Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Isabelly Vampýrská Akademie 27.kapitola

24. prosince 2014 v 12:00 | RozaBellaBelikov |  Isabelly Vampýrská Akademie
v minulém díle se událo:
Všiml si, že jí na těle naskočila husí kůže z jeho ledových prstů, ale zatím se neprobudila, což hodlal změnit. Jeho touha po ní se už nedala krotit. Musel ji mít znovu a znovu. Sice byl, jak věčně říkal Emmett, beznadějný romantik, ale i on byl muž a pevné, měkké a teplé ženské tělo, které se k němu tisklo by připravilo o sebeovládání i toho největšího světce. Byl si jistý, že kdyby samotný papež František viděl nahé tělo jeho lásky, tak by se vzdal své církve i svého celibátu!

Vtisk jí vášnivý polibek na rty a s potěšením zjistil, že mu ho začala opětovat. Když ukončil polibek, tak pomalu otevřela jedno oko zastřené spánkem a touhou.
"Spala jsem, Edwarde."
Snažila se znít naoko vyčítavě, ale věděl, že to nemyslela vážně.
"Vážně by jsi chtěla teď spát?"
Prsty jí drze přejel po zahojeném kousanci a s úšklebkem sledoval, jak se potěšeně prohnula a tiskla se k němu, jako kdyby neměl být zítřek.
"Beru to jako ne."
Na pootevřené rty jí vtiskl polibek, který pomalu prohloubil. Bella neprotestovala, přivřela pootevřené oko a plně se ponořila do polibku a do této úžasné chvíle. Edward se od ní pomalu odtáhl a přejel jí po kůži krku, hned vedle jejího řetízku a začal se věnovat kůži na jejím krku. Místo kousance jí posílalo do těla vlny horka a slastného očekávání.
"Edwarde, netrap mě-"
"Jak si přeješ."
Když se konečně po dlouhé době dostali z jejího pokoje, tak museli čelit Emmettovým narážkám a gratulacím okolí. K Belly překvapení se přidal do řad gratulantů i Alex.
"Pokud ti ublíží, Bell. Dej mi vědět a trochu mu připeču zadnici."
Na to se spolu rozesmáli a vše postupně zaběhlo do poklidných kolejí. Až na pár vyjímek. Dědeček Belly se po letech rozhoupal a požádal ženu svého srdce, Janine Hathawayovou, o ruku a ta souhlasila. To bylo poprvé v historii, kdy si nějaký vysoko postavený Moroj vzal Dhampírku se kterou měl legitimně uznaného potomka. Bella šla jako družička a k jejímu velkému nadšení dokonce ani nemusela mít podpatky. Celou dobu na sobě cítila jeho uhrančivý pohled, který jí uváděl do rozpaků.
Další den Edward hledal Bellu venku, protože mu řekla, že má trénink, ale nikde jí nenašel.
"Hledáš Bellu?"
"Rose. Jak to děláte, že chodíte jako duch?"
"Nijak, to ty jsi myšlenkami mimo."
"Asi ano. Kde je teda Bella?"
"Na tréninku."
"Na jakém?"
"Pojď se podívat, za chvilku začínají. Bude se ti to líbit."
Odvedla ho k tělocvičně a oba se nenápadně protáhli dovnitř. K Edwardově překvapení tam bylo spoustu trampolín s držátky.
"Na co to je?"
"Na cvičení zvané "jumping". Psst."
Pozorně očima přejel po všech přítomných. Byli tu všechny dhampírské novicky, ale i spoustu noviců. To ho překvapilo.
"Ticho tady bude."
Hlas Belly ho vrátil do reality. Překvapeně se díval, jak došla k jediné trampolíně vepředu, která byla otočená čelem k ostatním.
"Ona tyhle tréninky vede."
Připevnila si pořádně mikrofon a stoupla si doprostřed trampolíny.
"Slyší mě všichni? Dobře. Tak dámy, pořádně se do toho opřete, ať vám skáčou prsa a chlapci se mají na co dívat."
Všichni se rozesmáli a Bella pomocí dálkového ovladače pustila hudbu.
"Ááááá, jedeme. Houpeme......"
Překvapeně se díval, jak všichni bez řečí dělají, co jim řekla.
"...paty....a teď špičky....dobře...nezapomeňte na úsměvy, dámy.....houpem....a špičky....dupeme!... paty..... kombo!....špičky....a do kola.....a ještě jednou...a paty....do kola...a teď na druhou stranu.... váha.....houpem... a dupeme! Pořádně se do toho opřete! Nedám vám pokoj dokud se nepozvracíte! Paty..špičky... kombo!...váha....a běh....dupeme! Kolena pořádně nahoru! Neflákáme se!"
"Nikdy jsem nic takového neviděl."
"To byl nápad Belly, našla video na tohle cvičení na netu a zaujalo jí to. Tak to začala cvičit sama. Později se k ní přidalo pár děvčat a nakonec i pár chlapců, kteří hledali záminku k okukování děvčat. Je to překvapivě děsně populární."
"...běh...kolena hezky nahoru...to platí i pro vás, pánové! Zvedejte ty nohy!.....opřeme se....a teď houpem....dobře...špičky... hezky ze široka...a zase k sobě....paty....ze široka...kombo....a tempo!"
Na ostatních bylo po čase vidět, že už jedou z posledního, ale Bella pořád mohla a ještě na ně zvládala křičet pokyny. Tváře měla zarudlé, vlasy v copu jí létaly kolem zpoceného obličeje a na jejím těle se perlil pot. Fascinovaně jí pozoroval a hlavou se mu míhaly vzpomínky na Bellu v takovém stavu, jak pod ním leží a sténá jeho jméno. Rychle ty myšlenky zahnal a dál jí pozoroval.
"Dáme si krátkou pauzu, napijte se a budeme pokračovat."
Sama se napila, setřela si pot z obličeje a šla pustit jinou hudbu.
"Takže, když jsme se rozehřály, tak popojedem...houpeme....špičky...paty....váha.....a přešlapy! Jedeme, dámy! Neflákáme se, pánové! Dupeme! Ty kolena nahoru! Opřete se do toho!"
"Isabell, dej přestávku!"
"Co se děje?"
"Emmě je špatně."
"Dobře, tak pro dnešek konec, byli jste skvělý. Nezapomeňte se potom protáhnout!"
Všichni se radši rychle vypařili, co kdyby si to náhodou rozmyslela. Edward rychle doběhl k ležícímu děvčeti. Byla strašně bledá. Bella neváhala a po trampolínách přeskákala až k nim.
"Emmo, co je ti?"
"Není mi dobře."
"Budeš v pořádku. Edwarde?"
"Je jen slabá, nic nejedla. Pořádně se vyspí, nají se a odpočine si a bude jí dobře."
"Dobře. Vezmu tě na ošetřovnu."
"Pomůžu ti."
Zvedl bezvládnou dívku do náruče a společně se vydali na ošetřovnu, kde jim řekli, že Emma má nejspíš problémy s anorexií, ale že ji z toho rychle dostanou.
"Kde ses tam vzal, Edwarde?"
"Tvoje máma mě vzala podívat se na tebe."
"Ty jsi mě viděl?"
"Byla jsi úžasná, Bello. Stále mě nepřestáváš udivovat."
Věnovala mu stydlivý úsměv a pak se potichu pokusila připlížit k otci. Skoro se jí podařilo ho dostat, ale stejně skončila na zádech.
"Smůla, Bello. Příště."
Vrátila se zase k Edwardovi a věnovala mu úsměv během kterého se ho chytila za ruku. Pozvedl jejich spojené ruce a věnoval jí drobný polibek na klouby na ruce.
"Pojď se mnou."
Odvedl je na jejich oblíbené místo u sochy mladé královny Alexandry, kde jí posadil a sám si před ní klekl.
"Co se děje, Edwarde? Jsi hrozně tajemný."
"Isabello Vasiliso Belikov, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou odteď už navždy?"
"Ano, žádný čas s tebou nebude dost dlouhý."
"Tak začneme s nekonečnem."
Na prst jí navlékl nádherný prsten. Zamyšleně si ho prohlížela.
"Je krásný, Edwarde."
"Patřil mojí matce. Vše co mám, dávám tobě. Nefunguje to přesně tak?"
"Ano, ale-"
"Chci, aby si ho nosila."
"Budu ho opatrovat jako oko v hlavě, Edwarde."
Věnovala mu polibek a uvelebila se mu v náručí.
"Jak dlouho jsi to plánoval?"
"Dlouho. Bál jsem se, že mi dáš košem."
"Proč bych ti měla dávat košem?"
"Netvářila ses nadšeně, když jsi nás tu poprvé viděla."
"Měla jsem k tomu důvod."
"Vím."
"Myslíš, že Alice to už viděla?"
"Stoprocentně. Abych byl upřímný, tak se divím, že tu ještě není, aby mohla začít plánovat."
"To to bude tak hrozné?"
"Horší."
"Bello! Edwarde!"
"My o vlku..."
Alice k nim celá usměvavá doběhla a oba objala.
"Blahopřeju! Já mám takovou radost! Musíme začít plánovat, nic nesmíme opomenout..."
"Alice, dýchej. Uklidni se. Máme času dost."
"Dobře, vy se tu klidně objímejte, ale já mám moc práce."
"Máš volnou ruku."
Alice spokojeně vypískla a rychle odběhla než si to stihne Bella rozmyslet.
"To jsi neměla."
"Proč? Udělá jí to radost a mě tyhle věci nikdy moc nezajímali. Je mi jedno jakou budu mít kytku, jaký šaty...i kdybych měla mít kilometrovou vlečku, je mi to jedno. To důležité na mě bude čekat před oltářem."
"Jsem pro tebe důležitý?"
Zašeptal jí do rtů, s tělem přitisknutým na jejím.
"Ani nevíš jak."
Vtáhl jí do spalujícího polibku a pak spokojeně pozorovali noční oblohu.
"Alex je poslední dobou nervózní."
"Morojové skládají zkoušky. On, Becky a Destiny se učí spolu a je to s nimi k nevydržení. Tak jsem jim řekla, že v mysli jsem s nimi a že věřím, že to dokážou. Ví, že pokud budou potřebovat moji pomoc, jsem tu pro ně, ale víc toho nezvládnu. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť dobrá v uklidňování a utěšování. Opravdu věřím, že to zvládnou."
"Zvládnou to, Alice to viděla."
"Opravdu? Jak to?"
"No, popravdě viděla tvoji budoucnost, kde to budeš dlouho a důkladně slavit."
"Aha. To je nejspíš pravda. Něco takového se musí pořádně zapít."
"Ano, proto Alice už plánuje spolu s ředitelkou ples pro absolventy."
"Sakra!"
"Neboj, nebudeš mít boty na podpatku."
"Její jediné štěstí. Nejspíš bych si na tom zlomila nohu."
"Zlomila a proto Alice od toho nápadu ustoupila."
"Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale je dobře, že vidí budoucnost. Nevím, jak bych se jí to snažila vymluvit."
"Těžko a nepovedlo by se ti to."
"Fakt díky za důvěru, budoucí manželi. To se dělá? Svojí ženu by jsi měl přece ve všem podporovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama