Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Osudové setkání 2

23. dubna 2015 v 9:32 | RozaBellaBelikov |  Osudové setkání
v minulém díle se událo:
"Až jednou vyroste, tak z ní bude nádherná žena. Už teď je krásná."
"Je to ještě dítě."
"Zatím, ale tím nebude navěky. Má ten nejkrásnější úsměv, co jsem kdy viděl."
"To má."
"Jednou jí budou muži ležet u nohou."

Věděl, že má Ivan pravdu, ale dokud na to nemyslel, tak ho to neštvalo. Nelíbila se mu představa, že by Rose měla mít kolem sebe nějaké muže. Konkrétně jiné než jeho. Kde se tohle vzalo netušil.

Květen 2007, Baia, Rusko
Dnes si vzal podle přání babušky Yevy volno a přijel domů na celý víkend. Nevěděl proč a babuška mu nechtěla nic říct. Jen, že je to překvapení.
Ráno volal k jeho překvapení Abe a dal se do řeči s jeho matkou. Ta se poté spokojeně usmívala a odmítala mu říct, co se děje. Když už se na ně chtěl obořit, tak zaslechl venku u domu auto a všiml si, že se babuška usmívá.
"Překvapení právě dorazilo."
Po chvilce se dveře otevřely a v nich byl Abe Mazur a v závěsu za ním...je to možné?
"Rose?"
"Dimitrij!"
Než se vzpamatoval, tak ji měl v náručí. Neuměl si to představit, ale najednou se cítil neuvěřitelně spokojený. Spokojeně ji k sobě přitiskl a vdechl vůni jejích vlasů. Nikdy by to nahlas nepřiznal, ale stýskalo se mu po ní.
"Co tu děláš? Já myslela, že si strážce Ivana. Nebo on je tu s tebou taky?"
"Ne. Mám volno a opravdu jsem jeho strážce. Ale co tu děláš ty?"
"Překvapení."
Pobaveně se na ni podíval, ale jen to odmávla. "Později."
Poté se dala do přivítání s ostatními. Vyobjímala se i s malým Paulem. Když se všichni náležitě přivítali, tak se Rose dala do vyprávění o škole, o přátelích a o Lisse. Co spolu vyvádí a tak a taky o jejím bratrovi, který je pořád škádlí a pořád jí cuchá vlasy, což nemá ráda. S úsměvem ji poslouchal a celou dobu ji pozoroval. Byla úchvatná.
"Dimitrij?"
Překvapeně se otočil na jejího otce.
"Můžeme si promluvit?"
"Jistě."
Šli kousek stranou a Abe spustil.
"Jak jistě od mladého prince Zeklose víš, bude královský ples."
"Ano to vím. Pořádá ho Ivan. Bylo mi divné, že mi na tu dobu dal volno."
"Mluvil jsem s ním a všechno mu vysvětlil. Dovolil to jen proto, protože měla přijet Rose."
Teď mu to konečně došlo. Proto se Ivan, tak záhadně usmíval a ty jeho řeči...on to věděl!
"Jde o to, že Ivan pozval i Rose s doprovodem. O tom Rose nechtěla ani slyšet a když jsem jí navrhl, že bude mít sebou aspoň strážce, tak to zamítla ještě rychleji. Dimitrij, vím, že u dvora je bezpečno, ale Rose je moje jediná dcera a chci ji mít v bezpečí. Vím, že až bude Strážce, tak v bezpečí bude málokdy, ale pokud můžu udělat něco pro její bezpečí, udělám to."
"To chápu. Co to má, ale společného se mnou?"
"K tomu se dostávám. Chtěl bych tě poprosit o laskavost."
"Poslouchám."
"Chci, abys Rose dělal doprovod a zároveň ochranku. Ivan o tom ví a souhlasil s tím."
"Udělám to moc rád, ale nerozumím tomu."
"Rose je moc krásná mladá dívka, jak sis určitě všiml."
"Všiml."
"A bude tam mnoho mladých královských, který by si na ni mohly dovolovat. Pokud, ale uvidí, že přišla s tebou nebudou jí obtěžovat. No a znáš ji. Dřív koná než myslí. Vím, že by se dokázala ubránit, kdyby na ni něco někdo z nich zkusil, ale..."
"Chápu."
"Děkuji ti, Dimitrij. Ten ples je za dva dny, takže zítra nám budeš dělat s Rose doprovod do nákupního centra, aby jste oba měli pěkné šaty."
"Ale.."
"O to se nestarej. Zítra tě vyzvedneme."
Oba se nenápadně vrátili zpět a dělali jakože nic.
"A co ty, Paule? Tak dlouho jsem tě neviděla. Zase jsi o pořádný kus vyrostl. Bude z tebe velký chlap jako z Dimitriho."
"To doufám. Už jsem nastoupil na akademii a každý mě tam s ním srovnává."
"Ani mi nemluv. U nás na akademii mě zase každý srovnává s mojí matkou. Někdy je to docela otravné. Ale časem se s tím prostě smíříš."
Strávili tam ještě nějakou chvíli než se Rose s úsměvem otočila na Dimitriho.
"Doufám, že si se mnou dáš zítra zápas. Chci, abys viděl, jak jsem se zlepšila."
"Jasně, teď, ale bež ať táta nečeká."
Usmála se a všem mávla než nastoupila do auta a s otcem odjela.
ooOoo
Ráno už na ně čekal před domem a když přijeli, tak byl posazen naproti Rose, která se sice usmívala, ale nevypadala nadšeně.
"Copak?"
"Nákupy."
"Každá dívka miluje nákupy."
"Každá možná jo, ale žádná nemá za tátu Abeho Mazura. Tomu není nic dost dobré, takže je mi jasné, že si ze mě dneska udělá oblékací panenku."
Dimitrij se zasmál a smířlivě ji pohladil po koleni.
"Rozo, uklidni se. Budu tě chránit."
Rose se usmála a stiskla mu ruku.
"Myslím, že to budu potřebovat. Dneska určitě."
Když si všiml pohledu jejího otce, tak ruku zase stáhl. V centru strávili několik hodin než jí vybrali šaty. Její otec si vydupal dlouhé i přes její protesty. Když nakonec vyšla, tak její otec byl spokojený a ihned je odsouhlasil. K jejímu sklamání ji Dimitri neviděl, protože on si zase skoušel oblek. Když už konečně k velké spokojenosti Rose odjížděli, tak bylo pozdě odpoledne.
"Tati, slib mi, že k tomuhle mě už nikdy nedonutíš."
"Copak, Kiz? Jsi unavená?"
"K smrti utahaná."
Oba se na ni usmáli, ale ona je ignorovala. Poté k Dimitriho překvapení skončila její hlava na jeho rameni. Spala tak tvrdě, že ji musel vynést z auta a uložit ve své postely. Ihned, jak se dotkla polštáře, tak se k němu přitulila a spokojeně vydechla. Nikdy tomu nepřišel na kloub, proč se vždy tak tulí k jeho polštáři. Jednou se jí na to bude muset zeptat.
ooOoo
Další den byl jak na trní, když už se pomalu blížil čas, kdy sem měli přijet, bylo to s ním skoro k nevydržení.
"Dimko, uklidni se. Je to jen ples a na ten jdeš s Rozou, tak co vyšiluješ?"
Chtěl jí něco odseknout, když se dveře otevřely a vešel Abe se svojí dcerou zavěšenou mu v rámě. Dimitrij v tu chvíli zapomněl dýchat. Byla tak krásná. Zdála se jakoby ani nebyla skutečná.
Rose přešla k děvčatům a ty obdivovaly její šaty.
"Rose, jsi tak krásná."
"Myslíš? Já nevím, Sonyo. Není to moc?"
"Ne, je to akorát. Koukni na Dimka. Ten z tebe přestal i dýchat."
Rose se váhavě podívala na Dimitrije, který tam jen nehnutě stál. Musela uznat, že v tom obleku byl nádherný. Pomalu k ní přešel a usmál se na ni.
"Rozo, jsi tak.."
"Blýskavá? To je to jediné, co mě při pohledu na ty šaty napadá."
"Měl jsem na mysli nádherná."
Sklopila zrak a začervenala se, což přitáhlo jeho pozornost.
"Přeháníš."
"Jak myslíš."
Nabídl jí rámě a vedl jí k autu. Rose se ještě rychle se všemi rozloučila a už jeli ke dvoru. Tam na Rose dopadl stres, ale jen jí pohladil po ruce, kterou měla na něm položenou. Usmála se a s hlubokým nádechem vešla s nimi do velkého sálu.
Všiml si, že mnoho královských nemohlo z Rose odtrhnout zrak, ale jeden jediný jeho pohled je odradil. Abe měl pravdu. Když byla s ním, tak si na ni žádný královský nedovolil. Nikdo z nich ji neoslovil. Nikdo kromě Ivana samozřejmně.
"Krásný večer, že, malá bojovnice?"
"Ivane."
Rose se mu vykroutila a pevně Ivana objala.
"Taky tě rád vidím. Musím uznat, že se nedivím, že si tě Dimko, tak moc hlídá."
Jen se začervenala a nic neřekla.
"Jak roztomilé. Sluší vám to spolu."
"Ivane..."
"Klid, Dimitrij, dýchej. Nebude ti vadit, když pozvu tvoji společnici na parket?"
"Ivane, to není dobrý nápad. Neumím moc dobře tančit a tyhle šaty nejsou zrovna vhodné."
"Proč by nebyli?"
"Protože jsem ráda, že se v nich jakš takš pohybuju."
"Neboj, malá bojovnice. Nenechám tě upadnout. Dimitrij by mi to neodpustil."
Dimitrij si povzdychl a vložil její ruku do jeho. Věděl, že když si Ivan něco umane, tak je hrozný. Ten se spokojeně usmál a už vedl trochu nervózní Rose na parket, kde dodržel slovo a tančil s ní pomalu a opatrně.
"Dnes jsi naprosto okouzlující, Rose."
"Děkuju."
"Je to pravda. Žádná žena v tomto sále se ti nevyrovná a každý muž by tě chtěl pro sebe. Cítím jejich lačné a vražedné pohledy."
"Zajímavá kombinace."
"Lačné pohledy na tebe a vražedné na mě."
Zasmála se a Ivan se pousmál.
"Kdyby z tebe nebyl Dimitrij tak vedle, zkusil bych to na tebe."
"O čem to mluvíš?"
"To je tajemství."
"Ivane.."
"Nedívej se, tak na mě, malá bojovnice. Dimitrij je přítel a tohle tají a tak to jako jeho přítel budu tajit taky dokud se nerozhoupe."
"Dobře, nebudeme se o tom bavit. Povídej mi o sobě. Dlouho jsem tě neviděla."
"Na to bych se měl spíš ptát já tebe, ale vzhledem k tomu, že o všem co děláš vím, bylo by to zbytečné."
"Jakto že víš?"
"Dimitrij. Vyzvídá u tvého otce, jak se ti daří a mě to pak tlumočí."
"Takže mě sledujete. Hezké."
"Jsem rád, že to bereš takhle. U mě nic zajímavého není. Přítelkyni nemám a nudnýma královskýma povinnostma tě zatěžovat nebudu."
Spolu se zasmáli a dál tančili. To z dálky sledoval Dimitrij, kterému se nelíbilo, jak spokojeně spolu ty dva vypadali, když tančili a povídali si spolu. Všiml si lačných pohledů královských, kteří se chystali přebrat ji Ivanovi, protože viděli šanci. Odvést ji od něj si nedovolili, ale od Ivana jim to nepřipadalo tak těžké. Několik odvážlivců, co se na něj podívali odradil pohledem a zbytek odradil její otec, který si ji od Ivana převzal na další tanec.
Cestou k němu si Ivan převzal od číšníka skleničku a přešel k němu.
"Dneska je Rose královnou večera. Musíš být pyšný, že je tu s tebou."
"Dělám jí jen ochranku, za což ti mimochodem děkuju. Víš, že nemám tyhle akce rád. Raději bych stál mezi ostatními Strážci."
"A to zase ne. Měl by ses jednou za čas bavit a vím, že ve společnosti malé bojovnice se cítíš šťatný, ikdyž to nepřiznáš."
"O čem jste se bavili?"
Ivan se na něj se širokým úsměvem otočil a přestal sledovat Rose, která se ve společnosti svého otce bavila s nějakým jeho známým.
"To se mi snad jen zdá. Velký Dimitrij Belikov žárlí."
"Ivane, neříkej mi tak."
"Dobře, dobře. Nic závažného. Ptala se jak se mám, já se zase ptal jí jak se má a takový věci."
Dimitrij přikývl a napil se. Na to čekal Ivan a ve chvíli, kdy pil řekl : "Ptala se i na tebe."
Dimitrij vyprskl pití a podíval se po něm.
"Cože?"
"Jak říkám. Ptala se na tebe a snažila se nečervenat. Mimochodem neúspěšně."
"Co jsi jí řekl?"
"Co by? Že se máš dobře, že už jsi zabil tři Strigoje a tak."
"A ona?"
"Teď se dostáváme k tomu zajímavému. Víš jak se najednou rozmohla tvoje přezdívka s ruským bohem?"
"Co to s tím má společného?"
"No, řekl sem Rose o těch Strigojích a ona na to, že vždycky říkala, že když bojuješ, tak jsi bůh a pak se začervenala a snažila se tvářit jakože nic neřekla. Tak mi to došlo. Ta přezdívka se rozmohla díky ní. Pro ni jsi bůh, Dimitrij."
Rychle se od něj odvrátil, aby nevěděl, jak ho to rozhodilo.
"Tady vás dva mám. Neřešíte doufám nic vážného, že ne?"
Oba jí odsouhlasili, že ne a Rose spokojeně vydechla a schovala se u Dimitriho boku. Ten jí k sobě přitiskl a věnoval jí tázavý pohled.
"Otec řeší se svým známým nějaké nudné věci a tak jsem se zdejchla a vydala se vás dva hledat a toho využilo pár odvážlivců, aby mě oslovili. Slušně jsem se vymluvila a utekla. Ještě chvilku a někoho bych někam kopla."
"Koho a kam?"
"To bys rád věděl, Ivane."
"Rád bych to viděl. V těchto šatech si nechtěla tančit, ale někoho nakopnout by jsi chtěla? Jak by jsi to udělala?"
"Normálně. Povytáhla je a pak...prásk!"
Ivan se rozesmál a Dimitrij zadusil smích v jejích vlasech.
"Tvůj otec měl pravdu. Opravdu tu dnes kromě tvého doprovodu dělám i ochranku."
"Mě chráníš před nimi?"
"Spíš jak na to tak koukám, tak je před tebou."
"Velmi vtipné, Dimitri."
Hravě ho plácla do hrudi, ale nejevila žádnou snahu se od něj odtáhnout.
"Podívejme se na ně. Škádlí se jak manželé. Rozkošné."
Zatímco se Ivan smál, tak se oba odvrátili, aby na nich nešly vidět rozpaky.
"Co tu ještě stojíte? Vždyť vy jste spolu ještě ani nebyli tančit! Takhle to nejde! Šup šup, ať už jste tam!"
"Ivane,..."
"Pokud to nepůjde po dobrým, půjde to po zlým."
"Ty by jsi nám to chtěl přikázat? Ivane, nemůžeš nás s Dimitrijem nutit, abychom šli tančit. Až budeme chtít, tak půjdeme."
"Moje malá bojovnice, něco o mě nevíš. Když něco chci, dostanu to. Teď mi udělejte radost a jděte tančit."
Rose se začervenala a snažila se tvářit, že tam není.
"Malá bojovnice se červená? Jak roztomilé."
Dimitrij si povzdychl.
"Rose, smím prosit?"
Jen přikývla a chytila se jeho ruky. Odvedl jí na parket a pustili se do tance.
"Nemusel jsi to dělat. Ivan tě neměl nutit."
"Vlastně já jsem chtěl. Celý večer přemýšlím, jak tě vyzvat k tanci."
"Proč jsi to neudělal?"
"Chtěl jsem, ale nedokázal jsem se vymáčknout."
"Škoda, mohli jsme tančit už mnohem déle."
Spokojeně se usmál a přitáhl si ji blíž. Po zbytek večera už se nevrátili ani k Ivanovi ani k jejímu otci. Když ples končil, tak jí odvedl k autu a všichni společně se vydali na cestu domů.
"Ivan vypadal jakoby se něčím sjel, jak moc se usmíval. Jsi si jistý, že si nic nedal?"
"Toho svinstva by se Ivan nedotkl."
"A nevypil toho moc?"
"Ne víc než obvykle. Má větší výdrž. Tím to nebylo."
"Tak to pak naprosto netuším, proč se tak šklebil."
Dimitrij věděl, proč má Ivan takovou radost, ale nehodlal jí to říct. To si s Ivanem ještě vyřídí...
Najednou se auto zastavilo.
"Co se děje? Ještě tam nejsme."
"Zůstaň v autě."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama