Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Květen 2015

Dhampíří vzdor 4/5

16. května 2015 v 11:25 | RozaBellaBelikov |  Dhampíří vzdor
v minulém díle se událo:
"Proč na tom královně tak záleží? Nemá Rose ráda, aby se starala o její dobrou pověst."
"Vy to nevíte?"
"Co nevíme?"
"Vy to fakt nevíte. Po tom včerejšku a po Rosiině uchvacující vystoupení, které na mě udělalo mimochodem dojem."
"Děkuji."

"Mnoho strážců a strážkyň usoudilo, že Rose je za jejich práva připravená bojovat do krve, jak se říká a mnoho z nich vyslovilo přání, aby se Rose stala dhampíří královnou."

"CO?!"
"Nechápu proč jsi tak šokovaná. Postavila ses za nás za všechny a ve všem jsi měla pravdu. Mnoha z nás jsi otevřela oči. Musím přiznat, že by se mi líbilo kdyby to vyšlo a ty nám vládla."
"Kvůli protekci?" zeptala se s úsměvem.
"Vidíš. To mě nenapadlo. Nemusíš se ničeho bát. Pokud opravdu vyberou tebe, tak budeš skvělá. Navíc budeš mít po svém boku Dimitrije a poradce které si sama vybereš. Všechno bude dobré."
"Když to říkáš. Pořád tomu nemůžu uvěřit."
"Bude to v pořádku, Rozo, neboj se."
Zkoušky probíhaly celý měsíc a Rose s Lissou byli jak na trní. Lissa byla ráda, když slyšela, že Rose byla nominována a tak se tolik nebála, že kdyby se jí nějakým zázrakem podařilo vyhrát, tak že se bude muset dohadovat s nějakým starým protivným strážcem a že na to budou s Rose společně, ale Rose její nadšení nesdílela.
"Liss, byla jsem vychovaná k boji. Vůbec nevím jak bych se měla chovat."
"Buď sama sebou a nenech si nic líbit. Na všechno budeme spolu. Já budu diplomat a ty budeš tvrdý bojovník."
"Není to tak lehké, že ne?"
"Bude to takové, jaké si to uděláme?"
"Ale co když jedna z nás vyhraje a ta druhá ne?"
"Pořád budeme spolu a budeme si pomáhat. Nic na tom nezmění."
"Dobře."
"Rose, jsi celá napjatá. Uvolni se."
"To se lehko řekne."
"Víš co? Zatím si pořád oficiálně moje strážkyně, ne?"
"Ano."
"Tak ti dávám volno. Jdi domů a odpočívej. Uvidíme se zítra."
"Dobře."
Rose odešla do jejich apartmá a tam se svalila na sedačku.
"Rozo? Už jsi doma?"
"Dimitri?"
Z kuchyně se vynořil Dimitrij v domácím oblečení a na uvítanou jí políbil.
"Koukám, že jsi taky dostala volno."
"Jak...? Oni se na nás domluvily!"
"Vlastně to byl nápad Christiana. Obě jste vypadaly, že každou chvíli od nervů zkolabujete a tak já mám na jiné myšlenky přivést tebe a on Lissu."
"Takže jinak. Vy chlapi jste se domluvily na chudinky ženský...to je od vás hezký."
Políbila ho jako poděkování a nechala e obejmout.
"Poslední dobou je toho na nás moc. Ani si tě neužívám, tak moc jak bych chtěla."
"Mě to nevadí. Chápu to. Stačí mi jen vědět, že tvoje srdce patří mě."
"Ty víš, že ano."
"Pak nic jiného nepotřebuju."
Spokojeně vydechla a nechala se objímat.
"Mám pro tebe překvapení."
"V tom případě, proč jsi pořád oblečený?"
Jen se zasmál a odvedl jí do kuchyně, kde už byla prostřená večeře.
"Dimitri, to jsi nemusel."
"Vím, ale já chtěl. Pojď se najíst, pak si dáme koupel a zalezeme do ložnice odkud do zítřka nevylezeme."
"To zní jako dobrý plán. Miluju tě, Dimitrij Belikove, a nic a nikdo na světě to nezmění."
"Taky tě miluju, Rozo. Od první chíle, co jsem tě spatřil. Snažil jsem se s tím bojovat, ale nelituju toho, že jsem nakonec prohrál. Protože ve skutečnosti jsem vyhrál a moje výhra jsi ty."
"Hmmm..hezky řečeno, ikdyž jsem si jistá, že ve skutečnosti jsem vyhrála já."
"Vážně? O tomhle se chceš dohadovat?"
Pro jistotu ji políbil, aby jí umlčel a pak se šly věnovat svým plánům na večer. Když po nějakém čase spolu ležely v postely, tak se Dimitrij najednou natáhl a něco vyndal z nočního stolku.
"Rozo, původně jsem to chtěl udělat jinak a za jiných okolností, ale prostě nemůžu déle čekat."
"Co se děje, Dimitri?"
"Rozo, zaujala jsi mě hned jak jsem tě poprvé. I v tom špatném světle pouličních lamp jsi byla nádherná - přímo vražedně krásná - a to mě zasáhlo plnou silou. Viděl jsem tvoje fotografie, ale ani jedna z nich tě nedokázala plně vykreslit. Byla jsi krásná a zuřivá. Byla jsi armáda jedné ženy, která by udělala vše proto, abys ochránila princeznu za tvými zády. Vyzařovala z tebe vášeň a intenzita téměř jako hmatatelná věc. Svým postojem jsi mě varovala před jakýmkoliv pohybem, byla jsi evidentně v oslabení, ale i přesto stále vzdorná, jako bych byl ten v nevýhodě. V okamžicích, jako byl tento, jsem byl rád, že moji staří instruktoři v Rusku mě naučili skrývat své emoce - protože jsem byl překvapený. Přímo zaskočený. A když jsem viděl tebe, silnou a sebejistou dhampýrskou dívku, náhle jsem naprosto přesně chápal, jak jste nám mohly unikat tak dlouho. Ovládala tě zuřivost, kterou jsem neočekával. Uvědomil jsem si, že to nikdo neočekával. Nejspíš proto, že nikdo nečetl ve spisech tvoje poslední prohřešky. Ale v tvých očích bylo znamení, že tohle není žádný vtip, že by jsi klidně umřela tisíckrát, jen aby nikdo neublížil princezně za tvými zády. Připomínala jsi mi soustředící se kočku, uhlazenou a krásnou - ale připravenou mi poškrábat obličej, když ji vyprovokuju.
Tvoje oči byli v tu chvíli plné nenávisti, ale přesto byli stále svůdné - což ti jedině přidalo na nebezpečnosti. Možná jsi byla neozbrojená, ale vlastnila jsi spoustu zbraní.
Nechtěl jsem s tebou bojovat, ale byl jsem stále ve střehu, ale přesto mě šokoval tvůj pokus mě napadnout. Když jsi padala, tak jsem si vzpomněl, že jsi předtím byla nějaká slabá a tak jsem tě zachytil.
Poté, co jsem viděl tvůj krk, tak jsem pochopil. Proto jsi byla tak slabá a byl jsem naprosto šokovaný. Tvoje oddanost kamarádce neznala mezí. Ránu is zakryla, ale i přesto jsem měl linii tvého krku vypálenou do mysli a několikrát v noci jsem snil o tom, jak bych tě políbil na místo té ranky, jak rád bych ochutnal chuť tvé kůže a jak rád bych ti tam udělal značku, aby celý svět věděl, že jsi moje.
Když tě Liss požádala, aby ji přestala, tak jsem napjatě čekal na tvoji reakci, ale ty ses uvolnila všechno to napětí a nenávist zmizelo. Tedy, ne všechno, ale většina. V tvých očích byl stále nebezpečný pohled, který mě střežil. Zbytek tvého těla napověděl, že i když jsi zcela nepřijala porážku, svolila jsi k příměří - tak dlouho, dokud ti nedám důvod pro poplach.
Neměl jsem to v úmyslu. Pamatuju si, že jsem si pomyslel: Taky tě neplánuju ještě někdy takhle podceňovat, divoká dívko, zahleděn do tvých očí. A ujistím se, aby tě už nikdo další také takhle nepodceňoval.
Když tě ředitelka chtěla vyhodit, tak jsem se rozhodl, že to nesmím dovolit. Nechtěl jsem, abys mě opustila, nechtěl jsem, abys opustila Lissu, protože oddanějšího strážce by už nikdy nezískala. Věděl jsem, že pokud nezasáhnu zmizíš z mého života a to jsem nechtěl. Snažil jsem se svoje pocity skrývat, rozmlouvat si to, nesledovat tě, když jsem měl příležitost, ale nešlo to.
Při tom Victorově kouzle jsem si připadal jako kdybych vyhrál hlavní cenu, Dotýkal jsem se tě, líbal tě, svlékal tě...byla jsi moje a chtěl jsem, aby tomu tak bylo napořád. Chtěl jsem tě pomilovat tak silně až by jsi křičela moje jméno, dost nahlas, aby celý svět věděl, že jsi moje, tak moc až by ses další den nemohla pořádně pohybovat....Dodnes nechápu, jak se mi vlastně podařilo ovládnout se.
Když bylo po všem a ty jsi odešla k celám. Tak jsem si pořádně zanadával, protože i přesto, že jsem věděl, že jsem udělal správnou věc, tak jsem se nenáviděl. Mohla jsi být moje, mohl jsem si konečně splnit své sny a já to zkazil. Byl jsem odhodlaný to aspoň z části napravit a tak jsem šel za tebou.
Když jsem viděl, že bojuješ se svou kamarádkou Natalie, ovládl mě vztek. Změnila se ve Strigojku, aby pomohla někomu jako je Victor, který nechal Lissu mučit a chtěl jí kvůli jejím schopnotem nechat přijít o rozum a později o život, chtěla tě změnit na jednu z nich...zranila tě. Ve chvíli, kdy jsem viděl tvoji krev, tak jsem se přestal ovládat.
Když jsi mi poté omdlévala v náručí, tak jsem byl zoufalý. Snažil jsem se tě udržet vzhůru, ale ty jsi pořád usínala a tak jsem se rozhodl a vše ti řekl. Věděl jsem, že tohle tě udrží vzhůru na dostatečně dlouhou dobu a naštěstí to zabralo.
Rozo, to co se snažím říct je, že jsi mě upoutala nejen svým vzhledem, ale i chováním. Tvoje impulzivní a výbušná povaha pro mě byla tím největším lákadlem. To jak ses vztekala...vždycky mě to přitahovalo. Tvoje vášeň ve všem, co děláš je zkrátka neodolatelná a byl jsem hlupák, když jsem se s tím snažil bojovat.
Vím, že jsi smutná z toho, že mi nikdy nebudeš moct dát dítě, ale mě to nevadí. Mám tebe a to mi stačí, tak se tím prosím netrap. Jediné, co chci jsi ty. Vždy a navždy, lásko."
Podal jí krabičku a napjatě čekal na její reakci. Uvnitř byl nádherný prsten, který jí donutil zalapat po dechu.
"Je mi jedno, co si o tom budou myslet ostatní. Chci, abys byla moje už navždy. Vezmeš si mě?"
"Ach, bože, ano!"
Pevně ho objala a zabořila mu obličej do krku. Pevněji si přitáhl její tělo do náruče a objímal ji dokud se trochu neuklidnila. Pak jí vzal krabičku a navlékl jí její prsten. Pak jí tu ruku políbil, než jí věnoval něžný polibek na rty. Když se na něj usmívala, tak si konečně dovolil úlevně vydechnout.
"Hlupáčku, ty ses bál, že bych řekla ne?"
"Vlastně ano."
"Jak bych ti mohla říct ne, Dimitri? Po tom všem jsem myslela, že víš, že tě miluju víc než vlastní život."
"Vím to, ale i přesto jsem byl nervózní."
"Neměl jsi proč, Dimitri. Byla jsem do tebe blázen od první chvíle, i když jsem si to nechtěla připustit. Připadal jsi mi a stále připadáš jako ten nejvíc sexy chlap kterého tahle země nosí. Když jsi kráčel k nám...božínku, byl jsi tak sexy, že by to člověka donutilo zastavit uprostřed silnice a nechat se srazit autem. Když jsme trénovaly...udělal jsi něco, co se nikomu před tebou nepovedlo. Zklidnil jsi moji výbušnou drzou povahu. Později si ukázal další ze svých kvalit. Dokázal jsi mě rozveselit, když jsem byla smutná.
Byl jsi vždy tím, co jsem potřebovala. Rozuměl jsi té části mě, které jsem ani já sama nerozumněla. Oba jsme stejní. Spolu jsme jednotní. Spolu se můžeme postavit celému světu. Nikdy nebudu litovat toho, že si mé srdce vybralo tebe, protože kdyby na to přišlo. Vybral by si tě i můj rozum. Jsi to nejlepší, co bych si mohla přát. Moje mysl je zaměřená jen a jen na tebe."
Spokojeně se usmál a pohledem přejel její nahé tělo, které bylo v jeho klíně.
"Myslím, že bych konečně měl pořádně splnit svoje sny."
"Chceš mi to udělat, tak silně až budu křičet tvoje jméno a celý svět bude vědět, že jsem tvoje?"
"Aspoň všichni budou vědět, že nemají šanci."
"Nemají, ale varuju tě. Chci být zítra schopná pohybu."
Jen se zasmál a zatlačil jí svým tělem do peřin.
"Budu se snažit, ale nic neslibuju. Pustila jste zvíře z klece, paní Belikovová..."

Než stihla cokoliv říct, tak se zmocnil jejích rtů a ona zjistila, že na nějaké argumenty má zoufalý nedostatek kyslíku, i provozu schopných mozkových buněk.

Dhampíří vzdor 3/5

15. května 2015 v 11:23 | RozaBellaBelikov |  Dhampíří vzdor
v minulém díle se událo:
"Pojďme, soudruhu. Slíbil jsi mi nějaké vynahrazování a po tom, co jsem dneska řekla, zní postel jako dobrý plán."
"Budiž. Pojďme tedy. Chci, abys veškerou svou vášeň, kterou jsi dala do svého proslovu věnovala jen mě."
Společně odcházely a v závěu za nimi i ostatní strážci.
"Počkejte!"
Dělaly, že neslyší a dál kráčely.

"Prosím, počkejte!"

Zastavily a všichni v tichosti sledovaly jindy důkladně upravenou královnu, jak tam stojí s rozcuchanými vlasy a poraženým výrazem ve tváři. Rose nikdy nenapadlo, že ji takhle uvidí. Obzvlášť, že ji tak uvidí v závislosti na nějaký čin, co udělala ona.
"Máš pravdu, Rosemarie. Bylo to hloupé a omlouvám se. Omlouvám se za celý morojký rod."
"A?"
"Nebudeme nikoho nutit do rodičovtví bez jeho přání a nebudeme mu vybírat vhodného partnera."
"A co ten nátlak na neaktivní dhampíry?"
"To by jsme nikdy..."
Když viděla, že odchází, tak rychle vyhrkla: "Žádný nátlak."
Strážci napjatě čekaly, co z ní vypadne a když ticho začalo být neúnoné, tak konečně promluvila.
"Je mi jasné, že jako morojka nemohu plně pochopit problematiku dhampírů a proto..a proto jsem se rozhodla, že i dhampíři by měli mít svého zástupce ve vedení."
"Co tím chcete říct?"
"Tímto se vzdávám své pravomoci vlády nad dhampíry ve prospěch toho, koho si dhampíří kultura zvolí. Dále vyhlašuji, že se vzdávám své funkce morojské královny ve prospěch některého z dvanácti kandidátů královských rodin. Vím, že jedno jméno je jisté. Vasilisa Dragomirová bude zástupkyně rodu Dragomirů a do zítřejšího dne očekávám, že mi zástupce ostatních rodů příjdou oznámit jméno svého kandidáta, aby mohly všichni projít klasickým výběrem. Po ukončení volby morojského krále nebo královny bude vyhlášen i dhampíří král nebo královna."
Nakonec v rychlosti odešla a celá parta společně s jejími rodiči se pak sešla v apartmá u Lissy. Všichni Rose gratulovaly.
"Nechtěla jsem, aby rezignovala. Jen jsem nechtěla, aby ten nesmysl uskutečnila."
"Tím se netrap. Udělala jsi to nejlepší, co jsi mohla s grácií sobě vlastní. Byla jsi úchvatná. Jsem na tebe pyšná."
"Děkuju, mami."
"Matka má pravdu. V životě jsem na tebe nebyl pyšnější. Samozřejmně, že jsem na tebe byl pyšný už o tvého narození, ale málem jsem prasknul pýchou, když jsem tě tam viděl. Silnou, bojovnou, neohroženou a rozhodnutou nakopat všem zadky pokud jen sáhnou na tvého milého."
"Nakopla bych je do zadku tak silně, že by to cítily ještě o příštích Vánocích.."
"Vidíš? O tom mluvím."
"Měl jsi mi to, ale říct dřív."
"Abych královnu připravil o tvůj hněv? Prosím tě, zrušil bych všechno napětí. V hororu taky zabiják nevytáhne trubku a neohlásí: "Prosím o pozornost všechny nezletilé bez dohledu v domě u jezera. Přesně ve 3:00 vyskočím z támhleté skříně a rozsekám vás na kusy. PS: Oheň je moje jedinná slabina." Smiř se s tím."
"Tak tohle bylo děsivé."
Všichni se překvapeně podívaly na smějící se Lissu.
"Něco podobného řekla i před lety Rose. Bože, bylo to jako kdyby to teď řekla ona a ne vy, pane Mazure. Je vám až děsivě podobná."
"Co na to říct? Jsem prostě nejlepší kombinace obou rodičů."
"Jinou bych tě ani nechtěl."
"Dimitri..."
"Bože, byla jsi tak nádherná, že jsem se musel krotit, abych tě neodtáhl někam do soukromí a svoje fantazie neuvedl ve skutečnost. Jsem si dokonce jistý, že půlka mužského osazentva v sále měla podobné myšlenky a před nemravnými návrhy je zastavily jen dvě věci."
"Jaké?"
"První věc je samozřejmně tvůj táta. Který je sám o sobě dost zastrašující, když chce. Druhá věc je, že bych zabil každého, který by se o to jen pokusil."
"Jsi trochu majetnický nemyslíš?"
"Nebyl jsem to já, kdo někoho prohlásil veřejně za svého."
"Na moji obhajobu, já nemůžu za to, že jsi tak sexy. Viděl jsi, jak se na tebe některé dívaly?"
"O čem to mluvíš?"
"Ty sis toho nevšiml?"
"Rozo, já měl v tu chvíli oči jen pro tebe."
"Ve chvíli, kdy ta stará semetrika řekla, že nás nechá rozmnožovat jako chovný dobytek se na tebe podívala skoro celá ženská populace v sále s toužebným pohledem. Něco jako když se dítě dívá skrz výlohu na hračku, kterou by si opravdu přálo."
"Děláš si srandu."
"O tomhle se nežertuje."
"Rozo, nemusíš žárlit. Jsi moje a já jsem tvůj. Nikdo a nic na světě to nikdy nezmění."
"To stačí, nechte si to na doma. Moje oči déle nevydrží záři vašich aur."
Rose zcela nedospěle na Adriana vyplázla jazyk a pak si přitáhla svého Dimitrije k polibku.
"Jste oba ztracený."
O něco později se Rose s Dimitrim oddělily, aby se zavřely u nich v apartmá. Dimitrij přešel k Rose, která se právě zouvala a přitiskl jí svým tělem na zeď.
"Takže já jsem zadaný a jenom tvůj?"
"Ano, můj ruský sexy bůh."
"A čí že postel to do konce života neopustím?" zašeptal a nosem jí přejel po krku.
"Mojí," zasténala naprosto ztracená v jeho dotycích.
"A komu budeš patřit po zbytek života?"
"Jen tobě."
"Velmi dobře, má sexy bojovnice. Navrhuji proto, abychom se přesunuly na tvé uzemí. Postel již čeká, má paní."
Zvedl jí do náruče a nakráčel si to s ní do jejich ložnice odkud nevyšly až do dalšího dne, kdy se měly sejít s ostatními, aby si pak společně vyslechly jména dalších kandidátů.
"Asi začnu nosit sluneční brýle! Sakra, co jste včera zbytek dne dělaly?"
"Pracovaly na dalších strážcích," odvětila Rose sarkasticky.
"Počkej. Dhampíři se přeci mezi sebou nemůžou rozmnožovat."
"To je pravda. Dhampíři se nemohou rozmnožovat. Ale rádi to zkoušíme."
"Nedoporučuji ti něco takového říkat před jinými."
"Proč ne?"
"Mohly by přemýšlet, kdy váš vztah začal a Dimitrije by mohly obvinit ze zneužívání."
"Nemám problém, když mě zneužívá."
"Neradím ti jí toto konkrétně říkat. Ačkoliv by mohlo stát za to vidět její obličej. Mohla by se toho chytit a použít to proti vám."
"Opravdu si myslíš, že kdyby si můj otec myslel, že mě Dimitrij zneužívá, že by byl ještě naživu?"
"Ne."
"To jsem ráda."
Poté odešly na další setkání. Rose se držela u Dimitrije, který jí spokojeně držel kolem pasu, Samolibě se podíval na každého muže, který měl tu drzost se po ní toužebně podívat. Včera rozvášnila víc mužů, ne jenom jeho.
"Ahoj, Dimitrij...Rose..."
"Ahoj, Bene. Co tu děláš?"
"Zdravím, Bene."
"Rád vás takhle vidím, ale mám jednu nemilou povinnost, Dimitrij. Musím prošetřit váš vztah. Královna na tom trvá."
"Chce vědět, zda jsem nevyužil své pozice učitele, abych svedl a zneužil nevinnou studentku."
"Ne zas tak nevinnou."
"Bene, vy vždy víte, jak zalichotit."
"Musím to prošetřit."
"Rozumím."
"Bene, klidně vyšetřujte, ale náš vztah začal až v Rusku v době, kdy jsem byla dávno plnoletá. To, že jsem ho schledávala atraktivním v době, kdy jsem studovala není důležité, protože Dimitrij by nikdy neporušil svoje morální zásady a spaní se studentkou by do této kategorie spadalo."
"To vím. Znám Dimitrije dobře. Něco takového by neudělal. Jen chci udělat krátké vyšetřování, aby se královna ujistila, že k žádnému zneužití nedošlo a všichni vám tak mohly dát definitivně pokoj. Takže musím se zeptat. Máš pocit, že tě Dimitrij zneužil v době, kdy jsi studovala?"
"Samozřejmě, že ne."
"A někdy jindy?"
"Ne. Byla jsem prostě nejbližší žena k dispozici, abych mu poškrábala svědění," řekla ironicky.
"Chápu. Tímto je to u konce. Řeknu královně, že k ničemu nedošlo."
"Děkujeme."
Dimitrij se zamyšleně zadíval na svého přítele.
"Proč na tom královně tak záleží? Nemá Rose ráda, aby se starala o její dobrou pověst."
"Vy to nevíte?"
"Co nevíme?"
"Vy to fakt nevíte. Po tom včerejšku a po Rosiině uchvacující vystoupení, které na mě udělalo mimochodem dojem."
"Děkuji."

"Mnoho strážců a strážkyň usoudilo, že Rose je za jejich práva připravená bojovat do krve, jak se říká a mnoho z nich vyslovilo přání, aby se Rose stala dhampíří královnou."

Dhampíří vzdor 2/5

14. května 2015 v 11:20 | RozaBellaBelikov |  Dhampíří vzdor
v minulém díle se událo:
...Víte o tom, že Nathan ovládá oheň? Jednu z nejúčinějších zbraní proti Strigojům a jak ho používá? Zapaluje s ním oheň v krbu a schovává se za své strážce! Každý druh magie se dá jistým způsobem použít proti nim. Buď jako rozptýlení nebo zbraň, ale morojové to nedělají! Schovávají se za námi a vzápětí se po nás opět vozí, schazují nás a panovačně rozkazují! My umíráme pro vás, ne vy pro nás a přesto nemáme skoro žádná práva! Hrajete si na bohy a čekáte, že budeme nadšeně podporovat ten váš pošahanej šukací zákon?!"

Zahlédla výraz pobavení v Dimitrijových očí a její otec se ani neobtěžoval maskovat svůj smích. Mnoho dam bylo rozhořčených nad jejím slovníkem, ale absolutně jí to nezajímalo.
"Rosemarie.."
"Sklapněte konečně, ženská! Myslíte, že jen protože si to přejete, tak na sebe nechám sáhnout nějakou nedomrlého moroje? Pokud se na mě nějaký pokusí sáhnout, tak až s ním skončím bude rád, že mu zbudou nějaké končetiny po kterých by se odplazil!"
"Někdo jako ty by měl mít děti..."
"Aby jste jim diktovaly život? Ne a navíc. Na světě je pouze jeden muž kterému bych děti dala, kdyby to bylo možné."
"Pokud ten moroj není Adrian pak nevidím problém, abys s tím morojem..."
"Posloucháte vůbec? Řekla jsem muž a ne nedomrlá chudinka, atrapa mužského v podobě moroje. Vím, že si vy morojové myslíte, jak jste neodolatelní a že my dhampíři se vám budeme vrhat k nohám, ale pletete se. Morojové nejsou tak úžasní, jak si myslíte a pro příklad bych nemusela chodit daleko. Nedostal před lety váš syn Randall zaslouženě přes držku od vlastního desetiletého syna kvůli tomu, že si myslel, že jako královský si může dělat z jeho dhampíří matky krvavou děvku a ještě jí za to bít? Ach, ano. Vím o tom, i když jste se to snažila ututlat. Ví o tom víc lidí než si myslíte. Třeba alchymisti o tom incidentu mají velice znepokojivě podrobnou složku. A takovým by měla dhampíří žena dovolit, aby na ni ukojily svůj chtíč? Být pouhými sexuálními hračkami v rukou morojů? Nikdy! Navíc jsem dost jasně řekla, že na mě žádný moroj nesáhne. Tím mužem je samozřejmně dhampír a jak jistě došlo dokonce někomu jako vám...důvod proč mu dítě dát nemůžu není protože bych nechtěla, ale z biologického hlediska nemůžu ani kdybych stokrát chtěla."
Riskla to a zadívala se jeho směrem. Viděla jeho hřejivý milující pohled a usmála se na něj než na královnu vrhla další zlostnej pohled.
"A pokud si myslíte, že dovolím nějaké morojské chudince, aby si na něj pokoušela dělat nároky, tak se šeredně pletete. Říkám to vám a i všem ženám, které o něm uvažovaly. Ruský bůh Dimitrij Belikov je můj a jediná postel, kde po zbytek života bude, je ta moje, takže smůla, coury. On je zadaný."
Viděla Chritiana, jak se na sedačce kroutí bezmezným smíchem, Lissu, jak svůj smích ukrývá do dlaní a Adrianův a Eddieho pobavený pohled. Dimitrij byl očividně jejím veřejným prohlášením šokovaný, pobavený a potěšený zároveň.
"Když už jsme u těch vyhlášení, tak co by následovalo Dhampířímu šukacímu zákonu? Morojský manželský zákon? Rozhodovala by jste o kom, kdo si koho vezme? Protože z těch vašich intrik to tak vyplívá. Už jste se pochlubila Lisse a Adrianovi, jaké s nimi máte plány? Ne? Tak já jim to osvětlím. Důvod, proč královna tolik podporuje princeznu Dragomirovou, je proto, že doufá, že bude příští královnou. Na tom by nebylo nic špatného. Ale snaží se rozeštvat vztah Vasilisy Dragomirové a Christiana Ozery, proto aby ji vmanévrovala do vztahu a manželství s Adrianem Ivaškovem, který by vládl společně s ní a tak by Ivaškům zůstala vláda."
"Ale to přece...."
"Není pravda? V době, kdy jste si myslela, že máme s Adrianem vztah jste mi dost jasně řekla, že já nejsem pro Adriana dost vhodná stejně jako pan Ozera pro Lissu."
V tu chvíli vypukl pravý chaos. Strážci se ani nesnažily uklidnit rozhořčený dav. Ozerové byli nejhlučnější. Přestože se mnoho z nich chovalo v přítomnoti Christiana nejistě. Pořád to byl Ozera a jakýkoliv útok na něj, byl útok na celou rodinu. Na královně šlo vidět, že panikaří a neví, co dělat. Štěkala rozkazy na strážce, ale ani jeden z nich se nepohl.
"Tak poslouchejte přeci! Jste Strážci! Musíte poslouchat!"
"Nemusíme. MY jsme dhampíři a ne morojové. Nemusíme poslouchat morojskou královnu."
Chytla sako svojí uniformy a před překvapeným davem ho na sobě roztrhla cáry hodila k jejím nohám. Zůstala tam stát jen v kalhotách a obepnutým tílkem.
"Je načase, aby se morojové chránily sami. Už se pro vás nebudeme ponižovat. Už pro vás nebudeme umírat a nenecháme si od vás diktovat náš život. Možná bez vás náš rod skončí, ale váš zemře rychleji než ten náš. My se ubránit umíme, vy ne. Jsem zvědavá, jak dlouho vydržíte."
Stulila se do Dimitrijovi náruče a věnovala mu polibek.
"Pojďme, soudruhu. Slíbil jsi mi nějaké vynahrazování a po tom, co jsem dneska řekla, zní postel jako dobrý plán."
"Budiž. Pojďme tedy. Chci, abys veškerou svou vášeň, kterou jsi dala do svého proslovu věnovala jen mě."
Společně odcházely a v závěu za nimi i ostatní strážci.
"Počkejte!"
Dělaly, že neslyší a dál kráčely.

"Prosím, počkejte!"

Dhampíří vzdor 1/5

13. května 2015 v 10:32 | RozaBellaBelikov |  Dhampíří vzdor
Po tom všem, co se stalo byla Rose vděčná za klidné relaxování s Dimitrim, za jednotvárné služby při ochraně Lissy a Christiana a za odpoledne, která trávily s Eddiem a Adrianem s Jill. Nikdy by nevěřila, že takový den nastane, ale přesto tomu tak bylo. Ale i přesto věděla, že tenhle klid nevydrží věčně. Něco se blížilo. Něco se mělo stát a mělo to být velké. A to ještě netušilo, jak moc velké to bude.
Seděla zrovna na gauči a vychutnávala si Dimitriho blízkost. Ten si poklidně četl a volnou rukou si namotával prameny jejích vlasů na prsty. Skoro usnula, když jí najednou zazvonil mobil.
"Do háje! Kterej...vůl?"
Překvapeně se podívala na Dimitrije, který jí starostlivě pozoroval.
"Volá můj táta."
"Tak ho nenech čekat. Nikdy nevolá jen tak."
Odložil knihu a sevřel si kořen nosu. To nebude pěkné.
"Ahoj, tati."
"Ahoj, holčičko. Copak děláš?"
"Relaxuju s Dimitrim."
"To je dobře. Jen si užívejte zaslouženého klidu."
"Tak to vyklop. Co se děje?"
"Jak dobře mě znáš. Fajn. Královna si včera zavolala zástupce královských rodů a některé vlivné moroje."
"Lissa nikde nebyla."
"Vím. Byl jsem tam. Princezna je sama a sama toho moc neovlivní."
"To je sprostý."
"To je politika a navíc. Další důvod, proč jí tam královna nechtěla bylo, že by protestovala a královna se chce dál tvářit, že Vasilisa, poslední Dragomirová, je na její straně, že má podporu Dragomirů. I když je Lissa poslední, tak pořád je to Dragomir."
"To je pravda. Tak co se děje?"
"Nic hezkého. Sama uslyšíš na dnešní chůzy. Víc ti neřeknu, protože nechci, aby královna přišla o tvůj výbuch oprávněného hněvu. Chtěl jsem tě jen varovat, že to nebude nic hezkého."
"To jsi mi toho moc neřekl."
"Vím, ale víc ti toho řeknu pak. Teď už musím jít. Zatím se měj."
"Jasně. Ahoj."
Zavěsila a podívala se na muže vedle sebe: "Myslím, že náš klid právě končí."
"Co se děje?"
"Královna zase něco vymyslela. Neřekl mi sice, co ale je si jistý, že se nám to nebude líbit. Je to velké. Navíc z toho vynechala Lissu, kterou většinou bere sebou."
"To se mi nelíbí."
"Mě taky ne. Proč nemůžeme mít chvilku klidu?"
"Za chvilku by tě to nudilo."
"Když budeš se mnou, tak mě nic nudit nebude."
Usmál se na ni a dal jí pramen za ucho.
"Lissa už o tom ví?"
"Ne."
"Měla by to vědět."
"Já vím. Všechno to stojí za prd. Copak nemůžeme aspoň chvíli vést normální život? Já s tebou. Lissa s Christianem. Jill s Adrianem. Mám už toho po krk."
"Já vím, ale jsme spolu a to je jediné důležité."
"Máš pravdu, ale nechci být ta která Lisse zkazí náladu. Poslední dobou zářila jako sluníčko. Nechci jí to vzít."
"Chápu tě, ale měla by to vědět."
"Já vím. Nebude se jí to líbit. Bude naštvaná."
"Ale třeba bude vědět něco víc o tom, co by se mohlo dít."
"Máš pravdu. Jdeme."
Dimitri se zasmál a pohladil jí po tváři: "Vůbec se nezvedáš."
"Když mě se nechce. Takhle je mi skvěle."
"Mě taky, ale musíme jít. Vynahradíme si to později."
"Beru tě za slovo."
"Tak pojď."
Vytáhl ji na nohy a společně se vydaly za Lissou. Přesně, jak Rose čekala, tak se i stalo. Lissa byla naštvaná, že vůbec neví co se děje. Nakonec se, ale dohodly, že by se to mohlo týkat problematiky malého množství strážců. Ale ani jeden netušil, jak to chce královna vyřešit.
Když nastal čas setkání, tak všichni byli překvapeni, kdo všechno se zde nachází. Zahlédla svou matku i svého otce a pár známých strážců. O co tu do pekla jde?
"Vítejte všichni. Jsou velice šťastná, že jsme se tu sešly v tak hojném počtu. Mnoho z vás jistě zajímá, proč jsme se tu dnes vlastně takto sešly. Nebudu vás tedy déle napínat. Jedná se o dlouhodobý problém s malým množstvím strážců. Strigojů je stále více a jsou stále drzejší a nebezpečnější. Tohle nemůžeme již déle ignorovat."
Lissa na ni vrhla významný pohled a poslala jí myšlenku: "Já ti to říkala."
Jen se zašklebila a dál sledovala královnu. Nepříjemný pocit narůstal a jediný pohled na Dimitrije jí napověděl, že on to cítí také a stejně jako jí se to i jemu nelíbí.
"Proto jsem se rozhodla, že v nejbližší době uvedu do platnosti zákon, který zapříčiní větší porodnost u dhampírů."
"Jak to chcete udělat?"
"Dobrá otázka," zamumlala Rose a s potěšením zaslechla vedle sebe Dimitijovo uchechtnutí.
"K tomu bych se dostala...Jak mnoho z vás jistě ví. Mnoho dhampírských žen se raději věnuje svým dětem než službě a mnoho z nich nechce, aby ani jejich děti studovaly a trénovaly se v boji. To nelze změnit bez drastických opatření ke kterým doufám nebude nutno zacházet...."
Rose cítila, jak se Dimitrij vedle ní napjal a sama z překvapením zjistila, že zatla pěti, tak silně až jí začaly krvácet dlaně. Moc dobře věděla na co ta stará semetrika naráží. Nátlak.
"Prostudovaly jsme záznamy stovky těch nejlepších a k tomuto účelu vhodných strážců, kteří v nejbližších dnech nejprve podstoupí zdravotní prohlídku a poté jim bude vybrán nejvhodnější partner nebo partnerka. Z tohoto svazku, pak v průběhu několika měsíců příjdou na svět další talentovaní budoucí strážci."
S každým jejím slovem se její oči rozšiřovaly víc a víc. To snad nemyslí vážně!
"Dovolte, abych sem přizvala nejtalentovanější strážkyni posledních let. Strážkyni Rosemarie Hathawayovou."
Cítila jak se její tělo hýbe dopředu až nakonec stála před královnou a před celým schromážděním.
"Jak mnoho z vás jistě ví, strážkyně Hathawayová, která v této době stráží princeznu Vasilisu Dragomirovou má dokonce s princeznou velice vzácné pouto. Řekněte nám, Rosemarie. Kdo je vašimi rodiči."
"Strážkyně Janine Hathawayová a Ibrahim Mazur."
Sálem to zašumnělo a všichni se podívaly po zmiňované dvojici.
"Ano a jaká výtečná strážkyně vznikla z tohoto spojení. V době kdy ještě nebyla ani plnoletá měla na svém kontě více zabitých Strigojů než většina dospělých strážců za celý život a právě takovéto strážce a strážkyně potřebujeme a právě takovéto nadějné strážce by nám měl tento zákon do budoucnosti přinést."
Rose cítila jak se v ní vztek hromadí. To opravdu nemůže myslet vážně, že ne?
"Samozřejmně, že po tak bojovné ženě nemůžeme chtít, aby se své práce při ochraně morojského rodu, vzdala na dlouhou dobu a tak se v průběhu několika měsíců na královském dvoře objeví jesle pro tyto dhampíří děti, aby jejich rodiče mohly v co nejbližší době zpět do služby."
Tak tohle přehnala!
"To snad nemůžete myslet vážně."
Celé schromáždění utichlo a všichni se na ni šokovaně podívaly.
"Prosím?"
"Nehrajte tu mentálně retardovanou. Moc dobře víte o čem mluvím."
"Něco se ti nelíbí, Rosemarie?"
"Jestli se mi něco nelíbí? Samozřejmně, že ne! To vám už v té vaší makovici pod tíhou koruny přeskočilo?!"
"Rosemarie..."
"Sklapněte, ženská praštěná! Po celá staletí dhampíři jako jsem já umírají pro takové do sebe zahleděné idioty jako jste vy a co z toho máme?! Jednáte s námi jako z póvlem, urážíte nás do krvavých děvek a přitom jsem nepoznala ani jednoho moroje, který by neprohlašoval, že je to zvrhlé a přitom to nezkoušel! Rozkazujete nám a zakazujete nám některé naše vztahy jen proto, že si myslíte, že na to máte právo a přitom se tváříte, že to vlastně děláte pro naše dobro. Že nám vlastně podáváte oběť tím, že nám milostivě poskytuje svoji DNA! Myslíte i, že jste pro nás nenahraditelní? Omyl! MY nepotřebujeme VÁS! To VY potřebujete NÁS!"
"Co si to dovoluješ?"
"Co si to dovoluju JÁ? To vy jste vymyslela tuhle kokotinu a čekáte, že to přijmu s klidnou hlavou stejně jako zbytek dhampíří kultury? Zamyslela jste se nad tím proč vůbec mnoho strážců se vzdá služby, zůstane raději doma s dětmi, ikdyž je poté nazývají krvavými děvkami a jsou zavrhnuti? Proč mnoho noviců z akademií odejde a raději loví Strigoje na vlastní pěst? Uvažovala jste nad tím někdy? Já vám řeknu proč. Protože mají dostatek odvahy, aby nám ostatním ukázaly, že nemusíme žít podle toho jak nám morojové kážou! Celé generace žijou pod nadvládou morojů, ale já už takhle žít odmítám! Vy se vůbec nestaráte o naše blaho, tak proč bychom vás měly poslouchat?!"
"Rosemarie..."
"Ještě jedno slovo a budou vás seškrábávat ze zdi! Uvědomte si laskavě, že my dhampíři nejsme vaše loutky! Nebudeme skákat, jak pískáte!"
"Jak to tedy chceš vyřešit, když jsi tak chytrá?"
"Inteligence se přeceňuje. Nemusím mít vysoké IQ, abych věděla, že melete úplný sračky. Lepší je mít zdravý selský rozum. Tvrdíte, že je málo strážců, že? To je sice pravda, ale kdyby jste uvažovala trochu víc, tak by vám došlo, že někteří jich mají zbytečně moc. Váš syn na kterého jste tak pyšná například. Kolik strážců má váš syn Nathan Ivaškov? Osm. Osm strážců, které v podstatě ani nepotřebuje! Kdy naposledy opustil královský dvůr? Mimo ochranou bariéru je maximálně jednou za uherský rok a stejně má tolik strážců a to jen proto, že je to váš syn! Jen proto, že je to Ivaškov! Ani není důležitý. Všechny funkce, které má získal jen díky vám a ani není v tom, co dělá moc dobrý! Je mnoho morojů, kteří by si zasloužily více strážců nebo aspoň jednoho, ale na ty se kvůli takovým jako je váš syn nedostane! Řekněte nám tady všem, proč jste nechtěla, aby mladý pan Christian Ozera měl svého strážce? Protože se jeho rodiče před lety rozhodly zle a on na to jejich vinou doplácí, ikdyž on neudělal nic špatného. Kdyby byl Ivaškov, rozmlouvala by jste jeho strážci službu u něj? Samozřejmně, že ne! Proč by, ale měl nadějný strážce s pověstí ruského boha, jakým bezpochyby strážce Dimitrij Belikov je, strážit budoucího Strigoje, že? Vždyť je to jenom Ozera, že?"
Dav souhlaně zamručel, když jim konečně začalo docházet, že ona mluví pravdu.
"Takhle bych mohla pokračovat dál a dál! Proč se nadějní strážci mají kopat do zadku nudou na královském dvoře, když můžou být venku a být užiteční? Víte o skupinách bývalých noviců a dnešních lovců, kteří loví a ničí strigoje. Víte, že za strážce dělají většinu špinavé práce a přesto je pokaždé schazujete a urážíte! Říkáte tady, jak jsem skvělá a podobné věci, ale to jste neviděla v akci je! Já ano! Bojovala jsem s nimi! Zabíjela s nimi! Většina z těch mužů a žen je daleko lepší než jsem já a přesto zatímco bych se já podle vašich slov měla vyhřívat v záři popularity na kterou vám z vysoka seru, tak oni musejí snášet urážky a klacky které jim házíte pod nohy tím, že se je snažíte za každou cenu dotáhnout do služby, ikdyž je to proti jejich vůli. Proč si z nich nevezmeme příklad a nepošleme jen tak kam patří místo čekání na nějakého pošetilce, co zaútočí na nás?"
"O tomhle ty nerozhoduješ. Sama chráníš Vasilisu..."
"Vy jste jen do sebe zahleděná sebestředná morojka, která si nevidí ani na špičku nosu! Samozřejmně, že chráním Lissu! Ne, proto, že je morojka. Ne proto, že je královská! Vůbec ji nechráním, protože je poslední Dragomirová! Chráním jí, protže je to moje nejlepší přítelkyně! Chráním jí vlastním životem, protože chci a ne proto, že mi to vy nebo kdokoliv jiný nařizuje!"
"Tak proč...?"

"Proč jsem nespokojená? Protože vašeho pokrytectví mám už plné zuby! Morojové ovládají magii a k čemu jim je? Mohly by ji používat při své obraně a nečekat slepě až je přijde nějaký dhampír zachránit! Víte o tom, že Nathan ovládá oheň? Jednu z nejúčinějších zbraní proti Strigojům a jak ho používá? Zapaluje s ním oheň v krbu a schovává se za své strážce! Každý druh magie se dá jistým způsobem použít proti nim. Buď jako rozptýlení nebo zbraň, ale morojové to nedělají! Schovávají se za námi a vzápětí se po nás opět vozí, schazují nás a panovačně rozkazují! My umíráme pro vás, ne vy pro nás a přesto nemáme skoro žádná práva! Hrajete si na bohy a čekáte, že budeme nadšeně podporovat ten váš pošahanej šukací zákon?!"

Dhampíří vzdor info

12. května 2015 v 11:51 | RozaBellaBelikov |  Dhampíří vzdor
téma: Vampire Academy
pairing: Rose Hathaway / Dimitri Belikov
postavy: Rose Hathaway, Dimitri Belikov, Lissa Dragomir, Christian Ozera, Taťána Ivashkov, Ibrahim Mazur

Jako kdyby nestačilo to, čím si Rose a Dimitrij prošli než se dostali na místo kde jsou nyní. Morojská královna Taťána Ivašková svolá setkání kde chce širší veřejnosti oznámit své rozhodnutí o plánovaném zákonu, který by jim v příštích letech měl zajistit větší množtví dhampíří noviců a strážců. To se, ale nelíbí Rose a tvrdě se pouští do královny a spolu s ní i spoustu strážců. To nebylo to s čím královna počítala a teď bude muset rychle vymyslet řešení než se za její vlády rozpadnou staletí fungujícího vztahu mezi morojskou a dhampíří kulturou.

Osudové setkání 8

6. května 2015 v 9:47 | RozaBellaBelikov |  Osudové setkání
v minulém díle se událo:
"Po tom co jsi předvedla ti dopuručuju před strigoji utíkat. Teď udělej deset koleček."
A tak to pokračovalo celou hodinu. Jestli si myslela, že ji bude šetřit, tak jí rychle vyvedl z omylu. Byl naštvaný. Nedivila se. A taky se zajímal o její pouto, ale o tom mu nic neřekne. Nesmí.
Hned po tréninku šla za Lissou. Celé její tělo ji bolelo.
"Au."
"Přesně, tak se cítím."

"Vypadám, jak se cítím."

Vcházely do kostela a Natalie stála mlela tu svou.
"Když mluvíme o mimoškolních aktivitách. To je Jess? Je víc sexy."
Protože má vzhled Zeklosů, řekla si v duchu, ale podle jejího mínění zdaleka neměl na Ivana.
"Jo. Jess pořád vede na akademii v erotických snech."
"Má, ale děsný charakter."
"Jess má charakter? To jsem nevěděla. Nesuď knihu podle obalu."
"Víš, že jsme v kostele?"
Dimitrij to celé slyšel. Děvčata si ho nevšimly, protože uměl být velice tichý, když chtěl. To o čem se bavily se mu nelíbilo. Jess Zeklos měl hroznou pověst a on nechtěl, aby se s ním jeho Roza zapletla. To si on pohlídá. Pak se zarazil. Jeho Roza?
"Je ti jasné, Rose, že ani stěny kostela nemůžou ochránit pravého hříšníka před blesky?"
"Drž mi místo v dhampírské sekci, blbečku."
ooOoo
Při polední obchůzce si všiml Rose, jak se plíží na morojskou kolej a proto se tam ihned vydal. Dost ho naštvalo, když jí našel na klíně Jesse Zeklose, který se jí snažil kousnout. Ihned ho z ní schodil a Alberta ho vyhodila. Chtěl jí vynadat, ale všiml si, že se podivně napnula a vůbec ho nevnímala.
"Lisso, co to děláš?"
Pak sebou zničeho nic škubla.
"Rose?"
"Lissa má potíže."
Na nic nečekala a rozeběhla se pryč a on za ní. Tohle mu musela vysvětlit. Dohnal jí před pokoji Lisy, která klečela na zemi a na jejích dveřích byla pověšená mrtvá liška s rozpáraným břichem. Rose jí okamžitě pomohla na nohy a vedla jí do jejího pokoje.
"Slyšela jsem hluk, tak jsem se šla podívat. Bylo tam tolik krve. Už to zase začíná, co? Snažila jsem se jí vrátit život...ale..bylo příliš pozdě."
To mu nedávalo smysl. O čem to mluvily? Rose vypadala, že ví o čem to mluví. Ta mezitím k ní poslala jejího kocoura a vyšla ven. On jí byl hned v patách. Viděl směr jejího pohledu a viděl, že si všimla sedativ, co měla ředitelka pro Lissu.
"Sakra co to Kirová vyvádí? Nedovolím, aby Lisse.."
"Dá Lisse sedativa a vylepšíme profil jejího strážce. Náš bezpečnostní systém drží zpátky strigoje, ne šikanu puberťáků."
"Šikanu? Ty si myslíš, že to všechno je..."
"Rose!"
"Promiň. Děkuju, že si nic neřekl Kirové o.."
"Byla hloupost, že jsem připustil, že už máš blbinky sedmnáctek za sebou."
"Hmmm, slunce...hezké. Chybí mi. Rozvrh vampírů je stupidní."
Užíval si pohled na její tvář a spokojeně se usmíval. Takovou ji měl rád. Ne, takovou jakou byla v posledních dnech. Vůbec její chování nechápal.
"Podstupujeme jen malou oběť."
"I velkou. Moje blbinky sedmnáctek už mám za sebou."
"A co před hodinou? Chceš říct, že najednou ji dospělá a odpovědná?"
"Jen ti říkám, že chci být a musím být. Nauč mě víc než běhat do kola. O tom, jak utíkat vím dost a příští hodinu mě uč bojovat!"
Naštvaně odkráčela a on si uvědomil, že se jí na pár věcí chtěl zeptat.
ooOoo
Znovu spolu trénovaly, ale tentokrát už boj. Byla dobrá a rychle se dostávala zpět do formy, když se vracely do akademie, tak to nevydržel.
"Rose, počkej."
"Co se děje?"
"Řekneš mi víc o tom poutu?"
"Proč bych měla?"
"Jsem na vaší straně. Chci vám pomoci."
"Všimla jsem si."
"Co tím chceš říct?"
"Odvedl jsi Lissu zpět na místo, kde jí chtějí ublížit a já ti mám být vděčná a poskytnout ti informace, aby pak mohly skončit u toho, kdo jí chce ublížit? Zapomeň."
"O čem to mluvíš?"
"Nic ti neřeknu, Dimitrij."
"Dříve jsi mi důvěřovala."
"Dříve nebyla Lissa v nebezpečí."
"Chci ti pomoct, ale pokud mi to nedovolíš, tak nic nezmůžu."
"Tak se nesnaž. Slíbila jsem, že Lissu budu chránit a to dělám. To je jediné, co ti řeknu."
Chtěla odejít, ale chytil ji za ruku.

"Nejsem tvůj nepřítel."

Osudové setkání 7

4. května 2015 v 9:45 | RozaBellaBelikov |  Osudové setkání
v minulém díle se událo:
"Rose...?"
Konečně se na něj Rose podívala a on skoro zalapal po dechu. Za ty dva roky, kdy ji neviděl zkrásněla ještě víc a to si myslel, že už to víc nejde.

"Princezno Vasiliso Dragomirová. Mé jméno je Dimitrij Belikov. Odvezu vás zpátky na Akademii sv. Vladimíra."

Kráčel k ní a obezřetně sledoval každý Rosiin krok. Zmátlo ho, že Rose nejevila moc známek toho, že by ho poznala. Ihned jak se k nim začal blížit, tak se připravila do bojové pozice.
"Poslyš, kamaráde. Jestli ji chceš, budeš se muset dostat přeze mě."
Zaútočila po něm. Její pohyby postrádaly dřívější půvab. Bylo vidět, že už dlouho netrénovala. Bez potíží její útok odrazil a než stihla upadnout, tak jí chytil do náruče.
Bylo krásné ji zase po letech držet v náručí, ale nesměl zapomenout na svůj úkol.
Rose se chytala zaútočit, ikdyž stěží se držela při vědomí.
"Rose, ne."
Vrhla jejím směrem jediný pohled než povolila držení těla a propadla se do temnoty. Usadil jí do auta vedle sebe a princeznu dozadu mezi dva jiné strážce. Poté odklidily stopy a vydaly se na cestu. Všiml si, že princezna k sobě tiskne svého kocoura a snaží se uklidnit zatímco starostlivě sleduje Rose.
"Bude moje strážkyně v pořádku?"
Překvapilo ho, že o Rose mluví jako o své strážkyni přestože nebyla vystudovaná a vůbec nebyla k ní přidělená. To mu až bolestně připomnělo Ivana. Ten o něm takhle taky mluvil v době, kdy oba studovaly.
"Bude. Neměla takhle silně reagovat. To bude tou její slabostí. Zřejmně bude nemocná."
Nechtěl, aby ostatní poznaly pravý důvod její slabosti. On ho znal. Nemohl si nevšimnout kousance na jejím krku. Vždy věděl, že je hodně obětavá, ale nenapadlo ho, že její věrnost vůči princezně je tak silná.
Po očku ji pozoroval a napjatě čekal až se probere. Vůbec se mu nelíbilo, že je mimo tak dlouho. Po chvilce se k jeho nesmírné úlevě začala vrtět a probrala se. S bolestným stenem se chytla za hlavu a pak se vyděšeně ohlédla po princezně. Když ji spatřila, tak se jí viditelně ulevilo, stejně jako Vasilise, když viděla, že je vzhůru. Poté se Rose podívala na svou ruku a na něj.
"Pouta? To bude vypadat jako kompliment."
Říct, že ji šokovalo, že vidí Dimitrije, bylo slabé vyjádření, ale když nad tím, tak uvažovala, tak on byl jediný kdo toho byl schopen. Pokud byl někdo schopen ji najít, byl to jedině on. Byla ráda, že ho zase vidí, ale jedné její části se nezamlouval. Ačkoliv nechápala proč.
Proto ho raději obezřetně sledovala. V tuto chvíli to nebyl její kamarád Dimitrij. Teď to byl strážce Belikov, který je vezl zpátky. Na místo kde Lisse hrozilo nebezpečí.
"Takže nás vezeš zpátky do akademie. Řekni jak moc zlé to bude...nic?"
Nelíbilo se jí, že neodpovídal. To znamenalo jediné. Je naštvaný. Znala ho natolik dobře, aby to i přes jeho strážcovskou masku poznala.
"Držela jsem princeznu v bezpečí a schovávala celý rok než jsi měl to štěstí."
To u něj vyvolalo jeho úsměv, který tak milovala.
"Gratuluju."
On si z ní utahoval!
"On mluví."
Všimla si, že je nesvůj a pokaždé, když se tak cítil, škrábal se zezadu na krku. Všimla si tím jeho značek. Šest?! Musí jí k tomu říct víc!
"Páni, ty tam máš tolik značek. Šest mrtvých strigojů? Bály jsme se, že na ně narazíme."
"Kdyby jste na ně narazily, tak tady spolu nekonverzujeme."
To si z ní snad dělá srandu! Znají se takovou dobu a on teď bude dělat, že je jen nějaká obyčejná zlobivá studentka? Však ona mu ukáže! Tuhle hru můžou hrát dva!
"Tohle je tvá představa konverzace?"
Dimitrij mlčel nebo by řekl něco, čeho by mohl litovat. Překvapeně se podíval na Rose, která se bez zjevného důvodu začala smát.
"Přesně."
Zadíval se zpětným zrcátkem dozadu, kde se princezna Vasilisa pokojeně usmívala. Bylo možné, aby...? Mohly ty dvě mít mezi sebou pouto? O tom by přece něco muel vědět. Rose by se tím jistě pochlubila...jedině pokud se pouto vytvořilo během doby, kdy jí neviděl. Bude o tom muset zjistit víc.
Ředitelka byla ráda, že je princezna zpět, ale takovou radost neměla z Rose. Chtěla ji vyhodit a to nemohl dovolit. Nesměl! A ty řeči o tom, že by se snad měla stát krvavou děvkou...! To nikdy nedovolí! Za žádnou cenu!
"Paní ředitelko! Mají pouto."
Všiml si, že je šokovaná a rozhodl se toho využít.
"To není možné."
"Velmi brzo jsem zjistil, že Rose může říct, co si Lissa myslí nebo cítí a nemusí ani být na stejném místě."
"To je vzácný a báječný dar."
Souhlail s princem Daškovem. Tohle se prostě jen tak nestávalo. Co věděl, tak se to nestalo několik století.
"To nic nemění na faktu, že Rose Hathawayová je divoká, nebezpečná..."
"Neukázněná. Vulgární."
Rose na něj vrhla vzteklý pohled než jí to došlo. On se jí snaží pomoct!
"Máte pravdu, přesně tak."
Všimla i záblesku pobavení v jeho očích, ale dělala, že to nevidí. Bez ohledu na to, že se jí snaží pomoct. Není na jejich straně a dokud si nebude jistá, že je tomu naopak. Bude vůči němu obezřetná.
"Ale počet ženských strážců se tak snížil, že je risk jednu s takovým potenciálem ztratit."
Zadíval se na ni, ale ona se otočila. Nehledě na to, co řekne. Není její přítel. Nic mu neřekne. Netušila kde se to nepřátelství v ní bere, ale řídila se heslem strážců. Oni mají přednost. A pokud šlo o její nejlepší kamarádku Lissu, tak to platilo dvojnásob. Nikomu nedovolí jí beztrestně ubližovat a pokud si Dimitrij myslí, že když na ni bude hodný, že mu odpustí, že Liss přivedl zpět na místo, kde jí chtějí ublížit. Tak se šeredně plete!
"Elen, co tenhle působivý strážce říká, je pravda."
"Omlouváme se, paní ředitelko..."
Šokovaně e podívala po Lisse a v tom okamžiku jí to došlo. Ona používá nátlak! Na ředitelku! Přímo v její kanceláři před několika strážci!
Dimitrijovi taky hned došlo, co princezna dělá a docela ho to šokovalo. Princezna riskuje pořádný průšvih, jestli se provalí, že se pokoušela o nátlak, ale stejně ho šokovalo, jak je v něm dobrá. Nemínil nic říct. Snažila se o to stejné. Oboum záleželo na Rose a chtěli jí pomoci.
Nakonec ředitelka s několika podmínkama souhlasila. Dokonce jí přidala tréninky navíc pod jeho dohledem. Zřejmně mu chtěla vrátit to, že jí odporoval, ale jemu to bylo jedno. Měl radost. Může s ní strávit víc času a taky o ní víc zjistit. O ní a jejich poutu.
"Vemte princeznu do její ložnice a ty se někam ukliď."
"Proč by jako měl?"
"Protože strážce Belikov je strážcem princezny Vasilisy. Její legitimní strážce."
"Vy jste najaly nějakého pochybného cizince, aby chránil Lissu?!"
"Pozor na jazyk, Hathawayová."
"Co?! Najaly jste pochybnou levnou pracovní sílu, aby chránila někoho tak důležitého jako je Lissa!"
Věděl, že to tak nemyslela, ale urazila ho.
"A kdo by ji měl chránit? Snad ne ty."
Dal jí ruku na rameno, aby jí uklidnil, ale vyškubla se mu.
"A kdyby tak co? Držela jsem ji v bezpečí zatímco jste to vy nedokázaly!"
"Opravdu? Řekni nám o tom víc."
"To by tak hrálo, abych vám pomáhala. Jednou bude litovat svých slov, ikdybych vás k tomu měla donutit. Jdeme, Lisso."
Obě se zvedly a odcházely a on jim byl v patách. Pobavilo ho vzteklé nadávání Rose na ředitelku.
"Slyšela jsi jí? Chtěla ze mě udělat krvavou děvku! A nejhorší na tom je, že zněla jako kdyby chtěla abych byla její děvka...hnus!"
"Rose, to je nechutná představa."
"Jsem tak ráda, že ti na srdci leží mé psychické zdraví."
Hned další den nastoupily na vyučování a jako kdyby toho utrpení nebylo málo, tak měla ještě trénink s Dimitrim. Věděla, že jí dá sežrat to, co řekla v ředitelně, ale byla naštvaná.
Otevřela dveře a vešla do tělocvičny. Překvapil jí pohled na Dimitrije, který zrovna cvičil na kruhách. Viděla pohyb každého jeho svalu a na prázdno polkla, protože si vybavila dobu, kdy se vzbudila v jeho posteli a tyhle silné paže jí objímaly.
Dimitrij se přetočil a pustil se. Jen co dopadl na zem, tak se vydal k ní.
"Kamaráde Belikove, vyčerpaly mě. Co kdybychom na to šly zvolna? Nejdřív prodiskutovaly teorii..."
"Ovšem, Rose. Rozumím."
Než se vzpamatovala, tak ležela na zádech.
"Jak se řekne "ten kokot" rusky?"
"Chodila jsi tam do tělocvičny?"
"Jen na pár kurzů spiningu. Tím, že mě budeš mlátit mi nepomůžeš čelit strigojům."
"Po tom co jsi předvedla ti dopuručuju před strigoji utíkat. Teď udělej deset koleček."
A tak to pokračovalo celou hodinu. Jestli si myslela, že ji bude šetřit, tak jí rychle vyvedl z omylu. Byl naštvaný. Nedivila se. A taky se zajímal o její pouto, ale o tom mu nic neřekne. Nesmí.
Hned po tréninku šla za Lissou. Celé její tělo ji bolelo.
"Au."
"Přesně, tak se cítím."

"Vypadám, jak se cítím."

Osudové setkání 6

1. května 2015 v 9:44 | RozaBellaBelikov |  Osudové setkání
v minulém díle se událo:
"Ta píseň je hloupá. Tradiční definice světa na blití."
"Mlč, André. Já a Roza ji chceme slyšet."
Překvapilo ji, že Liss použila její přezdívku od Dimitrije. Používala ji jen, když ji chtěla škádlit a tak čekala, co z ní zase vypadne.
"Roza a já, Lisso. Roza a já..."
"Myslím, že je to chytlavá melodie...."

Světlo protijedoucího auta je najednou oslepilo a.....PRÁSK!

Červenec 2007, Baia, Rusko
Abe se byl podívat zase na Dimitrije. Slíbil Rose, že na něj bude dávat pozor zatímco ona bude pryč. Tušil, že jeho dceři na něm záleží víc než jen na příteli, ikdyž to nepřizná a svým způsobem byl rád. Nemohla si vybrat lepšího.
Dimitrij se pomalu dostával z nejhoršího a přestal konečně pít. Stačil k tomu jediný telefonát od Rose, kde mu vynadala a dala mu dost jasně najevo, že pití mu nepomůže a že pokud nepřestane, tak ho přijede vyklepnout.
Momentálně byla na výletě s Dragomirovýma, aby přišla na jiné myšlenky. Smrt Ivana ji hodně zasáhla. Bavil se zrovna s děvčaty Belikov, když mu zazvonil telefon. To musela být Rose. Touhle dobou měla volat a on jí slíbil, že na to počká u Belikovových, aby si mohla promluvit i s nimi. Proto dal hlasitý odposlech, aby všichni, i Dimitrij, slyšeli.
"Ahoj, holčičko. Jsem rád, že voláš. Tak jak ses měla?"
"...Ibrahime..."
Uplakaný hlas jeho Janine ho zaskočil. Janine byla silná žena, nikdy ji neviděl plakat. Vlastně jen jednou. Když jí poprvé daly jejich dceru do náruče.
"Janine. Co se děje? Měla volat Rose."
Slyšel jí, jak se snaží popadnout dech, aby mu mohla přes vzlyky odpovědět.
"Janine, lásko moje. Neplakej. Budu plakat, když nepřestaneš."
"..Rose..ona..."
"Co je s Rose? Mluv, Janine! Co je s naší dcerou?!"
Její hlas se zlomil a nebyla schopná ze sebe vydat ani jediné slovo. To se nikomu z nich nelíbilo. Byl slyšet ženský chlácholivý hlas a pak se ten hlas ozval v telefonu.
"Ibrahime?"
"Alberto."
"Ráda tě slyším. Kéž by to bylo za jiných okolností."
"Co se stalo? Proč Janine pláče? A co je s mojí dcerou?"
"Měli autonehodu, Ibrahime."
Abe nehnutě pozoroval telefon před sebou a nechtěl věřit svým uším. Dimitrij se prudce postavil až židle na které seděl s hlukem dopadla na zem. Ten zvuk ho vytrhl z transu.
"A Rose?"
"Je v nemocnici, Ibrahime. Moc toho zatím nevíme, čekáme na doktory. Zatím je ona a princezna Dragomirová na sále."
"Takže je naživu?"
"Když je našly, tak měla slabý, ale stabilní pulz, stejně jako princezna, ale..."
"Ale co?"
"Viděla jsem zprávu o nehodě. Je zázrak, že to obě přežily."
"A ostatní?"
"Zbytek rodiny našly bez známek života. Vasilisa s Rose jsou jediné, co to přežily a které nám pak mohou říct, co se stalo. Vyšetřování pokračuje, ale jediné co zatím víme je, že řidič proti jedoucího auta zničeho nic vjel do protisměru a čelně se s nimi srazil. Princ Eric, princezna Rhea a jejich syn André byli na místě mrtvý. Vasilisa ležela na vozovce v bezvědomí a ze všech byla nejméně vážně zraněná a Rose musely z trosek auta vystříhat. Zatím nepropadej panice. Je naživu a určitě bude v pořádku. Je to bojovnice."
Děvčata se rozplakaly a Dimitrij je odešel obejmout. Zrak, ale nespouštěl z telefonu ležícím na stole.
"Vydrž, Ibrahime. Jde sem doktor...."
Napětí by se dalo krájet. Byl slyšet nesrozumitelný rozhovor protkaný vzlyky od Janine a pak rychlý klapot bot o nemocniční podlahu.
"Janine!"
"Mám dobré zprávy, Ibrahime. Rose je sice stále v bezvědomí, ale bude v pořádku. Nemá žádná vnitřní zranění. Jen pár zlomenin a krvavých šrámů. Dostane se z toho bez následků. Vasilisa se probrala a posílají k ní dárce. Hned jak budeme vědět víc, tak zavolám."
"Děkuju, Alberto, ale není třeba. Do pár hodin jsem tam. Nemohl bych tady zůstat jen tak sedět zatímco moje dcera leží v nemocnici. Jen mi dej adresu."

Listopad 2009, Portland, Oregon
Rose se právě vzbudila z Lissiny noční můry a ihned jí šla probudit.
"Lisso, vzbuď se. Měla jsi zlý sen."
"To nebyl sen."
"Já vím. Ta nehoda."
"Promiň. Já už nechci. Od té autonehody ses mi dostala do hlavy. Nemůžu si zvyknout. Je to divné."
"Měla bys vědět, že slovo divné na nás nestačí."
Lissa se na ni pousmála a už nevypadala tak utrápeně.
"Nemůžeš být jako normální dospívající holka a snít o nahém sexy klukovi na jednorožci?"
"Musí být na jednorožci?"
"Nemusí. Třeba na vodním skútru, mechanickému býku...proč tu máš ten šílený plakát bývalého prezidenta?" zeptala se zatímco se zvedla z její postele a ukázala na zmíněný plakát na zdi.
"Řekla jsi, že se mám víc propojit s oregonskou společností."
"Jsme v Oregonu. Jako lidská bytost jsi naprosto beznadějná."
"Zvykám si, Rose. Není to ani rok, co jsme utekly z akademie. Dva roky od srážky. Přestaneš někdy myslet na to, čím jsme prošly?"
"To dělají smolaři. Já se nás snažím udržet v pohybu a tebe v bezpečí."
"Pamatuje si na nás někdo? Opravdu se nás akademie pokouší chytit?"
"Samozřejmně....možná bychom měli jít na plastickou operaci!"
Rose se snažila Lissu rozesmát a tak začala dělat komické obličeje.
"Ne..prosím tě..."
"Ne? Ano? Ne?"
"Ne..."
"Co takhle? Bezva?"
"Rose...ne...."
Lissa se chtěla zvednout, když se jí zamotala hlava. Ihned s tím proto přestala.
"No..kdy jsi naposledy....?"
"Nemám hlad."
"Přesně tohle vždycky říkáš, když máš hlad. Pojď do kuchyně. Uvařím ti."
Odešly do kuchyně, kde se Rose napila a pak jí odhalila svůj krk.
"Jsi si naprosto jistá?"
"Dobrou chuť."
Lissa nezaváhala a napila se.
"Díky."
"Od čeho jsou přátelé?"
Zvedla se a zatímco si Lissa otírala rty, tak si došla pro ubrousek, aby si otřela krk. Lissin kocour na ni zaprskal jen co se přiblížila.
"Žárlíš, Oskare?...Na co se díváš?"
Úsměv z její tváře zmizel, když zahlédla muže snažícího se ukrýt ve stínu.
"Neměla bych ještě...?"
"Usmívej se. Sledují nás."
"Kdo je tam? Strigojové?"
"Díky bohu ne. Strážci."
"Dobře."
Během chvilky už měli svoje věci a vycházely zadním vchodem domu.
"Drž se u mě, jak jsme trénovaly."
Došly až na konec uličky a Rose obhlédla situaci. Na hlídce tam byli dva strážci a zatím si jich nevšimly. Rose se přikrčila u motorky a odšroubovala víčko k nádrži. Poté do ní vložila šátek a jiným šátkem svázala řízení a během chvilku se na oba strážce řítila zapálená motorka, která v jejich blízkosti vybouchla.
Dimitrij se mezitím vydal na stejné místo a překvapilo ho, když viděl dvě dívčí postavy, které klopýtaly ulicí. Ta jedna podpírala druhou. Předpokládal, že to Rose podpírala princeznu, ale šokovalo ho, že je tomu naopak. Znervóznilo ho to, protože se mu nelíbila představa takhle slabé jinak vždy bojovné Rose.
Rose neváhala a rychle oba strážce složila. Jakoukoliv slabostí předtím trpěla, teď zuřivě bránila princeznu. Rychle ji popadla za ruku a táhla k autu.
"Musela jsi je zranit?"
"Jestli jsem musela? Není zač. Vzpamatuj se, Ghándí. Pojedeme do Kanady...."
Začala odemykat auto, aby mohly odjet, ale to on nemohl dovolit a tak se rychle vydal za nimi. Zaslechl tlumené zamňoukání.
"Ty jsi vzala tu chlupatou kouli sebou?"
"Nemohla jsem ho opustit."
Poté zaslechly, jak se k nim blíží další strážce a Rose ho ihned složila k zemi.
"A je to."
Princezna si všimla Dimitrije a její neklid vzrostl.
"Rose...?"
Konečně se na něj Rose podívala a on skoro zalapal po dechu. Za ty dva roky, kdy ji neviděl zkrásněla ještě víc a to si myslel, že už to víc nejde.

"Princezno Vasiliso Dragomirová. Mé jméno je Dimitrij Belikov. Odvezu vás zpátky na Akademii sv. Vladimíra."