Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Nechte mě zemřít 2/3

8. června 2015 v 11:59 | RozaBellaBelikov |  Nechte mě zemřít
v minulém díle se událo:
"Něco ve mně zemřelo po jednom rozhovoru v kostele."
"A co to bylo?"
"Rose Hathawayová."

Beze slova zaplatila, odešla a nechala tam šokovaného a smutného Christiana. Ten sice teďka trpěl díky těm dvěma, ale nebylo to nic s tím, jak trpěla Rose. Její oči opravdu vypadaly mrtvé a z toho měl strach. Nikdy si nepomyslel, že ji někdy takhle uvidí. Byla silná a neohrožená a vždy schopná všechno obětovat pro ostatní a ti jí pak bodly do zad. To si nezasloužila.
Doufal jen v jednu jedinou věc...že příjde na způsob, jak jí pomoci než bude pozdě, protože tohle nemohla dlouho vydržet a děsil se toho, co by se mohlo stát až nastane chvíle, kdy jí napadne, že tady na ni nic nečeká...

Ráno bylo kruté, ale věděla, že si za to může sama. Proč pila, když věděla, že jí to nepomůže a bude jí ještě hůř? Rozhodla si, že si dá kafe, poté sprchu a pak půjde do práce a bude dělat, že se nic z toho nestalo.
"Fuj to je pohybu po ránu."
Nenamáhala se s úpravou zevnějšku. Těm dvěma bude jedno, jak vypadá. Stejně asi budou vyspávat únavu ze včerejška....
Její přání nebylo vyslyšeno. Byli vzhůru a byli tu i ostatní. Super.
"Jak jsi po ránu okouzlující, malá dhampírko."
Neměla sílu na rozhovor a tak na něj jen zavrčela.
"Okouzlující. Její první kocovina a já můžu být u toho a to ani nemám narozeniny."
"Jestli nepřestaneš rejpat, tak ti něco vykouzlím."
"Jo a co?"
"Monokl pod okem."
Kopla do sebe kafe, ignorovala pohledy všech okolo a šla do svého pokoje.
"To už nás tak brzy opouštíš? Já jsem se ještě dostatečně nevynadíval na tvůj nedostatečný oděv. To mi přece nemůžeš udělat."
"Chceš se vsadit?"
"Neoblíkej se. Myslím, že i ostatní muži ocení vidět, tak krásnou dívku v tak krásném a sexy prádle. Kde jsi k němu přišla?"
"Tohle? To nosim pořád."
Adrian se smíchem napodobil lapání po dechu a přehnaně se chytil za srdce.
"A ukázala ses mi v něm až teď? Styď se."
"Nestydím a odcházím."
"Kam?"
"Dala jsem se na novou víru a jdu uctívat porcelánového boha."
Za sebou slyšela jen Eddieho smích, který jim vyvětloval, jak to vlastně myslela.
Když vylezla z koupelny, tak jí čekalo překvapení v podobě Dimitrije.
"Co chceš?"
"Mluvit tebou."
"Hm, já s tebou ne. Ještě něco?"
Schodila ze sebe župan a jen ve spodním prádle vyndavala ze skříně čistou uniformu.
,,Vidíš něco, co se ti líbí?"
,,Obleč se."
Jen protočila oči a natáhla si kalhoty.
"Viděl jsi mě i míň oblečenou, tak se netvař, že ti to vadí."
Cítila za sebou, jak sebou škubl a pro sebe se usmála.
Dobře ti tak.
"Vysyp to ze sebe a jdi."
"Pila jsi, Rose. Víc než bys měla."
"A?"
Teď už plně oblečená scházela dolů a vůbec si ho nevšímala.
"Neměla by jsi pít."
"Jasně, mami."
Jen mávla rukou a dál kráčela na chodbičku, aby se mohla obout.
"Už ses oblíkla, malá dhampírko? To je škoda."
"Adrian má pravdu, Rose. Nemusela se oblíkat. Měla sis vzít volno a dělat nám společnost."
Pronikavě se na ně zahleděla až se nepříjemně ošily.
"Co je?"
"Marně pátrám, kterej z vás dvou je větší debil."
S tím se otočila a pokračovala v plánované trase.
"Rose, počkej chvilku."
"Na co?"
"Vysvětli proč jsi tolik pila."
"Protože jsem chtěla. Teď odcházím do práce."
"V tomhle stavu?"
"Nejsem nemocná ani invalida."
"Měla by ses z toho vyspat."
"Nejsem nemocná, ani jednou nohou v hrobě a neumírám, tak o co ti jde? A teď, když mě omluvíš, jdu dělat tu hrozně "nebezpečnou práci" do které bych podle tebe neměla chodit, protože by mě to mohlo stát snad život nebo co."
"Mohla by ses zranit."
"Zranit? A jak prosim tě? Nikoho nechráním a asi už nikdy nebudu, takže to, že jsem ještě opilá nebude nikoho stát život. V archivu na mě nezaútočí žádný strigoj, maximálně mi spadne nějaká složka na nohu, ale to nebude mít za následek smrt ani trvalou invaliditu, tak mě nech žít. Nebo se o to aspoň snažit."
"Rose, nikdy jsem ti nechtěl ublížit."
"Jasně, nikdy mi nikdo nechtěl ublížit a tak nevidím důvod, proč by jste si měly myslet, že mi ublíženo bylo. Hathawayová přece vydrží všechno a tak s ní všichni můžeme jednat jako s odpadem a pak se tvářit jakože starostlivě, abychom smazaly pocit viny. Přestaň se chovat jako pokrytec a zalez zpátky pod sukni zpod které si vylezl, královskej mazlíčku."
Naštvaně odešla do práce, kde pro ni střízlivění bylo hotové utrpení. Když, ale práce skončila, tak se necítila na to, aby jim znovu čelila a nechtěla riskovat, že by viděla víc než by chtěla a tak se zase vydala do baru pro prchlivý okamžik blaženého zapomnění.
"Co tu zase děláš?"
"V nebi mě nechtějí v pekle se mě bojí tak jsem tady."
"Vtipné. Ne, ale vážně. Už jsi tady zase?"
"Na to bych se mohla ptát i já tebe."
"Jsem tu pro to, abych ti pomohl."
"Chceš mi pomoct?"
"Ty víš, že jo."
"Tak mě nech na pokoji nebo mě zabij."
"Neměla by jsi takhle mluvit."
"Neměla bych spoustu věcí a jedna z nich je být naživu, takže si odmítám stěžovat."
"Přál bych si, abych ti mohl pomoci."
"Pomáháš...svým způsobem."
"Jak prosím tě? Nevšiml jsem si."
"Aspoň vím, že nejsem sama."
"Nejsi sama."
"Mám tebe."
"Máš Adriana a Eddieho. Máš své rodiče. Máš Lissu a Dimitrije..."
"Nenech se vysmát. Mám jen tebe a možná i Adriana s Eddiem a když přimhouřím obě oči, tak i mého mafiánského otce, ale to je všechno. Matka se mnou nekomunikuje měsíce a Lissa se spíš zajímá o to, jak se válet v Dimitrijově klíně, tak promiň, že se necítím, že by tu pro mě byli, když je potřebuju."
"Promiň. Nechtěl jsem to vytahovat."
"Děláš si o mě starosti a já ti děkuji, ale tím, že se zaměříš na mě si nepomůžeš. Promluv si s ní a buď to urovnejte nebo to definitivně ukončete. Aspoň jeden z nás by se neměl trápit."
"Nechci s ní mluvit. Vůbec ji nepoznávám a nelíbí se mi jak se chová, ale vůbec mě neposlouchá. Už není tou Lissou do které jsem se zamiloval a dokud si to neuvědomí a nezamyslí se nad tím, tak s ní ani mluvit nechci."
"Ty máš svůj názor. Já mám svůj názor. Co se týká toho pravého, správného a jediného názoru, tak ten neexistuje."
"Rose, nechci abys upadala do depresí a upíjela se tu pomalu k smrti. Pokud můj život stojí za houby, tak aspoň tvůj by měl být lepší. Možná to dávám najevo zvláštním způsobem, ale svým způsobem tě mám rád. Nenávidím být chytřejší než mé okolí. Není moje chyba, že jsou všichni, kdo tě nedokáží ocenit, idioti."
"Nikdy mě nenapadlo, že to řeknu, ale fakt nejsi tak hroznej."
"Nápodobně."
"Ale pokud to někomu řekneš, nakopu ti."
"Řádně zaznamenáno."
Váhavě ho objala, ale pak jí zazvonil mobil.
"Kdo tě schání?"
"Dimitri."
"Nezvedej to."
Neposlechla ho a dala si telefon k uchu: "Atlantská jednotka nájemných vrahů. Jak vám můžemepomoci?"
"Rose, kde jsi? Máme o tebe s Lissou starost."
"To bude asi nějaký omyl. Musíte mít špatné číslo."
Zavěsila a o chvilku mobil zvonil znovu.
"Zase on?"
"Ne. Lissa.....Erotická linka. Jak vám můžu pomoci? U telefonu Rose."
"Rose, tohle není legrace. Máme o tebe starost."
"Páni! Čemu vděčím za tu čest?"
"Rose! Kde jsi?"
"Když ses rozhodla plazit po Dimitrijovi, tak jsem se rozhodla dát to dohromady s Christianem. Sama jsi to řekla, že se k sobě hodíme. Oba jsme zvířata."
"To nemyslíš vážně!"
"A co když jo?"
"Rose, co se s tebou stalo? To jsi vážně taková děvka? To, že tě Dimitri nemiluje neznamená, že musíš lézt do postele prvnímu povolnému morojovi."
"Sama jste si vybrala, princezno Dragomirová. A ten povolnej moroj, jak říkáte je váš přítel, který vás i přes to všechno miluje. No nevím jestli tomu bude i potom, co jste tak převelice ochotně seděla v jiném mužském klíně. Já nejsem ta děvka o které mluvíte. Pokud chcete vidět děvku, koukněte do zrcadla."
Zavěsila a pak vypila panáka na ex.
"Neposlouchej jí. Neví, co říká."
"Ne, konečně mi ukázala, co si o mě ve skutečnosti myslí. Děkuju za všechno, Christiane, ale myslím, že bych měla jít."
"Ale kam?"

"Přece na svůj pohřeb."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama