Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Červen 2015

Nechte mě zemřít 3/3

10. června 2015 v 11:00 | RozaBellaBelikov |  Nechte mě zemřít
v minulém díle se událo:
"Neposlouchej jí. Neví, co říká."
"Ne, konečně mi ukázala, co si o mě ve skutečnosti myslí. Děkuju za všechno, Christiane, ale myslím, že bych měla jít."
"Ale kam?"

"Přece na svůj pohřeb."

Šokovaně se na ni podíval, ale ona odešla a on nevěděl kam. Taky nechápal tu řeč o pohřbu dokud si nevzpomněl na noc předtím.
"Něco ve mně zemřelo po jednom rozhovoru v kostele."
"A co to bylo?"
"Rose Hathawayová."
To přece nemohla myslet vážně, že ne? I když tohle byla Rose o kom mluvil..
"Sakra!"
Zaplatil a rychle se vydal za těma dvěma. Takhle to přece nemělo dopadnout a taky nedopadne, dokud do toho může mluvit!
Vešel dovnitř a našel je uprostřed nějakého rozhovoru. Co řešily snad radši nechtěl vědět.
"Christiane!"
Neobtěžoval se nějakým pozdravem a rovnou šel k věci.
"Doufám, že jste spokojení."
"Christiane, o čem to mluvíš?"
"O Rose. O tvojí nejlepší kamarádce, kterou jsi nazvala děvkou."
Oba sebou škubly, ale jen Dimitri se tvářil, že to prohlášení na něj nějak zapůsobilo. Věnoval Lisse jeden ošklivý pohled a pohlédl na něj.
"Co je s ní? Je v pořádku?"
"Ne, samozřejmně, že není v pořádku. Muž, kterého milovala víc než vlastní život jí po tom, co si kvůli němu zničila pověst, přišla o všechny přátele a rodinu, odhodil jako nepotřebný kus hadru. Nejlepší kamarádka, kterou měla ráda jako vlastní sestru se na ni vykašlala, opustila ji, i když jí slíbila, že to nikdy neudělá a vlezla do postele jejímu milovanému.
Jak by po tomhle nemohla být v pořádku?"
"Proč se o ni najednou, tak staráš? Našel sis za mě náhradu?"
"Posloucháš se vůbec? Ne, nenašel jsem si za tebe náhradu, i když kdyby mě někdo miloval jako ona jeho, byl bych šťastný. Protože bych věděl, že ať se stane cokoliv. Vždycky mě bude milovat a nikdy mě neopustí. To se o tobě říct nedá. Nikdy jsem nevěřil, že to někdy řeknu, ale jsem to jediné, co Rose zbylo."
"Teď už, ale přeháníš!"
"Ne, Liss, nepřeháním. Každý koho milovala ji odvrhl. Matka, Dimitri, ty...Adrian s Eddiem se snaží, ale oba svorně přiznaly, že kdyby nebyla v takových sračkách, nemluví s ní ani oni."
"Nemůže to přece být tak hrozné, jak říkáš."
"Je to horší...mnohem horší a její řeči mi fakt nahánějí hrůzu."
"Co řekla?!"
"Když před chvilkou odcházela z baru, kde se mimochodem zase pěkně opila, řekla, že jde na pohřeb."
Oba na něj vrhly zmatený pohled: "Čí?"
"Její."
"To přece není možné."
"Nedávalo mi to smysl do doby než jsem si vzpomněl na to, co mi řekla včera..."
"Co řekla?"
"Něco ve mně zemřelo po jednom rozhovoru v kostele."
Všiml si, jak se Dimitri podivně napjal, takže věděl odkud vítr fouká.
"Nechápal jsem o čem mluví, ale věděl jsem, že má pravdu. Její oči byli podivně studené, jakoby bez života. Zkrátka mrtvé. Ptal jsem se jí, co v ní zemřelo, ale na odpověď jsem nebyl připravený."
"Co řekla? Christiane, co ti Rose řekla?"
Zadíval se na vyděšeného Dimitrije a s povzdychem si prohrábl vlasy: "Rose Hathawayová."
"Ne."
"Ano. Poslyš, nechtěl jsem se do toho plést, ale chci Rose pomoci, protože ona toho pro nás obětovala už dost, nemyslíš? Nikdy nechtěla, aby jste to věděly, ale je na dně a mám o ni fakt strach. Sice bude naštvaná, že jsem vám to řekl, ale pevně doufám, že vás to donutí zamyslet se, sáhnout si do svědomí a napravit to. Tohle si nezasloužila. Obvzlášť ne od těch, které milovala víc než svůj život."
Najednou se dveře otevřely a dovnitř vběhl udýchaný Adrian.
"Co se děje?"
"Rose, šla na audienci k tetičce. Nevím, co řešily, ale když odešla, tak se tetička usmívala. Nevím, co se stalo, ale Rose se se mnou tak divně rozloučila, jako kdyby to mělo být naposledy, co se vidíme. Co se stalo?"
"Sakra! A kde je teď?"
"U Hanse v kanceláři."
Společně se tam rozeběhly, ale zjistily, že se minuly. Doma její věci už nebyli a jak zjistily, tak jí je zabalil jeden ze strážců.
"Kam nesete věci strážkyně Hathawayové? A kde je ona?"
"Strážkyně Hathawayová každou chvílí bude odjíždět z královského dvora. Její věci za ní budou odeslány na místo jejího nového zařazení."
"A kam to bude?"
"To ví jen královna."
Společně se rychle vydaly k bráně, ale už jen viděly její siluletu, jak nastupuje do auta. Volaly na ni, ale jen se na ně podívala, věnovala jim zamávání a hned jak dveře, klaply, tak se auto rozjelo a vezlo jí pryč.
"Jdeme za tetičkou. Chci vědět kam Rose odjela a co se tady k sakru stalo."
Přikývly a následovaly Adriana za královnou.
"Ráda tě vidím, Adriane. Tebe i tvé přátele. Co se děje?"
"Kam Rose jela?"
"Ona vám to neřekla?"
"Nehraj překvapenou. Kam si jí poslala?"
"Splnila jsem její přání. Je zase ve službě."
"Koho bude chránit?"
"To není důležité, důležitější je teď strážce princezny Dragomirové. Na přání Rosemarie, Vasiliso, se tvým strážcem opět stává strážce Belikov."
"Cože?"
"Nejsi ráda? Rosemarie byla tak přesvědčená, že si budete...rozumět."
Tohle byla podpásovka a bolela.
"Její strážkyní přece chtěla být Rose."
"Taky jsem se divila, ale řekla, že pokud by nastala chvíle, kdy by si měla stoupnout mezi ní a strigoje...tak po tom, co jí zlomila by to nemohla udělat a radši by se dívala, jak poslední Dragomirová umírá."
"To by Rose nikdy neřekla!"
"Ale řekla to, moje milá, a myslela to vážně. Taky řekla, že pokud mi to nevadí, tak chce přidělení někde daleko od dvora."
"A kam si jí přiřadila?"
"To je důvěrná informace a ani jeden z vás na ni nemá právo."
"Tetičko, prosím. Chceme jen vědět kam jede."
"Na její výslovné přání jsem jí přiřadila do tajné skupiny strážců - lovců. Odjela k nim a bude s nimi v akci po které tak toužila. Bude lovit a zabíjet strigoje."
"To by přece neudělala! Vždyť je to sebevražda!"
"Ale udělala. Ke dvoru se vrátit už nikdy nechce. Řekla, že by tady na ni stejně nic nečekalo a že raději zemře v boji než steskem."
S tím se smířily a odešly. Dimitrij se smutně podíval k bráně a povzdechl si.
"Tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem ji jen chránit, přestat jí ubližovat....nechtěl jsem, aby odešla."
"Ona neodešla, Dimitri. Ta žena, co odjela nebyla Rose Hathawayová. Tu jste zabily. Ty a Lissa. Doufám, že jste na sebe oba patřičně hrdí. Chtěla vás mít jen u sebe, nebýt sama, protože to je to čeho se bála ze všeho nejvíc, ale ani to jste jí nemohly dát. Ta žena, co odjela byla strážkyně Rosemarie Hathaway a měla pravdu. Naše Rose už je mrtvá. Zemřela sama a sama si zařídila svůj pohřeb."
Nechal je tam, aby se nad sebou zamyslely a s Adrianem a Eddiem šly do baru zapít smrt jejich milované kamarádky.
V autě, co odjelo z akademie si Rose utřela jedinou slzu, kterou si dovolila vypustit. Slzu lítosti nad jejím ztraceným životem. Nechala jí dopadnout a pak si otřela tvář.
Život Rose Hathawayové skončil, začal život Rosemarie Hathawayové. Strážkyně zemřela, ať žije strážkyně!
"Jen se třeste, strigojové. Rosemarie Hathawayová právě jede za váma do Ruska."

Nechte mě zemřít 2/3

8. června 2015 v 11:59 | RozaBellaBelikov |  Nechte mě zemřít
v minulém díle se událo:
"Něco ve mně zemřelo po jednom rozhovoru v kostele."
"A co to bylo?"
"Rose Hathawayová."

Beze slova zaplatila, odešla a nechala tam šokovaného a smutného Christiana. Ten sice teďka trpěl díky těm dvěma, ale nebylo to nic s tím, jak trpěla Rose. Její oči opravdu vypadaly mrtvé a z toho měl strach. Nikdy si nepomyslel, že ji někdy takhle uvidí. Byla silná a neohrožená a vždy schopná všechno obětovat pro ostatní a ti jí pak bodly do zad. To si nezasloužila.
Doufal jen v jednu jedinou věc...že příjde na způsob, jak jí pomoci než bude pozdě, protože tohle nemohla dlouho vydržet a děsil se toho, co by se mohlo stát až nastane chvíle, kdy jí napadne, že tady na ni nic nečeká...

Ráno bylo kruté, ale věděla, že si za to může sama. Proč pila, když věděla, že jí to nepomůže a bude jí ještě hůř? Rozhodla si, že si dá kafe, poté sprchu a pak půjde do práce a bude dělat, že se nic z toho nestalo.
"Fuj to je pohybu po ránu."
Nenamáhala se s úpravou zevnějšku. Těm dvěma bude jedno, jak vypadá. Stejně asi budou vyspávat únavu ze včerejška....
Její přání nebylo vyslyšeno. Byli vzhůru a byli tu i ostatní. Super.
"Jak jsi po ránu okouzlující, malá dhampírko."
Neměla sílu na rozhovor a tak na něj jen zavrčela.
"Okouzlující. Její první kocovina a já můžu být u toho a to ani nemám narozeniny."
"Jestli nepřestaneš rejpat, tak ti něco vykouzlím."
"Jo a co?"
"Monokl pod okem."
Kopla do sebe kafe, ignorovala pohledy všech okolo a šla do svého pokoje.
"To už nás tak brzy opouštíš? Já jsem se ještě dostatečně nevynadíval na tvůj nedostatečný oděv. To mi přece nemůžeš udělat."
"Chceš se vsadit?"
"Neoblíkej se. Myslím, že i ostatní muži ocení vidět, tak krásnou dívku v tak krásném a sexy prádle. Kde jsi k němu přišla?"
"Tohle? To nosim pořád."
Adrian se smíchem napodobil lapání po dechu a přehnaně se chytil za srdce.
"A ukázala ses mi v něm až teď? Styď se."
"Nestydím a odcházím."
"Kam?"
"Dala jsem se na novou víru a jdu uctívat porcelánového boha."
Za sebou slyšela jen Eddieho smích, který jim vyvětloval, jak to vlastně myslela.
Když vylezla z koupelny, tak jí čekalo překvapení v podobě Dimitrije.
"Co chceš?"
"Mluvit tebou."
"Hm, já s tebou ne. Ještě něco?"
Schodila ze sebe župan a jen ve spodním prádle vyndavala ze skříně čistou uniformu.
,,Vidíš něco, co se ti líbí?"
,,Obleč se."
Jen protočila oči a natáhla si kalhoty.
"Viděl jsi mě i míň oblečenou, tak se netvař, že ti to vadí."
Cítila za sebou, jak sebou škubl a pro sebe se usmála.
Dobře ti tak.
"Vysyp to ze sebe a jdi."
"Pila jsi, Rose. Víc než bys měla."
"A?"
Teď už plně oblečená scházela dolů a vůbec si ho nevšímala.
"Neměla by jsi pít."
"Jasně, mami."
Jen mávla rukou a dál kráčela na chodbičku, aby se mohla obout.
"Už ses oblíkla, malá dhampírko? To je škoda."
"Adrian má pravdu, Rose. Nemusela se oblíkat. Měla sis vzít volno a dělat nám společnost."
Pronikavě se na ně zahleděla až se nepříjemně ošily.
"Co je?"
"Marně pátrám, kterej z vás dvou je větší debil."
S tím se otočila a pokračovala v plánované trase.
"Rose, počkej chvilku."
"Na co?"
"Vysvětli proč jsi tolik pila."
"Protože jsem chtěla. Teď odcházím do práce."
"V tomhle stavu?"
"Nejsem nemocná ani invalida."
"Měla by ses z toho vyspat."
"Nejsem nemocná, ani jednou nohou v hrobě a neumírám, tak o co ti jde? A teď, když mě omluvíš, jdu dělat tu hrozně "nebezpečnou práci" do které bych podle tebe neměla chodit, protože by mě to mohlo stát snad život nebo co."
"Mohla by ses zranit."
"Zranit? A jak prosim tě? Nikoho nechráním a asi už nikdy nebudu, takže to, že jsem ještě opilá nebude nikoho stát život. V archivu na mě nezaútočí žádný strigoj, maximálně mi spadne nějaká složka na nohu, ale to nebude mít za následek smrt ani trvalou invaliditu, tak mě nech žít. Nebo se o to aspoň snažit."
"Rose, nikdy jsem ti nechtěl ublížit."
"Jasně, nikdy mi nikdo nechtěl ublížit a tak nevidím důvod, proč by jste si měly myslet, že mi ublíženo bylo. Hathawayová přece vydrží všechno a tak s ní všichni můžeme jednat jako s odpadem a pak se tvářit jakože starostlivě, abychom smazaly pocit viny. Přestaň se chovat jako pokrytec a zalez zpátky pod sukni zpod které si vylezl, královskej mazlíčku."
Naštvaně odešla do práce, kde pro ni střízlivění bylo hotové utrpení. Když, ale práce skončila, tak se necítila na to, aby jim znovu čelila a nechtěla riskovat, že by viděla víc než by chtěla a tak se zase vydala do baru pro prchlivý okamžik blaženého zapomnění.
"Co tu zase děláš?"
"V nebi mě nechtějí v pekle se mě bojí tak jsem tady."
"Vtipné. Ne, ale vážně. Už jsi tady zase?"
"Na to bych se mohla ptát i já tebe."
"Jsem tu pro to, abych ti pomohl."
"Chceš mi pomoct?"
"Ty víš, že jo."
"Tak mě nech na pokoji nebo mě zabij."
"Neměla by jsi takhle mluvit."
"Neměla bych spoustu věcí a jedna z nich je být naživu, takže si odmítám stěžovat."
"Přál bych si, abych ti mohl pomoci."
"Pomáháš...svým způsobem."
"Jak prosím tě? Nevšiml jsem si."
"Aspoň vím, že nejsem sama."
"Nejsi sama."
"Mám tebe."
"Máš Adriana a Eddieho. Máš své rodiče. Máš Lissu a Dimitrije..."
"Nenech se vysmát. Mám jen tebe a možná i Adriana s Eddiem a když přimhouřím obě oči, tak i mého mafiánského otce, ale to je všechno. Matka se mnou nekomunikuje měsíce a Lissa se spíš zajímá o to, jak se válet v Dimitrijově klíně, tak promiň, že se necítím, že by tu pro mě byli, když je potřebuju."
"Promiň. Nechtěl jsem to vytahovat."
"Děláš si o mě starosti a já ti děkuji, ale tím, že se zaměříš na mě si nepomůžeš. Promluv si s ní a buď to urovnejte nebo to definitivně ukončete. Aspoň jeden z nás by se neměl trápit."
"Nechci s ní mluvit. Vůbec ji nepoznávám a nelíbí se mi jak se chová, ale vůbec mě neposlouchá. Už není tou Lissou do které jsem se zamiloval a dokud si to neuvědomí a nezamyslí se nad tím, tak s ní ani mluvit nechci."
"Ty máš svůj názor. Já mám svůj názor. Co se týká toho pravého, správného a jediného názoru, tak ten neexistuje."
"Rose, nechci abys upadala do depresí a upíjela se tu pomalu k smrti. Pokud můj život stojí za houby, tak aspoň tvůj by měl být lepší. Možná to dávám najevo zvláštním způsobem, ale svým způsobem tě mám rád. Nenávidím být chytřejší než mé okolí. Není moje chyba, že jsou všichni, kdo tě nedokáží ocenit, idioti."
"Nikdy mě nenapadlo, že to řeknu, ale fakt nejsi tak hroznej."
"Nápodobně."
"Ale pokud to někomu řekneš, nakopu ti."
"Řádně zaznamenáno."
Váhavě ho objala, ale pak jí zazvonil mobil.
"Kdo tě schání?"
"Dimitri."
"Nezvedej to."
Neposlechla ho a dala si telefon k uchu: "Atlantská jednotka nájemných vrahů. Jak vám můžemepomoci?"
"Rose, kde jsi? Máme o tebe s Lissou starost."
"To bude asi nějaký omyl. Musíte mít špatné číslo."
Zavěsila a o chvilku mobil zvonil znovu.
"Zase on?"
"Ne. Lissa.....Erotická linka. Jak vám můžu pomoci? U telefonu Rose."
"Rose, tohle není legrace. Máme o tebe starost."
"Páni! Čemu vděčím za tu čest?"
"Rose! Kde jsi?"
"Když ses rozhodla plazit po Dimitrijovi, tak jsem se rozhodla dát to dohromady s Christianem. Sama jsi to řekla, že se k sobě hodíme. Oba jsme zvířata."
"To nemyslíš vážně!"
"A co když jo?"
"Rose, co se s tebou stalo? To jsi vážně taková děvka? To, že tě Dimitri nemiluje neznamená, že musíš lézt do postele prvnímu povolnému morojovi."
"Sama jste si vybrala, princezno Dragomirová. A ten povolnej moroj, jak říkáte je váš přítel, který vás i přes to všechno miluje. No nevím jestli tomu bude i potom, co jste tak převelice ochotně seděla v jiném mužském klíně. Já nejsem ta děvka o které mluvíte. Pokud chcete vidět děvku, koukněte do zrcadla."
Zavěsila a pak vypila panáka na ex.
"Neposlouchej jí. Neví, co říká."
"Ne, konečně mi ukázala, co si o mě ve skutečnosti myslí. Děkuju za všechno, Christiane, ale myslím, že bych měla jít."
"Ale kam?"

"Přece na svůj pohřeb."

Nechte mě zemřít 1/3

5. června 2015 v 20:57 | RozaBellaBelikov |  Nechte mě zemřít
Stále tomu nemohla uvěřit. Povedlo se to! Dimitrij byl zpátky, byl zase dhampýrem a dokonce už ho pustily z kobky, i když ještě ne do aktivní služby, ale i přesto to bylo úžasné. Jen jeden fakt jí radost kazil. Nechtěl ji vidět, nechtěl s ní mluvit, zkrátka mít s ní něco společného a to bolelo.
Nepomáhal ani fakt, že Lissa se točila jen kolem Dimitrije až to nakonec odnesl její vztah s Christianem, který s ní od té doby nechtěl mluvit. Jako by za to snad mohla ona!
Eddie byl na ni naštvaný a vyhýbal se jí bez jediného slova a Adrian dělal to samé. Sice jí řekl, že bude i nadále jejím přítelem, ale potřeboval čas, aby se z toho vzpamatoval. To ona chápala.
Věděla, že kdyby Adriana potřebovala, tak by jí pomohl, ale nemohla ho využívat. Musela se z toho dostat sama, protože přes všechno, co si kdy myslela byla sama. Nezůstala jí ani matka, která na ni byla naštvaná, že kvůli dhampírovi zahodila svoji budoucnost a ani fakt, že toho dotyčného miluje ji neobměkčil. Jediný, kdo zůstal na její straně byl její otec a i když ho měla svým způsobem ráda, tak věděla že morojský mafián by jí v tomhle asi moc nápomocný nebyl. Byla prostě sama a musela se s tím smířit.
Každý koho znala a koho milovala ji v tuto chvíli opustil. Lissa se na ni vykašlala, i když slíbila, že to nikdy neudělá. Eddie s Adrianem se někde spolu opíjeli a nadávaly na mizerný život a tutově i na ni. Matka ji nechtěla vidět a neodpovídala na žádný druh komunikace, který ji napadl.
To vše by vydržela, ale fakt, že ji Dimitrij řekl, že ji nemiluje, byl daleko horší. Cítila jak v ní něco zemřelo, když to řekl a tak si vzala příklad z kluků a šla se opít. Na jednu mizernou chvilku, která nevydrží, zapomenout na to, jak mizerný má život.
Nikdy jí nenapalo, že ta chvíle nastane, ale mrzelo jí, že u Lissy se neprojevila nějaká jiná magie. Jedno jaká, cokoliv jen ne éter. Kdyby neovládala éter, tak by ji nemohla přivést zpět. Pokojně by si zemřela a nemusela žít v takových sračkách.
Nakonec se ukázalo, že alkohol nepomáhá, jen to zhoršuje a tak se vydala domů, že to nebyl dobrý nápad se ukázalo vzápětí.
"...já tě neopustím, Lisso. Vždy tu budu pro tebe."
Vešla dovnitř a našla svoji nejlepší kamarádku uvelebenou na klíně muže, kterého její srdce milovalo víc než cokoliv na světě.
"Rose?"
"Pokračujte. Jako bych tu nebyla."
"Rose, ty jsi pila?" zeptal se Dimitrij, který ze sebe sundal Lissu a zvedl se.
"Přísahám na flašku vypité vodky, že jsem se alkoholu ani nedotkla," zasmála se.
"Rose..."
"Co je vám dvoum do toho? Ano, mami, pila jsem. Spokojenej?"
Teď už jí smích přešel. Co je jemu do toho co ona dělá? Nemusí se mu zpovídat!
"Co jsi dělala v baru?"
"Nudila jsem se. Navíc bylo pravděpodobné, že se dneska v noci zpiju pod obraz, což sice nevyřeší moje problémy, ale aspoň to bude sranda."
"Byla jsi tam sama nebo s klukama? Ti jsou tam teď taky nějak často."
"Nekecej. Ty sis všiml? Nevídané. Dimitrij Belikov vytáhl hlavu z pod sukně princezy a všiml si co se venku děje. Bravo.... Ne, kluci tam nebyli. Byli tam jeptišky. Představ si to....kruci! Kdybych věděla, co mě tady čeká, tak jsem brečela poslední třetinu cesty."
"Rose, proč jsi taková?"
"Jaká? Já jsem přece úplně stejná jako vždycky. Stejně jako ostatní. Stejně jako vy dva. Nic se přece nestalo, ne? Takže není důvod pro moje jiné chování."
"Rose, nevíš o čem mluvíš."
"Já vím. Já totiž nikdy nic nevím, nikdy nic nechápu a nikdy nic nevidím."
"Rose! Ty usiluješ o to stát se mrchou roku, co?"
"Jako šampionku tě to znervózňuje?"
Lissa se po ní nevěřícně podívala, ale Dimitrij se nechtěl nechat zaskočit. Rose byla opilá a nevěděla, co říká. Zítra jí to bude mrzet.
"Rose, kam jdeš?"
"Jdu zpátky. Na tohle nejsem dostatečně opilá. Vy klidně pokračujte v tom, co děláte. Nebudu vám tady zaclánět. Pokračujte si v tom, co jste dělaly než jsem vešla. Klidně si dál vyšukávejte mozky z hlavy. Mě je už všechno jedno."
Práskla za sebou dveřmi a bylo jí naprosto jedno, že je za sebou nechala naprosto šokovaný. Sedla si zpět k baru a lila do sebe jeden panák za druhým.
"Co tu děláš?"
"Snažím se opít do němoty, abych na chvíli zapomněla na to, jak moc nenávidím fakt, že i přeze všechno jsem na živu."
"Chceš společnost?"
"Nejsem moc dobrá společnost."
Christian si povzdechl a sedl si vedle ní.
"Mýlil jsem se."
"Ty jsi opilý?"
"Ještě ne."
"Měl jsi právo se na mě zlobit."
"Na tebe ne. Na ty dva. Ty jsi přece za nic nemohla a trpíš stejně, ne-li víc než já."
Kopla do sebe dalšího panáka a nevesele se uchechtla.
"Opatrně, Christiane. Mohla bych si začít myslet, že ti na ostatních opravdu záleží."
"A to bychom nechtěli."
Chvilku popíjeli, když zase prolomil ticho.
"Měli bychom oba na ně zapomenout. Ať jsou spolu šťastný, když to tak moc chtějí."
"Zapomenout se ti řekne lehce, ale co když moje srdce zapomenout nechce.....?"
"Rose, měla by ses tím přestat trápit. Ty vzpomínky tě jen zabíjejí."
"Na některé vzpomínky zapomenout nemůžu a na některé prostě nechci! Trápím se sama, dobrovolně, pořád a bolí to. Každá vzpomínka na něj mě bodá jako tisíc malých střepů. Vlastně jsem sama proti sobě, když ho spatřím bude to bolet, ale jestli ho nespatřím, zabije mě to. Už jen pomyšlení že by..."
"Rose, přestaň! Tohle nejsi ty!"
"Víš... Líbil ses mi mnohem víc, když jsi všechny nenáviděl."
Usmál se na ni a položil jí ruku na tu její.
"To pořád dělám. Jenom zbožňuju, jak oni zbožňují mě. Ale vážně, Rose. Neměla by ses takhle ničit. To nejsi ty. Tohle není ta neohrožená Rose Hathawayová, kterou jsem poznal. Co se s tebou stalo?"
"Něco ve mně zemřelo po jednom rozhovoru v kostele."
"A co to bylo?"
"Rose Hathawayová."
Beze slova zaplatila, odešla a nechala tam šokovaného a smutného Christiana. Ten sice teďka trpěl díky těm dvěma, ale nebylo to nic s tím, jak trpěla Rose. Její oči opravdu vypadaly mrtvé a z toho měl strach. Nikdy si nepomyslel, že ji někdy takhle uvidí. Byla silná a neohrožená a vždy schopná všechno obětovat pro ostatní a ti jí pak bodly do zad. To si nezasloužila.

Doufal jen v jednu jedinou věc...že příjde na způsob, jak jí pomoci než bude pozdě, protože tohle nemohla dlouho vydržet a děsil se toho, co by se mohlo stát až nastane chvíle, kdy jí napadne, že tady na ni nic nečeká...

Nechte mě zemřít info

5. června 2015 v 20:44 | RozaBellaBelikov |  Nechte mě zemřít
téma: Vampýrská Akademie
pairing: Rose Hathaway / Dimitri Belikov
postavy: Rose Hathaway, Dimitri Belikov, Lissa Dragomir, Christian Ozera, Adrian Ivashkov, Eddie Castile

Rose je zlomená. Je naprosto sama a každý den zažívá bolesti jen při pohledu na milovaného člověka, co ji od sebe odhání. Ona ho miluje, ale on ji ne a tak má jen jediné přání. Zemřít, aby tu bolest už necítila...

Dhampíří vzdor 5/5

5. června 2015 v 9:34 | RozaBellaBelikov |  Dhampíří vzdor
Další den se přesunuly zase k Lisse a k všeobecné radosti měli obě už daleko lepší náladu.
"A sakra."
"Co je, Liss?"
"Adriane, proč jsi mě to naučil? Z té jejich záře mě bolí oči."
"Hrůza, co? Aspoň to neovládáš tolik jako já."
"To bych oslepla. Proboha ani nechci vědět, co jste vyváděly."
"Nechtěj. Naštěstí mě Dimitrij dokázal plně zaměstnat takže mě pouto nevtáhlo do něčeho, co opravdu vidět nechci."
"Párkrát si viděla víc než bychom si s Christianem přály."
"A budu z toho mít trauma dokonce života."
Společně se tomu zasmály a pak se klidně bavily, když pro ně přišel posel, že se mají dostavit do velkého sálu, aby si vyslechly, jak to dopadlo.
"Do prdele."
"Klid, Rozo. Ať se dneska stane cokoliv, vždy budu na tvojí straně a společně budeme na straně Lissy. Všechno dobře dopadne. A ty se, Lisso, taky uklidni. Klepeš se jako ratlík. Bude to v pořádku. Teď pojďme si poslechnout, co se děje."
Sešly se tedy v sále a zatímco Lissa seděla na sedačce vedle Christiana, který jí chlácholivě držel za ruku, Rose se nechala objímat od Dimitrije, který stál těsně za ní a tiskl si jí k hrudi.
"Jen klid."
"Tobě se to řekne."
"Nemáš se vůbec čeho bát. Stála jsi už proti celé bandě strigojů a tohle by tě rozházelo?"
"Máš pravdu."
"Tak vidíš."
Věnoval jí polibek do vlasů a společně sledovaly, jak přichází královna.
"Jak už jistě víte, sešly jsme se zde, abychom ohlásily výsledky. Začneme tedy volbou morojské královny. Zkoušky byly náročné a jen málo kandidátů jimi bylo schopno projít. Mezi nimi i naše nová královna."
Cítila Lissino napětí a to jí vůbec neuklidňovalo.
"Po vzájemné dohodě s minulou královnou a radou mi dovolte abych vám představila vaši novou královnu. Vasilisu Sabine Rheu Dragomirovou!"
Lissa skoro přestala dýchat, ale nakonec se pomalu zvedla a došla k usmívající teď už bývalé královně Taťáně.
"Blahopřeju, Vasiliso."
"Děkuju."
Překvapená vyslala pohled k Rose, která se na ní usmívala z Dimitriho náruče a nadšeně pískala.
"Vidíš, soudruhu? Já říkala, že ona to dokáže."
"A ty taky, neboj."
"Nevim jestli to vůbec chci."
"Samozřejmně, že jsi něco takového neplánovala, ale vím, že pokud to budeš opravdu ty, tak budeš fantastická."
Když se potlesk uklidnil, tak se bývalá královna znovu ujala slova.
"A nyní, poprvé v historii bude zvolena i dhampíří královna...."
Rose se napnula a vrhla zoufalý pohled na Lissu, která jí poslala uklidňující myšlenku a věnovala jí široký úsměv.
"Výsledky hlasování pro mnohé, vzhledem k událostem minulých dní, nebude překvapením. Dhampíří komunita si jednohlasně za svou novou královnu zvolila mladou a nadějnou strážkyni Rosemarie Hathawayovou!"
Překvapeně vydechla a podívala se po Dimitrim, který se na ní pyšně usmíval.
"Jen jdi, moje královno," políbil ji ruku s prstenem a pak jí popostrčil směrem k Lisse. V sále byl rozruch a všichni strážci a několik morojů Rose tleskaly. Ta se trochu rozpačitě postavila vedle Lissy a váhavě se na všechny usmála.
"Toto jsou vaše královny!"
Potlesk byl bouřlivý a trvalo dlouho než se uklidnily.
"Jejich korunovace proběhne přesně za týden na jejich královském dvoře v Rusku!"
Překvapeně se po sobě podívaly a Rose pak poslala veliký úsměv směrem k Dimitrijovi. Budou moci navštívit jeho rodinu a když budou chtít, tak je můžou vzít sebou ke dvoru. To mu musí ještě říct. Určitě bude nadšený.
Když se k němu konečně dostala a řekla mu, co má v plánu, tak jí zasypával obličej polibky, tak dlouho až mu musel její otec domluvit.
"Jsem tak pyšný, Kiz."
"To mi říkáš poslední dobou často."
"Protože to je pravda. Povedlo se ti něco neskutečného. Jsi první dhampýrská královna a já jsem pyšný, protože jsi moje dcera. Už když ses narodila a poprvé se na mě usmála, tak jsem věděl, že dokážeš velké věci."
Její úsměv najednou zmizel.
"No jo do pekla! Já jsem teď královna! Co budu dělat?"
"Propadáš panice? Ty?"
"To není legrace! Sakra! Sakra, sakra, sakra!"
Cítila dvě pevné paže, které jí odtáhly ruce z vlasů.
"Věříš mi, Rose?"
"Co je to za otázku, Dimitri? Samozřejmně, že ano."
"Tak poslouchej, co ti říkám. Všechno bude v pořádku. Nemáš se čeho bát. Budeš skvělá, já to vím a ví to všichni. Jsi Rose Hathawayová. Ta která se ničeho nebojí, ne? Přece by ses nebála takové prkotiny jako je vládnutí. Dokázala jsi už tolik úžasných věcí a takových o kterých se nikomu ani nesnilo."
"Ale co když to nezvládnu?"
"Proč by jsi to neměla zvládnout?"
"Byla jsem vycvičena k boji a ne..k vládnutí a podobným věcem. To se učí morojové. Já vůbec nevím, jak bych se měla chovat. Budu naprosto nemožná."
"Nebudeš. Se vším ti pomůžu, když budeš chtít a Lissa samozřejmně taky. Máš přátele a rodinu, kteří ti pomůžou, tak se neboj. A pokud na to příjde, tak tvůj táta ti dokáže pomoct se vším. Znáš ho. Nenecháme tě v tom samotnou."
"Dobře. Máte oba pravdu. Tak ať už to máme za sebou."
"Copak tak najednou?"
"Protože mi došla jedna věc, Baba."
"A jaká?"
"Čím dřív se tohle posune, tím dřív můžeme plánovat jinou velkou akci."
"Ach tak. To ano. Takže Dimitrij se už konečně vyjádřil?"
"Tak moment. Ty to víš? Jak?"
"Dimitrij se mě byl zeptat na svolení. Jsem rád, že ještě někdo je natolik slušný, aby dodržoval tradice a jsem rád, že ji s někým takovým skončila."
Překvapeně otevřela pusu, ale pak zatřepala hlavou a usmála se.
"Pokud s tím souhlasíš, jsem jen ráda, že to takhle dopadlo. Teď bych, ale ráda zmizela, protože z toho, jak na mě všichni zírají se necítím dobře."
Dimitri se jen zasmál, políbil ji do vlasů a rozhodl se splnit její přání.
Přesně za týden stála před významnými strážci, moroji a jinými lidmi s Lissou po boku. Na hlavě jí tížila koruna zdobená diamanty a rubíny a na ruce jí zářil diamantový prsten od Dimitrije. Ten jí jediný uklidňoval. S Lissou se povzbudivě chytily za ruce a zamávaly davu, který v tu chvíli vybouchl v nadšený jásot.
"Vidíš? Není to tak hrozné?"
Zadívala se na její usměvavou tvář a její oči zachytily záblesk diamantů a smaragdů na její koruně a tlumeně zasténala.
"Bože, do čeho jsme se to zase dostaly?"
"Klídek, Rose. Spolu to zvládneme a Dimitrij s Christianem nám pomohou. To přece není tak zlé, ne?"
Zachytila Dimitrijův pohled a usmála se.

"Máš pravdu..to není."