Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 20.kapitola

10. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Počkej. Nikam nechoď."
"Co se děje?"
"Tohle právě dorazilo. Spolu s tímto."
V ruce se jí zaleskl stříbrný řetízek s přívěskem erbu Dragomirů. Rose si ho vzala a přitiskla si ho k hrudi. Alberta došla k přehrávači a dala do něj disk. Na obrazovce se objevila svázaná Bella s krvavým kousancem na krku. Měla ránu na hlavě ze které jí předtím tekla krev a zdálo se, že je omráčená. Do zorného pole kamery se dostal vysoký muž a praštil Bellu do obličeje.

"Vstávej, ty mrcho!"
Bolestivě zasténala a probrala se. Hned mu věnovala jeden krvavý plivanec do obličeje. Jen se rozesmál a praštil jí znovu.
Vztekle zavrčel a slyšel jak Dimitrijovi zakřupaly klouby.
"Co je? Když nepraštíš ženskou, tak se ti nepostaví? No jo, jsi chodící mrtvola. Určitě jsi impotent. Že ty jsi impotent?"
"Zmlkni!"
Znovu jí uhodil, ale vyvolal tím u ní jen smích.
"Jen se směj. Dlouho nebudeš až tě probudíme."
Překvapeně se na něj podívala a pak se uchechtla.
"Jen to zkus. Táta si tě najde a nakope ti prdel."
"Já se ho, ale nebojím."
"To by jsi měl. On a máma ti ukážou peklo na zemi."
"Fakt se bojím."
Najednou do záběru přišel další muž a přešel k ní. Chytil jí za bradu a zadíval se jí do očí. Šokovaně se muži před sebou dívala do tváře.
"Ty?!"
"Nečekala si, že se ještě setkáme, že ano?"
"Kdybych věděla, co se z tebe stane, tak jsem tě v tý kanceláři uškrtila vlastníma rukama!"
Vztekle se snažila dostat z pout. Rozesmál se a pak se zadíval do kamery.
"Cože?!"
"On?!"
"Kdo je to?"
Edward se překvapeně zadíval na Strigoje na obrazovce. Vysoký, tmavovlasý muž. Bledý jako sama smrt s krvavě žhnoucíma očima.
"To je Leonard Jenkins. Byl to Belly lektor. To on je vodil na ty lovy."
"To je on?"
"Ano. Po tom, co se stalo ho vyhodili a nemohl najít jiné uplatnění. Pak se nám ztratil z dohledu."
"Aspoň víme, co se s ním stalo."
"Pozdrav rodiče, Isabell."
"Naser si."
"Využil bych toho na tvým místě. Máš poslední možnost."
"Nemusím se s nimi loučit. Zase se sejdeme až ti nakopu prdel!"
"Jak chceš. Rose, doufám, že se ti líbí, co udělám s tvojí malou holčičkou. Říkal jsem ti, že jednoho dne bude moje. Já vždycky dostanu to, co chci, že ano, má milá?"
"Jdi se vycpat!"
"A tobě bych měl poděkovat, Dimitrij. Vychoval si mi z ní skvělou bojovnici. Bude dokonalá až bude jednou z nás. Bude moje a společně budeme vládnout našemu impériu."
"Nikdy! To dřív peklo zamrzne! To mě radši zabij!"
"Na to jsi příliš cenná. Stálo mě příliš úsilí dostat tě. Ani nevíš, co vše jsem musel pro to udělat. To já zničil náhrobek tvého nejlepšího přítele, to já jsem otrávil mladého Dragomira. To vše jen, abych tě vylákal a ukázal ti čeho všeho jsem schopný. Ale teď jsi tady. Neopovrhuj poslední šancí rozloučit se s tvými rodiči. Další už mít nebudeš."
"Zabiju tě holýma rukama!"
Lana hlasitě zaprotestovala, když se snažila osvobodit, ale nepolevily.
"Uvidíme."
Přešel k ní a odhalil její krk. Labužnicky přičichl k jejím vlasům a poté i k její kůži na krku. Zhnuseně se odvrátila.
"Jsi odpornej až to bolí."
"Uvidíme, co řekneš za chvíli."
"Víš, co ti řeknu za chvíli?"
"Co?"
"To co teď....naser si!"
Přiblížil se k ní dost na to, aby mu mohla dát pořádnou hlavičku. Spadl na zem a vztekle zavrčel.
"Jak chceš-"
Obešel jí a zakousl se jí do krku.
"Mami....tati-"
Chvilku sál a pak se od ní odtrhl. Prokousl si zápěstí, trhl za její vlasy, aby jí zaklonil hlavu a nechal proudit svojí krev do jejích úst. Chvilku jí takhle podržel a pak jí pustil. Hlava se jí bezvládně sklonila dopředu a zbytek krve, která jí nenatekla do krku začala odkapávat z jejího obličeje.
"Tak co, Zázrační Strážci, jak se vám líbí vaše dceruška?"
Bella zvedla pohled a všichni šokovaně zalapali po dechu. Byla bledá a v obličeji zhubla, takže jí trochu vystouply kosti. Díky tomu vypadala jako chodící mrtvola. Prudce otevřela oči a místo krásně hnědých se na ně upíraly hnědé oči s dvěma krvavě rudýma kroužkama kolem zorniček. Byla to nepříjemná změna. Z neutrálního pohledu se její tvář zvlnila škodolibým úsměvem. Bylo děsivé jí takhle vidět.
"Mami...tati-"
Trhla rukama a provazy se roztrhly a dopadly na podlahu. Vstala a v klidu se protáhla.
"Tak jak se vám líbím?"
Drze se uchechtla a odkopla provazy od jejích nohou.
"Nikdy jsi mi neřekl, že být Strigoj je tak úžasný pocit, tati. Vědět to, nechám se probudit dříve."
Leonard k ní přešel a pohladil jí po tváři.
"Věděl jsem, že budeš dokonalá. A teď.....Jsi jenom moje-"
"Naser si!"
Než se stihl vzpamatovat, tak mu odtrhla hlavu od těla. Natáhla ruku k řetízku na jejím krku a v klidu si ho sundala. V jejích očích byla vidět bolest, kterou jí to způsobovalo. Na její kůži byl vypálen jeho obrys, ale nijak nedala najevo, že jí to bolí nebo něco podobného. V klidu překročila tělo Leonarda a podívala se zblízka do kamery.
"Ukažte to Edwardovi. Chci, aby za mnou přišel, protože chci, aby byl můj....Edwarde, pospěš si. Jinak každý den najdete před branami mrtvé tělo....a aby to bylo zajímavé, co kdyby to bylo tělíčko nemluvněte?"
Rozesmála se a pak vypla kameru.
Rose bolestivě přivřela oči a Dimitrij jí obejmul.
"Nebojte, přivedu ji."
Dimitrij přikývl a Edward se rozeběhl za ostatními.
"Kde jsi tak dlouho?"
"Nechtěj vědět."
Půjčili jim auta akademie se zatemnělými skly, takže pro ně pak bude jednodušší Bellu převážet.
"Jsi na to připravený, Edwarde? Budeš muset proti ní použít sílu."
"Vím. Pokud to, ale pomůže."
Edward si sedl za volant a vydal se směrem kterým zmizela dodávka s Bellou. Jen, co byli dostatečně daleko od školy, tak Alice dostala hned několik vizí.
"Ví o tom, že po ní budeme pátrat...mění rozhodnutí a dává si dobrý pozor, aby mi neukázala něco, co nás k ní navede...počkat! Hory! Je v horách a není to daleko! Mají úkryt v jeskyni kus od řeky!"
Edward strhl volant a vyrazil do hor.
"To je dobře, že je blízko. Nestihne napáchat velkou škodu a zvyknout si na svoji sílu, takže by pro nás měl být případný boj snadnější."
"Je tu něco, co musíte vědět."
"O co jde, Edwarde?"
"Zdržela mě Alberta. Do akademie dorazila video nahrávka."
"A?"
"Byla na ní Bella."
"Bella? Je v pořádku?"
"Podle sebe jo, ale-"
"To ne-"
"Byl to její bývalý lektor. Udělal z ní jednu z nich. Už je to oficiální."
Dojeli až na konec cesty a tam vystoupili. Rose s Esme si zapletly v rychlosti vlasy.
"Musíme pozměnit plány. Bella jasně řekla, že chce abych za ní přišel, tak za ní zajdu."
"Edwarde, to je šílenství. Nemůžeš tam jít sám."
"Nebudu sám. Vy budete v doslechu, mimo její doslech. Vylákáme jí."
"To nemůžeš."
"Sama to řekla. Pokud se neobjevím, budou se každý den před akademií objevovat mrtvá tělíčka-"
"Snad těla, ne?"
"Ne...tělíčka-"
"Snad nemyslíš-?"
Jenom přikývl a vydal se na cestu.
"Jsme na doslech. Pamatuj."
"Budu na to myslet."
Rozeběhl se a rychle šplhal po skalách. Vylezl nahoru a rozhlédl se okolo. Spatřil místo odkud byla Alicina vize. Rychle se tam vydal a překvapeně shlížel na akademii, která se v dálce majestátně tyčila. Světla jasně zářila a bylo vidět na cvičiště noviců, kde právě probýhala hodina.
"Bello! Jsem tady! Přesně, jak si chtěla!"
Dlouho se nic nedělo a tak se chtěl vydat kus dál, když zaslechl za sebou pohyb. Překvapeně se otočil a spatřil tam Bellu v klidu sedět na jednom balvanu. Nehla ani svalem, jen ho pozorovala.
"Jsem tady. Nikomu se nemusí nic stát."
"Kde je zbytek?"
Její hlas se mu nelíbil. Nebylo v něm ani památky po jejím laskavém tónu.
"Na akademii. Vydal jsem se sem sám."
"A to ti to mám věřit?"
Škodolibě se uchechtla a dál ho propalovala pohledem.
"Nehodlám riskovat život malého dítěte."
"Lidumil Edward...málem bych zapomněla-"
Ladně se zvedla a vydala se k němu. Konečně se probral z šoku a pořádně si jí prohlédl. Měla na sobě kožené tílko pod prsa a kožené bokové upnuté kalhoty. Přes to měla dlouhý rozepnutý kabát. Věrná stylu svého otce. Vlasy měla vyčesané do vysokého culíku a konec zapletený do rybího copu. Vypadala překrásně. Sice pořád byla svým způsobem děsivá, ale přes to byla pořád krásná.
"Jsem ráda, že jsi přišel....ale na něco se tě zeptám."
"Ptej se."
"Vážně si myslíš, že jsem tak blbá?"
"O čem to mluvíš?"
"Vážně si myslíš, že ti skočím na to, že jsi opravdu přišel sám? Nenechali by tě jít samotného."
"Taky nechtěli, ale vyplížil jsem se jim."
"Vím, jak přesvědčivý si lhář, proto jsem do lesa poslala skupinu Strigojů. Vím, že mi nepřinesou jejich mrtvá těla, ale pokud se nevrátí, tak vím, že tu jsou a ty mi lžeš. Tím pádem by naše dohoda neplatila. Nechám si přinést nějaké dítě a před tebou ho vysaju. Malý předkrm...má to být chlapec nebo děvče? Můžeš si vybrat."
"Nejsou tam."
"Pak je to tedy v pořádku. Budu tedy dělat, že ti to věřím, Edwarde. Je dobře, že jsi přišel. Jak se ti líbí moje nové a lepší já?"
"Není lepší."
"Není? Copak se ti nelíbím?"
Rozpřáhla ruce a zlehka se zatočila kolem do kola.
"Líbila ses mi předtím."
"Předtím jsem byla slabá a hloupá. Za to teď? Podívej se na mě. Jsem silná a nesmrtelná. Už nezestárnu ani o den. Do konce života budu stejná."
"To je právě to. Už to nebudeš ty."
"Pořád jsem to já."
"Nejsi."
Všiml si podráždění v jejích očí.
"Neprovokuj, Edwarde, nebo to nedopadne dobře."
"Co mi chceš udělat?"
"Tobě? Tobě nic. Ty jsi můj, tobě se nic nestane. My dva budeme už navždy spolu. Tak to přeci mělo být už od začátku. Já a ty. Spolu až do konce věčnosti."
"Bello, takhle to, ale nemá být."
"Copak nejsi rád? Konečně spolu můžeme být bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Žádné povinnosti, žádné rozkazy...nic! Jen my dva. Netvrď mi, že by ti vadilo, kdybych byla nesmrtelná a mohla s tebou strávit zbytek věčnosti."
"Netvrdím, že by mi to vadilo. Jen bych byl rád, kdyby z tebe nebylo vraždící monstrum."
"Bylo by. Sám si to říkal. Během novorozeneckého období, bych se nebyla schopná soustředit na nic jiného než na krev."
"Jenže to by časem pominulo, ale takhle z tebe bude nestvůra napořád!"
"Já tě varuju, Edwarde!"
"Dobře, omlouvám se."
"Tak je to lepší."
Pomalu k němu přešla a zálibně si ho prohlížela.
"Svýma starýma očima jsem tě nemohla vidět v celé kráse, ale teď vidím, jak dokonalý jsi. Co jsi viděl na mém starém já nevím, ale mě se líbí, co teď vidím."
Zezadu se k němu přítiskla a rukama ho začila hladit po hrudi.
"Jsem tak ráda, že tu jsi. Konečně jsi můj."
"Proč jsem tady?"
"Protože tě chci."
Chápal, co mu říkal Dimitrij. Strigoj nedokáže milovat, dokáže jen chtít. Má pro něj slabost, protože ho předtím milovala, ale nedokáže to příjmout. Jako kdyby ten cit pro ni neexistoval. Ví o těch slovech, ale nedokáže je vyslovit.
Obešla ho a přitiskla se k němu. Roztrhla mu košili a rukama mu klouzala po hrudi.
"Dřív si mi připadal studený, ale teď máme podobnou teplotu. Škoda. Líbilo se mi to."
Vyhoupla se na špičky a přičichla ke kůži na jeho krku. Poté místo políbila a olízla.
Nehledě na to, že z Belly se stalo vraždící monstrum, byl jen muž a tohle se mu líbilo, ikdyž se snažil v hlavě okřikovat. Byl si jistý, že jeho oči budou černější než noc.
"Vadí mi, že ti žilami nekoluje krev. Máš krk přímo k nakousnutí."
Lehce mu přejela špičáky po kůži a její ruka se vydala na průzkum směrem dolů po jeho těle.
"Co kdybychom se vydali někam do soukromí, Edwarde?"
Spokojeně se mu přisála na rty a začala ho líbat. Chtěl jí odstrčit, ale najednou to prostě nešlo.
"To ti nemůžeme dovolit, Bello."
Prudce se od něj odtrhla a začala vztekle prskat a cenit zuby. Zuřivě hleděla na Culleny, kteří se začali vynořovat z lesa. Poté se uchechtla a stáhla se dozadu, směrem k přícházející skupině Strigojů.
"Má paní-"
"Měl ses o ně postarat! To nedokážete takovou triviální věc udělat správně?! Dala jsem vám jasný rozkaz! Já se postarám o Edwarda a vy zlikvidujete zbytek. Co je na tom k nepochopení?!"
Vztekle se rozpřáhla z leva do prava a uhodila ho hřbetem ruky až spadl na zem. Ukázkový backhand.
"Budu k tobě laskavá a nezabiju tě, ale ještě jedna chyba a nepřej si mě!"
"Ano, má paní."
"Bello, pojď s námi. Bude to zase jako dřív."
"Nechci, jsem spokojená. Zabijte je."
Strigojové se hned vydali do boje. Bella se taky zapojila a tak se stalo, že během chvíle bojovala s Jasperem, Emmettem a Edwardem.
"Je skvěle vycvičená. Tady nám ani naše rychlost nepomůže!"
Odkopla Jaspera a tvrdě udeřila Emmetta, přitom se vyhnula Edwardovi. Celou dobu se jim nepokrytě vysmívala tím svým úsměvem.
"Nic lepšího nesvedete? Prej nejnebezpečnější predátoři...pche...nesaháte mi ani po kotníky."
Zasazovala jim tvrdé rány zatímco oni se snažili jí chytit dříve než jí stihnou nějak ublížit, protože nehledě na to, že teď z ní byl krvelačný Strigoj, pořád to byla jejich Bella.
"Už jsi zbyla sama."
Vztekle cenila zuby a pomalu couvala k prudkému srázu. Dokázala by se dostat dolů, ale ne s nimi za zadkem.
Zoufale se na něj podívala a on zaváhal.
"Přece by si mi znovu neublížil, Edwarde?"
Nevěděl, co by měl udělat. Prali se v něm dvě já. Bella to, ale vyřešila za něj. Podkopla mu nohy, pronikavě zahvízdala a z jeskyně se vynořila další skupina.
"Snad jste si nemysleli, že tu jsem jen s tou bandou pitomců?"
Jejich výrazy mluvili za vše. Věnovala jim uchechtnutí.
"Zabijte je."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama