Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 22.kapitola

13. prosince 2014 v 7:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
"Drž jí tak, aby měla odhalenou hruď."
Pevně jí sevřel ruce a silně jí k sobě přitáhl. Lissa kráčela směrem k ní a kůl se jí zaleskl v ruce. Během zlomku vteřiny se vyškubla a dala se do pohybu. Dimitrij s Rose strhly Lissu k zemi. V klidu se vyhla Strážcům a dala se na útěk. Christian jí podpálil kabát, ale za běhu si ho svlékla a vyběhla ven. Edward s ostatními okamžitě za ní. Podařilo se jim ji zase obklíčit, aby neutekla.
"Nechte mě kurva bejt!"
"Něco jsem ti o tom slovníku říkal, holčičko."
"Tati-"
Otočila se po jeho hlase a sledovala, jak suveréně k ní kráčí její otec i s kůlem v ruce.
"To mě nezabije a moc dobře to víš."
"Však já vím."

Zúžila oči a sledovala jak v klidu prochází mezi Esme a Carlislem. Připravila se do bojové pozice a hned začala vykrývat jeden útok za druhým. Bylo to rychlé a fascinující.
"Nedrž se zpátky, byl jsem mnohem lepší Strigoj než kdy ty budeš."
"Slyšela jsem. Pořád mi tě předhazovali. Asi jako vzor nebo co. Stejně je pak čekala smrt, takže je to jedno."
Tvrdě ji udeřil do prsou, stejně jako už jednou. Rychle se zvedla, ale to už jí Dimitrij zabodl, otočkou o 360°, kůl přímo do srdce. Překvapeně vydechla, udělala krok dozadu při kterém klopýtla a upadla. Snažila se znovu nadechnout, ale potřebný vzduch do plic nedostala. Pomalu jí klesla víčka a přestala se hýbat. Chvilku nad ní stáli a vstřebávali, co se stalo.
"Co budeme dělat? Odneseme ji zpět nebo počkáme tady a pošleme pro ostatní?"
"Radši s ní nebudeme manipulovat. Co kdyby jí ten kůl vypadl?"
Dimitrij vytáhl vysílačku.
"Rose? Máme ji."
"Musel jsi použít kůl."
"Nedalo se nic jiného dělat."
"Dobře. Přivedu ji."
"Ano. Nechci s ní moc hýbat."
"Hned tam budeme."
"Vy si opravdu rozumíte i beze slov. Myslela jsem, že všichni přehání, když to říkají, ale vy v podstatě dokončujete svoje myšlenky."
"Jsme stejný. Už od doby, co jsme se poznali jsme to takto měli. Dokončujeme za sebe věty i myšlenky a máme stejné názory."
Zaslechly blížcí kroky a všichni se zahleděli tím směrem. Přicházela k nim Rose a za zády měla ukrytou Lissu. Společně s nimi přicházeli i Strážci s Christianem. Rosalie sledovala Bellu a proto si všimla, že se něco děje a všechny varovala.
"Pozor."
Belle se zatřepotali víčka. Poté se prudce nadechla a zvedla se. Kůl stále zabodnutý v jejím srdci. Vytrhla ho z rány a zůstala nehnutě stát se zavřenýma očima a s kůlem v ruce. Byla umazaná od krve, ale neměla už žádné zranění. Všechna se jí zahojila. Kromě díry ve které ještě před okamžikem spočíval kůl.
"Skvělý zásah, tati."
Prudce otevřela oči a věnovala mu ten nejkrutější úsměv a pohled, který svedla.
"Dovol mi ti to oplatit."
Chtěla se na něj vrhnout, ale Edward jí chytil kolem pasu. Jasper s Emmettem nezaváhali a každý chytil jednu její ruku. Alice jí pro jistotu pevně chytila nohy, aby nemohla kopat.
"Myslím, že už můžeš, Liss."
Lissa přikývla a přešla ke vzpouzející Belle.
"Neboj se."
"Neboj, holčičko. Nebude to bolet-"uklidňoval ji její otec.
Kůl neomylně nalezl svůj cíl a Bella bolestí vykřikla.
"-tak moc."
Najednou les ozářilo jasné světlo. Bylo to silné světlo. Světlo, které bylo mnohem jasnější než oheň. Jako kdyby bylo uprostřed lesa slunce. Všichni si instinktivně přikryli oči. Tím pádem pustili Bellu. Jak rychle se světlo objevilo, tak i zmizelo. Všichni se podívali na Bellu, která seděla zhrouceně na zemi. Dimitrij se pohnul jako první. Hned jak vycítila jeho pohyb, tak se stáhla a věnovala mu vyděšený pohled. S úlevou se dívali, jak její tvář má zpátky nejen svoje svaly, ale i barvu. Její oči byli zase krásně hnědé.
Snažila se stáhnout od nich, ale Dimitrij jí to nedovolil a pevně si jí k sobě přitiskl. Jasper cítil její emoce. Poprvé za svůj život cítil tak silný a čistý strach. Žádná jiná emoce, jen strach.
"Neboj se, holčičko. Vím, jak ti teď je. Jsi v bezpečí. Nemusíš se bát. Jsem tu s tebou."
"Tati....já se bojím-"
"Neboj, bude to vše v pořádku."
"Já se tak moc bála...volala jsem tě, ale ty jsi pořád nešel...a pak...nemohla jsem si vzpomenout, proč tak zoufale chci, abys přišel....bála jsem se...pořád se bojím-"
"Na strachu není nic špatného."
Sundal svůj kabát a opatrně jí do něj zabalil. Musel jí dostat pryč z toho lesa, protože si uvědomil, že to je to místo, kde před dvouma rokama umřel před jejíma očima Russell. Pomalu jí zvedl do náruče a vydal se s ní na pozemky akademie. Zoufale se mu tiskla k triku, které měl na sobě a plakala.
Všichni ho následovali. Edwarda překvapilo, že se všichni drží stranou, ale z Roseiných myšlenek pochopil proč. Nejdříve se s tím musí vyrovnat. Dimitrij jí odnesl na ošetřovnu, kde se váhavě nechala prohlédnout z jeho náruče. Vůbec se ho nechtěla pustit a tak musel Dimitrij strávit noc na ošetřovně s ní, protože tam musela zůstat na pozorování.
Bella se otevírala okolí velice pomalu. Pořád byla zmatená a nechtěla moc mluvit. Jediný s kým mluvila byl její otec se kterým strávili rozhovorem i několik hodin. Všichni věřili, že se z toho dostane rychle, protože je silná a taky proto, že na rozdíl od Dimitrije byla Strigojkou jen několik hodin, zatímco on měsíců.
Nakonec už se nechovala tak vyděšeně a tak jí chodili všichni navštěvovat. Její spánek nebyl klidný, ale dostala nějaké prášky, které jí spolehlivě poslali na několik hodin do bezesného spánku. Cullenovým se snažila vyhýbat, ikdyž věděla, že to nepůjde navždy.
Edward z toho byl nešťastný a tak mu jednoho dne ruply nervy a šel si s ní promluvit.
"Bello, musíme si promluvit."
"Proč by si chtěl se mnou mluvit?"
"Co je to s tebou? Proč bych s tebou nechtěl mluvit?"
"Po tom všem, co jsem řekla bych se ani nedivila. Použila jsem proti vám to nejhorší o čem jsem věděla, že vám ublíží."
"To jsi nebyla ty."
"Byla."
"Ne tak úplně. Chápeme to a nezlobíme se. Pojď se mnou a přesvěč se."
"To není dobrý nápad."
"Já se tě neptám. Nebudu s tebou zacházet v rukavičkách. Jsi nejsilnější "člověk", kterého znám. Bolí mě tě takhle vidět a pokud ti léčba šokem pomůže, tak jsem ochoten být chvíli ten zlý."
Za ruku jí vytáhl z postele a přehodil si jí jako pytel přes rameno. Bušila mu do zad, ale nepustil jí a svojí přirozenou rychlostí ji odnesl do jejich apartmá.
"Bello!"
"Bello!"
Všichni se na ní vrhli a začali jí objímat. Esme jí uhladila rozcuchané vlasy a věnovala jí několik polibků na čelo a na tváře.
"Já se o tebe tak bála, holčičko."
"Omlouvám se za to, co jsem řekla. Nechtěla jsem...já-"
"To jsi nebyla ty. Nezlobím se."
"Všem přidělávám jen trápení."
"Už je to za námi."
Spodní ret se jí zachvěl a poté se z jejích očí spustil vodopád slz.
"Nikdy bych nedokázala někomu z vás ublížit. Vám ne-"
Všichni jí utěšovali až se nakonec tolik sebrala, aby si utřela slzy a věnovala jim váhavý úsměv.
"Tak je to správně. Už jsi toho naplakala dost. Měla by si zase začít žít jako dřív."
"Po tom všem si nejsem jistá jestli dokážu být zase jako dřív. Ani tím kým jsem vlastně byla."
"Tak s tím ti můžeme pomoct. Pojď s námi."
Byla zase v jednom ze svých krátkých pyžam a bosá, tak jí Edward zvedl na ruce a společně se vydali k jejím rodičům. Ti byli sice ze začátku trochu překvapení, ale rychle je pustili dovnitř. Z nápadu ukázat Belle jaká byla, aby se s tím vyrovnala byli nadšení.
"Nevěděla jsem, že jste natočili tolik videí."
"Jsi naše jediné dítě a my jsme chtěli mít co nejvíce památek na tvoje dětství."
Rose vložila disk do přehrávače a za chvilku se objevila na obrazovce ona jako mladá a v rukou držela miminko v růžové zavinovačce.
"Bellinko, usměj se na tatínka do kamery."
Miminko se zavrtělo a pak otevřelo očička.
Všichni okouzleně zavzdychali.
"To jste neviděli ještě mimino?"
"Vidíš se vůbec? Jsi jako malý andílek."
Malá Bella se zadívala na svoji matku a pak pomalu otočila hlavičku a zadívala se do záběru. Očividně na svého otce a usmála se.
"Už od malička sis uměla omotat otce kolem prstíčku. Od té chvíle ti nebyl schopný říct ne. Zkrátka jasná tatínkova holčička."
Bella se usmála a dál hleděla na obrazovku, kde se záběr změnil.
Byla tam ona jako malá roztomilá holčička u narozeninového dortu. Na dortu byli tři svíčky.
"Něco si přej a sfoukni svíčky."
Dívenka poslechla a zavřela oči. Poté lehce sfoukla svíčky a všichni jí tleskali.
"Co sis přála, holčičko?"
Dimitrij se objevil v záběru a zvedl svojí malou dcerušku.
"Podívej, soudruhu. Pořád jsi stejný fešák."
Dimitrij se jen usmál, ale nijak to nekomentoval.
"Abych měla nějakého kamaráda."
Dimitrij se jen smutně usmál a dal jí polibek do vlasů.
"Co takhle si rozbalit dárky?"
"Tak jo."
"První ode mě!"
Davem se protlačil Abe Mazur a dal oslavenkyni polibek do vlasů.
"Ta největší krabice."
Dívenka se usmála a vyskočila na židli a pak přeskočila na krabici a začala z ní zuřivě strhávat balící papír. Poté skočila dovnitř a nadšením začala vřískat.
"To je boží."
"Co jsi jí dal, tati?"
"Uvidíte-"
Ozval se zvuk motoru a všichni napjatě čekali, co se stane. Najednou se bok krabice roztrhl a ven se vyřítila usměvavá Bella na dětské terenní čtyřkolce.
"Tati, to si neměl. Kdo jí teď bude nahánět?"
"To už je vaše starost. Vy jste rodiče."
"Děkuju, dědečku. To je ten nejlepší dárek."
"Jsem rád, že máš radost, ale jezdi opatrně. Nechci, aby se ti něco stalo."
"Neboj se."
"Hned druhý den jsi spadla a zlomila sis ruku."
"To jsem celá já."
Video přeskočilo na další, kde byla Bella ukrytá za rohem akademie a sledovala otce, jak se baví s Albertou. Usmála se do kamery a vrhla se s bojovým křikem na svého otce. Ten jí s úsměvem chytil a za nohy zvedl do vzduchu. Smál se jejímu naštvanému pohledu.
"To není fér. Jednoho dne tě dostanu."
"Samozřejmně."
"Mami! Táta se mi směje!"
"Tak, Dimko, netrap jí a polož jí."
Oba se zasmáli jejímu naštvanému pohledu. S jejím rudým obličejem a rozcuchanými vlásky to byla vtipná kombinace. Obrátil jí zpátky a postavil jí na nohy.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na dalším disku byla Bella asi šesti letá. Měla na sobě malou školní uniformu u které si furt tahala sukýnku dolů. Vlásky měla rozpuštěné až na pár pramenů, které měla vzadu sepnuté černou mašlí.
"Fakt musím mít tuhle hrůzu na sobě?"
"Je to školní uniforma. Musíš ji nosit."
"Ty si v ní taky trpěla, co? A já teď musím trpět taky, aby si v tom nebyla sama."
"Přesně. Rodiče jsou od toho, aby mučili svoje malé dětičky."
Rose přešla do záběru a začala jí upravovat. Dimitrij, který to točil zabral do záběru její pozadí. Rose se s úsměvem otočila a zasmála se.
"Ještě chvilku mi takhle soustředěně hypnotizuj zadek a jednu ti střelím za mravní kažení mládeže."
"Ježiš, fuj! Nechte si to na jindy!"
Otočila se, aby se na to nemusela dívat a zahleděla se do dálky. Poté se rázně vydala přes trávník. Dimitrij jí sledoval a oba čekali, co jde dělat. O kus dál byl hlouček kluků, kteří mezi sebou postrkovali malého chlapce.
"Tehdy jsi poprvé poznala Russella a od té doby jste kamarádi."
Malá Bella přešla k hloučku kluků minimálně o dvě hlavy větší než ona sama a dala si ruce v bok.
"Necháte ho na pokoji?!"
"Sklapni, Zázraku. Na nic jsme se tě neptali."
"Počítám do tří. Pokud odsud nevypadnete, tak vám tak zrasím ksichty, že budete rádi, když vás vlastní matka pozná!"
"To je tedy slovník na takového prcka!" Emmett se prohýbal smíchy. Tahle Bella se mu líbila.
"Tebe se tak budeme bát, pusinko."
"Raz-"
"Odprejskni."
"-dva-"
"Něco jsem řekl!"
"-tři-"
Ohnal se po ní rukou, ale ona se sehnula a chytila ho za ruku. Silně mu s ní škubla až se ve vzduchu přetočil a dopadl tvrdě na záda.
"Odprejskni, skrčku, nebo toho budeš do konce života litovat."
Kluci se vyděšeně stáhli do bezpečné vzdálenosti. Bella dupla svojí drobnou nožičkou obutou v černých lakovaných střevíčkách směrem k nim a oni se vyděšeně rozprchli.
"Vidíš jí?"
"Jsem na ni pyšný. Konečně se jim postavila."
Rose se usmála do kamery a otočila se na Bellu. Ta pomohla chlapci před sebou ze země na nohy.
"Jsi v pořádku? Těch pitomců si nevšímej stejně jako já. Jsou to tupci bez mozku."
"Díky. To jsi nemusela."
"Ale musela. Tohle si nemůžou dovolovat."
Chlapec, který byl jen o hlavu větší než Bella se na ní usmál a napřáhl k ní ruku.
"Russell Swan."
"Isabella Belikov, ale stačí jen Bella."
Stiskly si ruce a usmáli se na sebe.
"Proč ti říkal "Zázraku"?"
"Protože jsem ta "slavná dceruška Zázračných Strážců", tak proto."
Ve vzduchu udělala uvozovky a tvářila se u toho tak směšně, že se musel zasmát.
"No jo vlastně. O tobě jsem už slyšel. To jsi opravdu ty?"
"Ne, ta za mnou. Jasně, že já."
"Tak to bych měl být pyšnej, že mám tak slavnou kamarádku."
"Ty chceš být můj kamarád?"
"A on někdo jím nechce být?"
Zatvářil se stejně překvapeně jako ona.
"Všichni."
"Protože se tě bojí, maličká, ale já se tě nebojím. Klidně s tebou vytřu podlahu."
Spolu se tomu zasmáli.
"Splnilo se jí narozeninové přání, soudruhu. A ty jsi tomu nevěřil."
"To jsem nikdy netvrdil."
Odložil zaplou kameru na parapet a nevšiml si, že pořád běží a natačí je.
"Co kdybychom pokračovali v tom, co jsme načali ráno?"
Rose prudce zčervenala.
"Dimitrij!"
Umlčel jí polibkem, ale s povzdechem se od ní odtáhl, když slyšel jejich dceru jak na něj volá. Běžela k němu i s jejím novým kamarádem.
"Těžko uvěřit, že jsme byli tak malý."
Bella natáhla prsty a zlehka přejela po obrazovce.
"Poprvé u ředitelky na koberečku?"
"Ty si to nepamatuješ?"
"Ne, byla jsem tam víckrát víš? Nemůžeš přece čekat, že si budu pamatovat všechny její nudné proslovy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama