Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Školní ples 2/3

17. dubna 2015 v 19:22 | RozaBellaBelikov |  Školní ples
v minulém díle se událo:
Jeden jí chtěl kousnout zezadu do krku, ale vymrštila nohu do vzduchu a kopla ho do obličeje, pak ze šatů vytáhla lahvičku s jakousi tekutinou a chrstla jim to do tváře. Zasáhla tři a ty se v ukrutných bolestech zhroutily na zem.

"Co jsi jim to provedla?"

"Dárek od Alchymistů. V té lahvičce byla látka na rozpouštění těl Strigojů. Právě teď umírají ve velkých bolestech, protože to se používá na mrtvá těla, ale jste chodící mrtvoly...takže je to ve finále jedno."
Věděla, že tohle množství na jejich rozpuštění stačit nebude a tak je rychle zabila. Začínala být zadýchaná, ale nemohla si dovolit polevit. Během chvíle už stála jen proti veliteli.
"Nebudeš si muset pamatovat moje jméno, protože nebudeš žít dost dlouho, abys ho někde mohl vyprávěl."
"Právě ses postarala o to, abych si své rozhodnutí rozmyslel."
"Děláš jako kdybych se starala."
Vrhl se na ní a strhl se boj. Byl dobrý, to musela uznat. Bylo znát, že dříve byl dhampýrem.
"Máš dobrý výcvik. Dimitrij tě vycvičil dobře."
"To víš, nejdřív matka a na mě svoje znalosti pak už jen vybrousil do dokonalosti. Mám to nejlepší z obou."
"To ti, ale nepomůže, protože znám jeho styl boje. Konec konců jsme měly stejnou učitelku. Věděla jsi to? Jmenovala se Galina a na jedné misi v Praze nás dva společně proměnily, ale jak jistě víš, tak ona už je mrtvá. Tvoji rodiče jí zabily."
Překvapeně se po něm podívala a pak se proletěla po ráně, kterou od něj schytala.
"Netvař se tak šokovaně. Znám všechny tvoje pohyby, protože znám jeho. Sám je ovládám."
Zvedla se ze země a utřela si krev, která jí tekla ze rtu. Všimla si, že stojí blízko závěsů a tak se k nim začala pomalu přesouvat a přitom na něm prováděla výpady. Sehla se a otočkou u země mu podrazila nohy, ale rychle se zvedl. Musela na to tedy jinak. Když se dostala k němu, tak na něj skočila a několika hlavičkami ho srazila k zemi.
"Ovšem tohle je novinka."
Nenápadně couvla trochu dozadu zatímco se zvedal s naprosto nepříčetným výrazem. Poté, když to nečekal, tak mu omotala šňůru od závěsu kolem krku a zatáhla vší silou. Zády byla o něj zapřená a lano se jí zařezávalo do rukou, ale nepolevila.
"Kdo je teďka šokovanej?"
Lapal po dechu a snažil se osvobodit, ale držela ho pevně a pak když už byl docela dost přidušenej, tak udělala kolem něj otočku a vrazila mu kůl do srdce.
"Do svidaniya."
Strigoj padl mrtvý k zemi a Bella se rozhlédla. Nikde nikdo. Poté povolila postoj a dovolila si vydechnout. Během okamžiku u ní byl Edward a podpíral ji.
"Jsi v pořádku?"
"Jsem. Jen jsem unavená. Doplním trochu cukru a po tom, co se to tady dořeší, tak si dám sprchu a pořádně dlouhý spánek. Budu v pořádku."
"Co se to tu vlastně stalo?"
"Vysvětlím vám to později. Mohl by mi někdo z vás prosím přinést mobil ze skříňky?"
Alice jí ho už předávala.
"Věděla jsem, že ho budeš chtít."
"Tvoje vize jsou fakt dost užitečný."
Alice se na ni usmála, ale nijak to nekomentovala. Bella vytočila nějaké číslo a napjatě čekala.
"Horká linka Alchymistů. Jak vám můžu pomoci?"
"Zdravím. Tady Isabella Belikov. Potřebovala bych nějakého Alchymistu na odklizení těl."
"Kolik těl?"
"17."
"17?!"
"Ano. Je s tím problém?"
"Ne. Jaká adresa?"
"Střední škola ve Forks."
"Pošleme k vám nějakého Alchymistu. Počkejte prosím na místě kvůli protokolu."
"Děkuji."
Zavěsila a hned vytočila další číslo. Další hovor byl přijatý během okamžiku.
"Bello!"
"Ahoj, tati."
"Holčičko moje, já jsem tak rád, že ses ozvala. Jsi v pořádku? Kde jsi? Ihned za tebou přijedeme."
"Ano, jsem. Mohl by jsi pro mě něco udělat?"
"Jistě. Co potřebuješ?"
"Schovala jsem se na jedné škole daleko od dvora a během plesu to tu přepadly Strigojové."
"Jsi v pořádku?"
"Jsem. Pár škrábanců, modřin a jsem utahaná, ale nic vážného. To samé se nedá říct o nich."
"Jsem rád, že jsi v pořádku."
"Mohli by jste vzít sebou nějaké strážce a moroje? Kvůli nátlaku. Viděli to všichni studenti, byli jsme prozrazeni. Už jsem volala k alchymistům a o těla bude postaráno."
"Jasně. Nasedneme do letadla a přiletíme. Kde jsi?"
"Střední škola ve Forks."
"Počkej tam. Jsme docela blízko. Za chvíli už jsme na cestě."
"Počkám tady. S útěkem jsem skončila. Už jsem utíkala dost."
Zavěsila a napila se coly kterou jí přinesla Rosalie.
"Děkuju."
Váhavě se postavila a podívala se po všech přítomných.
"Poslouchejte mě všichni. Vím, že co jste viděly bylo stresující a vy chcete vysvětlení, ale budete muset chvíli počkat. Oprávněné osoby jsou už na cestě. Prozatím vám bude muset stačit, že už vám nic nehrozí. Jste v bezpečí."
Ostatní se uklidnily a tak napjatě čekaly. Emmett s Jasperem přitáhly mezitím zbytek těl Strigojů a vyskládaly je na zem do řady. Trvalo pár hodin než se otevřely dveře a dovnitř vešla celá skupinka lidí. Dominoval jí vysoký muž s tmavými vlasy a dlouhým kabátem.
"Tati!"
Bella se zvedla ze židle a přeběhla celou tělocvičnu, aby svého otce objala.
"Holčičko moje."
"Bello!"
"Mami!"
Objala ženu, která stála vedle něho a zabořila jí obličej do vlasů. Vypadaly úplně stejně k velikému překvapení všech okolo. Stejná barva vlasů, postava, výška. Dokonce i způsob držení těla.
"Omlouvám se, že jsem utekla. Nemohla jsem to tam vydržet, ne po tom, co se stalo."
"Hlavně, že jsi v pořádku. Bály jsme se o tebe."
"Co by se mi s vaším výcvikem mohlo stát?"
Oba se pousmály a znovu jí objaly.
"Přivezly jsme překvapení."
"Překvapení?"
"Tím asi myslely mě," ozval se hlas za nimi, který patřil pohlednému chlapci s postavou podobnou Emmettovi. Dívky v okolí zavzdychaly.
"Matty!"
"Co? Já si nezasloužím obětí, prcku?"
Edward se musel držet, aby toho drzého kluka neroztrhal. Jak se vůbec opovažoval?
Bella se usmála a rozeběhla se k němu. Poté po něm skočila a nohama ho objala kolem pasu.
"Já tě tak ráda vidím!"
"Všiml jsem si. Koukám, že ty si zkrátka nemůžeš užít chvíli klidu a zase se vrháš do akce. Jsi magnet na potíže."
Bella z něj slezla a pobaveně ho praštila pěstí do ramene.
"Sakra, na tak malou holku máš docela páru."
"Sklapni, Matty."
Jen se zasmál.
"Ale teď vážně. Myslel jsem, že jsme s lovy přestaly."
"Taky, že jo, ale oni si začaly."
"Já ti to nevyčítám, ale taky si mi jich měla pár nechat. Souboje na akademii jsou oproti tomu nuda. Občas si připadám jako závislák."
"Jasně a sama přijít o zábavu..."
Odtáhl jí od sebe na délku paží a pořádně si ji prohlédl.
"Máš na sobě šaty."
"Očividně."
"Šokuješ mě."
Rozesmála se a luskla mu před obličejem.
"Matty, zíráš mi na prsa."
"Na moji obhajobu, ony zíraly na mě."
"Jsi sprosťák. Najdi si ženskou."
"Na co? Ženská je jako chřipka. Po pár dnech v posteli se jí zbavíš."
"Řekla bych, že si moje duše právě trochu ublinkla."
Jen se uchechtl a povytáhl obočí.
"Nedívej se tak. Myslíš taky na něco jiného než na sex? Třeba na výcvik? Na boj?"
"Instinkty pro boj a sex nejsou zas až tak odlišné. Obojí vychází ze zvířete v nás. Což mi něco připomíná...ty jsi pěkně divoký zvířátko a já bych potřeboval zahřát postel. Přidáš se?"
"Už jsi někdy sbíral zuby zlámanejma prstama?"
Pobaveně se uchechtl a pro jistotu trochu odstoupil.
"Jak jsi pokročil se Stellou?"
"Nijak zvlášť."
"Proč ta zdrženlivost? Tak už na ni konečně skoč! Vždyť je to lehké. Klukovi se líbí holka, holce líbí se kluk, sex."
"Hlubokomyslné."
"To je tvoje fylozofie, ne moje."
Jejich rozhovor přerušil jiný Strážce.
"Pár jich uprchlo do lesa."
"Vidíš? Ty sis stěžoval, že jsem ti nic nenechala. Tak co, ty "velký lovče"? Jdeme si ulovit něco k večeři?"
"Jako za starých časů? S tebou? Kdykoliv."
"Tak jdeme."
"Počkej. Co takhle sázka?"
"Tebe to ještě nepřešlo? Nedám ti šanci. Jako vždycky."
"Budeš mrkat na drát. Zatímco ses tu flákala, tak já cvičil. Jsem lepší. Chceš vidět, jak ti nakopu?"
"Matty, oba dobře víme, že bych tě dokázala složit a ještě si u toho udělat manikúru."
"Bello, ty jsi tak komlikovaná. To na tobě zbožňuju."
"Každý ví, že "komplikovaná" znamená "mrcha"."
"Ale ty jsi mrcha, prcku, a to na tobě máme všichni rádi. Tak co? Kdo vyhraje, bude tím druhým obletovaný jako královský moroj."
"Platí. Asi bych si měla pomalu zvykat na oslovení princezno."
"Zapomeň. Tři..dva..jedna..."
"Počkej."
"Co je?"
Napřáhla k němu ruku. "Ať vyhraje ten lepší."
Matty se usmál a její ruku přijal. Najednou ho k Edwardově radosti přehodila přes záda a rozeběhla se pryč.
"Tím jsem měla na mysli samozřejmně sebe!"
Matty se rozesmál a běžel za ní.
"Nehraješ fér!"
"To jsem nikdy netvrdila!"
Napjatě čekaly zatímco se Bella hnala lesem s Mattym v patách. Trvalo jim to docela krátkou dobu vzhledem k tomu, že to tady Bella znala. Spokojeně se vracely a Matty za sebou tahal dvě mrtvá těla.
"Ani slovo, princezno."
Rodiče Belly tam stály v obětí a usmívaly se na ni.
"Zase jsi vyhrála?"
"Jasně, že jo. Matty, přitáhni ten zbytek."
"Jistě, princezno Belikov," řekl kousavě a uklonil se.
"Na to bych si mohla zvyknout."
"Vše je připraveno. Můžeme začít vyslýchat svědky."
"Dobře. Udělejte to."
"отец?" (Tati?)
"Да, дорогой?" (Ano, holčičko?)
"Мой друзья..Я хочу, чтобы помнить...Я хочу, чтобы вы меня помните..." (Moji přátelé..chci, aby si to pamatovaly...chci, aby si pamatovaly mě...)
"Bella, Вы знаете, что люди могут не знать о нас." (Bello, víš, že lidé o nás nesmějí vědět.)
"Я знаю, но они не как их. Они похожи на нас. Я обещаю объяснить это тогда." (Vím, ale oni nejsou jako oni. Jsou nám podobní. Slibuju, že to pak vysvětlím.)
Zadíval se na ni a pak jí dal uvolněný pramen za ucho.
" Хорошо. Если то, что вы хотите." (Dobře. Pokud to tak chceš.)
"Спасибо, что ты лучший." (Děkuju, jsi nejlepší.)
Objala ho a odešla ke Cullenovým.
"Bello, co to má všechno znamenat?"
"Všechno vám vysvětlím. Slibuju. Jen musíte teď zmizet. Nevím, jak to uděláte a je mi to jedno, jen si vás nesmí nikdo ze Strážců všimnout. Pokud vás chytí. Vymažou vám vzpomínky. To teď dělají ostatním. Zeptají se jich na to, co se tady stalo a pak jim vymažou nátlakem paměť. Nic si nebudou pamatovat. Jděte domů, hned jak budu moct, tak přijedu a vše vám vysvětlím."
"O čem ses bavila s otcem?"
"Mluvila jsem rusky, protože nikdo z těch strážců neumí rusky a chtěla jsem, aby mi dal svolení nechat vás odejít. On s mámou tomu velí. Teď už, ale jděte. Nemáme moc času. Já budu v pořádku a pak si promluvíme."
Přikývly a daly se na odchod. Jen Edward ne.
"Edwarde, musíš jít."
"Opravdu jsi v pořádku?"
"Ano, ale musíš jít. Nechci, aby ti vymazaly paměť, nechci, abys na mě zapomněl."

"Nikdy bych na tebe nezapomněl."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama