Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 18.kapitola

5. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
Vrátila se do Cullenovic apartmá a rozhodným krokem přešla k baru, kde vzala flašku a napila se z ní. S nějakou skleničkou se vůbec nezatěžovala.
"Co se stalo, Bello? Zjistila Alberta něco?"
"Musíš mi dovolit, říct to aspoň rodičům."
"Cože? Slíbila jsi, že to prošetříme spolu!"
"Alexi, někdo se tě snaží zabít! Pochop to!"
"Zabít mě?"

Šok v jeho tváři byl patrný.
"Ano."
"Ale proč?"
"To já nevím. Ale musíš mi dovolit to probrat s rodiči. Určitě si budou vědět rady."
"Ne, zvládneme to sami."
"Bl-bost! Tohle už neutajíme!"
"Proč ne? Zvládneme to."
"Jak chceš před všema utajit, že tvoje oblíbenkyně je mrtvá?!"
"Hope?"
"Kdo jiný."
"Co je s ní?"
"Je mrtvá, Alexi. Je mi to líto. Vím, že jsi ji měl rád a měl jsi pro ní slabost."
"Kdo jí to udělal?"
"Nevíme. Věděl o kamerách. Ani na jednom ze záznamů není jeho tvář. Víme jen, že to byl muž. Ty jsi byl poslední, kdo z Hope pil. Proto se domníváme, že ty jsi byl cílem. Nahrává tomu i fakt, že se tě pokusili zbavit jen, co jsme opustili pozemky akademie."
"Proč by mě někdo chtěl zabít?"
"To nevím. Zjistím to. I kdyby to měla být ta poslední věc, kterou udělám."
Jen nepřítomně přikývl. Bylo jí ho líto. Věděla, že si jí oblíbil. Hope byla milá. Tohle si vůbec nezasloužila.
"Jak zemřela?"
"Otrava. Podle předběžné anylýzy ten samý jed, co skoro zabil tebe. Zadusila se vlastní krví. Jed se jí do těla dostal těsně před tím než jsi přišel. Pak byla tak sjetá, že si nedokázala přivolat pomoc."
Hlavu složil do dlaní. Edward mu chlácholivě dal ruku na rameno. Belle zazvonil mobil. Podívala se, kdo volá a zbledla.
"Máma-"
"Tak jí to řekni. Chci, aby ten kdo to Hope provedl zemřel."
Přikývla a přijala hovor.
"Bello, kde jste?! Je tam s tebou Alex?!"
"Ano. Je trochu v šoku, ale jinak v pohodě."
"Můžeš mi to vysvětlit?! Proč jsi nám o tom nic neřekla?!"
"Dostala jsem příkaz. Nemohla jsem."
"Kde jste?"
"U Cullenových."
"Nehnete se od nich ani na krok! Jdeme za vámi!"
"Ano."
Během okamžiku se rozletěly dveře a v nich stála Rose s Dimitrijem.
"S tebou si promluvíme později, Bello. Alexi, proč si dal Belle rozkaz, aby o tom mlčela?"
"Matka by šílela strachy. Chtěl jsem to nejdříve prošetřit s Bellou."
"A divíš se? Jsi její jediné dítě! Další už mít nemůže! Proto se na tebe tak upnula!"
"Nemůže?"
"Ne, nemůže."
"Proč se to dozvídám až teď?"
"Bella to taky neví. Je to tajemství."
Bella tam stála s hlavou skloněnou a nijak nedávala najevo, že tam je.
"Alexi, mnoho Strigojů se snaží postupně vyhlazovat královské rodiny. Postupně podle velikosti."
"Ale Dragomirů je nejméně. Jsme na pokraji vymření."
"Právě proto jste tak častými terči útoků. Když nepočítám tvého otce, který stále spadá pod rodinu Ozerů. Tak ty, matka, Jill a její dcera Esmanor jste poslední žijící Dragomirové. Jste první na seznamu. A proto máte ty nejlepší možné Strážce."
"Proč nemůže mít matka další děti?"
"Jako Dragomirová a královna byla moc častým terčem. I když jsme s Dimitrijem dělali, co bylo v našich silách. Podepsalo se to na její psychice. Vždy si přála mít spoustu dětí, ale kvůli tomu stresu z toho všeho několikrát potratila."
"Kolikrát?"
"Než ses narodil, tak to bylo celkem osmkrát."
"Osmkrát?!"
"Ano. Ty jsi byl její poslední šance. Naživu jí udržoval jen její éter. Vtahovala jsem do sebe všechny její zlé emoce, ale bylo to těžké. Málem jsme z toho přišli o rozum obě. Jen díky mě se nezbláznila tvoje matka a díky Dimitrijovi jsem si udržela zdravý rozum já. Když ses narodil, skoro nepřežila porod, ale nakonec to dokázala. Vybralo si to, ale krutou daň. Už nemohla mít další děti a tak se upnula na tebe. Slíbila jsem jí tehdy na vlastní život, že nedovolíme za žádnou cenu, aby se ti něco stalo."
"To jsem nevěděl."
"Slib mi, Alexi, že už to nebudeš brát na lehkou váhu a vše mi řekneš, že nikdy nezakážeš Belle, aby nás o tom informovala."
"Slibuji. Byla to hloupost."
"Jsi ještě mladý. To je normální."
Pohladila ho po hlavě a otočila se na svojí dceru, která tam stála jako boží umučení.
"Chodíš z extrému do extrému, co? Jsi fakt celá já."
Bella se na ní překvapeně podívala.
"Nekoukej se tak. Taky jsem byla jako ty. Bello, vím, že je to těžké. Musíš se rozhodovat a tím ovlivnit život někoho dalšího. Vím, že se toho bojíš po tom, co se stalo. Ale co se stalo, stalo se. Musíš to přijmout a poučit se. Občas budeš muset neuposlechnout rozkaz, abys ochránila toho na kom ti záleží a za koho máš zodpovědnost. Je lepší, když se chvíli zlobí než když je po smrti."
"Ano."
"Jsi přetažená. Dojdi si lehnout a vyspat se. Dáme na Alexe pozor."
"Pomůžeme taky. Jak jen budeme moci."
"Vidíš? Jdi spát a nech to na nás. Nemůžeš spasit svět sama."
"Edwarde? Doprovodíš mě? Musím s tebou mluvit."
Jen kývnul a společně odešli.
"Edwarde, dáš na Alexe pozor? Věřím ti, že ho budeš ochraňovat jako kdybych to byla já."
"Spolehni se."
Odešla do svého pokoje, kde si dala sprchu a rychle usnula. Věděla, že by se správně měla šetřit, ale z vysoka se na to mohla... Nikdo jí přece nemůže donutit.
Vzbudil jí venkovní křik a obrovské rány. Rychle vzala svůj kůl a vyběhla ven. Na to, co viděla, nebyla připravená. Strigojové útočili na akademii!
Rychle se vrhla na první skupinku, co byla u ní a začala bojovat. Viděla, že je tu spoustu nových Strážců a pár schopných noviců. Zbytek je určitě s Moroji a udržuje je v bezpečí v úkrytu. Během boje mluvila s ostatními a ti jí to jenom potvrdili. Zahlédla Emmetta s Jasperem, který se tvářili spokojeně. Tohle je totiž jiná liga než neškodné souboje, co vedou mezi sebou.
Zaslechla výkřik a krve by se v ní nedořezal. Byla to Becky! Nehledě na to, jak na ní byla naštvaná, pořád tu byl její slib vůči Russellovi. Vběhla do chodby a ihned se na Strigoje blížícího k Becky vrhla.
"Ani se jí nedotkneš!"
Prudce se otočil a prohodil jí oknem.
"Bello!"
Edward bojoval kousek odtamtud, když viděl drobnou dívčí postavu, jak proletěla oknem a zabořila se do měkké hlíny. Byla to jeho Bella. Oblečená ještě v krátkém pyžamu a s vlasy pocuchanými od spánku. Měla na sobě šedé tílko lemované bílou krajkou a k tomu stejné kalhotky. Oči mu hnedka z toho pohledu zčernaly. Nehledě na to, že byla umazaná od hlíny, byla neskutečně sexy.
Na Bellu se vrhnul další Strigoj, ale rychle ho zabila.
"Ještě jsem s tebou neskončila!"
Rozeběhla se zpět a Edward za ní. Tohle chtěl vidět. Skočila rozbitým oknem dovnitř šipku a kotoulem se narovnala. Ihned byla připravená k boji. Strigoj se zrovna skláněl nad nějakou dívkou. Nadechl se a k jeho překvapení to byla Becky.
"Už ti někdo řekl, že jsi otravná?"
"Vytrvalá."
"Tak nejdřív vypiju tebe a tu malou holčičku si nechám na potom."
"Tak to pojď zkusit."
Zasazovala mu tvrdé rány, ale nedařilo se jí ho zasáhnout, protože si prozíravě chránil hrudník.
"Neměla by jsi být u malého Dragomira? Je to přece tvůj chráněnec. Nemůžeš přeci dovolit, aby se k němu někdo z nás dostal."
"To sice nemohu, ale dala jsem slib. Slíbila jsem bratrovi, že budu chránit tu kterou miluje za všeho nejvíc a to taky udělám."
Odkopl jí na zeď po které se svezla. Popadalo i několik zbraní, které tam byli. Bella se zatvářila zoufale a to byl pro něj signál, aby šel za ní. Kůl byl kus od ní a nemohla se k němu včas dostat. Nevšiml si, že sevřela rukojeť sekery, co ležela na zemi. Skláněl se k ní a ona se mu ohnala po krku. Vystříkla z něj krev a on se překvapeně skácel k zemi.
Nevěděl, že s tím Bella umí zacházet. Už od pohledu byla ta věc těžká, ale ona dělala jako kdyby nic nevažila. Parkrát si jí protočila v ruce, aby se po ní nemohl ohnat a zvykla si na její váhu. Instinktivně si chránil krk. Bella ho proto sekla po ruce a když s ní škubnul a odhalil krk, tak se rozmáchla celou svou silou. Fascinovaně pozoroval, jak se její svaly po celém těle napínají. Sekera se zasvištěním našla svůj cíl a hlava toho Strigoje se odkutálela od jeho těla. Všude byla spousta krve. Becky šokovaně vykřikla.
Bella zasekla sekeru do dveří a vzala si svůj kůl.
"Co tu proboha děláš?! Proč nejsi s ostatními?"
"Hledala jsem tě. Chtěla jsem s tebou mluvit. Viděla jsem tvoji matku a chtěla se jí na tebe zeptat, ale najednou se jí udělalo zle a začala ihned vydávat rozkazy. Pochopila jsem, že Strigojové útočí a tak jsem se utíkala schovat, ale v chodbě k úkrytu už byli a tak jsem se musela schovat, ale tenhle mě ucítil-"
"Dobře, jen klid. Chodba už je volná, tak se jdi ukrýt. Příjdu pro tebe až to skončí a promluvíme si u mě. Snad ti konečně budu moct dát ten prsten, co už takovou dobu leží v mém nočním stolku."
"Dobře."
"Tak jdi!"
Sledovala, jak utíká a mizí ve dveřích na druhém konci chodby. Poté se otočila na něj. Rychle k ní doběhl. Kontorloval jí, ale měla jen pár škrábanců, jak proletěla sklem.
"Mě nic není, kde je Alex?"
"S Esme a Carlislem. Jsou s Moroji v úkrytu a dohlíží na ně. Jsou z toho v šoku."
"Dobře. Tak jdeme poslat ty všiváky tam kam patří."
Než stihl zareagovat, tak mu vtiskla rychlý polibek a rozeběhla se do středu bitvy. Vydal se za ní. Nemohl jí nechat bojovat samotnou.
Fascinovaně pozoroval, jak se připojila k rodičům a společně udělali kroužek. Vrhalo se na ně největší množství Strigojů, ale nedělalo jim to potíže. Vzájemně si kryly záda a ikdyž se pohybovaly tak blízko u sebe ani jednou si nepřekážely. Bylo to skoro až děsivé.
Všichni bojovali, ozýval se křik a zahlédl i několik Morojů, kteří používaly oheň. Bylo to pro ně sice nebezpečné, ale měli u sebe Strážce, co hlídali jejich bezpečnost. Trhal těm netvorům hlavy a ještě než dopadlo jejich tělo na zem, už bojoval s dalším. Měli velikou sílu, ale pořád byli silnější než oni.
Bella bojovala společně s Mattym s další skupinkou, když náhle ztuhla. Nevěděl, co viděla, ale něco řekla Mattymu a když je zabili, tak jí udělal stupínek spojenýma rukama. Svojí bosou nohou se zapřela a nechala se vymrštit do vzduchu. Přeskočila elegantním saltem Strigoje, co se na ně rozeběhl a rozeběhla se zkrs bitevní pole. Poté se mu ztratila z dohledu. Probojovával si cestu k ní, ale bylo jich tu moc. Těch málo Strigojů, co zbylo se začalo stahovat. Snažil se v tom zmatku najít Bellu, ale nebyla nikde vidět.
"Tati!"
Ten hlas-
"Tati! Edwarde!"
S Dimitrijem si probojovávali cestu za jejím hlasem, ale pořád jich tu bylo dost.
"Pusťte mě! Tati!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama