého bratra, on nemohl jinak.
Do této doby se lehce ošila vždy, když byla o něm zmínka nebo se vyslovilo přímo jeho jméno a nebyla si toho ani vědoma, ale teď nic. Evidentně to už přijala a smířila se s tím. Což byl nesmírně rád. Truchlení by mu život nevrátilo. Musela se s tím prostě poprat a přijmout to. Becky to zatím sice plně nezvládla, ale byla na nejlepší cestě to přijmout a vyrovnat se s tím stejně jako Bella.
"Do háje, co jim tak trvá? To ho snad zkoušejí i z učiva, co do něj tloukly ve školce, ne?"
"Rozhodně to tak vypadalo."
"Alexi!"
Rychle k němu doběhla a pátravě se mu zadívala do obličeje načež se spokojeně usmála.
"Zvládl jsi to."
"Přece jsi o mě nepochybovala."
"O tobě ne, ale o nich jo. Mohli si na tebe vymyslet cokoliv."
"To ano, mohli."
"Tak na co tu všichni ještě čekáme? Tohle se musí zapít!"
Rychle ho čapla za ruku a táhla ho pryč. Matty se k ní připojil a popostrkoval ho zezadu. Bella je odvedla do jednoho z hostovských domů, kde už byl zbytek jejich kamarádů a známých a brzy se oslava rozjela na plno.
Bella všechny šokovala svojí výdrží. Měla několik vyzyvatelů na souboj v pití, ale nikomu se nepodařilo ji přepít. Věděli, že Bella pije a že dokáže vypít hodně. Ale něco jiného je to slyšet a vidět. Pilo se dlouho, slunce už bylo vysoko na obloze, když odpadly poslední. Cullenovi vzali Bellu a odnesli ji k nim do apartmá. Zalomila to mezi posledními a to je díky tomu, že před tím se několik dní pořádně nevyspala z obav, jak dopadnou Alexovo zkoušky. Alice měla hned po jejím probuzení v plánu zmocnit se jí a začít jí připravovat na ples.
"Bello, vstávej, už je čas."
"Nikam nejdu."
"Bello, vytáhnu tě z tý postele násilím."
"Edward mě nedá."
"Snažil jsem se, promiň, lásko. Přemlouval jsem jí dlouho, ale usmlouval jsem to jen na hodinu-"
"Bezva."
"Ale před hodinou. Chtěla tě vytáhnout z postele už před hodinou, což jsem jí rozmluvil, ale teď už mě poslouchat nebude. Alice není radno naštvat. V porovnání s rozzuřenou Alice je smečka těch vašich Psychopsů, jako skupinka mazlivejch neškodnejch čerstvě narozených štěňátek."
Bella chvilku uvažovala, ale nakonec si povzdychla, útrpně zasténala a bezmocně natáhla ruce nahoru a nechala se od Alice vytáhnout do sedu.
"Aby bylo jasno. Naštvala jsi mě."
"Jasně."
"Nepromluvím s tebou ani slovo."
"Řádně zaznamenáno."
"Nikdy."
"Beru na vědomí."
"A pokud mě budeš nadále takhle štvát, tak si nechám připravit svatbu od nějaké svatební agentury."
"To by jsi neudělala!"
"Hodláš to riskovat?"
"S tebou není po ránu vůbec řeč."
"Není, to není. Měla by sis zvyknout."
"Co já? Snad Edward, ne?"
"Na toho jsem milá vždycky."
"Vždycky?"
"V rámci možností, ale většinou ano. On mě taky nebudí v takovou nekřesťanskou hodinu."
"Co ti na poledni příjde jako nekřesťanská hodina?"
"Co třeba to slovo poledne? Zní to jako velmi sprostá nadávka. Nevím proč mě budíš, tak brzo, když se můžu ještě krásně prospat."
"Bello-"
"Počkat! Poledne?! Jdu zase spát a nezajímá mě žádný tvůj argument."
Otočila se a chtěla vlést zpátky do postele k Edwardovi, který se královsky bavil při pohledu na rozespalou a rozcuchanou Bellu, která se ještě pořádně neprobrala, jak se snaží argumentovat proti natěšené Alice.
"Nikam nejdeš, Bello."
"Když nemám nikam jít, tak kam mě to táhneš? Alice!"
"Do koupelny."
"Nech mě ještě spát, Alice."
"Ne."
"Alice-"
"Řekla jsem ne, Bello."
"Edwarde! Přece mě nenecháš na pospas té tyrance. Pomoz mi přece."
"Nebude tě mučit. Slíbila mi to."
"Já ti dám tyranku!"
"Alice, ples začíná v osm večer, teď je poledne. Což znamená, že ples začíná za OSM hodin! Co pro krista bude trvat, tak dlouho, že mě musíš připravovat už teď? Chci si ještě lehnout na chvilku k Edwardovi."
"Nic nebude."
"A pak, že nejsi tyranka."
"Pustím na tebe ledovou sprchu."
"Udělej to a fakt zavolám dědečkovi a řeknu mu ať sežene nějakou svatební agenturu a tobě za žádných okolností neřekne jakou. Proto si dobře rozmysli, co teď řekneš."
"Dobře, žádná studená voda."
"Hodná holka."
Lehce jí poťapkala po hlavě, čímž vyvolala u všech smích, a s hlasitým povzdechem vlezla do koupelny následovaná Alice. Když jí konečně pustila ven, tak každý v místnosti zkameněl.
"To vypadám, tak blbě?"
"Blázníš, jsi krásná. Edward z toho zapomněl i dýchat."
Váhavě se na Jaspera usmála a zadívala se na Edwarda. Ten tam stál jako socha. Nedýchal, nemrkal, nic. Jen ji upřeně pozoroval. Emmett mu musel nakonec věnovat herdu do zad, aby se vzpamatoval.
"Teda, Edwarde, takhle se nechat odrovnat."
"Ty takhle reaguješ pokaždý, když vidíš Rosalie, tak nepoučuj."
Pomalu k ní přešel a klouby jí zlehka pohladil po tváři.
"Jsi nádherná, Bello. Žádná z těch dívek tam se ti krásou nebude moci rovnat."
"Pokud ses mě snažil uklidnit...nepovedlo se ti to."
"Nebuď nervózní. Nemáš proč. Jsi krásná."
Zuby sevřela spodní ret a nervózně se rozhlédla.
"Dobře. Půjdeme už, prosím? Chci to mít, co nejdřív za sebou a nebo do sebe kopnout panáka."
"Bello, klid."
"Víš ty vůbec kolik tam bude lidí? Nesnáším takovéhle akce. Nejradši bych někam zalezla a nebyla středem pozornosti. Proč jsem si nemohla vzít uniformu, Alice?"
"Aby ses schovala mezi hlídající Strážce? Zapomeň. Jen ať každý vidí, jak jsi krásná."
Edward jí povzbudivě chytil za ruku a společně se s ostatními vydali do vyzdobeného sálu.
"Překonala ses, Alice."
"Díky."
Jestli byla Bella předtím nervózní, tak teď to nedala nijak najevo. Kráčela s hrdě vztyčenou hlavou a všem přítomným Morojkám dávala jasně najevo, že ten krasavec se kterým přišla je jen a jen její.
"Jsi krásná, Bello."
"Teto Liss."
"Všechny přítomné ženy v tomto sále tě absolutně nenávidí," řekla s jasným pobavením v hlase.
"Je mi to jasné."
"Nejen, že jsi neskutečně krásná, ale tvůj doprovod je příliš krásný pro svoje vlastní dobro. Máš štěstí, že má oči jenom pro tebe."
"Děkuju. Kde jsou ostatní?"
"Před chvilkou tu byli. Ale Alex není na ty královský povinnosti a tak se rychle ztratil hned, jak měl příležitost."
"Takže jako vždy."
"Znáš ho asi nejlíp ze všech."
"Dokážeš ho tady najít, Edwarde?"
"Bez problému. Už vím kde je."
"Bezva. Omluvíš nás?"
"Jen jděte a skvěle se bavte."
Edward jí dovedl k Alexovi, kterému spadla čelist hned, jak jí viděl.
"Sluší ti to, Bello."
"Děkuju."
"Edwarde, nebude ti vadit, když vyzvu Bellu k tanci?"
"Nebude, princi."
Předal Belly ruku do jeho napřažené ruky a sledoval, jak spolu tančí.
"Jsem na tebe pyšná, Alexi. Russell by byl taky."
"Vím. Byl to fakt skvělý přítel."
"To byl."
"Stýská se mi po něm, ale aspoň mám tebe. Pochytila si od něj spoustu. Zkazil tě."
"To spíš já jeho ne?"
"Možná."
Spolu se tomu zasmáli a celý večer se dobře bavili. Aspoň do doby než si Becky všimla prstenu na Belly ruce.
"Mám to chápat, tak, že gratulace je na místě?"
"Cože?"
"Tvůj prsten."
"Och, asi ano."
"Blahopřeju."
Becky věnovala ještě trochu šokované Belle objetí.
"Děkuju, je to čerstvé, víš?"
Za nimi se ozval zvuk roztříštěné skleničky a Bella viděla Alexe, jak kvapem odchází pryč.

Isabelly Vampýrská Akademie 28.kapitola

24. prosince 2014 v 12:30 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Ano, proto Alice už plánuje spolu s ředitelkou ples pro absolventy."
"Sakra!"
"Neboj, nebudeš mít boty na podpatku."
"Její jediné štěstí. Nejspíš bych si na tom zlomila nohu."
"Zlomila a proto Alice od toho nápadu ustoupila."
"Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale je dobře, že vidí budoucnost. Nevím, jak bych se jí to snažila vymluvit."
"Těžko a nepovedlo by se ti to."
"Fakt díky za důvěru, budoucí manželi. To se dělá? Svojí ženu by jsi měl přece ve všem podporovat."

"Řekni to znovu."
"Co?"
"Ty víš."
"Budoucí manželi?"
"A to druhé?"
"Svojí ženu?"
"Ano. Líbí se mi, jak to zní."
"Mě taky. Ale počítej s tím, že se jména Belikov nevzdám. Klidně si vezmu tvoje příjmení, ale příjmení Belikov si nechám."
"Cokoliv si budeš přát, moje krásná snoubenko. Takže Isabella Vasilisa Belikov Cullenová?"
"Ano, je to sice dlouhé, ale krásné."
"To je. Hodí se to k tobě."
Ďábelsky se usmála a přelezla na něj. Plný očekávání jí pozoroval.
"Pokud jsem dobře slyšela, tak před chvilkou jsi mi slíbil cokoliv si budu přát..."
"To slíbil."
"...takže, já si přeju, aby si mě políbil."
"To ti milerád splním."
Stáhl jí k sobě a přetočil jí do orosené trávy než se naplno zmocnil jejích rtů. Spokojeně mu zasténala do úst a tak jí rychle zvedl do náruče a než se stihla vzpamatovat z oparu touhy, už jí pokládal do měkkých peřin. Kdy jí sundal bundu, mikinu a triko netušila, ale v tuhle chvíli jí to bylo totálně ukradené.
"Moje tělo hoří touhou po tobě," zašeptal vášnivě do jejího krásného ucha.
Nedošlo mu, že ho nemůže slyšet, protože jí v tom brání hlasité údery jejího splašeného srdce.
"Nemohu se tě nasytit."
O několik dní později už zkoušky probíhaly naplno a Bella byla nervóznější než Alex. S každým dalším dnem byli její uklidňující úsměvy nervóznější a nervóznější až se staly jen nervózními.
"Klid, Bello. Zvládnou to."
Bella se zadívala na Mattyho, který byl stejně nervózní jako ona, ale přesto jí dokázal uklidňovat. Jemu taky dělalo starosti, jak to zvládne Alex, ale spíš si dělal starosti o jeho přítelkyni Becky. Zatímco Bella si sice dělala starosti, jak to Becky zvládne, ale větší starosti jí dělal Alex.
"Máš pravdu, parťáku."
Matty jí věnoval úsměv, vděčný za změnu tématu.
"Takže parťáku, jo? A kdo bude mít konečné slovo?"
"Samozřejmně já."
"Konečné, ne poslední."
"Poslední a konečné."
"Tak to tedy ne, frajerko."
"Ale jo."
"To tedy ne. Říká ti něco pojem demokracie?"
"Ne. To je nějaká nadávka?"
Věnovala mu ten nejzářivější a nejnevinější úsměv a pobaveně sledovala, jak vzteky zrudnul než se uklidnil a věnoval jí úsměv.
"Dobře ty. Rozhodila jsi mě pěkně."
"Talent."
"Touché."
"Už mluvíš, jak Alberta."
"Něco málo jsem od ní pochytil během tréninků."
"Všimla jsem si. Snažíš se zlepšit?"
"To snad každý tady, ne?"
"To máš zajisté pravdu, ale pořád tě hravě strčím do kapsy."
Edward to s ostatními celý pobaveně sledoval. Bella stála s úsměvem a rukama v bok naproti Mattymu, který byl tak o dvě hlavy větší než ona.
"Pořád si stejně věříš."
"Vždycky."
"Měl bych ti srazit hřebínek."
"Můžeš se.....pokusit. Oba víme, že bych tě mohla rozcupovat na kousky a přitom si ještě udělat manikúru."
"Jak pokusit? Dostanu tě na lopatky. To budeš mrkat na drát. Až s tebou skončím, budou tě dávat do pořádku na ošetřovně."
Zatvářil se nesmírně důležitě a začal si Bellu důkladně prohlížet.
"Co to děláš?"
"Pacientka je podrážděná. Nejsem si jist, zda jde o symptom nebo o charakterovou vlastnost."
Bella se pobaveně uchechtla.
"Šašku, nejsi doktor...."
"Možná nejsem, ale stejně tě porazim."
"Kdyby jsi aspoň nekecal."
"Nekecám. Jsou věci, které já prostě cítím, je to jako šestý smysl."
"Ne, čich patří k těm pěti."
"Hahaha! Jsi vtipná, jak pondělní ráno!"
"Vtipnější, vždycky vtipnější. Na to nezapomínej."
"Vždycky musíš mít poslední slovo."
"Změna tématu. Vážně? To na mě nebude fungovat. Já to vynalezla."
"Neměním téma, ty se hold nedokážeš smířit s myšlenkou, že bych tě porazil a sama to zamlouváš. Bojíš se totiž, že bych vyhrál a ty by si musela být moje oddaná asistentka a musela poslouchat moje rozkazy."
"Oddaná? Fakt, Matty? To je ta nejubožejší blbost, která z tebe kdy vypadla a žes těch kravin nakecal."
"To byla podpásovka."
"Jinak to ani neumím. Jsem nejlepší kombinace vlastností obou mých rodičů."
"To je fakt. V tohle jsi jako tvoje máma, co jsem slyšel. Taky pěkně drzá a s prořízlou pusou. Jinak jsi po tátovy."
"Vždyť to říkám. Nejlepší kombinace obou."
"Když už o něm mluvíme. Jednou jsem ho viděl v přímý akci. Byl skvělej. Chápu, proč ho nazývají bohem. Tvůj táta vypadá jako ten typ chlápka, co byste ho mohli hodit přímo do divočiny a vyváznul by z čehokoliv."
"Vyváznul a proto je snem každého strážce být v jeho týmu."
"A snem každého novice je být v týmu s tebou."
"Vážně? To jsem nevěděla."
Tvářila se fakt překvapeně, když tohle řekl.
"Nevěděla? Musela jsi přece aspoň tušit. Všichni novicové k tobě vzhlížejí jako k autoritě. Pro mnoho z nich jsi vzorem."
"Já? Vážně? Ani ve snu by mě to nenapadlo."
"No jasně."
"A pro tebe?"
"Mým vzorem je tvůj táta, abych byl úplně upřímný."
"Taky patříš mezi ty novice, kteří se mnou chtějí být v týmu?"
"Ano."
"Proč?"
"Proč ne? Vždycky jsem chtěl být v týmu s tebou a Russellem. Jsme kamarádi přece."
"To jsme."
"A my dva teď tým jsme. Mohli bychom spolu procestovat svět. Mohli bychom zkusit "The Amazing Race"."
"Velice vtipné, asi ti odpojím net, abys tu kravinu přestal sledovat."
"Náhodou je to lepší než nějaká komedie. Vždycky se u toho hrozně nasměju. Obvzlášť, když vidíš některé hráče, jak se klepou strachy z těch nejprimitivnějších úkolů. To my dva bychom je hravě strčili do kapsy všechny."
"To ano. Bylo by to skvělé, cestovali bychom po světě, za zadkem bychom měli kamery i s velmi pomalými kameramany a celý svět by viděl, jak si píšeš deníček."
"Nepíšu si deníček! Nejsem holka!"
"I kluci si píšou deníček."
"Ale já ne."
"Vážně? Chceš mi tvrdit, že ten deníček na vaší koleji, ve vašem pokoji a pod tvou postelí nebyl tvůj? Tomu se mi ani nechce věřit."
"Jaký? Nic pod postelí nemám. Pokud tam občas nehodím špinavé ponožky, když jsem unavený a líný dojít do koupelny."
"Mohla bych ti z něj citovat...."Ráno jsem se probudil se ženami, které jsem ani neznal."...není ti to ani trochu povědomé, ty kanče?"
"Ten fakt nebyl můj, vím koho byl."
"Koho?"
Bella se tvářila zmateně a Matty měl ve tváři šibalskej úsměv.
"To by jsi neuhodla. Barry."
Edwardovi se hned v hlavě objevil obličej chlapce, kterého Bella při tréninku trefila růžovou barevnou painballovou kapslí přímo do rozkroku.
"Barry? Barry Preston?"
"Ten a žádnej jinej."
"Jseš si jistý? Jak to vlastně vůbec víš?"
"Vypávěl nám jak se mu to přihodilo."
"Och, jsem v šoku! Barry není panic?"
"Ne, není."
"Jsem v šoku. To jsem nečekala."
"Když to říkal, tak jsem mu taky nechtěl moc věřit, ale jeho vyděšený výraz při tý vzpomínce mě přesvědčil. Stál fakt za to."
"Vážně?"
"Tenhle pohled znám! Zapomeň na to!"
"Ale no tak! Přímo se to nabízí."
"Ne, Bello."
"Vždyť jsem si dělala srandu. Znám meze."
"Ty? Vážně?"
"Já vím, zní to šíleně, ale je to pravda."
"Tomu se mi ani nechce věřit."
"Hele, to nebylo hezký."
"Učím se u té nejlepší."
"Ty lichotníku."
"Nelichotím ti. Říká ti něco pojem svědomí?"
"Každý má svědomí."
"I ty?"
"Samozřejmně, jen ho neposlouchám."
"A to se ti povedlo prosím tě jak?"
"No, víš, že každý má svědomí..."začala vysvětlovat Bella.
"Ano."
"...a taky víš, že každý má v sobě taky dítě."
"Jasně."
"Takže to, co uděláš je, že si představíš pistol a namíříš ho na hlavu toho dítěte v tobě a potom řekneš svému svědomí: "Zmlkni, mrcho, jinak to to děcko schytá!"."
"To se dalo čekat, že jsem se vůbec ptal."
"Znáš mě. Jsem unikát."
Nadechl se k odpovědi, když se dveře otevřely. Vyšla Becky a plakala. Belle se sevřely útroby a Matty k ní okamžitě přiběhl a objal.
"Jsi v pořádku?"
"Já jsem-já...já jsem to-"
"Uklidni se. Hlavně dýchej. Můžeš mi říct všechno, to přece víš. Budu na tebe pyšný i pokud by jsi to nezvládla."
"Vážně?"
"To víš, že jo."
"Udělala jsem to-"
"Nahlas, lásko. Nerozumněl jsem ti."
"Udělala jsem to."
"Ale plakala jsi-"
"Radostí."
"Ale ten tvůj tragický výraz-"
"Hrála jsem to na tebe."
To už Bella nevydržela a rozesmála se. Konečně z ní trochu toho stresu opadlo což se ostatním ulevilo, protože si o ní začínaly dělat starosti.
"A Alex?"
"Teď šel ke zkoušejícím."
"Dobře."
"Klid, Bello. Není to tak hrozné. Vážně. Ze tvých zkoušek jsi přece musela být nervóznější."
"Nebyla."
"Co?"
"Nebyla jsem nervózní."
"Ani trochu?"
"Vůbec."
"To si děláš srandu, ne?"
"Nedělám. Opravdu ne."
"Ale proč ne? Vždyť šlo přece o tvojí budoucnost. Nejdůležitější zkouška pro Strážce vůbec."
"To všechno vím, ale i přesto jsem se nebála. Věděla jsem, že to zvládnu."
"Ale jak to, že sis byla tak jistá?"
"S Russellem jsme zažili a viděli daleko horší věci než pro nás mohli oni připravit."

Isabelly Vampýrská Akademie 27.kapitola

24. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
Všiml si, že jí na těle naskočila husí kůže z jeho ledových prstů, ale zatím se neprobudila, což hodlal změnit. Jeho touha po ní se už nedala krotit. Musel ji mít znovu a znovu. Sice byl, jak věčně říkal Emmett, beznadějný romantik, ale i on byl muž a pevné, měkké a teplé ženské tělo, které se k němu tisklo by připravilo o sebeovládání i toho největšího světce. Byl si jistý, že kdyby samotný papež František viděl nahé tělo jeho lásky, tak by se vzdal své církve i svého celibátu!

Vtisk jí vášnivý polibek na rty a s potěšením zjistil, že mu ho začala opětovat. Když ukončil polibek, tak pomalu otevřela jedno oko zastřené spánkem a touhou.
"Spala jsem, Edwarde."
Snažila se znít naoko vyčítavě, ale věděl, že to nemyslela vážně.
"Vážně by jsi chtěla teď spát?"
Prsty jí drze přejel po zahojeném kousanci a s úšklebkem sledoval, jak se potěšeně prohnula a tiskla se k němu, jako kdyby neměl být zítřek.
"Beru to jako ne."
Na pootevřené rty jí vtiskl polibek, který pomalu prohloubil. Bella neprotestovala, přivřela pootevřené oko a plně se ponořila do polibku a do této úžasné chvíle. Edward se od ní pomalu odtáhl a přejel jí po kůži krku, hned vedle jejího řetízku a začal se věnovat kůži na jejím krku. Místo kousance jí posílalo do těla vlny horka a slastného očekávání.
"Edwarde, netrap mě-"
"Jak si přeješ."
Když se konečně po dlouhé době dostali z jejího pokoje, tak museli čelit Emmettovým narážkám a gratulacím okolí. K Belly překvapení se přidal do řad gratulantů i Alex.
"Pokud ti ublíží, Bell. Dej mi vědět a trochu mu připeču zadnici."
Na to se spolu rozesmáli a vše postupně zaběhlo do poklidných kolejí. Až na pár vyjímek. Dědeček Belly se po letech rozhoupal a požádal ženu svého srdce, Janine Hathawayovou, o ruku a ta souhlasila. To bylo poprvé v historii, kdy si nějaký vysoko postavený Moroj vzal Dhampírku se kterou měl legitimně uznaného potomka. Bella šla jako družička a k jejímu velkému nadšení dokonce ani nemusela mít podpatky. Celou dobu na sobě cítila jeho uhrančivý pohled, který jí uváděl do rozpaků.
Další den Edward hledal Bellu venku, protože mu řekla, že má trénink, ale nikde jí nenašel.
"Hledáš Bellu?"
"Rose. Jak to děláte, že chodíte jako duch?"
"Nijak, to ty jsi myšlenkami mimo."
"Asi ano. Kde je teda Bella?"
"Na tréninku."
"Na jakém?"
"Pojď se podívat, za chvilku začínají. Bude se ti to líbit."
Odvedla ho k tělocvičně a oba se nenápadně protáhli dovnitř. K Edwardově překvapení tam bylo spoustu trampolín s držátky.
"Na co to je?"
"Na cvičení zvané "jumping". Psst."
Pozorně očima přejel po všech přítomných. Byli tu všechny dhampírské novicky, ale i spoustu noviců. To ho překvapilo.
"Ticho tady bude."
Hlas Belly ho vrátil do reality. Překvapeně se díval, jak došla k jediné trampolíně vepředu, která byla otočená čelem k ostatním.
"Ona tyhle tréninky vede."
Připevnila si pořádně mikrofon a stoupla si doprostřed trampolíny.
"Slyší mě všichni? Dobře. Tak dámy, pořádně se do toho opřete, ať vám skáčou prsa a chlapci se mají na co dívat."
Všichni se rozesmáli a Bella pomocí dálkového ovladače pustila hudbu.
"Ááááá, jedeme. Houpeme......"
Překvapeně se díval, jak všichni bez řečí dělají, co jim řekla.
"...paty....a teď špičky....dobře...nezapomeňte na úsměvy, dámy.....houpem....a špičky....dupeme!... paty..... kombo!....špičky....a do kola.....a ještě jednou...a paty....do kola...a teď na druhou stranu.... váha.....houpem... a dupeme! Pořádně se do toho opřete! Nedám vám pokoj dokud se nepozvracíte! Paty..špičky... kombo!...váha....a běh....dupeme! Kolena pořádně nahoru! Neflákáme se!"
"Nikdy jsem nic takového neviděl."
"To byl nápad Belly, našla video na tohle cvičení na netu a zaujalo jí to. Tak to začala cvičit sama. Později se k ní přidalo pár děvčat a nakonec i pár chlapců, kteří hledali záminku k okukování děvčat. Je to překvapivě děsně populární."
"...běh...kolena hezky nahoru...to platí i pro vás, pánové! Zvedejte ty nohy!.....opřeme se....a teď houpem....dobře...špičky... hezky ze široka...a zase k sobě....paty....ze široka...kombo....a tempo!"
Na ostatních bylo po čase vidět, že už jedou z posledního, ale Bella pořád mohla a ještě na ně zvládala křičet pokyny. Tváře měla zarudlé, vlasy v copu jí létaly kolem zpoceného obličeje a na jejím těle se perlil pot. Fascinovaně jí pozoroval a hlavou se mu míhaly vzpomínky na Bellu v takovém stavu, jak pod ním leží a sténá jeho jméno. Rychle ty myšlenky zahnal a dál jí pozoroval.
"Dáme si krátkou pauzu, napijte se a budeme pokračovat."
Sama se napila, setřela si pot z obličeje a šla pustit jinou hudbu.
"Takže, když jsme se rozehřály, tak popojedem...houpeme....špičky...paty....váha.....a přešlapy! Jedeme, dámy! Neflákáme se, pánové! Dupeme! Ty kolena nahoru! Opřete se do toho!"
"Isabell, dej přestávku!"
"Co se děje?"
"Emmě je špatně."
"Dobře, tak pro dnešek konec, byli jste skvělý. Nezapomeňte se potom protáhnout!"
Všichni se radši rychle vypařili, co kdyby si to náhodou rozmyslela. Edward rychle doběhl k ležícímu děvčeti. Byla strašně bledá. Bella neváhala a po trampolínách přeskákala až k nim.
"Emmo, co je ti?"
"Není mi dobře."
"Budeš v pořádku. Edwarde?"
"Je jen slabá, nic nejedla. Pořádně se vyspí, nají se a odpočine si a bude jí dobře."
"Dobře. Vezmu tě na ošetřovnu."
"Pomůžu ti."
Zvedl bezvládnou dívku do náruče a společně se vydali na ošetřovnu, kde jim řekli, že Emma má nejspíš problémy s anorexií, ale že ji z toho rychle dostanou.
"Kde ses tam vzal, Edwarde?"
"Tvoje máma mě vzala podívat se na tebe."
"Ty jsi mě viděl?"
"Byla jsi úžasná, Bello. Stále mě nepřestáváš udivovat."
Věnovala mu stydlivý úsměv a pak se potichu pokusila připlížit k otci. Skoro se jí podařilo ho dostat, ale stejně skončila na zádech.
"Smůla, Bello. Příště."
Vrátila se zase k Edwardovi a věnovala mu úsměv během kterého se ho chytila za ruku. Pozvedl jejich spojené ruce a věnoval jí drobný polibek na klouby na ruce.
"Pojď se mnou."
Odvedl je na jejich oblíbené místo u sochy mladé královny Alexandry, kde jí posadil a sám si před ní klekl.
"Co se děje, Edwarde? Jsi hrozně tajemný."
"Isabello Vasiliso Belikov, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou odteď už navždy?"
"Ano, žádný čas s tebou nebude dost dlouhý."
"Tak začneme s nekonečnem."
Na prst jí navlékl nádherný prsten. Zamyšleně si ho prohlížela.
"Je krásný, Edwarde."
"Patřil mojí matce. Vše co mám, dávám tobě. Nefunguje to přesně tak?"
"Ano, ale-"
"Chci, aby si ho nosila."
"Budu ho opatrovat jako oko v hlavě, Edwarde."
Věnovala mu polibek a uvelebila se mu v náručí.
"Jak dlouho jsi to plánoval?"
"Dlouho. Bál jsem se, že mi dáš košem."
"Proč bych ti měla dávat košem?"
"Netvářila ses nadšeně, když jsi nás tu poprvé viděla."
"Měla jsem k tomu důvod."
"Vím."
"Myslíš, že Alice to už viděla?"
"Stoprocentně. Abych byl upřímný, tak se divím, že tu ještě není, aby mohla začít plánovat."
"To to bude tak hrozné?"
"Horší."
"Bello! Edwarde!"
"My o vlku..."
Alice k nim celá usměvavá doběhla a oba objala.
"Blahopřeju! Já mám takovou radost! Musíme začít plánovat, nic nesmíme opomenout..."
"Alice, dýchej. Uklidni se. Máme času dost."
"Dobře, vy se tu klidně objímejte, ale já mám moc práce."
"Máš volnou ruku."
Alice spokojeně vypískla a rychle odběhla než si to stihne Bella rozmyslet.
"To jsi neměla."
"Proč? Udělá jí to radost a mě tyhle věci nikdy moc nezajímali. Je mi jedno jakou budu mít kytku, jaký šaty...i kdybych měla mít kilometrovou vlečku, je mi to jedno. To důležité na mě bude čekat před oltářem."
"Jsem pro tebe důležitý?"
Zašeptal jí do rtů, s tělem přitisknutým na jejím.
"Ani nevíš jak."
Vtáhl jí do spalujícího polibku a pak spokojeně pozorovali noční oblohu.
"Alex je poslední dobou nervózní."
"Morojové skládají zkoušky. On, Becky a Destiny se učí spolu a je to s nimi k nevydržení. Tak jsem jim řekla, že v mysli jsem s nimi a že věřím, že to dokážou. Ví, že pokud budou potřebovat moji pomoc, jsem tu pro ně, ale víc toho nezvládnu. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť dobrá v uklidňování a utěšování. Opravdu věřím, že to zvládnou."
"Zvládnou to, Alice to viděla."
"Opravdu? Jak to?"
"No, popravdě viděla tvoji budoucnost, kde to budeš dlouho a důkladně slavit."
"Aha. To je nejspíš pravda. Něco takového se musí pořádně zapít."
"Ano, proto Alice už plánuje spolu s ředitelkou ples pro absolventy."
"Sakra!"
"Neboj, nebudeš mít boty na podpatku."
"Její jediné štěstí. Nejspíš bych si na tom zlomila nohu."
"Zlomila a proto Alice od toho nápadu ustoupila."
"Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale je dobře, že vidí budoucnost. Nevím, jak bych se jí to snažila vymluvit."
"Těžko a nepovedlo by se ti to."
"Fakt díky za důvěru, budoucí manželi. To se dělá? Svojí ženu by jsi měl přece ve všem podporovat."

Isabelly Vampýrská Akademie 26.kapitola

22. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Na co myslíš?"
"Pořád tě to tak moc zajímá?"
S úsměvem se otočila na Edwarda, který si k ní přisedl.
"Pořád mě to zajímá a zajímat mě to bude."
"Myslela jsem na Russella. Konečně jsem to přijala."

Ukázala mu hodinky, které držela v ruce a on se pousmál nad jejich fotkou. Dělali tam legrační obličeje.
"To jsem rád. Dělalo mi to starosti."
"Musela jsem se s tím vyrovnat a přijmout to. Bylo to jeho rozhodnutí a já bych to udělala taky. Byl to můj bratr, i když ne pokrevní. Becky se s tím už taky smířila a vycházíme spolu lépe než, když žil Russell. Asi jsme k sobě zkrátka musely najít cestu."
"Asi."
Vzala ho za ruku a propletla si s ním prsty. Spokojeně ji sevřel a věnoval jí úsměv. Slunce se opřelo do jeho pokožky a ona se nechala na chvilku rozptýlit tím pohledem. Milovala, jak se od něj sluneční paprsky odráží a jeho pokožka se tím pádem nádherně třpytí. Jemu se to nelíbilo, ale bylo to krásné. Zlehka ho pohladila po tváři a její úsměv se ještě víc rozšířil, když spokojeně přivřel oči a opřel se jí do dlaně.
"Zlobíš se hodně, že jsem tak zbaběle utekl?"
"Mluvíš o Forks?"
"Ano."
"Už ne. Zlobila jsem se, ale pak jsem o tom mluvila s tátou. Když jsem byla zase jako dřív, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Myšlenky se mi mísily a ani jedna nedávala smysl. V hlavě jsem měla spoustu tváří a hodně z nich byli ti, co jsem zabila. Nejen Strigojové, ale i lidé. Když jsem byla..... když jsem byla Strigojka, tak jsem zabila několik lidí jen kvůli krvi. V tu chvíli jsem se cítila dobře, ale když jsem se na to podívala zpětně, připadala jsem si odporně. Strávila jsem několik hodin tím, že jsem se ve sprše snažila smít jejich krev."
Pevně jí k sobě přitiskl a pohladil jí po vlasech.
"Mluvila jsem o tom s tátou, že možná kdybych jich dost zabila, že bych se už necítila, jako oni, ale tak to nemá být. Zabíjíme je proto, protože jsou zlo. To je to, co děláme. To je to pro co zemřel Russell. Nehledě na to, co udělám, tak to nezměním. Táta mi to vše řekl. To o čem jste se i s mámou bavili."
"Řekl ti to?"
"Ano. To tě muselo stát hodně odvahy říct rusovi, že miluješ jeho malou holčičku."
Spolu se tomu zasmáli.
"Mnohem míň než jsem si myslel. Tvůj táta je skvělej."
"Jo, je boží a já jsem ráda, že mám tak skvělý rodiče. Nicméně jsem se rozhodla, že to co se stalo ve Forks hodím za hlavu. Táta má pravdu, je to tvůj důkaz lásky. Mohl si být sobec a nehledě na nebezpečí, které mi hrozilo, zůstat se mnou. Ale ty jsi místo toho myslel na moje dobro a radši jsi mě nechal jít."
"Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo kvůli tomu, co jsem."
"Kdyby jsi neodjel, tak bych ti to řekla. Měla jsem v plánu ti to říct, dřív než mě otec najde. Alice měla vizi, pamatuješ? Tři divní muži, co se budou potloukat ve Forks."
"Pamatuji."
"Můj otec, Eddie a Michael. Přijeli pro mě a na nic se neptali. Byla jsem jim vděčná, protože jsem se necítila na to, abych jim to vysvětlovala."
"Jsem hroznej lhář, věděl jsem, že jsem dobrý, ale nikdy jsem nevěřil, že mi to uvěříš tak snadno. Možná kdybys chvilku naléhala, tak bych povolil a vše ti vysvětlil, ale ty jsi to prostě přijala. Nehledě na to, jak jsem tě předtím přesvědčoval o mojí lásce...prostě jsi to přijala. Proč?"
"Vždycky jsem si myslela, že nejsem proto tebe dost dobrá. Když jsi řekl, že jsem byla jen rozptýlení, přijala jsem to. Všichni moji kluci předtím se mnou byli jen jako rozptýlení, aby se měli čím chlubit nebo aby se pokusili ze mě pít."
Překvapeně se jí zahleděl do očí.
"Nedokážeš si představit kolik jich bylo. Skoro každý se snažil dostat se do mé blízkosti, aby se o to mohl pokusit a těch několik málo, kterým se to skutečně podařilo, myslelo, že mají vyhráno. Byla jsem díky tomu několikrát v ředitelně. Za údajné napadení. Vždy se ta obvinění stáhla, protože jsem neváhala a řekla jsem, že pokud mi nevěří, tak můžou použít nátlak, abych nemohla lhát. Nakonec to vzdali. Sice se stávalo, že když jsem prošla kolem, tak si labužnicky přičichli, ale věděli, že nemají šanci. Báli se buď mě nebo mého otce. Dokáže být děsivý, když chce a pokaždý, když tohle viděl, tak všichni v okolí utíkali, jako kdyby jim za zadkem hořelo."
Uchechtla se nad těmi vzpomínkami.
"Tehdy jsem to přijala, protože na takové jednání jsem byla zvyklá. Když jsi pak odešel a moje šokovaná mysl si to začala skládat dohromady...zlomilo mě to. Byl jsi balzám na moji bolavou duši, důvod proč jsem se zase začala usmívat a já myslela, že je to navždy. Tedy aspoň do doby než jsi odešel."
"Omlouvám se za to."
"Už se neomlouvej. Věřím, že to naši lásku jenom posílí. To odloučení bylo pro nás oba bolestné, ale díky tomu víme, že prostě máme být spolu. Stejně jako moje máma s tátou, Carlisle s Esme, Rosalie s Emmettem nebo Jasper s Alice."
"Jsi úžasná, Bello. Miluju tě a budu tě o tom přesvědčovat každý den, abys zapomněla na to zlé, co se stalo a myslela jen na to dobré, co nás teď čeká. Splním ti každé přání. Možné i nemožné."
"Taky tě miluju. Sice jsem s tím bojovala a snažila se zapomenout, ale...nešlo to. Nehledě na to, co jsem udělala, okupoval jsi mojí mysl a nešlo tě vymazat. Lidé možná zapomínají rychle, ale dhampíři ne."
Přitáhl si její tváře k sobě a věnoval jí vášnivý polibek.
"Už o tom nebudeme mluvit."
"Dobře. Teď pokud si dobře pamatuju slíbil jsi mi, že splníš každé moje přání-"
"To jsem ti slíbil."
"-a taky jsi mi slíbil, cituji: Můžu ti dokazovat, jak moc tě miluju, tak dlouho jak si budeš přát. Tak nějak jsi to říkal."
"Přesně takto jsem to řekl."
"A taky jsi řekl, že mi to splníš pokud budu střízlivá a budu na tom stále trvat. A já na tom trvám."
"Pokud je to to, co si přeješ-"
Sklonil se k ní a věnoval jí nejprve něžný polibek, který se s každou další vteřinou stával vášnivějším a vášnivějším. Hrozilo, že se z toho rychle stane nepřístupnější verze, proto jí rychle zvedl do náruče a odnesl do jejího pokoje, kde je zamknul, aby je nikdo nemohl vyrušovat. Položil jí na postel a zpomalil. Měli na sebe dost času.
Pomalu začal rozepínat knoflíky na jejím kabátu, který pak zahodil někam na zem. Nezůstávala mu nic dlužná a tak i jeho kabát přistál na zemi vedle jejího. Zlehka jí líbal na tváře a užíval si teplo její pokožky. Když byla Strigojka, tak ho sice vzrušovalo její chování, ale pořád to nebyla ona. Byla chladná a nejen svým chováním, ale i svojí teplotou a on přitom miloval, když mohl hladit její hebkou teplou pokožku.
Stáhnul z ní svetr a přitom nepřestával s polibky, kterými zahrnoval její obličej a čelist. Spokojeně se prohýbala a tiskla se k němu. Každé jeho pohlazení mu oplácela svým. Nic v tuto chvíli nebylo důležité. Klidně by mohla před jejími dveřmi bouchnout atomovka a jí by to bylo jedno. Důležité v tuto chvíli byli pocity, které v ní Edward vyvolával. Nikdy se necítila, tak jako teď s ním a to měla za sebou několik vášnivých líbaček s Moroji.
"Můžeme kdykoliv přestat, pokud ti to bude nepříjemné."
"Nepříjemné mi to není, řekla bych ti to."
Přitiskla se k němu a přetáhla mu triko přes hlavu. Zachvěl se, když ho její drobné ručičky začaly hladit na hrudi a zádech. Znovu se vášnivě vrhl na její rty a přitiskl se k ní. Stále se kontrolující, aby jí neublížil. Ona si s tím hlavu nelámala, než se stihl vzpamatovat, tak byl pod ní. Zatlačila ho více do peřin a se šibalským pohledem se k němu sklonila. Nejdříve ho políbila na krk, kde následně to samé místečko olízla. Rukama sevřel prostěradlo a spokojeně zavrčel.
"Uvidíme, jaké další zvuky tě přinutím udělat."
Chtěl jí odpovědět, ale když se jeho jazykem přesunula k jeho bradavce, tak se mu slova zasekla v krku. Vycházelo z něj jen spokojené vrčení, když ho Bella tímto způsobem mučila. Nakonec to nevydržel a využil svojí síly a vyhoupl se i s ní do sedu.
"Promiň, lásko, později."
Vášnivě se jí znovu přisál na rty a rukama jí začal hladit po zádech. Jak přes, tak i pod tričkem. Brzy mu to, ale přestalo stačit a tak jí do látky trika zabořil prsty a tím triko jednoduše roztrhl a cáry hodil někam za ně. Teplo, které se šířilo z jejího těla bylo jako extáze, dokonce měl pocit, jako kdyby se jeho ledová pokožka zahřívala o její rozpálenou. Potřeboval více toho dokonalého tepla, více odhalené pokožky a tak jí znovu položil a věnoval jí polibek. Jeho ruka se pak vydala na průzkum. Těsně nad její pokožkou kopíroval její křivky, čímž jí přiváděl k šílenství. Cítila jeho dotyk, jako kdyby jí hladil, přitom se jí vůbec nedotýkal. Zoufale se snažila přitisknout k jeho ruce, aby jí věnoval pohlazení po kterém její tělo zoufale prahlo, ale jen s úsměvem následoval její pohyb, čímž se jí vyhnul. Zklamaně zasténala, ale nenechal se zviklat. Aspoň do doby než viděl její zoufalý pohled. Zlehka jí přejel po noze až ke kozačkám, které stále měla na nohou a pomalu jí rozepl nejdříve jednu botu, kterou jí vyzul a sundal ponožku načež stejný postup zopakoval i u druhé nohy. Poté se s rukama přesunul k přesce na jejím opasku. Rychle ho rozepnul a než se Bella nadála, tak i její kalhoty ležely na zemi, roztrhlé na dva kusy, protože s nimi neměl trpělivost. Tomu se zasmála a i ona se s prsty přesunula k jeho kalhotám, která rozepnula a stáhla mu je.
Stěží se ovládal, ale stále měl na mysli, že nesmí ztratit úplnou kontrolu, což mu dělalo potíže vzhledem k tomu v jak neoblečeném a rozpláleném stavu se jeho milovaná nacházela. Byla to jeho "upíří" družka a on ji chtěl uchvátit jen pro sebe.
Znovu se na ní natiskl a oba potěšeně zasténali nad tím kontaktem kůže na kůži. Líbala ho a připravovala ho o zbytky sebekontroly až to nevydržel a se vší vášní jí překousnul podprsenku mezi prsy a pak ten zničený a už nepotřebný kousek zahodil ke zbylým věcem, které byli po celé podlaze pokoje. Překvapeně vydechla, ale na nic jiného se nezmohla, protože on nezahálel a překryl její prsa svýma rukama. Cítil jak mu její bradavky tvrdnou pod jeho ledovými prsty a líbilo se mu, jaké pocity to v Belle vyvolává. Svírala spodní ret zubama, aby utišila svoje steny, ale jeho dech, který jí ovanul ucho jí donutil změnit názor.
"Nedělej to, chci poslouchat tvoje sladké vzdychy. Chci slyšet, jak se ti to líbí."
Zlehka jí fouknul do ucha a ona šokovaně zalapala po dechu. Spokojeně se usmál a znovu jí začal líbat. Spokojeně se ponořila do vášnivého polibku a znovu ho povalila pod sebe. Obkročmo si přes něj sedla a se zákeřným úsměvem pohla boky. Výsledek se dostavil okamžitě. Edward zuřivě zavrčel a jeho ruce se hned přesunuly na její tělo. Její prsty se rozeběhly po jeho těle a studovaly každý sval na jeho těle. Držel a čekal, kam až bude ochotná zajít. Tohle její sladké mučení se mu líbilo.
Znovu se zhoupla v bocích a při pohledu na její pevné vypracované tělo a pevná prsa mu vyschlo v ústech. Pomalu se k němu sklonila a těsně nad jeho rty se zastavila. Skoro cítil její rty na těch svých, ale ona ho nepolíbila, jen ho dráždila svojí blízkosti.
"Řekni mi, Edwarde, přivádí tě to k šílenství? Toužíš po mě?"
Znovu jen pohla boky a spokojeně se usmála, když jí zuřivě zavrčel do obličeje než se zmocnil jejích rtů a převalil jí dozadu, takže teď spočíval uvelebený mezi jejími stehny. Překvapeně se na něj podívala. Nečekala, tak rychlý pohyb, když si myslela, že ho nenápadně pevně sevřela, aby jí nemohl tak snadno utéct a ona si mohla užívat její malé dráždění. Jak se, ale zdálo, vydráždila ho až moc.
"Teď tě přinutím zažívat stejné šílenství."
Uvěznil jí ruce nad hlavou v jedné svojí ruce a líbal jí zatímco jí hladil všude kam dosáhnul. Snažila se osvobodit, ale nedařilo se jí to a tak to vzdala a jen si to užívala. Tohle přece chtěla.
Vzal jednu její bradavku do úst a ona překvapeně zasténala. Věnoval jí náležitou péči a dělalo mu radost, jak se Bella zoufale tiskne k jeho tělu a žádá tím o více péče, kterou jí dopřával.
Nakonec povolil stisk a pokračoval svými ústy na cestě níž. S potěšením si všiml, že Bella nechala ruce tak jak jí je pustil a zatíná nehty do polštáře.
Než se stihla vzpamatovat, přesunul se k jejím kalhotkám, které nedočkavě roztrhl. Zasmála se jeho počínání, ale jen, co použil jazyk, zasekl se jí smích v hrdle a vyšlo z ní jen překvapené a souhlasné zamručení. Jeho ruce nezahálely a hladily její pevná hladká stehna a mírně jí rozevíral nohy, aby získal lepší přístup. Když se konečně dostal přesně tam kam chtěl, čekal ho ráj. Bylo to mnohem lepší než si dokázal představit. Jestli byla předtím jeho drogou, tak teď nedokázal najít ta správná vhodná slova.
Bella zatínala nehty do polštáře a vzdáleně vnímala, jak se látka pod jejími prsty trhá, ale bylo jí to ukradené. Pocity, které se jí šířily do celého těla jí naprosto ovládly. Nedokázala se soustředit na nic jiného než na Edwarda, muže, kterého miluje z celého srdce a na jeho jazyk, který-
"Bože."
Edward nechtěl ponechat nic náhodě a tak si dal na její přípravě záležet. Nechtěl, aby jí to bolelo, protože věděl, že bude její první. Líbila se mu ta představa, že i když mohla mít tolik kluků.
Jedním z nich byl dokonce princ!
Stejně počkala na něho a to i přes to, co jí udělal. Hřálo ho to u jeho už roky netlukoucího srdce.
Nespěchal, času mají dost a on si bude vychutnávat každou vteřinu. Cítil, jak se její tělo zachvělo a svaly se napnuly. Pokračoval ve svém počínání a se spokojeným úsměvem poslouchal, jak křičí jeho jméno v orgasmistické křeči. To byl zatím její první a zdaleka ne poslední. Slíbil jí přece, že jí bude dokazovat, jak moc jí miluje, tak dlouho, jak si bude přát. Sice bude hlídat její stav, ale nehodlá přestat dokud mu to sama neřekne nebo dokud neusne, protože nehodlal podceňovat její kondici.
Roztřesenými prsty si ho přitáhla k polibku. Vyhověl jejímu přání a plenil její rty. Zapletla mu prsty do vlasů a téměř zoufale ho k sobě tiskla. Dalo mu práci se ovládat, ale musel vydržet. Kvůli Belle. Sice cítil téměř až bolestivý tlak a pulzování ve svých dolních partiích, ale nesměl nic uspěchat.
Její ruka se uvolnila z jeho vlasů a než se nadál, dotkla se ho na jeho nejcitlivějším místě. Zavrčel jí do úst a zuřivěji ji políbil.
Už ztratil poslední zbytek sebeovládání a jednoduše ze sebe strhl poslední zbytek látky. Zadusil v sobě sten, když ucítil teplo vycházející z jejího středu. Musel se sebrat, aby jí neublížil. Co nejopatrněji to šlo spojil jejich těla dohromady. Cítil, jak povolila její zábrana a rozhodl se počkat až bolest ustoupí a zvykne si na něj v sobě. Nechtěl, aby jí to bolelo a aby jí uklidnil, tak jí znovu začal líbat. Přijala to s vděkem a když bolest odezněla stejně rychle jako se objevila, zkusila pohnout boky. Edward zatl zuby a snažil se myslet na cokoliv jiného jen ne na pocit měkkého planoucího tepla kolem něj. Když sezbíral svoji kontrolu, tak pokračoval v započátém díle. Byl si jistý, že kdyby Bella chtěla přestat už by to asi nedokázal.
Pohybovali se v pohybech starých jako lidstvo samo a užívali si každý dotyk, každý polibek či pohlazení. Edward jí šeptal do ucha, jak moc jí miluje a ona mu to oplácela polibky, protože něčeho jiného nebyla schopná. Myšlenky se jí rozutekly někam do ztracena a nebyla si jistá, jestli se vůbec někdy vrátí nebo jestli chce, aby se vrátily.
Těla se jim proplétaly a brzy se na jejím těle začal perlit pot. Voněla tím pádem intenzivněji a pro Edwarda to bylo hotové mučení. Strach o to, že by mohl Bellu ztratit byl, ale silnější a tak odolal vábení její krve, ikdyž její tepající krční tepna mu to ztěžovala. Ovládnul se a místo toho, aby se jí do krku zakousnul, přejel jí po něm jazykem. Věděl, že to bylo přímo přes její přecitlivělé místo a její vášnivý sten mu to potvrdil. Chvilku se tomu místu věnoval a během okamžiku jí dostal znovu na vrchol. Počkal až popadne dech a záludně se na ni usmál.
"To je teprve začátek, budeš moje jméno sténat ještě...několikrát."
Pokračoval dál, aby se i on dostal přes okraj a nechal se unášet rozkoší. Vyhoupl ji přes okraj ještě jednou než se společně spadli přes okraj a jejich svět explodoval. A stačilo jen, aby ho její poševní svaly pevněji sevřely a už padal s ní.
Chvilku jí nechal odpočinout a poté pokračovali v té bohulibé činnosti. Netušil kolik bylo hodin, ale muselo uběhnout hodně času od doby, co se tu zavřeli. Bella momentálně spala v jeho náručí a na tváři měla spokojený úsměv. S úsměvem jí pozoroval. Byla překrásná. Vlasy jemně rozcuchané, rty ještě lehce nateklé od jejich zuřivého líbání a jemně pootevřené. I když nemohl být unavený, cítil příjemnou únavu, kterou zapříčinilo několik hodin vášnivého milovaní s jeho vyvolenou.
Její nahé tělo se k němu bezelstně tisklo a připravovalo ho svojí horkostí o zbytky sebeovládání. Chtěl jí nechat odpočinout, ale čím déle se na ní díval, tím rychleji šlo jeho sebeovládání do háje. I když si byl jistý, že každá její měkká a čistě ženská křivka se mu vypálila do mozku, stejně nemohl odolat pokušení a začal po tom krásném těle pomalu přejíždět prsty a ukládat si každou jemnou křivku do své upíří paměti. Všiml si, že jí na těle naskočila husí kůže z jeho ledových prstů, ale zatím se neprobudila, což hodlal změnit. Jeho touha po ní se už nedala krotit. Musel ji mít znovu a znovu. Sice byl, jak věčně říkal Emmett, beznadějný romantik, ale i on byl muž a pevné, měkké a teplé ženské tělo, které se k němu tisklo by připravilo o sebeovládání i toho největšího světce. Byl si jistý, že kdyby samotný papež František viděl nahé tělo jeho lásky, tak by se vzdal své církve i svého celibátu!

Isabelly Vampýrská Akademie 25.kapitola

19. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Co se děje?"
"To, co se tady stalo mělo být tajemství, ale přirozeně to už ví celá škola."
"Když jsem se vrátila, chtěla jsem být nenápadná a nebýt středem pozornosti."
"A jak ti zatím jde ten tvůj "být nenápadná" plán?
"Ne moc dobře."
Společně se zasmály a Bella se chytila za bolestivý bok.
"Dobrý?"
"Jasně. Nic mi není."
"Kecáš."
"Vždycky."

Obě se smíchem došly do jejího pokoje, kde jí Becky podala krabičku a dopis, který byl u ní.
"Je to tvoje."
"Ne, ten dopis je určený tobě a pokud jde o ten prsten...chci, aby si mi ho navlékla jako jeho sestra místo něho-"
"Jsi si jistá?"
"Ano."
Bella vyndala prsten z krabičky a teatrálně si před ní klekla na jedno koleno.
"Becky, prokážeš mi tu čest a příjmeš nabídku k sňatku od mého praštěného bratra, který tě miluje, vždycky miloval a vždycky bude milovat víc než vlastní život?"
Becky si utřela neexistující slzičku a usmála se: "Ano."
Vše se rychle začalo vracet do starých kolejí. Matty se Becky přiznal, že jí miluje, ale že pro ni chtěl jen to nejlepší a proto jí nechal být, aby mohla být s Russellem. Dali se dohromady a Bella mu pohrozila, že si to s ním vyřídí, pokud Becky ublíží a že s dědečkovou pomocí jí to nikdy nedokážou, protože bez těla se někdo těžko usvědčuje. S úsměvem přikývl a řekl, že to bere na vědomí.
Alex se stáhnul do sebe po tom, co mu Bella řekla narovinu, že i když by si to přála, tak že ho nikdy nebude moct milovat, tak jako on ji, že miluje někoho jiného. Nepřijal to moc dobře, ale byla si jistá, že se s tím časem vyrovná. Stejně jako si byla jistá, že Destiny bude ta pravá pro něj, která mu pomůže zapomenout. Byl to krásnej páreček, stvoření jeden pro druhého. S úsměvem je pozorovala, když si k ní přisedla její teta Liss. Společně sledovaly, jak dovádějí v čerstvé vrstvě napadaného sněhu. Další bílé chomáčky přitom padaly z nebe a zamotávaly se jim do vlasů.
"Jsem ráda, že pro tebe přestal truchlit."
"Nikdy jsem mu nechtěla ublížit, jemu ne. Ale nemohla jsem ho trápit nadějemi, které se nikdy nestanou. Moje srdce patří někomu jinému. Smířila jsem se s tím a on by měl taky."
"Srdci neporučíš."
"To je pravda."
"Mluvila jsem s Cullenovými a tvými rodiči. Hodně jsem o tom přemýšlela. Celé je to takové divné a zamotané."
"Už bys měla vědět, že "divný" je u nás slabé slovo a zdaleka nevystihuje skutečnost."
Obě se zasmály.
"Opravdu jsi jako tvoje matka. Vím, že to slýcháš pořád a nelíbí se ti, když ti to někdo připomíná, ale je to pravda. Je to vlastně poklona, protože tvoje matka je úžasná bytost a není divu, že každý kdo ji potká ji buď miluje nebo nenávidí. Vyvolává ve všech silné emoce, stejně jako ty. Jste si v tolika ohledech podobné a máte tak podobný osud. Stejně jako před lety musela Rose zlomit srdce Adrianovi, aby našel tu pravou, tak jsi musela i ty zlomit srdce mého syna, aby i on našel tu pravou."
"Nechtěla jsem, ale myslím, že je to tak lepší."
"Je to tak lepší."
"Dobře. A o čem jste se bavili?"
"O jejich dalším osudu."
"A na čem jste se schodli?"
"Než ti řeknu na čem jsme se schodli, tak by jsi měla něco vědět. Vím, že neschvaluješ používání nátlaku, ale použila jsem ho, abych se dozvěděla pravdu. Vím, že jim na tobě záleží stejně jako nám všem tady. Edward mi řekl všechno, i o tom o čem jste se spolu bavili u sochy královny Alexandry."
"On ti o tom řekl?"
"Musel."
"Proboha."
"Nestyď se za to. Jsi mladá a cloumají s tebou hormony. To neovládneš. Navíc jsi měla upito."
"Jaký je tedy verdikt?"
"Všichni do jednoho chtějí zůstat s tebou, berou tě jako člena rodiny. Proto jsem jim dovolila zůstat v naší komunitě. Carlisle bude lékařem a bude mít tak možnost lépe poznat Moroje a Dhampíry, jejich děti budou moct studovat na škole s ostatními novici, aby se přiučili naší kultuře a Esme, tak pro tu už mám několik zakázek, takže bude mít spoustu práce a ani jeden z nich proto jen tak neodjede."
"To jako vážně?"
"Vážně."
"Děkuju, teto Liss!"
Pevně jí objala a nechala se přitisknout k jejímu drobnému tělíčku.
"Pořád nevím, kde se v tvém tak malém tělíčku vzalo tolik síly, aby si mi probodla srdce."
"To je tajemství a teď si běž s ním promluvit, než do nás propálí tím upřeným pohledem díru."
Zmateně se otočila směrem, který jí ukázala. Stál tam Edward opřený o strom. Nebezpečně krásný jako vždy.
"Edward-"
"Jdi."
Zlehka jí popostrčila a Bella udělala jeden váhavý krok směrem k němu, poté se rozeběhla napadaným sněhem k Edwardovi. Ten se usmál ještě víc, když jí viděl. Zastavila se kousek před ním a najednou nevěděla, co říct. Sníh jí padal do rozpuštěných vlasů a leskl se v odpoledním slunci. Edward se narovnal a překonal vzdálenost mezi nimi. Prsty jí lehce dal z obličeje pramen, který jí vítr odfoukl do tváře.
"Ahoj."
"Ahoj, Bello."
"Mluvila jsem s tetou Liss. Je to tedy pravda?"
"Ano, je. Tak lehko se nás nezbavíš."
Nadšeně vypískla a skočila mu kolem krku. Pevně jí k sobě přitiskl a zabořil hlavu do jejích vlasů. Spokojeně přivřela oči a nechala se objímat. Byl to lék na její bolavou duši.
"Pojďme za ostatními."
Chytila ho za ruku a rozeběhla se k jejich apartmá. Vtrhla tam s úsměvem jako velká voda a skočila kolem krku první osobě, která byla u ní, což byla Rosalie.
"Už jsem to slyšela. Já mám takovou radost!"
Rose se spokojeně usmála a taky jí objala. Potom putovala z náruče do náruče až zase skončila u Edwarda.
"Jsme rádi, že se na nás už nezlobíš."
"Vyrovnala jsem se s tím. Já jsem spíš ráda, že se nezlobíte vy na mě."
"To jsi nebyla ty."
Přikývla a pak vyndala mobil z kapsy. Překvapeně koukala na číslo, které se jí tam objevilo.
"Ahoj, babi."
"Ahoj, Bellinko."
"Stalo se něco?"
"Co by se mělo dít? Jen jsem si vzala volno, abych se mohla podívat na svojí oblíbenou vnučku."
"Jsem tvoje jediná vnučka. Vy s dědou jste se fakt hledali až jste se našli."
"Každopádně ti chci říct, že máme sraz s tvými rodiči u kašny."
"Za chvíli jsem tam."
"Dobře."
"Už musím jít, ale pak si ještě promluvíme. Máme si toho hodně co říct."
"Budeme se těšit."
"Do svidaniya."
S úsměvem odešla i s Edwardem v patách. Došli na místo a dali se do rozhovoru, ale Janine Hathawayová pořád nepřicházela.
"Kde je tak dlouho?"
"Dojdu se po ní podívat. Počkáš tady, Edwarde?"
"Jistě."
Nechala je pokračovat v rozhovoru a vydala se pátrat po svojí babičce. Na to, co viděla za rohem však nebyla překvapená. Její dědeček Ibrahim "Abe" Mazur se tam zuřivě líbal s nějakou ženou, kterou tiskl svým tělem ke stěně. Trochu naklonila hlavu a s překvapením zjistila, že ta ohnivá vlnitá hříva patří její babičce Janine Hathawayový.
Tryskem se rozeběhla zpátky. Všichni byli překvapení, když přiběhla s naprostým šokem v očích.
"Bello, co je ti?"
"Tam...tam-"
"Co se stalo?"
"Babča...ona se...ona tam-"
Bella byla v šoku a divoce gestikulovala zatímco se jí Rose snažila uklidnit.
"Dýchej, Bello. Co se stalo?"
"Ona se tam líbala jako puberťačka!"
"Cože? S kým?"
"S dědou Ibrahimem!"
"Jseš si jistá?"
Rose si jí celá zmatená a šokovaná prohlížela.
"Na vlastní oči jsem je viděla! Opřel si jí o zeď a vrážel jí jazyk až do krku!"
Dimitrij s Edwardem se pobaveně zasmáli, jen Rose se tvářila stejně zděšeně jako Bella.
"Nemohl to být někdo jiný?"
"Kdo jiný nosí ty šílený šátky, co vypadají jako když je poblil hipík?"
"To je pravda. A s mojí matkou?"
"Tu její hřívu bych poznala na míle."
Edward si odkašla a ukázal směrem odkud přicházeli s úsměvem rodiče Rose.
"Vypadá nějak potěšeně-"
"Spíš nadrženě-"
"Bello!"
"No co je?"
"Promiňte to zdržení, museli jsme ještě něco zařídit."
"Tak takhle se tomu teď říká?"
Janine vrhla zmatený pohled na svou dceru a na červenající vnučku, která se snažila tvářit, že tam není.
"Viděla vás. Přilítla sem celá v šoku a když to z ní nakonec vypadlo, tak to málem seklo i s Rose."
Nakonec po trošce rozpaků se tomu jen zasmáli a strávili spolu krásné odpoledne. Večer se pak Bella s Edwardem přesunuli do jejich apartmá, kde jim vyprávěla co všechno zažila až do doby než odpadla únavou. Tentokrát poctila Jaspera tím, že si z něj udělala polštář. Ten to bral jako poctu, protože to, že si bez zaváhání lehla na něj, že mu natolik důvěřovala, že se o něj opřela bezbranná a s odhaleným krkem...bral to jako důkaz, že mu skutečně odpustila to, co se stalo ve Forks.
Když se probudila, tak si s nimi ještě chvíli povídala a potom odešla. Edwarda přesvědčila, že na to co teď musí udělat, potřebuje být sama a poté se vydala do lesa u akademie. Přitáhla si kabát těsněji k tělu a prodrala se zasněženým lesním porostem. Hned, jak došla na místo, tak se jí vybavila ta noc, kdy běželi lesem s bandou Strigojů v zádech.
"Kde se jich tam kurva tolik vzalo?"
"Nevím! Někdo je musel na nás upozornit!"
Strigoje, co na ní skočil schodila a Russell mu zabodl kůl do srdce. Ona na oplátku oslepila toho, co se vrhl na něj. Zasvítila mu baterkou se silnými led žárovkami přímo do očí a pak ho rychle dorazila. Pomohl jí na nohy a utíkali dál za ostatními, kterým kryli postup vpřed.
"Tímto tempem nás doženou!"
"Jsme rychlejší!"
Utíkali a během chvilky dohnali zbytek.
Pažemi si objala tělo a pohledem sklouzla kousek dál. Na místo, kde se to stalo. Na stromě, kam mrskli s jeho tělem byl stále dřevěný kříž, který sama vyrobila a přitloukla ho tam. Pořád tam bylo vyryté jeho jméno jejím kůlem.
"Jsem rád, že jsem tě mohl poznat. Mám tě rád, sestři."
"Nápodobně. Mám tě ráda, bratříčku. Pokud máme zemřít, jsem ráda, že můžu zemřít s tebou v boji. Vždy jsem věděla, že moje smrt nebude v kalendáři, že si sama zvolím kdy a jak zemřu. A já si zvolila. Dnes a tady s tebou."
"To ti nemohu dovolit, promiň."
Slzy jí tekly po tvářích a ani se nesnažila je utírat. Klesla na kolena a rozplakala se. Potřebovala to ze sebe všechno dostat, aby se s tím konečně mohla vyrovnat. Po nějaké době si konečně uvědomovala chlad, který jí do těla proudil skrz promočená kolena a tak se pomalu zvedla na roztřesená kolena a setřela si slzy. Překvapeně si všimla, že pod vrstvou sněhu a listí se něco zatřpytilo. Třesoucími prsty to odkryla a šokovaně zalapala po dechu. To přece-
"To jsou hodinky mého dědečka. Dal mi je jako dárek k plnoletosti a složení slibu. Říkal jsem mu, že je na to ještě brzy, ale trval na tom. Stihl jsem mu ještě poděkovat a pak jsem viděl, jak vydechl naposledy."
"To mě mrzí. Tvůj děda byl skvělej."
"Byl. Chybí mi, ale jsem si jistý, že by nechtěl, abych se utápěl v sebelítosti a smutku. Svůj život musíš žít naplno. Každý den může být tvůj poslední."
Usmála se a zdvyhla je ze země. Byli špinavé, ale to se vyčistí. Otevírání bylo zatuhlé, ale nakonec se jí to podařilo. Na jedné straně byl ciferník a na druhé jejich fotka. Jeho, jí a Becky. Jeho nejdůležitějších děvčat, jak při focení řekl.
"Děkuju, Russelle. Díky tobě jsem mohla poznat, co znamená láska. Stala jsem se Strážkyní Alexe, ale pořád budu chránit i Becky. Pomůže mi v tom i Matty-"
"Nezlob se,...maličká."
"Russelle!"
"Pod mojí postelí...je tam skříňka...Bello....chraň...Becky-"
"Russelle!"
"Nikdy na tebe nezapomenu. Ani tehdy, kdy ve mně nezbude dech života. Pořád budeš můj praštěný bratříček. Navěky."
Otočila se a na ten strom se už ani nepodívala. Pevně sevřela zlaté hodinky v její dlani a s hlavou hrdě vztyčenou odcházela.
Pod křížkem přibyl nový nápis.
Forever.
Bella
Konečně ten kámen z jejího srdce zmizel spolu s pocitem viny. Konečně se s tím dokázala smířit a přijmout fakt, že to byla Russellova volba. Ona by pro něj udělala to samé.
Dny poklidně plynuly a Bella se cítila skoro, tak šťastná jako dříve. K úplnému štěstí jí chyběl jenom Russell.
"Na co myslíš?"
"Pořád tě to tak moc zajímá?"
S úsměvem se otočila na Edwarda, který si k ní přisedl.
"Pořád mě to zajímá a zajímat mě to bude."
"Myslela jsem na Russella. Konečně jsem to přijala."

Isabelly Vampýrská Akademie 24.kapitola

17. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Divím se, že ses do toho nechala uvrtat. Moc jsi toho vypila."
"Mám jen skvělou náladu, to je celé. Moc si nefandi."
"Všechno nejlepší, Bello."
"Děkuju, Becky."
"Měly bychom se napít na tvoje zdraví."
"Jasně. Jdu sehnat flašku něčeho ostřejšího."
"Kde to chceš sehnat? Tvůj táta s mámou jsou tu jako dozor. Jak to chceš zrovna přes ně propašovat?"
"Chceš-li, aby to bylo nenápadné, musí to být co nejvíc na očích. Dědečku!"
Vytratila se do davu a pak už jen koukali, jak tančí a popíjí s přátely.

"Mami?"
"Ano?"
"Půjčíš mi něco na sebe? Myslím, že jsem si na něco vzpomněla-"
Rose se zatvářila zmateně, ale půjčila jí svojí starou školní uniformu.
"Nic jiného ve tvojí velikosti nemám."
"To nevadí."
Rychle se došla převléknout a došla si pro mámin rezervní kůl.
"Co chceš dělat, holčičko?"
"Na něco jsem si vzpomněla. Chceš-li, aby to bylo nenápadné, musí to být, co nejvíc na očích-"
"Co tím chceš říct?"
"Vzpomněla jsem si, kdo pomáhal Leonardovi tady na Akademii. Kde je teta Liss?"
"S Alexem."
"A kde jsou právě teď?"
"Proč-?"
"Pak ti to vysvětlím."
Rose tedy přikývla a během chvilky se její oči změnili.
"Jsou u dárce."
"Kurva!"
Bella se rozeběhla pryč a ostatní se zmateně rozeběhli za ní. Hnala se jako kdyby měla za patami smečku Psychopsů. Sukně staré školní uniformy jí stále odhalovala kraťásky od pyžama. Edward se musel raději dívat jinam.
"Co se děje? Bell, vysvětli nám to."
"Když jsem byla...byla jednou z nich....a zabila jsem toho parchanta. Stala jsem se vůdkyní skupiny a dostali se ke mně informace o našich spojencích. Jednou z nich je i Morojka pracující tady na akademii a její poskoci, kteří rovněž pracují tady."
"A kde pracuje ta Morojka?"
"Byla to Leonardova milenka a hrozně na mě křičela, když zjistila, že jsem ho zabila. A nejhorší na tom je, že pracuje s dárci."
"To ne-"
Doběhli k jídelně, ale zjistili, že dveře jsou zamčené. Bella se s tím nezdržovala a jednoduše je vykopla. V místnosti stála novorozená Strigojka.
"Vem je pryč, Aarone! Nečekejte na mě!"
"Tohle nechte na mě."
Bosýma nohama překročila mrtvá těla Strážců jako kdyby tam ani žádná nebyla a v klidu stála proti ženě od krve, která stála před ní.
"Konečně můžu udělat to na co se těším od Leovi smrti."
"Máš na mysli smrt? Protože to by tě čekalo. Zkracovala jsi mu čekání do doby než mě promění. Měla bych ti poděkovat za to, že si mi zahřívala postel."
"Jak zahřívala postel?! Byla jsem Leova! Chtěl mě!"
"Chtěl? Děláš si ze mě srandu?"
Rozesmála se a když viděla její výraz, tak se rozesmála ještě víc.
"Ty si to myslela vážně?"
"Samozřejmně!"
"Pak tě teda musím zklamat. Snažil se mi dostat do kalhotek jen, co jsem se probudila."
"Lžeš!"
Rozzuřeně se na ní vrhla, ale Bella jí věnovala ránu přes obličej při čemž jí poškrábala na tváři.
"Pokusila ses zabít mého svěřence a teď jsi unesla prince a královnu. To ti neodpustím."
Znovu se na ní vrhla, ale ona jen uhla a podkopla jí nohy. Než se stihla vzpamatovat, tak měla kůl v prsou.
Bella se rychle vydala za svými rodiči, kteří bojovali se zlými Strážci a Cullenovi uklidňovali a hlídali Alexe s matkou.
Najednou se jí do cesty postavil jeden mladý Strážce. Znala ho, byl to Aaron. Složil slib dva roky před ní.
"Vždy jsi byla první a já až za tebou. Až zemřeš, tak já budu ten nejlepší z nejlepších."
"Sni dál."
Z lesa se ozvalo zlověstné zavrčení a za ním se pomalu začala vynořovat smečka velikých psů. Bylo jich šest. Jejich oči zařily jasně modrou barvou a z úst jim kapaly provazce slin.
"Víš, je náročné je trénovat, ale úsilí se časem vyplatí."
Lehce couvla a připravila se do bojové pozice.
"Nezaútočí na nikoho dokud nedostanou povel. Ode mě."
Vztekle zavrčela a pevněji sevřela kůl ve své ruce.
"Zabijte ji."
Jejich oči změnily barvu. Ze zářivě safírově modré na krvavě rubínově červenou.
"Oni se domlouvají pomocí myšlenek!"
Jeden po Belle skočil a povalil jí do vlhké trávy, ale bodla ho do srdce kůlem a odhodila jeho tělo za sebe. Rychle se zvedla a dala se na útěk. Psy se okamžitě vydali za ní, ale ona udělala myšku a vyhnula se jim. Nestihli zabrzdit a tak to někteří nabrali přímo do zdi. Jeden si tím nárazem zlomil vaz. Doběhla k Aaronovi a během okamžiku ho odzbrojila. Slyšela smečku za sebou a tak se sehla a jeden, který skočil po ní zakousl Aarona do krku. Překvapeně vykřikl a vůně krve rozptýlila další dva a přilákala je k Aaronovi, kde se pustili do trhání jeho těla, které doprovázel jeho děsivý křik. Rychle nabila zbraň a poté poslala jediného, který se nevrhl na něj, ale na ni, k zemi dvěmi ranami mezi oči. Další se na ni vrhli, ale podařilo se jí posledními šesti ranami skolit dalšího.
Zbraň, nyní už bez nábojů, hodila po tom nějbližším a couvala dozadu. Překvapivě za sebou slyšela další vrčení. Za ní se objevili další čtyři.
"Kde se tu kurva berete?!"
Zahlédla záblesk ohně a překvapeně se dívala na Alexe, který se prodral mezi Cullenovými a kráčel směrem k ní.
"Zůstaň, kde jsi! Víš ty vůbec, jak jsou nebezpeční?!"
Přestala si dávat pozor a tak nestihla uhnout, když se jeden po ní ohnal tlapou a škrábnul jí do boku.
Alex jí nevnímal a jeho ruce zaplály silnějším plamenem. Zapálil všechny psy, ale oheň nebyl dost silný, aby jim vážně ublížil a tak pořád kráčeli za ní. Bella se držela za krvácející bok a couvala. Najednou z poza rohu vyběhl Strážce a za ním Matty s Becky.
Bella, jak byla v ráži, tak jí málem uhodila do obličeje.
"Zbláznila ses? Co sis myslela? Věř mi, fakt si nechceš nechat udělat plastiku nosu v Montáně."
Matty na nic nečekal a vrhl se na skupinku psů před sebou. Bella tam stála a byla připravená s mužem před sebou bojovat, ale ten vzal zbraň a přitáhl si překvapenou Becky k sobě. Hlaveň zbraně měla na spánku.
"Nikdo z vás se ani nehne nebo je po ní!"
Bella se stáhla a čekala na jeho sebemenší chybičku, aby Becky osvobodila.
"Na mě nezáleží, Bello. Spolupracoval s tou skupinou, co zabila Russella! Musíš ho zabít! I pokud by to znamenalo obětovat mě!"
"Ne."
"Nesmí utéct!"
"Ne! Neobětuju tě! Russ tě miloval a já slíbila, že tě ochráním za každou cenu! I kdyby si na mě použila svojí magii, tak ne!"
Becky se v tu chvíli mihlo obličejem poznání a než se stihli vzpamatovat, tak na něj použila svojí vzdušnou magii. Muž, co jí držel začal lapat po dechu. Bella neváhala a vzala jeho zbraň, aby Mattymu a Alexovi pomohla dorazit smečku před sebou.
Když konečně boje ustali, tak se svezla na zem. Becky ihned přenechala Strážce Mattymu a sklonila se k ní.
"Jsi v pořádku?"
"Myslím, že jo. Strašně to pálí."
"Ti neřeší hygienu, určitě měli na drápech infekci, takže se ti to určitě zanítí."
"Dobré vědět."
Carlisle k ní ihned přiběhl a začal jí kontrolovat ránu.
"Omlouvám se za to, co jsem ti říkala a dělala. Opravdu jsem si myslela, že mi ho chceš vzít a přes žal jsem neviděla jasně. Matty mi to všechno vysvětlil. Můžeš mi to odpustit?"
"Jen pokud mi slíbíš, že to pak spolu pořádně zapijeme."
Becky se na ní přes slzy usmála a přikývla.
"Promiň, co jsem ti říkala. Vím, co na tobě Russell viděl a chápu proč tě miloval. Být chlap, tak se do tebe zamiluju taky."
Becky se uchechtla a Matty pomohl Becky na nohy.
"Nebřinknul tě někdo do kebule? Odkdy měníš orientaci?"
"Zmlkni-"
Oba se rozesmáli a Bella se bolestivě chytila za bok.
"Necháme to na jindy."
Carlisle jí zvedl ze země a spěchal s ní na ošetřovnu, kde jí ošetřil a ona ještě ten večer odešla i přes jeho protest. Venku už na ní čekala Becky. Procházely mezi studenty a ti si mezi sebou šuškali a koukali přitom na ni.
"Co se děje?"
"To, co se tady stalo mělo být tajemství, ale přirozeně to už ví celá škola."
"Když jsem se vrátila, chtěla jsem být nenápadná a nebýt středem pozornosti."
"A jak ti zatím jde ten tvůj "být nenápadná" plán?
"Ne moc dobře."
Společně se zasmály a Bella se chytila za bolestivý bok.
"Dobrý?"
"Jasně. Nic mi není."
"Kecáš."
"Vždycky."

Isabelly Vampýrská Akademie 23.kapitola

15. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Těžko uvěřit, že jsme byli tak malý."
Bella natáhla prsty a zlehka přejela po obrazovce.
"Poprvé u ředitelky na koberečku?"
"Ty si to nepamatuješ?"
"Ne, byla jsem tam víckrát víš? Nemůžeš přece čekat, že si budu pamatovat všechny její nudné proslovy."

"Konečně můžeme vyzkoušet tu hračku od Liss. Je to zapnutý?"
"Jasně, že je, soudruhu. Kontroloval jsi to třikrát. Přestaň si hledat výmluvy, aby si mi mohl sahat na prsa."
Kamera byla ukrytá na jejích prsou a tak zabírala vše v místnosti. Rose čekala kousek od dveří a nechala Dimitrije, aby to vyřídil.
"Paní ředitelko-"
"Dimitrij, konečně jste tady."
"Co provedla?"
"Dneska měla zůstat po škole společně s mladým Swanem. Nedávali pozor při hodině."
"Koukali jsme na video. Opruz."
"Bello!"
Malá odhadem osmiletá holčička uraženě našpulila pusu. Bylo to roztomilé. Nahrával tomu i fakt, že měla vlasy ve dvou culíčkách.
"Něco jsem ti o tom slovníku říkal."
"Strejda Adrian tak může mluvit, ale jen to řeknu já, tak je to špatně-"
"Bello, přestaň si mumlat!" okřikla ji matka.
Poraženě svěsila hlavu a vzdychla si. Jeden pohled jejího otce jí donutil sledovat rozhovor před ní.
"Nejen, že se tam nedostavili, ale jeden z učitelů jí našel, jak na chlapeckých záchodech trápí jednoho z noviců. Dělala mu podle jejích slov jakousi "výřivku"."
"Bello? Co mi k tomu řekneš?"
"Dovoloval si na jednu holku do který je bouchnutej Russ. Becky, myslím. Okřikli jsme ho, ale spolu s kamarádíčky se na nás vrhli a tak jsme jim dali co proto."
"A ta výřivka?"
"Řekl, že jsem krvavá děvka a tak ho Russell odtáhl na záchodky. Tam mu několikrát strčil hlavu do záchoda, aby se nalokal a dostal lekci. Začal mě znovu urážet, i s hlavou v záchodě, a tak mi rupli nervy a spláchla jsem.... několikrát-"
"Bello! Co jsme ti o tom říkali?!"
"Nenech se vyprovokovat, chovej se tak, jak se správný budoucí Strážce má chovat. Nezneužívej svojí síly proti jiným-" odříkavala monotóně.
"Dostala měsíc trestů v archivu, kde bude ručně přepisovat stará hlášení. Už jsem jí to napsala."
"Cože?! To je nespravedlivý! Měsíc?!"
"Už ani slovo, slečno Belikov. Dimitrij, věřím, že jí s Rose domluvíte. Vaše dcera Isabella je divoká, nebezpečná-"
"-neposlušná."
"Já jsem pořád tady, lidi, pořád tady."
Rose se u dveří uchechtla.
"De javue."
Zdálo se, že i ostatní věděli o čem mluví a usmáli se. Jen malá Bella zmateně těkala pohledem od jednoho k druhýmu. Rozloučili se a společně odešli.
"Doufám, že ses z toho poučila."
"Měsíc....megera jedna stará-"
"Bello! Kam na to chodíš?"
Věnovala jim ten nejnevinější a nejzářivější úsměv, který svedla.
"Strýček Adrian."
"Že mě to ani nepřekvapuje."
"Doufám, že to bylo naposledy, co jsme pro tebe museli s tatínkem do ředitelny."
"To je jen tvoje zbožný přání,"uchechtl se Dimitrij.
Za zády překřížila prsty a věnovala jí úsměv.
"Ano, mami."
Všem bylo jasný, že to naposledy rozhodně nebylo.
"Tohle je z dovolený v Turecku."
Zapla se kamera a v záběru se objevila Bella, šlo vidět, že to natáčí kamerou kterou sama drží.
"První den naší dovolený a moji rodiče se chovají jako puberťáci. Hlavně, že to bylo kázaní o slušným chování. Někdy by mě zajímalo, kdo je tady rodičem."
Otočila kameru a zabrala Rose s Dimitrijem, jak se vášnivě líbají na lehátku. Dimitrij nenápadně začal Rose rozvazovat její bílé bikini.
"A sakra!"
Rychle natočila kameru zpátky.
"A v tomhle jsem vyrůstala, pokud to není mravní kažení mládeže, tak už fakt nevim."
"Nechte si to do soukromí!"zakřičela přes rameno, ale raději se neohlédla.
Přešla k hromadě písku a odkryla klobouk. Pod ním byla hlava jejího kamaráda Russella. Už byl o něco starší a šlo vidět, že o děvčata nemá nouzi. Byl pěkný a dobře rostlý. Byl až po bradu zasypaný pískem a očividně spal.
"Tohle se stane, když usnete na pláži a já jsem někde poblíž....hej! Šípková růženko, nemusíš už o mě snít, jsem tu osobně, takže se vzbuď."
Plácla ho po hlavě a rozesmála se. Russell překvapeně zamrkal a zazýval.
"Ehh...co je to?!"
"Písek, jsme na pláži."
Lehce ho klepla prsty do čela a rozesmála se. On se, ale trochu zavrtěl a k jejímu překvapení se začal soukat z písku.
"A do prdele."
Rychle se zvedla a stihla ještě hodit kameru matce se slovy ať jí ji pohlídá. Ta okamžitě začala natáčet honičku po pláži. Bella se smíchem utíkala před chlapcem o dvě hlavy větší než ona sama. Byl dobře stavěný a samý sval. Ona sama proti němu byla drobná.
Překvapeně se dívali na to, co měla na sobě. Tohle ve Forks nenosila. Ne kvůli tomu, že tam byla zima, ale snažila se svojí postavu schovávat, kdežto tady jí dávala na obdiv a že se chlapy za ní otáčeli.
Měla tmavě fialové bikiny. Vršek byl bez ramínek, jen pruh látky překroucený na prsou. Přes to měla krátkou bílou volánkovou minisukni, která zdůrazňovala její křivky zadečku, ale v podstatě při každém pohybu odkrývala spodní díl plavek. Vlasy měla rozpuštěné, ale měla v nich připnutou bílou květinu. Místo čelenky měla ve vlasech svoje sluneční brýle, zrcadlové pilotky. Russellovi se konečně podařilo jí nadběhnout a tak jí zvedl do náruče a hodil jí do moře. Ihned po vynoření prskala vodu a začali se smát. Honili se ve vodě a potápěli jeden druhého.
Další záběr z dovolené byl, když byli na venkovní diskotéce a tančili na písničku C´est la vie od Khaleda, kde se k nim připojili i její rodiče.
Ráno postavila kameru na stolek a ujistila se, že zabírá postel, kde spal Russell. Ten spal na břiše, jedna ruka mu visela z postele a deku měl odkopanou. Protože bylo vedro, tak spal jen ve spodním prádle, ale Bella asi byla zvyklá, protože se ani nezačervenala. Krásně mu šel vidět každý sval na těle. Potichu vylezla na velikou postel a začala na ní s křikem skákat. Russell se lekl a spadl z postele.
"Bello! Pro krista, co vyvádíš?"
"Budíček!"
Se smíchem mu chtěla utéct, ale chytil jí a povalil na postel.
"To chce pomstu."
"Co chceš dělat?"
"Co myslíš?"
"Ne....zapomeň na to!"
Během chvíle se pod ním svíjela v křečích smíchu a prosila o slitování.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Máš to zapnutý, dědečku?"
"Neboj, holčičko."
"Chci mít zaznamenaný až nad ním vyhraju."
"Aby tě Russell neporazil-"
"No jo...sakra! Matty! Jestli prohrajem, tak si mě nepřej!"
"Miř na obličej. To se nejhůře odpaluje."
"S chutí-"
Překvapeně koukali na Bellu v basbellovým dresu.
Na zádech měla svoje jméno. Vlasy měla vyčesané do koňského ohonu. Na hlavě měla kšiltovku, rovněž s vlastním, ale tentokrát křestním jménem. Upnuté kalhoty zdůrazňovaly křivky jejího zadečku.
"Drž mi pěsti."
Rozeběhla se na místo pro nadhazovače a spokojeně se rozhlédla po svém týmu.
"Připaven na porážku, Russlíčku uzlíčku?"
"Neříkej mi tak! Stejně tě porazíme, maličká!"
Ozval se hvizd a všichni se připravili.
"Až pak budeš chodit s pláčem, utěšovat tě nebudu!"
"Moc si fandíš!"
Pevněji sevřel pálku a Bella se zákeřně usmála. Poté věnovala jeden úsměv na dědečka držícího kameru a velkou rychlostí poslala míček přímo na jeho obličej. Russell to, ale čekal a tak ho odrazil směrem k ní. Rychle se vyhla a hra se rozjela naplno.
"Myslel jsem, že baseball neumíš a nemáš ho ráda."
"Mám ho ráda, je to přece americký národní sport."
Nakonec to dopadlo nerozhodně. Všichni zůstali ležet na zemi a lapali po dechu.
"Nevyhrála si, ségra."
"Však ty taky ne, brácha."
Rozesmáli se a Bella se váhavě postavila a doběhla k dědečkovi.
"Objala bych tě, ale-"
"To nevadí. Sice jde z tebe cítit pot na míle daleko, ale to přežiju."
Bella ho se smíchem objala.
"Děkuju za ten dres. Je pěkný a dobře mi padne."
"Co bych neudělal pro svoji nejmilovanější vnučku?"
"Jsem tvoje jediná vnučka."
"Pravda a náležitě si to užíváš, viď?" zeptal se se smíchem.
"Přece se o tebe nebudu dělit."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tohle je, když jste byli se školou na horách."
"Zamávejte do kamery!"
"Mami, přestaň nás natáčet! Vypadám v tom jako magor! Proč musím mít tu debilní přilbu?"
"Nemluv sprostě!"
"Protože si tele nešikovný, maličká."
"Zato ty jsi talent odmalička, co?"
"Dokonalost sama."
Hrdě vypnul hruď a usmál se. Několik okolních děvčat zavzdychalo a na Bellu hodili zlý pohled.
"A je to tady zase. Můžeš s tím přestat, brácha? Fakt mě to nebaví."
Russell ji nevnímal a povídal si s děvčaty. Bella si připnula na nohy snowboard a pak po něm mrskla sněhovou kouli.
"Uvidíme se dole, hlemejždi!"
Rozjela se ze svahu vysokou rychlostí a Russell jí byl hned v patách. Rose jela hned za nimi a celé to natáčela. S Russellem jeli nebezpečnou jízdu a dole byli na stejno. Russell si rychle odepnul prkno a než se stihla Bella bránit, tak jí povali do sněhu a cpal jí sníh, kam se dalo.
"Přestaň to studí! Russelle!"
Jelikož měla na nohách pořád prkno, tak se nemohla bránit.
"Byla to legrace. Aspoň do doby než jsi při jednom z dalších sjezdů neměla kolizi s lyžařem, který si tě nevšiml a napral to do tebe."
"To si pamatuju. Russell mě nesl dolů ze svahu. Měla jsem zlomenou nohu."
Nový obraz, který tam naskočil byl z tělocvičny, kde už jednou byli.
"Tak si vás natočím při tréninku, abychom zjistili, co je potřeba vylepšit."
Bella vypadala, že každou chvíli usne a tak po ní Russell hodil jeden z míčů, které se tam povalovali ještě po předchozí skupině.
"Snaž se vypadat živě!"
Míč jí zasáhl do hlavy a tím ji probral. Překvapeně se podívala po smějícím se Russellovi.
"To snad nebylo nutný."
"Nebylo, ale stálo to za to, maličká."
Společně s Mattym trénovali a smáli se u toho jak pominutý. Matty se vyhnul její ráně a usmál se.
"Je pravda, co se říká-"
"Co se říká? Co si slyšel?"
"Slyšel jsem, že se dvěma kluky najednou ti to jde dobře. Prý zvládneš oba najednou-"
Russell se zasmál téhle jasně erotické narážce a spolu si plácli. Bella se jen usmála a otočila se k němu bokem. Poté ho poslala k zemi jedním kopem do podbříšku. Tomu se s Russellem zasmáli a plácli si taky.
"Musíš si nechat zajít chuť."
Russell jí zlehka plácl po zadku a koketně se na ní usmál.
"Mě dáš taky košem?"
"Tobě obvzlášť, brácha. Máš špatnou pověst."
"Já? Špatnou pověst? Já jsem nevinnost sama."
"To si pamatuju. Bylo mi skoro šestnáct, bylo to chvíli před mými narozeninami."
"Na kterých jste se vy dva spily pod obraz."
"Jsem ruska, ti se nespijou pod obraz."
Oslava byla v plném proudu a Bella zrovna tancovala s Russellem. Měla na sobě kraťoučké bílé kraťásky s vysokým pasem a krátké bílé triko s černými puntíky. Moc jí to slušelo.
"Písničku! Písničku!"
"Nenenene! Nechci, aby jste zpívali tu trapárnu."
"Víme, proto jsme ti vybrali něco jiného."
Začala hrát hudba a ona překvapeně vypískla.
"Jdeme zpívat!"
Rychle ho vytáhla na stůl a začali spolu tancovat a zpívat.
"Noční můra přijde vícekrát
a do tmy Happy Birthday (Birthday)
hosti nahlas křičí.
Začíná mě vážně hrozně srát,-" z úsměvem si jakoby vyděšeně zakryla pusu.
"-když mi Happy Birthday (Birthday)
náladu hned zničí."
Tancovali spolu a skvěle se bavili. Bylo hezké jí takhle vidět. Vůbec netušili, že umí tančit. Sice nezvládala klasické tance, ale moderní jí evidentně problémy nedělali.
"Stupidně se tváří,
pohled mýho otce míří k nám-"
ukázala směrem k Dimitrijovi, který se na ni pobaveně koukal.
"-moje matka už má křeče, no já snad budu brečet-"
z legrace napodobila utírání slz, ale usmívala se.
"-párty už začíná.
La-la-la, la-la-la-la-la
Stupidní párty a fakeovej stres
celej den můj věk jde na přetřes.
La-la-la, la-la-la-la-la
Fakt příšernej sen, já chtěla bych vstát.
Hej-hej-hej-hej, nechci řvát .
Klišé z plyše na mě útočí,
když mi Happy Birthday (Birthday)
méd'a bříškem zpívá-"
do ruky si vzala plyšového medvídka, kterého dostala a věnovala mu drobný polibek.
"A začínám se sama sebe bát,
když Happy Birthday (Birthday)
já pak s davem zpívám.
Stupidně se tváří
pohled mýho otce míří k nám
moje matka stále křeče, né já už nechci brečet
párty i tak probíhá.
La-la-la, la-la-la-la-la
Nalitý známí a přiblblej pes,
mastičku na rty dám na herpes.
La-la-la, la-la-la-la-la
Fakt příšernej sen, já chtěla bych vstát.
Hej-hej-hej-hej, nechci řvát.
Už mi krájí z dortu zbytky,
dárky válí pod stolem,
k tomu přidaj přání plitký,
padaj třpytky z mrtvý kytky to mi chtěj dát.
Svět se nejspíš celej zbláznil,
snad vykoupili párty krám.
Tak to se vážně musí zažít..."
Když dozpívali, tak jí Russell zatočil kolem dokola a zaklonil jí. Všichni jim tleskali. Se smíchem se narovnala a nechala se sundat ze stolu jedním z noviců.
"Divím se, že ses do toho nechala uvrtat. Moc jsi toho vypila."
"Mám jen skvělou náladu, to je celé. Moc si nefandi."
"Všechno nejlepší, Bello."
"Děkuju, Becky."
"Měly bychom se napít na tvoje zdraví."
"Jasně. Jdu sehnat flašku něčeho ostřejšího."
"Kde to chceš sehnat? Tvůj táta s mámou jsou tu jako dozor. Jak to chceš zrovna přes ně propašovat?"
"Chceš-li, aby to bylo nenápadné, musí to být co nejvíc na očích. Dědečku!"
Vytratila se do davu a pak už jen koukali, jak tančí a popíjí s přátely.

Isabelly Vampýrská Akademie 22.kapitola

13. prosince 2014 v 7:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Drž jí tak, aby měla odhalenou hruď."
Pevně jí sevřel ruce a silně jí k sobě přitáhl. Lissa kráčela směrem k ní a kůl se jí zaleskl v ruce. Během zlomku vteřiny se vyškubla a dala se do pohybu. Dimitrij s Rose strhly Lissu k zemi. V klidu se vyhla Strážcům a dala se na útěk. Christian jí podpálil kabát, ale za běhu si ho svlékla a vyběhla ven. Edward s ostatními okamžitě za ní. Podařilo se jim ji zase obklíčit, aby neutekla.
"Nechte mě kurva bejt!"
"Něco jsem ti o tom slovníku říkal, holčičko."
"Tati-"
Otočila se po jeho hlase a sledovala, jak suveréně k ní kráčí její otec i s kůlem v ruce.
"To mě nezabije a moc dobře to víš."
"Však já vím."

Zúžila oči a sledovala jak v klidu prochází mezi Esme a Carlislem. Připravila se do bojové pozice a hned začala vykrývat jeden útok za druhým. Bylo to rychlé a fascinující.
"Nedrž se zpátky, byl jsem mnohem lepší Strigoj než kdy ty budeš."
"Slyšela jsem. Pořád mi tě předhazovali. Asi jako vzor nebo co. Stejně je pak čekala smrt, takže je to jedno."
Tvrdě ji udeřil do prsou, stejně jako už jednou. Rychle se zvedla, ale to už jí Dimitrij zabodl, otočkou o 360°, kůl přímo do srdce. Překvapeně vydechla, udělala krok dozadu při kterém klopýtla a upadla. Snažila se znovu nadechnout, ale potřebný vzduch do plic nedostala. Pomalu jí klesla víčka a přestala se hýbat. Chvilku nad ní stáli a vstřebávali, co se stalo.
"Co budeme dělat? Odneseme ji zpět nebo počkáme tady a pošleme pro ostatní?"
"Radši s ní nebudeme manipulovat. Co kdyby jí ten kůl vypadl?"
Dimitrij vytáhl vysílačku.
"Rose? Máme ji."
"Musel jsi použít kůl."
"Nedalo se nic jiného dělat."
"Dobře. Přivedu ji."
"Ano. Nechci s ní moc hýbat."
"Hned tam budeme."
"Vy si opravdu rozumíte i beze slov. Myslela jsem, že všichni přehání, když to říkají, ale vy v podstatě dokončujete svoje myšlenky."
"Jsme stejný. Už od doby, co jsme se poznali jsme to takto měli. Dokončujeme za sebe věty i myšlenky a máme stejné názory."
Zaslechly blížcí kroky a všichni se zahleděli tím směrem. Přicházela k nim Rose a za zády měla ukrytou Lissu. Společně s nimi přicházeli i Strážci s Christianem. Rosalie sledovala Bellu a proto si všimla, že se něco děje a všechny varovala.
"Pozor."
Belle se zatřepotali víčka. Poté se prudce nadechla a zvedla se. Kůl stále zabodnutý v jejím srdci. Vytrhla ho z rány a zůstala nehnutě stát se zavřenýma očima a s kůlem v ruce. Byla umazaná od krve, ale neměla už žádné zranění. Všechna se jí zahojila. Kromě díry ve které ještě před okamžikem spočíval kůl.
"Skvělý zásah, tati."
Prudce otevřela oči a věnovala mu ten nejkrutější úsměv a pohled, který svedla.
"Dovol mi ti to oplatit."
Chtěla se na něj vrhnout, ale Edward jí chytil kolem pasu. Jasper s Emmettem nezaváhali a každý chytil jednu její ruku. Alice jí pro jistotu pevně chytila nohy, aby nemohla kopat.
"Myslím, že už můžeš, Liss."
Lissa přikývla a přešla ke vzpouzející Belle.
"Neboj se."
"Neboj, holčičko. Nebude to bolet-"uklidňoval ji její otec.
Kůl neomylně nalezl svůj cíl a Bella bolestí vykřikla.
"-tak moc."
Najednou les ozářilo jasné světlo. Bylo to silné světlo. Světlo, které bylo mnohem jasnější než oheň. Jako kdyby bylo uprostřed lesa slunce. Všichni si instinktivně přikryli oči. Tím pádem pustili Bellu. Jak rychle se světlo objevilo, tak i zmizelo. Všichni se podívali na Bellu, která seděla zhrouceně na zemi. Dimitrij se pohnul jako první. Hned jak vycítila jeho pohyb, tak se stáhla a věnovala mu vyděšený pohled. S úlevou se dívali, jak její tvář má zpátky nejen svoje svaly, ale i barvu. Její oči byli zase krásně hnědé.
Snažila se stáhnout od nich, ale Dimitrij jí to nedovolil a pevně si jí k sobě přitiskl. Jasper cítil její emoce. Poprvé za svůj život cítil tak silný a čistý strach. Žádná jiná emoce, jen strach.
"Neboj se, holčičko. Vím, jak ti teď je. Jsi v bezpečí. Nemusíš se bát. Jsem tu s tebou."
"Tati....já se bojím-"
"Neboj, bude to vše v pořádku."
"Já se tak moc bála...volala jsem tě, ale ty jsi pořád nešel...a pak...nemohla jsem si vzpomenout, proč tak zoufale chci, abys přišel....bála jsem se...pořád se bojím-"
"Na strachu není nic špatného."
Sundal svůj kabát a opatrně jí do něj zabalil. Musel jí dostat pryč z toho lesa, protože si uvědomil, že to je to místo, kde před dvouma rokama umřel před jejíma očima Russell. Pomalu jí zvedl do náruče a vydal se s ní na pozemky akademie. Zoufale se mu tiskla k triku, které měl na sobě a plakala.
Všichni ho následovali. Edwarda překvapilo, že se všichni drží stranou, ale z Roseiných myšlenek pochopil proč. Nejdříve se s tím musí vyrovnat. Dimitrij jí odnesl na ošetřovnu, kde se váhavě nechala prohlédnout z jeho náruče. Vůbec se ho nechtěla pustit a tak musel Dimitrij strávit noc na ošetřovně s ní, protože tam musela zůstat na pozorování.
Bella se otevírala okolí velice pomalu. Pořád byla zmatená a nechtěla moc mluvit. Jediný s kým mluvila byl její otec se kterým strávili rozhovorem i několik hodin. Všichni věřili, že se z toho dostane rychle, protože je silná a taky proto, že na rozdíl od Dimitrije byla Strigojkou jen několik hodin, zatímco on měsíců.
Nakonec už se nechovala tak vyděšeně a tak jí chodili všichni navštěvovat. Její spánek nebyl klidný, ale dostala nějaké prášky, které jí spolehlivě poslali na několik hodin do bezesného spánku. Cullenovým se snažila vyhýbat, ikdyž věděla, že to nepůjde navždy.
Edward z toho byl nešťastný a tak mu jednoho dne ruply nervy a šel si s ní promluvit.
"Bello, musíme si promluvit."
"Proč by si chtěl se mnou mluvit?"
"Co je to s tebou? Proč bych s tebou nechtěl mluvit?"
"Po tom všem, co jsem řekla bych se ani nedivila. Použila jsem proti vám to nejhorší o čem jsem věděla, že vám ublíží."
"To jsi nebyla ty."
"Byla."
"Ne tak úplně. Chápeme to a nezlobíme se. Pojď se mnou a přesvěč se."
"To není dobrý nápad."
"Já se tě neptám. Nebudu s tebou zacházet v rukavičkách. Jsi nejsilnější "člověk", kterého znám. Bolí mě tě takhle vidět a pokud ti léčba šokem pomůže, tak jsem ochoten být chvíli ten zlý."
Za ruku jí vytáhl z postele a přehodil si jí jako pytel přes rameno. Bušila mu do zad, ale nepustil jí a svojí přirozenou rychlostí ji odnesl do jejich apartmá.
"Bello!"
"Bello!"
Všichni se na ní vrhli a začali jí objímat. Esme jí uhladila rozcuchané vlasy a věnovala jí několik polibků na čelo a na tváře.
"Já se o tebe tak bála, holčičko."
"Omlouvám se za to, co jsem řekla. Nechtěla jsem...já-"
"To jsi nebyla ty. Nezlobím se."
"Všem přidělávám jen trápení."
"Už je to za námi."
Spodní ret se jí zachvěl a poté se z jejích očí spustil vodopád slz.
"Nikdy bych nedokázala někomu z vás ublížit. Vám ne-"
Všichni jí utěšovali až se nakonec tolik sebrala, aby si utřela slzy a věnovala jim váhavý úsměv.
"Tak je to správně. Už jsi toho naplakala dost. Měla by si zase začít žít jako dřív."
"Po tom všem si nejsem jistá jestli dokážu být zase jako dřív. Ani tím kým jsem vlastně byla."
"Tak s tím ti můžeme pomoct. Pojď s námi."
Byla zase v jednom ze svých krátkých pyžam a bosá, tak jí Edward zvedl na ruce a společně se vydali k jejím rodičům. Ti byli sice ze začátku trochu překvapení, ale rychle je pustili dovnitř. Z nápadu ukázat Belle jaká byla, aby se s tím vyrovnala byli nadšení.
"Nevěděla jsem, že jste natočili tolik videí."
"Jsi naše jediné dítě a my jsme chtěli mít co nejvíce památek na tvoje dětství."
Rose vložila disk do přehrávače a za chvilku se objevila na obrazovce ona jako mladá a v rukou držela miminko v růžové zavinovačce.
"Bellinko, usměj se na tatínka do kamery."
Miminko se zavrtělo a pak otevřelo očička.
Všichni okouzleně zavzdychali.
"To jste neviděli ještě mimino?"
"Vidíš se vůbec? Jsi jako malý andílek."
Malá Bella se zadívala na svoji matku a pak pomalu otočila hlavičku a zadívala se do záběru. Očividně na svého otce a usmála se.
"Už od malička sis uměla omotat otce kolem prstíčku. Od té chvíle ti nebyl schopný říct ne. Zkrátka jasná tatínkova holčička."
Bella se usmála a dál hleděla na obrazovku, kde se záběr změnil.
Byla tam ona jako malá roztomilá holčička u narozeninového dortu. Na dortu byli tři svíčky.
"Něco si přej a sfoukni svíčky."
Dívenka poslechla a zavřela oči. Poté lehce sfoukla svíčky a všichni jí tleskali.
"Co sis přála, holčičko?"
Dimitrij se objevil v záběru a zvedl svojí malou dcerušku.
"Podívej, soudruhu. Pořád jsi stejný fešák."
Dimitrij se jen usmál, ale nijak to nekomentoval.
"Abych měla nějakého kamaráda."
Dimitrij se jen smutně usmál a dal jí polibek do vlasů.
"Co takhle si rozbalit dárky?"
"Tak jo."
"První ode mě!"
Davem se protlačil Abe Mazur a dal oslavenkyni polibek do vlasů.
"Ta největší krabice."
Dívenka se usmála a vyskočila na židli a pak přeskočila na krabici a začala z ní zuřivě strhávat balící papír. Poté skočila dovnitř a nadšením začala vřískat.
"To je boží."
"Co jsi jí dal, tati?"
"Uvidíte-"
Ozval se zvuk motoru a všichni napjatě čekali, co se stane. Najednou se bok krabice roztrhl a ven se vyřítila usměvavá Bella na dětské terenní čtyřkolce.
"Tati, to si neměl. Kdo jí teď bude nahánět?"
"To už je vaše starost. Vy jste rodiče."
"Děkuju, dědečku. To je ten nejlepší dárek."
"Jsem rád, že máš radost, ale jezdi opatrně. Nechci, aby se ti něco stalo."
"Neboj se."
"Hned druhý den jsi spadla a zlomila sis ruku."
"To jsem celá já."
Video přeskočilo na další, kde byla Bella ukrytá za rohem akademie a sledovala otce, jak se baví s Albertou. Usmála se do kamery a vrhla se s bojovým křikem na svého otce. Ten jí s úsměvem chytil a za nohy zvedl do vzduchu. Smál se jejímu naštvanému pohledu.
"To není fér. Jednoho dne tě dostanu."
"Samozřejmně."
"Mami! Táta se mi směje!"
"Tak, Dimko, netrap jí a polož jí."
Oba se zasmáli jejímu naštvanému pohledu. S jejím rudým obličejem a rozcuchanými vlásky to byla vtipná kombinace. Obrátil jí zpátky a postavil jí na nohy.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na dalším disku byla Bella asi šesti letá. Měla na sobě malou školní uniformu u které si furt tahala sukýnku dolů. Vlásky měla rozpuštěné až na pár pramenů, které měla vzadu sepnuté černou mašlí.
"Fakt musím mít tuhle hrůzu na sobě?"
"Je to školní uniforma. Musíš ji nosit."
"Ty si v ní taky trpěla, co? A já teď musím trpět taky, aby si v tom nebyla sama."
"Přesně. Rodiče jsou od toho, aby mučili svoje malé dětičky."
Rose přešla do záběru a začala jí upravovat. Dimitrij, který to točil zabral do záběru její pozadí. Rose se s úsměvem otočila a zasmála se.
"Ještě chvilku mi takhle soustředěně hypnotizuj zadek a jednu ti střelím za mravní kažení mládeže."
"Ježiš, fuj! Nechte si to na jindy!"
Otočila se, aby se na to nemusela dívat a zahleděla se do dálky. Poté se rázně vydala přes trávník. Dimitrij jí sledoval a oba čekali, co jde dělat. O kus dál byl hlouček kluků, kteří mezi sebou postrkovali malého chlapce.
"Tehdy jsi poprvé poznala Russella a od té doby jste kamarádi."
Malá Bella přešla k hloučku kluků minimálně o dvě hlavy větší než ona sama a dala si ruce v bok.
"Necháte ho na pokoji?!"
"Sklapni, Zázraku. Na nic jsme se tě neptali."
"Počítám do tří. Pokud odsud nevypadnete, tak vám tak zrasím ksichty, že budete rádi, když vás vlastní matka pozná!"
"To je tedy slovník na takového prcka!" Emmett se prohýbal smíchy. Tahle Bella se mu líbila.
"Tebe se tak budeme bát, pusinko."
"Raz-"
"Odprejskni."
"-dva-"
"Něco jsem řekl!"
"-tři-"
Ohnal se po ní rukou, ale ona se sehnula a chytila ho za ruku. Silně mu s ní škubla až se ve vzduchu přetočil a dopadl tvrdě na záda.
"Odprejskni, skrčku, nebo toho budeš do konce života litovat."
Kluci se vyděšeně stáhli do bezpečné vzdálenosti. Bella dupla svojí drobnou nožičkou obutou v černých lakovaných střevíčkách směrem k nim a oni se vyděšeně rozprchli.
"Vidíš jí?"
"Jsem na ni pyšný. Konečně se jim postavila."
Rose se usmála do kamery a otočila se na Bellu. Ta pomohla chlapci před sebou ze země na nohy.
"Jsi v pořádku? Těch pitomců si nevšímej stejně jako já. Jsou to tupci bez mozku."
"Díky. To jsi nemusela."
"Ale musela. Tohle si nemůžou dovolovat."
Chlapec, který byl jen o hlavu větší než Bella se na ní usmál a napřáhl k ní ruku.
"Russell Swan."
"Isabella Belikov, ale stačí jen Bella."
Stiskly si ruce a usmáli se na sebe.
"Proč ti říkal "Zázraku"?"
"Protože jsem ta "slavná dceruška Zázračných Strážců", tak proto."
Ve vzduchu udělala uvozovky a tvářila se u toho tak směšně, že se musel zasmát.
"No jo vlastně. O tobě jsem už slyšel. To jsi opravdu ty?"
"Ne, ta za mnou. Jasně, že já."
"Tak to bych měl být pyšnej, že mám tak slavnou kamarádku."
"Ty chceš být můj kamarád?"
"A on někdo jím nechce být?"
Zatvářil se stejně překvapeně jako ona.
"Všichni."
"Protože se tě bojí, maličká, ale já se tě nebojím. Klidně s tebou vytřu podlahu."
Spolu se tomu zasmáli.
"Splnilo se jí narozeninové přání, soudruhu. A ty jsi tomu nevěřil."
"To jsem nikdy netvrdil."
Odložil zaplou kameru na parapet a nevšiml si, že pořád běží a natačí je.
"Co kdybychom pokračovali v tom, co jsme načali ráno?"
Rose prudce zčervenala.
"Dimitrij!"
Umlčel jí polibkem, ale s povzdechem se od ní odtáhl, když slyšel jejich dceru jak na něj volá. Běžela k němu i s jejím novým kamarádem.
"Těžko uvěřit, že jsme byli tak malý."
Bella natáhla prsty a zlehka přejela po obrazovce.
"Poprvé u ředitelky na koberečku?"
"Ty si to nepamatuješ?"
"Ne, byla jsem tam víckrát víš? Nemůžeš přece čekat, že si budu pamatovat všechny její nudné proslovy."

Isabelly Vampýrská Akademie 21.kapitola

12. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
Vztekle cenila zuby a pomalu couvala k prudkému srázu. Dokázala by se dostat dolů, ale ne s nimi za zadkem.
Zoufale se na něj podívala a on zaváhal.
"Přece by si mi znovu neublížil, Edwarde?"
Nevěděl, co by měl udělat. Praly se v něm dvě já. Bella to, ale vyřešila za něj. Podkopla mu nohy, pronikavě zahvízdala a z jeskyně se vynořila další skupina.
"Snad jste si nemysleli, že tu jsem jen s tou bandou pitomců?"
Jejich výrazy mluvili za vše. Věnovala jim uchechtnutí.
"Zabijte je."

Strigojové se na ně vrhli. Spotěšením to sledovala a počkala až budou příliš zaměstnaní bojem.
"Má náš výcvik. Dodržuje jednoduchá pravidla, ponaučení. Neváhej, nikdy a nad nikým. A pokud nejde vyhrát, uteč. Jakmile zjistí, že nemá šanci. Přemůže jí Dhampíří instinkt a uteče."
Vzpomněl si na Dimitrijova slova a očima vyhledal Bellu. Ta mu věnovala zákeřný úsměv a poté se se zavlátím kabátu vrhla dolů ze srázu. Rozeběhl se za ní a díval se, jak sjíždí po kamenitém svahu jako kdyby měla pod nohami snowboard a byla na zasněženém svahu. Chtěl se za ní vydat, ale skočil po něm jiný Strigoj a tak musel bojovat.
Když skončili, zkontrolovali paseku kterou tu po sobě zanechali.
"Až vyjde slunce, tak tu po nás nezbude žádný důkaz."
"Kde je Bella?"
"Utekla. Musíme za ní. Za dvě hodiny vyjde slunce a musíme ji porazit a pak dostat do úkrytu. Nejlépe do auta."
"Jdeme."
Seskočili dolů a ladně dopadli vedle sebe na břeh řeky. Edward nasál její vůni a společně se rozeběhli po proudu. Během pár minut jí konečně dohnali. Vzdalovala se od akademie.
"Stůj, Bello. Nemáš už kam utéct."
Společně jí obklíčili. Pokusila se utéct, ale když se ani přes Esme nedokázala dostat, tak se stáhla doprostřed kruhu, který utvořili a napjatě čekala v bojové pozici.
"Pojď s námi, Bello. Bude to zase jako dřív."
Rozesmála se šíleným smíchem a narovnala se. Očividně v nich neviděla hrozbu. Opak byl, ale pravdou. Přestože se tvářila uvolněně, byla kdykoliv připravená k akci.
"Co je na tom k nepochopení? Já nechci, jsem spokojená."
"Nevypadáš tak."
"A i kdyby. Vám do toho nic není."
"Jsi naše rodina, Bello."
"Nejsem. Já nemám rodinu. Nepotřebuju ji. Jenom zdržuje od důležitých cílů."
"A jaké jsou tvoje cíle?"
"Zabiju Alexandra a Vasilisu Dragomirovi. Tím pádem mi bude celý Strigojí svět ležet u nohou. Už teď vládnu dost velkému impériu. To, co jste viděli byla jen malá skupina, zlomek toho čemu všemu vládnu. Poté budu postupovat hezky jeden královský rod za druhým. V nastalém zmatku to nebude nic těžkého."
"Ty by jsi ublížila Alexovi? Je to tvůj přítel! Zavázala ses, že ho budeš chránit!"
"Možná kdysi. To už dávno neplatí. Je to jenom potrava. Chutná svačinka."
"To ti nemůžeme dovolit."
"A co uděláte? Odvedete mě násilím, uděláte ze mě zase tu starou nicku a co? Dáme se s Edwardem dohromady a splodíme děti o které se budete starat? To by jsi chtěla, Rose? Esme? Nemůžete mít vlastní a tak chcete, abych byla "normální" a dělala vám rodičku?!"
Esme zalapala po dechu a ublíženě sklonila pohled. Rose na tom byla podobně.
"Ne, počkat! To není vše, co? Alice ze mě chce oblékací živou panenku na které bude zkoušet svoje rádoby stylové outfity? Která jí zabaví do doby než hupsne Jasperovi do postele? Co, Alice? Pořád roztahuješ pro něho nohy? Pro toho, kdo ani po letech nedokáže odolat krvi? Pro někoho, kdo je tak slabý?"
Jasper zatl zuby, aby se ovládl, protože nechtěl Belle ublížit. Ikdyž by si to zasloužila za to, že jeho milovaná Alice je jen krůček od toho, aby se nezhroutila.
"Copak, Emmette? Ty nic neřekneš? Došli ti vtipy?"
"Nelíbí se mi, co nám říkáš, Bello. Nevím, proč jsi tak zlá."
"Jsem upřímná. Pravda bolí, víš? A pokud ti to tak vadí, tak mi pojď domluvit. Počkat, ty jsi to zkoušel, ale nejsi dost silný na to, aby si mě porazil! K vzteku, co?"
"Nech Emmetta napokoji!"
"Nebo co, Rose? Nebo co?"
Rose jí věnovala ublížený pohled, čímž jí rozesmála.
"Vzala jsem ti vítr do plachet?"
"Bello, to stačí."
"Stačí? Možná vám, Carlisle, protože nechcete slyšet pravdu, ale já se jí nebojím. Nehledě na to, co uděláte, kolik životů zachráníte nebo na to, co si myslíte...pořád jste vraždící monstra bez duše. Nic na světě to nikdy nezmění. U vás je to ovšem v pořádku, že? Novinka. Já možná jsem krvežíznivá potvora, ale poprvé za roky jsem spokojená."
Edward věděl, že musí něco vymyslet. Jejich čas se krátil, protože s každou minutou jejich rozhovoru se neúprosně blížil východ slunce. Pokud vyjde slunce a Bella bude venku, ztratí ji navždy.
Ostatní na to trochu pozapomněli, protože se snažili vyrovnat s jejími zlými slovy. On to, ale tak nemohl nechat. Dimitrij ho varoval a proto se připravil na nejhorší. Tušil, že pokud se pustí do něho nenechá na něm nit suchou a řekne mu to nejhorší, co dovede.
"Co by asi řekl Russell kdyby tě slyšel? Co by si pomyslel, kdyby věděl, že se z tebe stalo tohle?"
"Netahej ho do toho."
"Proč? Protože mám pravdu?"
"Ne, protože je mrtvý. Pokud by byl živý, tak by se mě vydal hledat, aby mě mohl zabít v domnění, že tím "osvobodí" mojí duši, ale poté co bych ho probudila by stanul po mém boku jako můj spojonec. Společně by nás nikdo neporazil. Stejně jako na škole."
"Kdyby byl naživu, tak by byl nešťastný z pohledu na tebe stejně jako jsem já."
"Nezajímá mě, co říkáš. Je mrtvý a hnije pod vrstvou hlíny. To by si měl vědět. Snažíš se napravit, co jsi napáchal, ale smiř se s tím, že to nejde, Romeo. Tvoje Julie je dávno mrtvá. Nic co mi řekneš v domnění, že mě tím zraníš a rozhodíš, mi nemůže ublížit. Pokud by si mi chtěl ublížit, tak to už víc nejde. Postaral ses o to. Víc než dokonale. Pokud si myslíš, že můžeš zapůsobit na moje srdce, tak je to marná snaha, protože si to byl ty kdo moje srdce zabil. Zabil si mě, když si mě tam nechal. Moje srdce utichlo ve chvíli, kdy mi došlo, že jsi pryč. Když jsem upadla do mokrého listí a nechala kapky deště dopadat na moje tělo. Netlouklo mi po návratu do školy, stejně jako netluče teď. Není nic čím by si mě nyní mohl rozhodit. Nemám žádné city, jenom potěšení."
Zlehka si přejížděla bříšky prstů po dekoltu. Nedokázal od směru pohybu jejích prstů odvrátit zrak.
"Nech mě ukázat ti stejné potěšení-"
Udělal krok k ní, pak další a další až byl u ní. Jemně stáhl její ruku a začal jí hladit sám. Potěšeně přivřela oči a vychutnávala si jeho dotyk.
"Edwarde!"
Hlas jeho bratra Jaspera ho probral z transu. Chtěl využít jejich blízkosti, ale rychle prokoukla jeho záměr a než se nadál, mrskla s ním proti Emmettovi a Jasperovi. Dala se na rychlý útěk, ale byli jí v patách. Kapky vody odlétaly od jejích nohou a kabát za ní vlál. Byla neskutečně rychlá. Edward jako nejrychlejší z nich jí doběhl a povalil jí do vody. Jelikož byli stále na břehu, tak tam nebyla veliká hloubka. Pro jistotu jí, ale přetočil, aby ležela na zádech. Přišpendlil jí vlastním tělem a s potěšením sledoval, že se nemůže osvobodit.
"Koukej mě pustit!"
"Ne."
"Pokud máš rád dominantní pozici, měl jsi říct."
Rukou, kterou si osvobodila mu přejela po podbříšku. Lehce přivřel oči a zavrčel.
"Edwarde, ovládej se!"
Nakonec se jim s většími obtížemi podařilo zvednout Bellu ze země aniž by jim utekla a tak jí mohli vzpouzející dovléct do nejbližší jeskyně, protože k autům by to už nestihli. Vztekle prskala, ale osvobodit se nemohla.
Ta představa se jí nelíbila, ale však ona něco vymyslí. Zůstala nehnutě sedět a nechala se držet Emmettem. Stejně se nemohla pohnout ani o milimetr. Vydržela takhle k překvapení všech několik hodin.
"Zavolej jejímu tátovi, že jí máme ať se připraví."
"Dobře."
Jen, co tohle slyšela, začala sebou šít. Emmett měl co dělat.
"Už chápu, co mysleli tím, že jí neudrží ani deset chlapů."
"Nakopu tě při první příležitosti!"
Edward k ní přešel, podřepl k ní a zahleděl se jí do jejích očí.
"Brzo budeš zase jako dřív."
"Aby si mi mohl zase ublížit? Těšíš se že? Baví tě mučit malou slabou holčičku? Je to zábava ubližovat zlomenému člověku, že?"
"Nechci ti ubližovat. Nikdo z nás nechce."
"Tak mě pusťte. Chci odejít."
"Tak jdi. Venku svítí slunce, můžeš se opalovat."
Vztekle na něj zavrčela a pokusila se nohama odrazit od země, aby se mohla Emmettovi vykroutit. Jasper se snažil na ní použít svůj dar, aby jí uklidnil, ale šlo to z tuha.
"Přestaň s tím!"
Šlehla po něm pohledem a Jasper se skácel k zemi. Alice se k němu ihned sklonila.
"Co je ti, lásko?"
"Vůbec nic. Dneska je, ale krásný den."
Zmateně zatřásl hlavou a překvapeně se podíval na Bellu.
"Jak jsi to udělala? Jak si použila můj dar proti mně?"
"Jak to mám kurva vědět? Tvoje žena je vědma, ne já!"
Alice jen pokrčila rameny.
"Za hodinu vyrážíme. Bude už tma. Slunce zapadá."
Věnovala jim úšklebek a už začala plánovat útěk. Měnila rychle rozhodnutí z vteřiny na vteřinu až s potěšením zjistila, že Alice z toho třeští hlava.
"Můžeš s tím přestat?"
"A odepřít si to potěšení?"
Naplánovali všechny možné scénáře a vše domluvili s Dimitrijem, Rose a Albertou.
"Je čas."
Emmett se v klidu zvedl i s ní. Pevně jí svíral pažema a nesl jí. Měla nohy jen pár centimetrů nad zemí a i když se snažila všelijak se osvobodit, neměla proti jeho medvědímu stisku žádnou šanci.
Začala rusky nadávat, ale jelikož nikdo rusky neuměl tak si z toho nic nedělali. Protože pes který štěká, nekouše.
Když s ní šel blízko stromu, tak ho pevně objala nohama a nechtěla se pustit. Ve snaze se osvobodit sebou začala šít. Edward k ní přešel a rukama přejel po jejích stehnech. To jí na chvilku rozhodilo. Využil toho, aby jí pevně sevřel její nohy a roztáhl je. Díky tomu její stisk povolil a mohlo se pokračovat.
Celý zbytek cesty se snažila osvobodit a při nasedání se jí to skoro podařilo, ale Edward jí chytil a tak se Emmett chopil řízení zatímco jí Edward držel.
"Pořád ještě máme čas se společně vytratit, Edwarde. V tom lese, když si mě hladil po nohou, cítila jsem tvoji touhu. Dovol mi ukázat ti vášeň. Neříkej mi, že po mě ani trochu netoužíš-"
Zadečkem mu zakroutila v klíně a on musel pevně zatnout čelist, aby se ovládl.
"Musíš vydržet, Edwarde. Do dvou hodin jsme tam."
Jasper se na něj soucitně podíval. Cítil emoce, které v něm Bella vyvolávala.
"Víš co vše by se dalo za dvě hodiny zvládnout, Edwarde? Kéž bych ti to mohla ukázat aspoň v mé hlavě...aby jsi pochopil-"
"Mlč, ty pokušitelko. Edward to vydrží a nepustí tě. Jeho vůle je pevná a silná. Nejsilnější z nás."
"Nikdo se tě na názor neptal, Jaspere!"
Pokusila se ho aspoň kopnout, ale jejímu kopanci uhnul. Skvěle se tím bavil, aspoň do doby než si přestal dávat pozor a Bella mu s velkým potěšením věnovala bolestivý kopanec přímo do holeně.
"Nikdy nepodceňuj nepřítele, ani když si myslíš, že ti nemůže nic udělat,.....generále."
Vztekle na ní zavrčel. Nemohl se dočkat až to bude zase ta stará Bella. Tahle mu lezla krkem.
"Už tu skoro jsme."
Pomalu dorazili k bráně. Edward počkal až budou všichni venku a připravení. Poté na Dimitrijovo vyzvání s Bellou opatrně vystoupil. Skoro se jí podařilo vyškubnout se, ale Edward s tím počítal a tak se jí to nepovedlo.
"Bello-"
"Mami...tati-"
V jejím hlase byla k překvapení všech známka nějakého citu.
"Neboj se, holčičko. Nebude to tak hrozné."
Odvedli jí do chatky, kde už čekali další Strážci společně s Lissou a jejím manželem. Všiml si, že všichni mají dřevěné kůly. Kromě Lissy která svírala stříbrný.
"Ahoj, holčičko. Brzy budeš zase v pořádku."
Jenom přikývla a pak se její tvář z klidné změnila na ďábelskou.
"Měl jsi říct, že mě nejdřív chceš vzít na večeři, Edwarde. Lépe bych se oblékla."
Věnovala jim jeden zářivý úsměv.
"Drž jí tak, aby měla odhalenou hruď."
Pevně jí sevřel ruce a silně jí k sobě přitáhl. Lissa kráčela směrem k ní a kůl se jí zaleskl v ruce. Během zlomku vteřiny se vyškubla a dala se do pohybu. Dimitrij s Rose strhli Lissu k zemi. V klidu se vyhla Strážcům a dala se na útěk. Christian jí podpálil kabát, ale za běhu si ho svlékla a vyběhla ven. Edward s ostatními okamžitě za ní. Podařilo se jim ji zase obklíčit, aby neutekla.
"Nechte mě kurva bejt!"
"Něco jsem ti o tom slovníku říkal, holčičko."
"Tati-"
Otočila se po jeho hlase a sledovala, jak suveréně k ní kráčí její otec i s kůlem v ruce.
"To mě nezabije a moc dobře to víš."
"Však já vím."