Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Osudové setkání 3

25. dubna 2015 v 9:38 | RozaBellaBelikov |  Osudové setkání
v minulém díle se událo:
"Ivan vypadal jakoby se něčím sjel, jak moc se usmíval. Jsi si jistý, že si nic nedal?"
"Toho svinstva by se Ivan nedotkl."
"A nevypil toho moc?"
"Ne víc než obvykle. Má větší výdrž. Tím to nebylo."
"Tak to pak naprosto netuším, proč se tak šklebil."
Dimitrij věděl, proč má Ivan takovou radost, ale nehodlal jí to říct. To si s Ivanem ještě vyřídí...
Najednou se auto zastavilo.
"Co se děje? Ještě tam nejsme."
"Zůstaň v autě."

Společně se strážcem, co řídil vystoupili z auta, aby zjistili co se děje. Najednou na auto dopadlo tělo Strážce z auta jejího otce. Překvapeně vypískla a chtěla vylézt z auta, ale Dimitrij jí přibouchl dveře před nosem.
"Dimitrij!"
"Zůstaň v autě!"
"Ale můj táta..."
"Je v pořádku."
Zahlédl Abeho, jak svým ohněm zapálil Strigoje, co se snažil dostat k jejich autu.
"Dimitri! Odvez Rose pryč!"
"Ale.."
"Vem ji pryč! Odvez ji k vám domů!"
"Nebude chtít!"
"To je jedno! Slíbil jsi mi laskavost, tak to udělej! My budeme v pořádku! Jen chci vědět, že je daleko od těch zrůd! Ráno si pro ni přijdu! Postarej se o ni!"
"Dobře."
Nasedl do auta a sledoval jak se Strážce přesunul k ostatním. Rychle zamkl pojistky a vydal se na cestu.
"Dimitrij! Co to děláš?!"
"Plním rozkazy tvého otce!"
Lomcovala klikou, ale bylo jí to prd platné.
"Proč ho posloucháš? Mohli jsme bojovat!"
"Já vím! Chtěl jsem! Poslal mě pryč s tebou! Jsi pro něj to nejdůležitější na světě!"
"Ale on je pořád moroj!"
"Moroj s ohnivou magií! Věř mu trochu! Zvládne to!"
"Jak mám bránit moroje, když mě vy dva nenecháte bojovat?!"
"Tak to není a ty to víš! Sakra, vždyť já chtěl bojovat a všechny ztrestat za to, že nám zkazili tak krásný večer, že se vůbec opovážili ohrozit tě!"
"Ubránila bych se! Naučil jsi mě bojovat!"
"Rozo, nehádej se, prosím. Vím, že by jsi to zvládla, ale přece nám nemůžeš mít za zlé, že chceme pro tebe jen to nejlepší. Sakra, Rozo, vždyť já bych pro tebe i umřel!"
"Nejsem moroj, Dimitri."
"Já vím a o to je to horší. Neměl bych tě upřednostňovat před morojem, ale něco jsem tvému otci slíbil a to taky dodržím. Ráno si pro tebe přijde a ty přečkáš noc u nás v bezpečí."
Povzdychla si a bezmocně si zajela rukama do vlasů.
"Vím, že je otec silnější než obyčejný moroj, ale stále to není dhampír. Neumí bojovat."
"Ale umí se ubránit. Bude v pořádku. Je stejně paličatý a bojovný jako ty. Ty jsi zdědila jeho bojovnost."
Pomohl jí z auta a zabalil jí do jeho saka. Přitáhla si ho blíž k tělu a zabořila do něj tvář.
"Jsi unavená a dneska jsi toho zažila hodně. Najíš se, vykoupeš a vyspíš se. Uvidíš, že pak se budeš cítit líp a pak uvidíš i svého otce. Slíbil, že ráno si pro tebe přijde."
Odvedl ji do jeho pokoje a posadil ji na postel. Poté jí pomáhal z bot.
"Dimitri, já nemám hlad. Jsem jen unavená. Asi máš pravdu, měla bych spát. Jenže nemám sebou žádné věci."
"Něco na sebe ti půjčím."
Přehraboval se chvilku ve skříni a pak jí podal tričko.
"Já se půjdu převléknout dolů. Kdyby něco, tak volej."
"Děkuju. Kde budeš vlastně spát?"
"Na gauči. Dobrou noc."
"Postel je dost velká pro oba, Dimitri."
"Vím, ale nehodí se to."
"Prosím. Nechci být dnes v noci sama."
Povzdychl si a prohrábl si vlasy.
"Dobře, později sem příjdu, ano?"
"Děkuju. Vím, že se chovám jako malá."
"Tohle bylo tvé první setkání se Strigoji. Je pochopytelné, že z toho budeš v šoku. Obvzlášť, když jsi takhle mladá."
"Díky za připomenutí. Můžu tě ještě o něco poprosit?"
"Jistě. Co by jsi potřebovala?"
"Ty šaty mají zip na zádech a já tam nedosáhnu. Myslíš, že by jsi mohl?"
Dimitri se cítil jakoby dostal kopanec do břicha botou s kovanou špičkou, ale poté přikývl a přitoupil k ní. Zlehka jí odhrnul vlasy dopředu a neodolal pokušení pohladit je, poté jí lehce pohladil po odhalené kůži a jemně uchopil zip. Slyšel jak nedočkavě zadržela dech.
Pomalu s ním sjížděl dolů a přitom se snažil myslet na cokoliv jiného než na hladkou mandlovou pokožku, která ho přímo sváděla k dotykům. Snažil se uklidnit svoje srdce, ale když zjistil, že Rose nemá žádnou podprsenku a že zapínání končí až u jejího pozadí, šlo jeho ovládání do háje a on neodolal. Lehce jí pohladil po holých zádech. Když si uvědomil, co udělal, tak ruku stáhl jakoby se popálil a rozpačitě ustoupil.
"Děkuju."
"Kdyby něco, jsem hned dole. Dobrou noc, Rozo."
"Dobrou noc, Dimitri."
Rose se převlékla a zalehla. Trvalo to dlouho, ale nakonec upadla do neklidného spánku. Tak ji našel o něco později Dimitrij, který jí šel zkontrolovat. Nelíbilo se mu, že Rose trápí zlé sny, ale nevěděl, co udělat. Chvilku přemýšlel, ale nakonec se rozhodl a šel ji uklidnit. K jeho překvapení sebou přestala házet, když se jí dotýkal a byl jí nablízku. Přemýšlel jestli by měl nebo ne a nakonec se s povzdychem složil na postel vedle ní. Ihned se k němu přivinula a se spokojeným povzdychem upadla do klidného spánku. To ho naprosto šokovalo.
Nečekal, že by někdy tohle udělala, ale jedna část jeho mozku mu přikázala, aby se v tom nerýpal a prostě si to užíval. Rozhodl se poslechnout a tak se pohodlně uvelebil a usnul taky.
ooOoo
Ráno ho čekal docela velký šok. Nejen, že se probudil ve svojí postely s Rose po boku, ale ještě byli na sebe natisklý jako kdyby na tom záležel jejich život a jejich končetiny byli do sebe zapletené.
Rose spokojeně spala s obličejem zabořeným do jeho hrudi. Její krásné vlasy byli rozprostřené po jeho polštáři a pevně ho objímala. On si ji k sobě tiskl za holé boky, protože jeho triko se jí během spánku vyhrnulo pod prsa. Snažil se na její odhalenou kůži nezýrat a radši pokračoval v průzkumu.
Jako by těch překvapení a šoků nebylo málo, tak zjistil, že má svoji nohu vklíněnou mezi její hladká stehna a ona ho jednou nohou objímá kolem boků.
Snažil se uklidnit, ale jeho srdce zběsile pumpovalo rozžhavenou krev jeho tělem a připadalo mu skoro nemožné se ovládat a nevrhnout se na to lákavé a žensky měkké tělo, které se k němu tak bezelstně tisklo.
Nakonec se s vypětím všech sil ovládl, ale z postele nevylezl. Cítil se kvůli tomu špatně, ale ne zase tak aby jí opustil. Proto si dovolil užívat si tuhle blízkost tak dlouho jak to bude jen možné. Jejich těla do sebe pasovala jakoby byli stvořeni jeden pro druhého a jemu se to líbilo. Proto znovu zabořil obličej do jejích voňavých vlasů a spokojeně vydechl. V tuhle chvíli nezáleželo na tom, že je večer napadly Strigojové a její otec ho donutil obrátit se zády ke svým zásadám jen proto, aby ochránil ji. Přestože nebyla morojka, ale dhampírka. V tu chvíli byl svět velice krásným místem a on si to chtěl náležitě užít.
Rose se vzbudila asi o hodinu později, což ho nepřekvapilo. Nikdy nebyla ranní ptáče. Byla překvapená a když jí došlo jak to leží, tak její tvář ozdobil ruměnec. Přišlo mu to roztomilé a chtěl něco říct, ale překvapila ho babuška Yeva, která jim zabušila na dveře, že musí vstávat, protože se musí nasnídat než přijede její otec.
"Takže je v pořádku."
"Já ti to říkal."
"No jo no," zabručela a pak mu věnovala krásný úsměv.
Chvilku ho pozorovala a pak si povzdychla a začala se z toho objetí vymotávat. Neochotně ji tedy pustil, protože mu bylo jasné, že ji jednou bude muset pustit.
"Jak ses vyspala?"
"Ze začátku se mi nespalo moc dobře, ale pak najednou ty špatné sny zmizely a spala jsem klidně."
"To jsem rád. Když jsem přišel, tak jsi sebou hrozně házela, takže jsem u tebe zůstal nakonec přes noc. Teď by ses, ale měla obléknout. Karolina ti připravila nějaké svoje věci ze kterých vyrostla. Snad ti to bude. My budeme dole."
Rychle opustil pokoj a za dveřmi si vydechl. Nakonec to dopadlo docela dobře. Mohlo to být horší.
"Krásná noc, že, Dimitrij?"
"Karolino..."
"Co? Nic jsem neřekla."
"Co všechno víš?"
"Jen to, že si velkou část noci strávil v posteli vedle Rose."
"Byla rozrušená po tom útoku."
"Já ti to neberu, ale vypadaly jste spolu tak krásně a spokojeně."
"Kdo všechno to ví?"
"Všichni, ale neboj. Nechají si to pro sebe, protože mají strach z Abeovi reakce."
Sešel na snídani a vyslechl si pár připomínek než mu dal konečně pokoj. Později sešla i Rose. Snažil se na ni nezírat, ale nebyl si jistý jestli se mu to povedlo.
"Ahoj, všichni."
"Rose, vypadáš krásně."
"Děkuju a děkuju i tobě, Karolino. Ty věci jsou krásné."
"Nech si je. Sluší ti."
"Ale to přece nemůžu."
"Vezmi si je. Já už je stejně nezapnu přes prsa a je škoda, aby tak krásné šaty od Dimka vysely ve skříni."
"Ty máš od Dimitirije? To nemůžu přijmout."
"Nesmysl. Dimitrijovi to vadit nebude, že ne?"
"Vůbec ne. Když ti je Karolina dává, tak si je vezmi. Sluší ti to."
Začervenala se a rukama přejela po světle modrých šatech s černou stuhou pod prsy.
"Tak teda dobře. Přesvědčily jste mě, ale trvám na tom, že na oplátku ti můžu koupit nové šaty do kterých se ti prsa vejdou."
Karolina se usmála a objala ji.
"Pokud tě to přinutí si tyhle nechat, budu jen ráda. Děkuji."
Poté se pustili do snídaně během které jim vyprávěly události večera. Co se stalo v pokoji bylo tabu.
Během snídaně se objevil i Abe a Rose okamžitě vyletěla ze židle, která za ní s rachotem spadla a vrhla se mu do náruče. Ten jí se smíchem objal a nechal jí, aby mu zabořila obličej do obleku.
"Jsem rád, že jsi v pořádku, holčičko. Věděl jsem, že když tě svěřím Dimitrijovi, tak budeš v těch nejlepších rukách."
Dimitrij nenápadně umlčel Victorii, protože ta se už nadechovala k nějaké vtipné odpovědi.
"Neměl jsi nás posílat pryč, baba. Měla jsem o tebe strach. Kdyby Dimitrij nezamknul auto, tak jsem mu utekla za jízdy. Bylo to nezodpovědné. Poslat nejlepšího strážce, aby chránil dhampírku a budoucí strážkyni. Na co jsi myslel?"
"Na to, abys byla v bezpečí a to se taky stalo. Nikomu se nic vážného nestalo a dokonce jsou plni elánu a i přes těch pár modřin a trochu unávy by se hned zase vrhly do akce."
"To není legrace, tati."
Abe se jen usmál a schovívavě ji pohladil po vlasech.
"Všechno v pořádku, Dimitrij?"
"Bez problémů. Rose sice protestovala a musel jsem zamknout auto, ale nakonec se nechala odvést. Potom byla sice trochu v šoku, ale spíš to bylo strachem o vás."
"To jsem rád. Vidíš, Rose? Já jsem v pořádku a nemusel jsem si dělat starosti, protože jsem věděl, že Dimitrij na tebe dá pozor."
"Byl fantastický, tati. Celou noc seděl v křesle a držel hlídku."
"Opravdu?"
Dimitrij se rozpačitě podíval stranou a přikývl.
"Byla rozrušená a tak jsem jí slíbil, že zůtanu u ní, aby se nebála a klidně spala. Nakonec sice trochu neklidně, ale usnula."
"Děkuji ti, Dimitrij."
"Bylo mi potěšením."
"To jistě bylo," řekla tiše Victorie, ale Abe ji naštěstí neslyšel.
"Děkuji, Oleno, že jste se o ni potaraly. Vím, že to bylo narychlo..."
"Prosím tě. Byli jsme rádi. Rose je tu kdykoliv vítána. Nedělej si s tím starosti."
"Jak myslíš. No nic. Rozluč se, Rose. Musíme stihnout letadlo. Pokud nedorazíš včas, jak jsem ředitelce Kirové slíbil, tak tě příště nikam nepustí."
"To už jako fakticky musíme? Nemůžeme se tu zdržet ještě chvilku?"
"Dnes bohužel ne, ale můžu si promluvit s tvojí matkou a možná se mi jí podaří přesvědčit, aby si tu o letních prázdninách strávila více času."
"Fakticky?"
"Slibuju."

"Dobře, tak to budu největší svatoušek z celé akademie vampírů."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama