Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 17.kapitola

3. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
Alex jí pevněji k sobě přitiskl a nechtěl přestat. Edward ho raději odtáhl. Alex na něj vztekle cenil zuby a prskal, ale po Edwardově zuřivém vrčení překvapeně přestal.
"Klid, chlapci. Bello, slyšíš mě?"
Oba se šokovaně dívali na bledou dívku, kterou držel a na dva krvavé vpichy na jejím krku.
"Co se stalo?"
"Jed, princi. Někdo vás otrávil. Bella vás donutila, aby jste se z ní napil, aby jste získal sílu. Zdá se, že vám Dhampýří krev opravdu pomohla."
"Je-?"
"Je jen v bezvědomí. Bude v pořádku."

"Opravdu?"
"Ano. Slyším její srdce. Pro jistotu ji raději vezmeme za mým otcem."
Zvedl jí do náruče a za doprovodu Alexe se vydali do jejich apartmá. Všichni překvapeně koukali na skupinku před sebou.
"Stalo se něco?"
"Bella vypadá jako velice uspokojená žena, Edwarde. Já věděl, že to nevydržíš a neodoláš svádění té malé ďáblice."
"Ticho, Emmette."
"Tvoje oblíbená hláška poslední dobou."
"Vlastně za tohle můžu já."
Všichni překvapeně koukali na mladého Moroje před nimi.
"Tak teď tomu nerozumím. Trojka?"
"Emmette!"
"Co je?"
"Carlisle, podíváš se na něj prosím?"
"A co Bella?"
"Ta chvilku počká."
"Cože?!"
"Uvažujte. Až se Bella vzbudí bude šílet až zjistí, že jsme jejího chráněnce ošetřovali až po ní."
"To je pravda."
"Dám na ni pozor. Podívej se na prince a pak se podíváš na Bellu."
"Máš pravdu, Edwarde. Princi-"
"Nevím co se stalo. Pamatuju si to matně. Mluvil jsem s Bellou a najednou se mi zatmělo před očima a upadl jsem. Bella mě chytila a mluvila na mě. Pak tam byl Otec White a pak nevím. Cítil jsem úžasnou vůni krve a pak nevím...je to rozmazané-"
Edward pootočil její hlavu a odkryl její vlasy. Všem se tak ukázal pohled na její pokousaný krk.
"To jsem udělal já?"
"Ano. Bella tě donutila napít se z ní."
"Ale proč?"
"Někdo se tě pokusil otrávit."
"Otrávit?"
"Ano."
"Uděláme několik testů a uvidíme."
Zatímco Carlisle testoval a ošetřoval Alexe, tak Edward seděl u Belly. Otřel zbytky krve a překvapeně koukal, jak Bella vždy potěšeně vzdychla, když se dotkl místa vpichu.
"Jako kdyby to nevěděla. Teď bude to místo extrémně citlivé na dotek. A to i potom, co odezní účinky Morojských slin."
"Vážně?"
"Ano. Proto jsou dárci, tak potěšený, když se jich jenom dotkneme. Protože i pouhý dotyk na tom správném místě je dokáže navnadit. Nejmíň tisíckrát to slyšela a ona to stejně udělala. Udělala ze sebe závisláka. Bude trvat než se od toho odprostí a každé přiblížení k tomuto citlivému místu jí to připomene."
"Nemůžeme se, ale na ni zlobit. Zachránila vám život. Kdyby to neudělala, tak už tu nejste. Ten jed byl velice silný. Je fascinující jakou má Dhampíří krev sílu."
"Dhampíři jsou nejlepší kombinace Morojů a lidí."
"Bello!"
"Co se mi stalo?"
"Ty se ještě ptáš?"
"Ehhh...jo?"
Místo odpovědi jí Edward zlehka pohladil po kousanci na jejím krku. Potěšeně vydechla a překvapeně se na něj podívala.
"Proč jsem to dala najevo nahlas?"
"Co konkrétně myslíš?"
"Nic nic."
"Bello-"
"Co je s Alexem? Je v pořádku?"
"Díky tobě ano."
Zvedla se z pohovky a odstrčila Edwardovy ruce a postavila se sama.
"Až se tohle rozkřikne...taková drzost! Ten, kdo to udělal bude pykat. Nedovolím nikomu, aby dělal takové věci mému chráněnci! Až se mi dostane pod ruku, tak mu ukážu, co je to bolest! Ukážu mu, co vše mě naučil "Zmeja" a...sakra! Nic jste neslyšely!"
Rychle se snažila odejít, ale Jasper jí zastavil.
"Pusť mě, Jazzi."
"Kam chceš jít?"
"Musí se to dozvědět Lissa. Je to královna a to byl útok na jejího syna!"
"Bello, počkej! To nesmíš!" vyhrkl Alex rychle.
"Proč ne?"
"Protože mě do konce života nikam nepustí."
"A to by to bylo tak zlé?"
"Ano."
Povytáhla obočí a vyzvala ho, aby pokračoval.
"Prošetříme to sami."
"Zbláznil ses?! To přece nejde!"
"Od kdy dodržuješ pravdila?"
"Od doby, kdy kvůli mně někdo zemřel!"
"Nebyla to tvoje vina!"
"Ale byla!"
"Ne, nebyla!"
"Alexi, neprovokuj. O tom jsme se už bavili! Já ho do toho navezla! Kvůli mně zahodil svůj život! Takže ano! Zabila jsem ho! Moje činy to zavinili!"
"Posloucháš se vůbec?! Kdyby tu byl Russell, tak by ti takovou seknul až by ses probrala!"
"Tak to udělej ty! Pokud si myslíš, že to můj názor změní, tak mě uhoď!"
Šokovaně zalapali po dechu.
"Bello-"
"Dělej."
Nastavila mu tvář a poklepala na ni prstem.
"Tak šup. Neboj se. Nevrátim ti jí. Komukoliv jinému bych jí vrátila i s úroky. Máš jedinečnou možnost, která se už nebude opakovat."
"Zbláznila ses?! Nikdy bych neuhodil ženu!"
"Jsem Dhampírka, to přežiju. Jsem zvyklá. Víš ty vůbec kolikrát jsem za život dostala do obličeje? Nejmíň milionkrát. Ani vlastní rodiče neváhají uhodit mě. Sice při tréninku, ale stejně. Nemám v těle jedinou kost, kterou jsem neměla minimálně třikrát zlomenou. I když jsi muž, pořád si Moroj a nemáš větší sílu než já, takže mi neublížíš. Nemusíš mít strach."
"Nikdy bych tě neuhodil."
"Tak mi netlač tvoje názory do hlavy. Zavinila jsem jeho smrt, tudíž jsem ho zabila. Tečka!"
"Nezlob se, Bello. Nemám rád, když jsi taková."
"Promiň, nemůžeš za to."
"To zase ten éter, že ano?"
"Nedělám to schválně. Nedá se to ovládat. Prostě to do sebe natáhnu."
Chlácholivě jí položil ruku na rameno.
"Matka se to nesmí dozvědět. Je hrozně náladová."
"Ženská, hlavně ta, co žije z magie a krve, rozhodně bude náladová."
Oba se tomu společně zasmáli, ale jeho tvář najednou zvážněla.
"Slib mi, že jako můj Strážce jí to neřekneš."
"Alexi, to přece nemůžeš!"
"Mohu. Jako tvůj chráněnec ti nařizuji, že o tom, co se stalo polmlčíš. Prošetříme to sami."
Poraženě svěsila ramena a přikývla.
"Chci to slyšet."
"Já, Isabella Vasilisa Belikov, slibuji Vám, princi Alexandře Dragomire, že splním váš příkaz a tato informace bude u mě v bezpečí do doby než mi dovolíte o tom mluvit."
"Hodná holka."
"Ale nelíbí se mi to."
"To se ti líbit nemusí, ale poslouchat musíš. Nedala jsi mi na výběr."
Vztekle zatla zuby, ale nahlas neřekla, co si myslela.
"Takže, co budeme dělat teď?"
"Nevím."
"Nevíš?"
Vztekle se na něj otočila a pozvedla obočí.
"Tak ty to...nevíš-?!"
"Bello, uklidni se. Ty jsi Strážkyně."
Kousla se do jazyka, aby neřekla něco nevhodného a zamyšleně chodila po místnosti. Přemýšlela, ale vždy nesouhlasně zatřepala hlavou. Mumlala si něco velmi rychle a v ruštině, takže absolutně netušili o čem mluví. Edward sledoval vrásku mezi jejíma očima a toužil jí vyhladit svými prsty, ale ovládl se, ikdyž cítil svrbění v prstech, jak moc to chtěl udělat. Jasper mu věnoval podrážděný pohled, protože přesně znal jeho pocity a ty se v tu chvíli staly jeho vlastními. Neměl rád, když se mu tohle dělo.
"Sami to nezvládneme. Potřebujeme pomoc."
"A koho? Když to řekneš rodičům, tak to řeknou matce."
"Vím o někom vhodnějším, o někom, kdo má větší pravomoce než já."
"Kdo?"
"Alberta."
"Můžeme jí věřit?"
"Pokud řekne, že to neřekne, tak to neřekne."
"Jseš si tím jistá?"
"Ano."
"Jak to můžeš vědět?"
"Rodičům taky nepověděla, co jsem vyváděla u sochy Alexandry vedle kostela."
To Alexe zaujalo. Edward se nepříjemně ošil. Nevěděl, že je někdo viděl. Byl příliš zaujatý Bellou, že přestal sledovat okolí.
"Když už jsi to zmínila, tak co jsi tam dělala?"
"Nic."
"Bello-"
"Je to osobní, stačí?!"
"Chápu, nečerti se hned."
"Dobře, můžeš s ní o tom mluvit, ale s nikým jiným."
"Jistě...princi-"
S úsměvem odešla a nevšímala si jeho nadávek, že jí přece říkal, že mu tak nemá říkat. Za dveřma se ihned rozeběhla, aby našla Albertu. Ztratili příliš mnoho času vykecáváním. Kolem krku si zavázala šátek, který vzala u Cullenů. Tipovala, že patřil Esme. Ten kousanec nesmí nikdo vidět!
Poté, co se s Albertou dohodla, tak se vracela do apartmá. Alex tam na ni čekal. Beze slova přikývla.
"Dobře. Co jste zatím zjistili?"
"Nikdo neví, jak se to mohlo stát. Do tvého pokoje nikdo nevešel a ani na tvoje věci nikdo nesahal. Studovali jsme kamery. Vůbec tomu nerozumím. Muselo se ti to stát někde jinde."
Zazvonil jí mobil. Rychle ho zvedla.
"Máte něco?"
"Měla by jsi jít sem za mnou do Morojské jídelny. Tohle se ti nebude líbit."
"Hned jsem tam."
"Co se stalo?"
"Nevím. Zůstaň tady. Momentálně si na nejbezpečnějším místě v Akademii."
"Nelíbí se mi, když mi poroučíš."
"Smiř se s tím. Jsem tvůj Strážce a momentálně ti poroučet mohu. Nehneš se odsud ani na krok. Pokud zjistím, že si třeba jen překročil práh-"
Zbytek schválně nechala vyznít do prostoru a Alexovi bylo jasné, že svojí výhružku myslí smrtelně vážně. Opustila jejich apartmá a rozeběhla se do Morojské jídelny. Neměla z toho dobrý pocit a ten se ještě zhoršil, když došla k jídelně, kde stály Strážci a nikoho nechtěly pustit.
"Ale na mě tam čeká Alberta!"
"To je v pořádku, pusťte ji."
"Díky, Alberto. Tak, co jste mi to chtěla ukázat?"
"Pojď, Bello. Tohle se ti nebude líbit."
Odvedla jí za závěs, kde na lehátku pro dárce leželo tělo překryté plachtou.
"Kdo je to?"
"Hope."
"Hope? Oblíbená dárkyně prince Dragomira?"
"Ano."
"Co se jí stalo?"
"Podívej se sama."
Bella s neblahým pocitem nazdvyhla plachtu a zalapala po dechu. Hope tam ležela bledá jako stěna s fleky od krve, které se na ní objevily po tom, co se začala dusit vlastní krví.
"Nechte mě hádat. Alexandr byl poslední, kdo z ní pil."
"Ano."
"Hmm. Tolik k tomu, prošetříme to sami. Jako kdybych to neříkala."
"Alberto? Tohle by jsi měla vidět."
Kývla na ni a společně šli za Strážcem, který pro ni přišel.
"Tohle je záznam z kamer u dárců."
Chvilku něco cvakal a pak se dívaly na obrazovku. Za chvilku se tam objevil vysoký muž. Sklonil se k Hope a pohladil jí po zápěstí. Ta se potěšeně zachvěla a zavřela oči. Muž vytáhl jehlu a píchnul jí do injekci do ruky. Poté se rychle vypařil a hned na to přišel Alex a chvilku mluvil s Hope. Poté se z ní napil a než odešel, věnoval jí pohlazení po vlasech.
"To nám nepomůže. Nejde mu vidět do tváře."
"Musel vědět, kde jsou kamery."
"Ale jak? Musel to tu znát."
"Nebo někdo, kdo to tady zná mu musel vše důkladně popsat."
"Měla by jsi varovat rodiče."
"Dostala jsem rozkaz. Nejdřív mi musí Alex dovolit to říct. Nesnáším tyhle předpisy."
"Domluv mu. Někdo usiluje o jeho život."
"Děkuju, Alberto. Dojdu si s ním promluvit."
Vrátila se do Cullenovic apartmá a rozhodným krokem přešla k baru, kde vzala flašku a napila se z ní. S nějakou skleničkou se vůbec nezatěžovala.
"Co se stalo, Bello? Zjistila Alberta něco?"
"Musíš mi dovolit, říct to aspoň rodičům."
"Cože? Slíbila jsi, že to prošetříme spolu!"
"Alexi, někdo se tě snaží zabít! Pochop to!"
"Zabít mě?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama