Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Školní ples 3/3

20. dubna 2015 v 19:24 | RozaBellaBelikov |  Školní ples
v minulém díle se událo:
Přikývly a daly se na odchod. Jen Edward ne.
"Edwarde, musíš jít."
"Opravdu jsi v pořádku?"
"Ano, ale musíš jít. Nechci, aby ti vymazaly paměť, nechci, abys na mě zapomněl."

"Nikdy bych na tebe nezapomněl."

"Edwarde, ty nevíš čeho je nátlak schopný. Vím, že pokud to zjistí, tak budu mít průšvih, ale jsem ochotná to riskovat. Pokud to zachrání tvoje vzpomínky na mě."
Edward viděl její zoufalou tvář a proto jen přikývl, rychle jí políbil a pak se i on vydal pryč než si ho ostatní všimnou.
Bella nakonec musela vypovídat taky. Když bylo vše zapsáno a odklizelo se, tak se Bella nechala rodiči odvést s tím, že si jede zabalit věci a přitom jen její rodiče věděli, kde je a co má v plánu. Ti jí odvezly a pak se vrátily s tím, že má hodinu. Pak, že se pro ni vrátí až jí zabalí a pak ji odvezou na akademii.
Počkala až jejich auto opustí příjezdovou cestu a s hlubokým povzdechem vešla do domu Cullenových. Ti už na ni čekaly v obýváku. K jejich překvapení už byla Bella převlečená do černých upnutých kalhot a černé kožené bundy. Na stehnu měla připevněné pouzdro a v něm stříbrný kůl. Vlasy měla vyčesané a tak byla její tetování vidět.
"Viděl vás někdo?"
"Ne."
"Díky bohu."
"Bello, dlužíš nám všem vyvětlení. Co se tam stalo? Kdo jsou ti Strážci, Dhampíří, Morojové, Alchymisti a Strigojové? A kdo jsi vlastně ty?"
Bella si povzdychla a zadívala se na všechny. Hezky jednoho po druhém a pak se dala do řeči.
"Jak už jistě víte. Nejsem Isabella Marie Swanová a nejen z Phoenixu. Moje matka se nejmenuje René, můj táta není policejní šerif v Seattlu a nemám nevlastního tátu baseballistu. Jinak můj věk a datum narození sedí. Před skoro osmnácti lety jsem se narodila na soukromé morojské klinice v Novosibirsku, v Rusku. Mé pravé jméno je Isabella Vasilisa Belikov a jsem dhampír."
"Kdo to jou dhampíři?"
"Napůl morojové a napůl lidé."
"Tomu nerozumím."
"Ani nemůžeš, Carlisle. S někým jako jsme my jsi se nemohl setkat. Žijeme v uzavřené komunitě. Která se dělí na tři kategorie. Morojové, Dhampíři a Strigojové. Morojové stejně jako jiní tvorové s tesáky se živí krví, nemění se v netopýry, nejsou nesmrtelní, nespí v rakvích a slunce je obtěžuje, ale nezabíjí. Na slunci se jako vy netřpytí a nejsou jedovatí, takže když pijou z dárců, nemůžou je proměnit na jednoho z nich. Jejich sliny, ale obsahují veliké množství endorfinů a jsou vysoce návykové. Krmí se díky programu lidských dárců. Je to roční služba při které mají všemožný komfort a po které jim vymažou vzpomínky, takže si nic za uplynulý rok nepamatují. Morojové mohou používat živelnou magii. Dlouho se mělo za to, že jsou pouze čtyři prvky. Oheň, voda, vzduch a země. Až před lety se zjistilo, že ti, co plně neovládají jeden z těchto čtyřech základních prvků nejsou divní nebo tak, ale že ovládají pátý, již zapomenutý prvek. Velice vzácný Éter. Uživatelé éteru ovládají mnoho různých zajímavých a neskutečných věcí. Nebudu zabíhat do detailů, ale jsou to například...sledování aur, vstupování a ovlivňování snů nebo léčení. Je to, ale mnohem náročnější a uživatele éteru obklopuje temnota a oni upadají do depresí a tak. To by bylo na dlouho.
Mezi Moroji jsou normální rodiny a pak taky dvanáct královkých rodin: Dragomir, Conta, Badica, Zeklos, Ivashkov, Ozera, Drozdov, Lazar, Szelsky, Tarus, Voda a Dashkov.
Z nich se pak vybírá budoucí král nebo královna. Momentální královnou je jedna z posledních žijích členů rodiny Dragomirů. Královna Vasilisa Sabina Rhea Dragomirová, moje kmotra."
"Tvoje kmotra je královna?"
"Ano. Moji rodiče jsou její strážci a máma je s tetou Liss nejlepší kamarádka už od malička."
"Takže už víme kdo jsou Morojové, ale kdo jsou dhampíři jako jsi ty?"
"Dhampíři jsou děti morojů a lidí nebo morojů a dhampírů. Dhampír s dhampírem nikdy neměly děti spolu. Proto dhampíři potřebují moroje stejně jako oni potřebují nás. Díky nim náš rod nevyhynul, protože díky nim se můžou rodit nové a nové dhampíři děti a my je na oplátku chráníme před Strigoji, kteří je vraždí. Protože jejich krev jim dává sílu."
"Ten Strigoj, ale říkal, že ve vaší kultuře jsi Božím zázrakem. Jediné dítě které se narodilo dvoum dhampírům."
"To je pravda."
"Jak je to, ale možné?"
"To netušíme. Myslíme si, že to má něco společného s tím, že teta Liss přivedla moji matku před lety ze světa mrtvých pomocí svých léčivých schopností a tak ji uzdravila asi víc než se předpokládalo a pak taky pomocí své magie zachránila mého otce před strigojstvím, čímž ho taky vyléčila a pak příroda už vykonala svoje. Po mě už žádné dítě rodiče neměly a mít ani nebudou. Tohle byl ojedinělý úkaz."
"Kdo jsou ti Strážci?"
"Dhampíři. Studujeme na speciálních akademiích společně s moroji. Cvičíme se v boji a v plnoletosti skládáme zkoušky a slib věrnosti. Poté nám ho vytetují na krk a dostáváme přidělení. Za každého zabitého Strigoje dostáváme novou značku."
"Co to je za značky?"
"Znak slibu vypadá něco jako takové divné S, Molnijká značka za zabitého Strigoje vypadá jako dva malé skřížené blesky a Zvjezda jako malá hvězdička. Ta je za veliký počet Strigojů."
"A ty už jsi nějaké zabila, že ano?"
"Ano," řekla tvrdým hlasem a nijak blíž to nekomentovala.
"Kolik?"
"Všehovšudy tak...s těmi z dneška...čtyřicetsedm."
"Čtyřicetsedm?!"
"Co se tváříte tak šokovaně? Přece jste mě viděly v akci. Od malička dostávám ten nejlepší možný trénink. Moji rodiče jsou nejlepší strážci historie. Mluví o nich jako o bozích, tak proč bych neměla být tohohle schopná?"
"Ale vždyť vypadáš, a teď se neuraz, jako malá bezmocná holčička," pousmál se Jasper.
"Já vím a to je na tom to nejlepší. Myslí si, že jsem slabá a než jim dojde, že tomu, tak není, tak je po nich."
Jasper po tomhle zase zmlkl a ani její pohled ho nevyzval, aby pokračoval.
"Co chcete vědět dalšího?"
"Víc o těch Strigojích."
Povzdychla si a zadívala se z okna.
"Zatímco dhampíři a morojové jsou ti dobří...strigojové ne. Jsou dva způsoby jak se stát Strigojem. U dhampírů je to jednoduché. Nás musí proměnit strigojové, jinak to nejde, ale morojové...ti buď promění oni nebo se promění sami."
"Jak?"
Pomalu se na ně otočila a věnovala jim nehezký úsměv. "Zabijí svého dárce."
"Cože?"
"Pokud během krmení zahubí svého dárce, tak se stanou Strigoji, tvory noci lačnící po krvi a navždy příjdou o svoji magii. Ta jim pak taky ubližuje. Jsou tři způsoby, jak zabít Strigoje. První je useknout jim hlavu, velice náročné na sílu a hodně nepraktické. Druhé je oheň. Strigojové oheň nesnáší, spálí je na prach. Pro dhampíra též moc nepraktické, ale pro moroje s ohnivou magií zase tolik ne. A třetí způsob je stříbrný kolík. Je nabitý morojskou magií a pouhé škrábnutí je pro ně bolestivé. Nemohou ho vzít do ruky, takže nás o něj můžou připravit jen během boje, když se jim ho podaří nám vyrazit dřív než jim tím probodneme srdce. Nejlepší obrana je slunce. Denní světlo je promění na prach. Proto neútočí ve dne a proto jedeme všichni na morojský režim. Ve dne spíme a v noci žijeme a studujeme. Strigojové stejně jako morojové mají schopnost nátlaku, který je mnohem silnější než morojský a taky jejich kounutí je asi tisíckrát návykovější."
"Co je to ten nátlak?"
"V podstatě je útok na myšlení. Cvičený odborník na nátlak vám vnutí svoji vůli. Třeba jako se to děje teď se všemi studenty. Prostě je donutí, aby jejich mozek na to zapomněl. Jako kdyby se to nikdy nestalo."
"Proto jsi nechtěla, abychom zůstaly?"
"Ano. Proti nátlaku není obrana. A obzvlášť pokud ten nátlak provádí uživatelé éteru. Ti mají nátlak nejsilnější."
Nechala jim chvilku na zpracování informací a mezitím sledovala dění za oknem.
"Co tam vidíš?"
"Nic a to je jen dobře."
"Co ti Strigojové dělaly u nás ve škole?"
"Večeře."
"Co?"
"Ano. Byli se krmit. Takhle velká skupina potřebuje hodně krve a jelikož nemůžou útočit přes den, vybraly si školní ples, aby mohly své oběti sehnat jako stádo ovcí a pozabíjet."
"To je odporné."
"To je, ale nejhorší je, že takhle velkou skupinu jsem ještě nikdy neviděla. Slyšela jsem o větších skupinách, ale těchhle bylo dohromady přes pětadvacet a to nám mohli nějací utéct. To není normální."
"Proč ne?"
"Jsou to vzteklý, impulzivní zabijáci, kterým stačí sebemenší záminka k tomu, aby se mezi sebou začaly vraždit. Proto jsou jen v malých skupinkách. Dříve byli skupinky víc jak pěti strigojů raritou, ale poslední dobou dělají větší a větší skupiny. Něco se musí v jejich světě dít. Vůbec se mi to nelíbí."
"Ale strážci si s nimi poradí ne?"
"Děláme, co můžeme, ale je nás beznadějně málo. A dívek ještě míň. Mnoho z nich raději zůstane mimo službu a stará se o děti a některé dokonce nechtějí ani svoje děti pouštět na akademie. Navíc ty schopné se snaží změnit na jedny z nich. Jako to jednou udělaly mému tátovy. Stalo se to před tím než jsem se narodila, ale i tak. Je to hrozná představa. Můj otec, ikdyž to nedává najevo, je velice milující a laskavý člověk pevně dodržující zásady a pravidla. Jeho morální kodex je velký jako celé Rusko. Proto je hrozné si představit, že zabíjel nevinné lidi jen pro zábavu a kvůli krvi."
"Nemáš značku slibu, takže jsi ještě nedokončila své studium, správně?"
"Máš pravdu, Rosalie. Nedokončila."
"Takže to znamená, že se na jednu z těch akademií musíš vrátit, že?"
"Ano. Na akademii sv. Vladimíra v Montaně."
Najednou jí začal zvonit mobil a ona ho bez váhání zvedla.
"Belikovová."
"Tak je to pravda."
"Princi..."
"Bell! Jsem rád, že jsi naživu."
"Snad sis nemyslel, že bych dala svou kůži zadarmo nebo snad ano, Alexi?"
"Samozřejmně že ne, ale nemusela jsi utíkat."
"Víš, že kdyby to nebylo důležité, neudělala bych to."
"Nebyla to tvoje vina. Nemusela jsi utíkat. Russell by to tak nechtěl."
"O tom už jme se bavily, Alexi! Byla to moje vina! Mojí vinou zemřel můj bratr! Jak jsem se asi měla s tím smířit?! Zabila jsem ho!"
"To jsi nebyla ty, ale strigojové a ty to moc dobře víš!"
"Kdybych ho nepřemluvila k těm lovům, tak by tu byl s námi!"
"Víš moc dobře, že by tě v tom nenechal!"
"Měl mě tam nechat! Měl jít a nechat mě tam! Objetoval svoji budoucnost s Becky jen kvůli mně!"
"Zbláznila ses?!"
"Ne. Neměl se obětovat pro mě! Měl mě tam nechat zemřít! Komu bych chyběla?!"
"Bello, ty jsi naprosto zešílela! Nic takového už nikdy nevyslovuj! Hanobíš památku svého bratra!"
"Jako kdyby na tom záleželo. Nic to nezmění na faktu, že kdybych ho k tomu nepřesvědčila, byl by naživu."
"Jak myslíš. Promluvíme si o tom až se vrátíš. Vrátíš se, že ano?"
"Je to moje povinnost."
"Nemluv takto. Dřív jsi to chtěla nebo to už nechceš?"
"Stále to chci a ty to víš. Moc dobře víš, že žiju jen proto, abych tě chránila vlastním životem."
"Jenom proto?"
"Zapomínáš na jednu věc."
"Na jakou?"
"Oni mají přednost."
"Jdi do háje s mantrou strážců!"
"Je to pravda."
"Ty jsi tam venku zešílela."
"To není pravda a ty to víš! Vrátím se, dostuduju a položím za tebe život bude-li třeba, tak co po mě ještě chceš?!"
"Chci starou Bellu."
"Ta zemřela."
"Ne, nezemřela. Jen si ji pohřbila hluboko do sebe."
"To je jedno. Stará Bella zemřela společně s Russellem."
"Bello, chceme tě zpátky. To čím sis prošla je hrozné, ale nesmíš přestat žít. On by to tak nechtěl."
"O tom si promluvíme později, Vaše královská výsosti."
"Bello!"
Jen se uchechtla a zavěsila mu. Poté konečně čelila šokovaným Cullenům.
"Co?"
"To, co jsme slyšely..je to pravda?"
"Co konkrétně?"
"To, že se cítíš vinná za smrt tvého bratra. A neříkala jsi, že tvoji rodiče měli jenom tebe?"
"Měli. Russell Swan nebyl mým pokrevním bratrem, ale stejně jsem se k němu tak chovala. Byl mým nejlepším přítelem, nejbližším člověkem...někým, kdo mi rozumněl a bral mě takovou jaká jsem byla. Pro něj jsem nebyla vyjímečná, pro něj jsem byla jenom Bella."
"Co se mu stalo?"
"Strigojové."
"Proč se, ale cítíš vinná ty?"
"Protože kdybych ho do toho nezatáhla, nebyl by tam. Protože kdyby se pro mě neobětoval, tak by nezemřel namísto mě."
"Pak by, ale zabily tebe."
"Ale on by byl naživu."
Edward to už nevydržel a přešel k ní, aby jí pevně objal.
"Takhle nemluv."
"Proč ne? Zemřel jenom kvůli mně. Objetoval svoji lásku, svoji budoucnost, své šťastně až do smrti.."
V dálce zaslechla blížící se auto a sáhla k pouzdru. Napjatě čekala, ale když viděla své rodiče, tak se uklidnila.
"Je čas. Musím jít."
"To jen tak odejdeš? Všechno zahodíš?"
"A co mám podle tebe dělat?"
"Zůstat tady s námi, zůstat tady se mnou."
"Ani nevíš, jak moc je to lákávé a jak moc bych to chtěla, ale nemůžeš plně pochopit rozsah mých povinností. Pro tohle jsem byla zrozena, k tomuhle jsem byla vycvičena. Je to můj osud."
"Pak já půjdu s tebou."
"Nemůžeš opustit rodinu."
"Bello, ale já tě miluju."
"Já tě taky miluju, Edwarde, ale musí to tak být. Nemůžu tě jen tak vtáhnout do mého světa, stejně jako nepatřím do toho tvého. Teď už to vím."
"To mě jen tak opustíš?"
"Bello! Musíme jet!"
"Sám to slyšíš, Edwarde. Já musím jít."
Dala mu poslední polibek a na rozloučenou se se všemi objala.
"Nikdy na tebe nezapomenu."
Se skloněnou hlavou odcházela, když ji ve dveřích zarazil jeho hlas.
"Nevzdám se tě. Já si tě najdu."
Otočila se na něj a on mohl spatřit slzy v jejích očích.
"Budu na tebe čekat. Klidně celý život."
Tiše za sebou zavřela a ještě jim věnovala poslední zamávání než nastoupila do auta a navždy odjela z Forks...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veja Veja | E-mail | 22. dubna 2017 v 23:38 | Reagovat

To byla paráda prosím musíš napsat pokračování :-D  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama