Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Školní ples 1/3

15. dubna 2015 v 19:10 | RozaBellaBelikov |  Školní ples
Nenáviděla školní plesy a vůbec plesy celkově. Za celý svůj život si jich užila až až, ale z tohohle se vykroutit nemohla. Chtěla udělat Edwardovi radost a tak nakonec souhlasila, že půjde. Nohu měla po střetu s Jamesem stále v ortéze. Ne, že by byla ještě zraněná, ale nechtěla riskovat, že by musela tancovat. To radši bude hrát nešikovnou zraněnou malou holku než, aby musela tančit. Jednu výhodu to aspoň mělo. Mohla si do ní schovat svůj kůl, protože ta kabelka, co jí vnutila Alice byla miniaturní a kůl se do ní nevešel.
Nepředpokládala, že by ho potřebovala, ale bez něj se cítila jako bez ruky. Vše probíhalo v klidu a nakonec se nechala Edwardem přesvědčit na jeden tanec, když koutkem oka zachytila podezřelý pohyb u dveří.
"Omluvíš mě, Edwarde? Potřebuju si odskočit."
"Je ti dobře?"
"Ale ano, jen si vážně potřebuju odskočit."
"Jistě. Počkám tady na tebe."
"Hned jsem zpátky."
Věnovala mu úsměv a vydala se směrem k toaletám. Začínala mít nepříjemný pocit, ale rozhodla se ho prozatím ignorovat a obhlédnout situaci. Protáhla se dveřmi z tělocvičny a za sebou slyšela zavření dveří. Nakoukla dovnitř a její obavy se naplnily. Strigojové.
Viděla velitele jak poslal několik z nich do chodeb, aby prohledaly školu a přivedly ty, co se zatoulaly, aby náhodou nepřivolaly pomoc.
Zavrčela a rychle odběhla ke skřínkám. Tam si hodila kabelku a strčila tam nepotřebnou ortézu a vzala si tenisky na tělocvik. Slyšela za sebou pohyb a proto skřínku rychle zavřela a kůlem se škrábla do ruky. Poté se jakoby překvapeně podívala na muže za sebou.
"Díky bohu. Mohl by jste mi prosím pomoci? Byla jsem nešikovná a pořezala jsem se o skleničku. Snažila jsem se najít toalety, ale nevím kde jsou. Nejsem místní a tak tady trochu bloudím. Můj přítel je v sále a mě přišlo hloupé se ptát na cestu."
Věnovala mu nevinný úsměv a ukázala mu krvácející ruku. Strigoj zaujatě sledoval její ruku a tak si ani nevšiml kůlu, co měla schovaný za zády...
Mezitím v sále byli všichni šokovaní výjevem před sebou. Cullenovi se schromáždily u sebe a vymýšlely, co udělat a neprozradit se.
"Kde je Bella?"
"Musela si odskočit. Každou chvíli by se měla vrátit. Doufám, že si všimla, co se děje a schovala se."
"Co ale budeme dělat? Nevíme, kdo to je ani co tu chtějí."
Vůdce té skupiny se zákeřně usmíval na vyděšené studenty. Pár se jich sice pokusilo utéct, ale když viděly, že nemají šanci tak tam čekaly, jak ovce na porážku.
"Strigojové...bratři a sestry...není nač spěchat. Již brzy se vrátí zbytek a pak se můžeme pustit do naší hostiny. Je tu dost krve pro všechny a žádní strážci nás nevyruší."
Cullenovi se po sobě zmateně podívaly. Strigojové? Co jsou zač? A o jakých Strážcích to mluvil?
Pár z těch, co odešlo se vrátilo. Ještě chvíli čekaly, ale další už nepřišly. To se veliteli nelíbilo.
"Kde je zbytek?" jeho ruský přízvuk se nezapřel.
"Už tu měli dávno být."
"Najděte je!"
Dva Strigojové se vydaly pryč a za pár minut se jeden z nich vrátil.
"Kde je zbytek?! Poslal jsem vás pro ně."
"Jsou mrtví."
Cullenovi se po sobě zmateně podívaly. Jak mohli být mrtvý? Kdo je zabil?
"Jak mrtví?"
"Zabiti."
"Kdo je zabil?"
"Strážci."
"Je nesmysl, aby tu byl nějaký Strážce. V okolí není žádný Moroj a tudíž žádný Strážce!"
"Byli zabiti kůlem. Musel to být nějaký strážce."
"Najděte mi toho dhampíra a přiveďte ho sem! Živého nebo mrtvého!"
Najednou se vrátil ten druhý.
"Hledal jsem ji, ale nikde jsem ji nenašel. U těla Nikolaye je trocha krve. Musela ho vylákat na vůni své krve a že to byla vůně..."
"Ji?!"
Edward ztuhl, protože poznal tu vůni v paměti toho Strigoje. Ta patřila Belle!
"Je to žena, spíš dívka. Cítil jsem dívčí parfém."
"V tom případě ji přiveďte živou! Ta mrcha má, co vysvětlovat!"
Několik Strigojů se rozeběhlo do chodeb školy, ale nikde ji nenašly a přišly o další dva.
"Můžete mi vysvětlit, jak může malá holka zabít pět dospělých a určitě v boji skušenějších Strigojů?!"
Edwardovi se to nelíbilo. Stále jich bylo něco kolem dvanácti a oni nevěděly, jak je zabít. Natož, jak je zabít a sami se neprozradit. A nejhorší bylo, že Bella se stále nevrátila.
"Ivane, jdi do kanceláře a rozhlasem vyhlaš, že pokud se do pěti minut neukáže, tak že budeme tyhle mrzké lidi zabíjet jednoho po druhém."
Jeden ze skupiny se oddělil a za chvilku se už po celé škole rozléhal jeho hlas.
"Víme o tobě, dhampírko. Máš pět minut na to, aby ses dostavila do tělocvičny nebo začneme ty děcka zabíjet."
Bella slyšela jejich výzvu a bylo jen otázka vteřiny než se rozhodla. Nemůže jim dovolit to udělat. Proto se tajně vplížila do tělocvičny.
Pět minut uběhlo, ale nikdo před něj nevystoupil.
"Pořád čekám, dhampírko! Máš poslední možnost!"
Bella se zhluboka nadechla a prošla kolem skoprnělých spolužáků. Ti ji šokovaně pozorovaly. Měla potrhané šaty a byla od krve. Vlasy měla v jednoduché culíku a díky tomu bylo vidět tetování na jejím krku. V ruce se jí leskl stříbrný kůl.
Cítila v zádech pohledy Cullenů, ale na to teď nebyl čas. Byla vychovaná k boji a před tím nemohla utíkat. Žáky to zašumnělo.
"To je přece Swanová."
"Bella?"
"To je Isabella Swanová."
"Takže to jsi ty? Chceš mi tvrdit, že ty sama jsi zabila pět mých Strigojů?"
"Chceš se přesvědčit na vlastní kůži?" provokativně blýskla kůlem v její ruce.
"Jsi pěkně drzá na takhle malou holku."
"To už jsem párkrát slyšela."
Ostražitě sledovala každý jejich pohyb. Ostatní vyčkávaly a v pohybu byl jen jejich velitel.
"Jak se jmenuješ?"
"Isabella. Copak jsi neslyšel? Jak jsi vůbec starý? Víš docela by mě zajímalo jestli Strigojové můžou od určitého věku ohluchnout. Možná by nebylo na škodu, aby sis pořídil naslouchátko. Docela užitečná věcička."
Naprosto je šokovala. Její postoj byl jiný, sebejistý a bojovný. Její chování nebylo zakřiknuté, ale byla pěkně drzá.
"Slyšel jsem. Hluchý nejsem."
Přešel k ní blíž a zadíval se na ni.
"Znám tvou tvář, Isabello."
"To je možné."
"Někoho mi připomínáš."
"I to je možné."
Obezřetně ho sledovala a pevně svírala svůj kůl.
"Připomínáš mi jednu dívku, kterou jsem před lety potkal. Stejný obličej...povaha...vlasy...vypadáš jako Rose Hathawayová, víš o tom?"
"Překvapuje mě, že si pamatuješ její jméno."
Usmál se a ukázal na ošklivou jizvu na jeho tváři.
"To mám od ní. Řekla mi, že si budu pamatovat její jméno a já si ho i po těch letech pamatuju..."
"Je hezké vědět, že Strigojové netrpí senilitou. Myslím, že bych ji pak měla informovat. Jsem si jistá, že strážkyně Belikov ráda uslyší s jako "láskou" na ni vzpomínáš."
"...Řekni mi, Isabello. Kdo doopravdy jsi a co tu děláš? Trochu daleko od dvora, nemyslíš?"
"Co tu dělám, do toho ti nic není a pokud ti tak moc jde o to, kdo jsem, tak bych se asi měla představit..."
Všimla si, jak ji obchází a obezřetně ho sledovala.
"Stále máš moji plnou pozornost, novicko. Zajímavé, že už máš Molnijské značky, ale nevidím znak slibu...takže ještě nemáš svého svěřence? Škoda. Docela jsem dostal chuť na morojskou krev."
"Nech si zajít chuť."
"Budu se muset spokojit s tvojí."
"Nech si zdát. Počkat! Nemrtví vlastně nespí. Smůla."
"A copak to tam ještě je? Ty máš Zvjezdu, novicko?"
"A co má být?"
"Nezdáš se. Tak jaké je tvé ctěné jméno? Abych věděl, co ti mám napsat na hrob."
"To by jsi mě nejdřív musel zabít, ale jelikož ty hrob mít nebudeš, tak mě tvoje jméno ani trochu nezajímá."
Strigoj se jen uchechtl a čekal.
"Mé jméno je Isabella Vasilisa Belikov. Dcera Rose a Dimitrije Belikovových. Jsem novicka z Akademie sv. Vladimíra a budoucí strážkyně prince Alexandra Dragomira," řekla a posměšně se uklonila. Jednu ruku měla nataženou od těla a druhou položenou na srdci.
Strigojovi zmizel, k překvapení všech, úsměv z tváře a mezi Strigoji to zašumnělo.
"Ticho! Ty mi chceš říct, že jsi dcera Dimitrije Belikova? Jediného známého dhampíra, který byl probuzen ve Strigoje a posléze proměněn zpět? Docela by mě zajímalo jak se jim tenhle kousek povedl."
"Vidím, že ho znáš. Mého otce zachránila láska mé matky, která riskovala vše, svůj životní sen, svůj výcvik a svůj život, jen proto, aby ho zachránila. A taky morojská magie nynější královny Vasilisy Dragomirové, mé kmotry."
"A tvoje matka je Rose Belikov říkáš?"
"Za svobodna Hathawayová...ano, to je."
Všichni na ni překvapeně koukaly. Takže místo nemotorné Isabelly Swanové, to byla jakási bojovnice z jakési podivné akademie? Cullenovi nestačily zírat.
"V Rusku jsi velice známá."
"To bude tím, že můj otec je rus jak poleno. Taky by to mohlo být tím, že to byl nejlepší absolvent v historii Akademie sv. Basila v Rusku. Nebo možná tím, že moje máma obrátila celé Rusko naruby, když ho hledala a přitom mnoho z vás poslala tam kam patříte....nebo možná tím, že jsem tam párkrát byla za svým mafiánským dědečkem a každýmu, kdo se mi postavil jsem nakopala prdel."
"To taky. V celé naší kultuře jsi známá. Podívejte, bratři a sestry, dhampíří "Boží zázrak" je tu dnes s námi."
Strigojové se smály, ale jí do smíchu nebylo.
"Neříkej mi tak. Je to docela otravné."
"Copak? Nelíbí se ti to? Jsi přece dcera "Zázračných Strážců", "Boha a Bohyně" mezi strážci, jediná dhampírka splozena dvěmi dhampíry. Podle nich jsi boží zázrak. Víš moc dobře, že normálně se to neděje. Dhampír s dhampírem nikdy v historii před tím nesplodil dítě. Proto jsi tak ojedinělá."
"Tak možná jsou oba moji rodiče dhampíři a možná jsem jediná v historii, ale zázrakem bych se nenazvala. Jsem kdo jsem. Jsem dhampír a jsem Strážce."
"Jsi novic."
"Zatím."
Jen se usmál a přejel jí pohledem. Poté jí pohladil po vlasech. Ohnala se po něm a škrábla ho kůlem do tváře. Vztekle zasyčel. Rukou si zakryl ošklivý krvácející šrám a raději ustoupil.
"Líbí se mi tvoje vlasy. Překvapuje mě, že nejsi jako jiné Strážkyně."
"Proč? Protože nemám krátké vlasy? Na co je stříhat, když je můžu vyčesat."
"Nevěděl jsem, že dhampíři své značky vystavují."
"Nevystavují, ale já nejsem jako jiní. Nechlubím se jimi ani je nevystavuji. Schovají se."
Přestal kolem ní kroužit a důkladně si prohlédl celé její tělo.
"Možná bych tě nemusel zabíjet. Mohl bych si z tebe udělat svoji krvavou děvku a sexuální hračku, co říkáš? A až by jsi mě omrzela, tak bych tě probudil."
"Kape ti na mozek??"
"Pročpak? Jsi dost dobrá na to, abych se s tebou zahazoval. Tvoje tělo je dobře vyvinuté. Chceš mi říct, že o tebe chlapci tvého věku nejeví zájem?"
"To jsem nikdy neřekla. Vlastně jsem mezi svými vrstevníky docela žádaná. Některé chlapce neodolatelně přitahuje můj vzhled, můj styl, můj šarm a moje schopnost poslouchat písně Taylor Swift," řekla pobaveně.
"Zábavné. Co tu vlastně děláš?"
"V nebi mě nechtějí, v pekle se mě bojí, tak jsem tady."
"Jsi docela roztomilá, když jsi drzá. Líbí se mi, jak jsi bojovná. Máš jejich povahu. Hlavně povahu tvojí matky. Nevzdáváš se."
"Ne, nikdy."
"Překvapuje mě, že tak malá holka má v sobě tolik síly...tolik vůle...jak dokážeš stát přes veškerou bolest, kterou cítíš. Překvapená? Vidím tvůj třas, ale jakákoliv slabost, kterou trpíš..neukazuješ ji."
"Jsem dhampír, jsem strážce a hlavně...pokud jsi to neslyšel. Jsem i lovec. Dostala jsem desítky takových jako jsi ty. K tomu jsem byla vycvičena a to je moje povinnost. Co je pár modřin, šrámů nebo zlomených kostí proti pocitu, když stvůry noci jako jsi ty půjdou tam kam patří?"
"Něco jsem o tom zaslechl. Překvapuje mě, že se novici jako ty vydaly na lov. Tohle většinou dělají nestudovaní dhampíři v Rusku."
"Když je člověk dost dobrej, nepotřebuje značku slibu, aby mohl posílat Strigoje do pekel."
"Je to adrenalin, že ano? Stejně jako pro nás, když lovíme moroje. Nejopojnější je, když je k smrti vyděsíš a pak je teprve vysaješ. Je to opojné a vzrušující. Jsi ochotná se toho vzdát pro ochranu prince Dragomira? Toho vzrušení z lovu jen proto, aby si byla jeho stínem a nudila se."
"Když budu chtít vzrušení, dám si zuřivou líbačku na mužském klíně."
"Vzrušující představa. Přesto jsi mi nevysvětlila svůj důvod k lovu."
"Nejlepší obrana je útok. Nesmím čekat na záblesk minulosti, musím nasadit obličej hráče. Sázky jsou vysoké."
"Opravdu se mi líbíš. Chci tě."
Jen se zasmála a naoko polevila v postoji.
"Kdybych dostala dolar pokaždý, když to slyším, tak jsem milionář."
"To je jistě pravda, ale můžu ti nabídnout víc."
"Víc než syn královny?"
"Takže je to pravda. Mladý Dragomir je tebou celý popletený. Co by s ním udělala tvoje smrt?"
"To by jsi musel být dostatečně silný na to, abys mě dostal."
"Přesvědčila si mě. Nechám si tě na hraní."
"To bych ti to musela nejdřív dovolit."
Postavila se do bojové pozice a věnovala mu škodolibej úsměv.
"Vyřídíme si to hezky po námořnicku. Kdo první zemře, prohrál."
Najednou se na ni vrhla skupinka tří Strigojů a ona se pustila do boje. Všichni šokovaně sledovaly, jak jeden po druhém postupně padají k zemi.
"Nic lepšího neumíte?"
Další se do ní pustily, ale velitel tam pořád jen stál a sledoval to. Cullenovi se tam chtěli vrhnout, ale Alice je uklidnila, že Bella to zvládne takže se nemusí prozradit. Jen jí musí věřit.
Jeden jí chtěl kousnout zezadu do krku, ale vymrštila nohu do vzduchu a kopla ho do obličeje, pak ze šatů vytáhla lahvičku s jakousi tekutinou a chrstla jim to do tváře. Zasáhla tři a ty se v ukrutných bolestech zhroutily na zem.

"Co jsi jim to provedla?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama