Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 2

27. června 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
"Rozo..."
Ignorovala ho a vydala se na cestu pryč, vydal se za ní, ale ignorovala ho a v klidu si nasazovala bezprsté rukavice.
"Ahoj, Rose."
"Princezno..Christiane..."
"Někam se spolu chystáte?"
"Se strážcem Belikovem jsme měli stejnou cestu, ale když už je u své chráněnkyně, tak mě nebude doprovázet. Ráda jsem vás viděla, ale budu muset už jít."



"Jít? Kam jít?"

"Do práce, Christiane."

"Máte nějaké stopy?"

"Asi ano. Podle všeho jsou v nějaké opuštěné tovární hale. Jdeme to prověřit."

"Valkýro?"

Otočila se na muže, který k nim dorazil a usmála se.

"Jdeš mě vyzvednout? Jsem už velká holka, Fenrire. Navíc i já umím kousat."

Rozesmál se hlubokým drsným smíchem.

"Tohle na tobě přímo miluju."

"Stejně s tebou nebudu spát."

Pobaveně na ni mrkl: "Jednou tě na lopatky dostanu, Valkýro. Pak mě můžeš i pokousat. Ale buď si jistá, že ti to na pár místech i oplatím."

"Nech si zdát. Navíc máme práci."

Všichni si se zájmem prohlédly vysokého svalnatého muže, který se tu promenádoval v černém tílku a tmavých kalhotách. Měl delší uhlově černé vlasy, které mu padaly na ramena a tetování vlka na levém rameni. Jeho oči byli tak tmavé až se zdály skoro černé a přes pravé oko měl tenkou jizvu. Jeho vzhled působil děsivě a divoce.

"Vím, ale jak by jsme my, severský bojovníci, mohly jít do bitvy bez své válečné bohyně, která nás vítězně provede přes bojové pole?"

"Ale kušuj."

"Pokud nás omluvíte, tak už opravdu musíme. Princezno Dragomirová...pane Ozero...strážce Belikove..."

"Uvidíme se později."

S lehkým kývnutím se otočila a s mužem známým jako Fenrir odešla.

"Jméno Fenrir na něj docela sedí."

"Proč myslíš, Dimitri?"

"Fenrir je v severské mytologii vlk, nejstarší syn Lokiho a obryně Angrbody. Bohové Fenrira spoutali, jeho osudem však bylo růst tak dlouho, dokud pouta nepovolí, a poté spolknout Ódina. V té době bude totiž tak obrovský, že když otevře tlamu, jeho horní čelist se dotkne nebes zatímco dolní čelist se bude dotýkat země. A tenhle strážce je neobvykle vysoký a mohutný."

"Páni, jak to že toho tolik víš o severské mytologii?"

"Byl to Ivanův oblíbený předmět. Historie a podobný věci. Hodně jsem toho pochytil, když byl na univerzitě. Ono se taky nedalo nic jinýho dělat než tam stát a poslouchat, takže..."

"A ti ostatní z Rosiiny skupiny...taky mají přezdívky podle severské mytologie?"

"Všichni, které známe je mají. Netuším proč ani jak je vybírají, ale myslím si, že jsou podle povahy dotyčného strážce."

Společně se vydaly do jejich apartmá a Lissa ihned začala vyzvídat.

"Tak co, Dimitri? Promluvily jste si?"

"Moc ne. Nechtěla se mnou moc mluvit."

"Ale něco jste si řekly, ne?"

"To ano, ale moc toho nebylo. Většinou se mě snažila vykopnout."

"A na ty lovy s ní nepůjdeš?"

"Nechce mě tam. Snažil jsem se jí přesvědčit, že aspoň na dobu než bude v pořádku, ale vůbec mě neposlouchala. Podle ní to nic není a nenechá si to vymluvit, ikdyž vím, že celá její záda hrají všemi stupni hojení modřin a nejen její záda. Ruce, břicho, nohy. Kam se jen podíváš."

"Jak to víš?"

"Viděl jsem to."

"Viděl? Ona ti to ukázala?"

"Ne, tak docela."

"Dimitri, leze to z tebe, jak z chlupatý deky. Prostě nám řekni, co se stalo."

"Šel jsem za ní, abych si s ní promluvil. Otevřela mi celá mokrá a jen v ručníku. Vůbec se nepozastovavala nad tím, že si každý mohl prohlédnout dost její odhalené kůže. Vůbec se nestyděla nebo něco takového. Pozvala mě dál a přitom nejevila známky toho, že by se chtěla zakrýt. Ani se nečervenala, což stará Rose při takových příležitostech dělala. Chtěl jsem po ní, aby mě brala sebou, ale nechtěla o tom ani slyšet. Snažil jsem se to uhrát na její zranění, ale jen nad tím mávla rukou, že to nic není, že už byla i hůř zraněná a zatím to přežila. Nevěřil jsem jí, ale dost neochotně přiznala, že už nenahlíží na bolest, tak jako dřív, že už si ji nepřipouští a že dokázala bojovat a vyhrát i se zlomeným zápěstím a otevřenou zlomeninou nohy a zabít tak pět strigojů. Stále dostávají molnijské značky, ale ne za krk jako ostatní, ale Rose má ty svoje na levém boku a je jich fakt hodně. Nevím přesné číslo, ale je veliké. Snažil jsem se jí omluvit a všechno jí vysvětlit, ale nechtěla mě poslouchat a řekla, že se o tom odmítá bavit. Pak řekla, že půjde do akce a musí se připravit. Nechtěl jsem ji pustit, ale dala mi varování, že půjde tak či tak. Po dobrým nebo po zlým a tak jsem to vzdal s tím, že si promluvíme pak, ale nechtěla o tom ani slyšet a já se nakonec neovládl."

"Co jsi udělal?"

Odvrátil hlavu a zahanbeně přiznal: "Políbil jsem ji."

"To je hezké. A co ona na to?"

"Vrazila mi, což jsem si zasloužil. Měl jsem se ovládnout."

"A co se stalo pak?"

"Oblékla se, vzala si zbraně a dala se na odchod. Chtěl jsem s ní ještě mluvit, ale už mě úplně ignorovala."

Rose mezitím seděla v jednom z jejich aut a společně přes vysílačky plánovaly akci.

"Loki, Fenrir a Valkýra budou úderný tým a ostatní se rozdělí do tří týmů. Jeden bude zadní úderný tým a zbylé dva vyrazí hned po prvních uderných týmech. Jedna skupina ve předu a druhá vzadu. Máme i posily, co jsou na místě a ti budou zajišťovat okolí."

Jen co přijely, tak se rozptýlily a Fenrir vykopl dveře. Ihned se tam nahrnuly za zvuku vyrážených zadních dveřích se pustily do boje se zmatenými strigoji. Ti se rychle vzpamatovaly, ale přesto jich už několik stihlo zemřít. Z vysílaček k nim dolehlo hlášení, že ti co chtěli utéct jsou už po smrti.

Celá akce probíhala v klidu a podle plánu dokud se tam neobjevil zbytek bandy i s vůdcem.

"Co tu dělají? Měli být na lovu!"

"To je jedno! Zabijte je!"

Boj byl tvrdý, ale nezahálela a dál se rychle přesouvala přes bojiště a kosila jednoho protivníka za druhým. Najednou cítila prudký náraz, který ji odhodil na zeď, příšernou bolest a pak už jen viděla, jak ostatní dorazily zbytek než jí na chvilku pohltila tma...

Když se probrala, tak byla stále u té zdi a nemohla se hýbat. Ostatní s lekařem u ní byli a netvářily se šťastně.

"Co je?"

"Nehýbej se, Rose."

"Neříkáš mi jménem moc často, Vladimire. Co se děje?"

"Z té zdi čouhaly ocelové dráty a ten strigoj tě hodil přímo na ně. Nemůžeme tě sundat, protože do nemocnice by jsi to nestihla a tak tě od zdi odřízneme a vyndáme to z tebe až tam."

"Dobře. Tak jdeme na to."

Fenrir jí opatrně chytil a kousek odtáhl od zdi. Bolelo to jako čert a tak se zakousla do rtu a snažila se potlačit bolestivý sten. Když jí vzápětí začaly odřezávat tak to už nedokázala. Kov se rychle rozehřál a poslední co cítila před tím než omdlela byl pach páleného masa...

O hodinu později už ležela na zadní sedačce, kde ji Fenrir z druhé strany hlídal a spěchaly, co nejrychleji do nemocnice u dvora.

"Už tam budeme, podal jsem hlášení a už nám otevírají brány."

Christian byl zrovna na cestě k Adrianovi, když ho zaujal pohled na smykem brzdící auto v blízkosti nemocnice ze kterého vyskočil ten chlap, který si před pár hodinama odvezl Rose. Otevřel dveře a něco vyndal ze zadní sedačky. To něco, tedy spíš někdo bylo drobné dívčí tělo. Rose!

Ihned se k nim rozeběhl.

"Co se stalo?"

"Zranění během akce."

"Vypadá to vážně. Informuju princeznu Dragomirovou. Bude lepší pokud Rose bude uzdravena éterem."

"Tak dobře. Předám ji do péče lékařů a informuju je, že princezna dorazí."

"Děkuji."

Ihned se rozeběhl zpátky domů a cestou zavolal Adrianovi, aby ho informoval. On se s Eddiem okamžitě vydal do nemocnice a Christian vběhl do jejich apartmá.

"Christiane?"

"Musíš rychle se mnou. S Rose je zle."

Oba rychle vyskočily na nohy a společně se hnaly do nemocnice a k operačním sálům. Doktor hned zavedl Lissu na sál, kde jí čekal hrozný pohled. Rose tam ležela celá špinavá, bledá a od krve a z těla jí trčelo několik ocelových drátů.

"Začneme těma nejvážnějšíma."

"Jistě."

"Připravena?"

"A-ano."

Doktor opatrně začal vytahoval tyč z jejího těla a ostatní sledovaly její funkce a vše ostatní. Rose sice byla pod léky a v bezvědomí, ale přesto jí unikaly tiché steny bolesti.

"Neměla by nic cítit. Jakto, že to cítí?"

"Víc dostat vzhledem k hladině jiných léků dostat nemohla."

Lissa se je snažila nevnímat, ale i přesto je slyšela. Litovala svoji kamarádku, ale snažila se jí co nejvíce pomoci. Rána na jejím rameni se zatáhla a zatímco doktor vyndaval další drát z jejího břicha, tak sestra jí podala hrneček s krví, aby průběžně doplňovala energii.

Venku zatím Dimitri přecházel sem a tam a nic co mu kdokoliv řekl jej neuklidnilo. Viděl Fenrira, který tam seděl a nepřítomně hleděl na krev kterou měl na rukách. Její krev.

Pak se probral, když viděl přicházet jednoho strážce v doprovodu několika jiných. Stačil jediný pohled, aby poznal, že je to zbytek skupiny.

Fenrir se vymrštil, tak rychle, že to stěží zpozoroval a během chvilky byl ten strážce přiražený ke zdi takovou silou, že se divil, že ještě žije a Fenrir zuřivě vrčel. Doslova. Už chápal proč dostal přezdívku Fenrir.

"Tvrdil si, že jich tam víc jak třicet nebude! Ostatní měli být podle tvých informacích na lovu, tak co tam kurva dělaly?! Vůbec tam neměly být! S takovým množstvím nepřátel jsme nepočítaly! Nešly by jsme do toho, protože i na naše standardy by to byla sebevražda!"

"Nevím, co se stalo! Neměly tam být! Aspoň jsou všichni naživu, nebo ne? A dosáhlo se toho, co byl náš cíl, ne?"

"Ale za jako cenu! Bude trvat týdny než budeme zase plně bojeschopní a pošlou nás zase do akce a všechno je to jenom tvoje vina! Pět strážců, co hlídaly v okolí, aby chytaly uprchlíky jsou po smrti! Jsme na nějaký čas vyřazeni z boje! Strigojové si to brzy uvědomí a začnou jatka! A všechna ta krev bude na tvých rukách! Stejně jako je její krev na mých! Valkýra vděčí svému zkurvenému štěstí za život o který teď bojuje a ty se raduješ z dobře odvedené práce?!"

"Fenrire..."

"Ne, Loki. Měl bych ho za to zabít."

"Nebyl by jsi o nic lepší než oni. Nech ho být. Neuděláš mu nic horšího než ona až se probere."

Vztekle s ním praštil o zeď ještě jednou a pak ho pustil. Vyděšený muž se sesunul na zem a neodvažoval se pohnout ani o centimetr.

"Modli se, aby byla pod silnými uklidňujícími léky až se probere, protože až se Valkýra rozhněvá, tak poznáš co je to hněv boží...."

Strážce se vyděšeně zvedl a utekl.

Dimitri nahlédl okýnkem do sálu a bezmocně sledoval doktory s Lissou jak se snaží zastavit masivní krvácení z její nohy. Bez dechu sledoval, jak ta červená životadárná tekutina opouští její tělo a jak její tlak klesá. Modlil se ke všem svatým kteří ho napadly, aby tohle Rose přežila.

"Fenrire, jsem z tebe na nervy. Všichni máme o ni strach, ale věř jí trochu. Až se probere a zjistí, že si nad ní takhle zlomil hůl, tak ti pořádně nakope."

"Po vší tý bolesti, kterou si prošla si nezaslouží, aby musela o svůj život bojovat."

"Ona je tvrdá. Tvrdší než sami tušíme. Věř jí, jako v ní věříme my."

V tu chvíli přišla sestra a zadívala se po nich.

"Vy všichni tu jste kvůli strážkyni...?"

"Hathawayové. Ano, my všichni."

"Dobře. Pak mi zajisté pomůžete vyplnit papíry."

"Jistě."

"Jméno?"

"Rosemarie Hathawayová."

"Věk?"

"20."

"Datum narození?"

"Nevíme jistě. Někdy koncem března 1992. Myslím, že 22."

"Dobře. Alergie?"

"Ne."

"Nějaká starší vážná poranění?"

"Už zahojené. Nic smrtelného."

"Rodina?"

"Matka Janine Hathawayová. Strážkyně lorda Szelského. Momentálně jsou někde v Nepálu. Otec Ibrahim Mazur. Moroj. Žije v Rusku. Máme na něj kontakt, takže pokud bude třeba můžeme ho informovat a během pár hodin tu bude."

Dimitrij se napnul, protože teď mu došlo, že budou její rodiče informovat a Abe Mazur určitě nevezme dobře zprávu o zranění jeho milované holčičky.

Dveře se otevřely a na chodbu vešla úplně bledá Lissa. Dimitri ji podepřel a nechal ji posadit. Sestru poslal, aby pro ni nechala připravit dárce.

"Bude Rose..?"

"Podle doktorů bude v pořádku. Ztratila sice hodně krve, ale přivezly ji v čas a podařilo se nám ji stabilizovat. Je v bezvědomí, tak musíme počkat až se probere, abychom věděli víc."

Světlo u sálu zhaslo a vyšli doktoři a sestry. Všichni od krve, ale spokojení.

"Odvezte pacientku na pokoj. Postarejte se, aby byla čistá a o její věci. Každé dvě hodiny jí kontrolujte a ať dostane novou dávku protitetanové vakcíny. Podle její složky jí dostala před třemi roky, ale nehodlám nic riskovat. Dejte jí léky podporující krvetvorbu a 30 mg morfinu."

Personál projel kolem nich s lehátkem na kterém ležela Rose. Byla bledá, špinavá a od krve a v hlubokém bezvědomí, ale naštěstí sama dýchala bez pomoci přístrojů a monitor činnosti srdce pravidelně pípal, takže se trochu uklidnily, ale pořád nebyla v pořádku.

Trvalo pět dní než se probrala. Celou dobu se u ní střídaly. Fenrir se sice tvářil podrážděně, když ho viděl, ale nakonec usoudil, že bude lepší, když u ní někdo bude sedět na stráži, tak nakonec neochotně svolil.

Dimitri celou dobu k ní promlouval. Omlouval se jí za své chování i za chování ostatních, vyléval si srdce a opakovaně jí říkal jak moc ji miluje.

Když se probrala, tak u ní zrovna seděl Christian, který vykopl Dimitrije, aby si došel aspoň dát kafe a něco malého k snědku.

"Rose?"

Dívka na lůžku pomalu zamrkala a pak na něj upřela svoje tmavé oči.

"Ch-chris-tiane?"

"Jsem to já. Jak se cítíš?"

"Bolí to. Kde to jsem?"

"V nemocnici. Dimitri s Fenrirem se tu střídají a dávají na tebe pozor zatímco čekají až se probereš."

"Dimitri?"

Vypadala zmateně, když zaslechla jeho jméno, ale nic dalšího neřekla a tak pokračoval.

"Ano. Před chvilkou jsem ho poslal dát si něco na posilněnou, aby nakonec neskončil na lůžku vedle tebe."

"Nerozumím..."

"Celých pět dní od doby, co tu jsi se odsud nehnul ani na krok. Pokud tedy nepočítám dobu, kdy jsme ho vyhodily, aby se aspoň vyspal. Stejně, ale většinou spal vedle tebe na židli. Fenrir teď s ostatními zjišťují, co se během vaší akce pokazilo. Jinak je tu skoro stejně tak dlouho jako Dimitri."

"Co se stalo?"

"Moc toho nevím. Podle toho, co říkaly ostatní probíhala akce v klidu a podle plánu, když se tam najednou objevil zbytek skupiny s velitelem, kteří měli být původně na lovu. Bojovala jsi proti přesile, větší než obvykle a než se k tobě Fenrir probojoval, tak jeden ze Strigojů využil tvůj nechraněný bok během výpadu na jiného a udeřil tě. To tě odhodilo na zeď, kde byli ocelové dráty... no a zbytek už asi tušíš. Dorazily je a pak tě odřízly od zdi a dovezly sem kde tě doktoři a Lissa zachránily. Poté jsi byla pět dní mimo. Všichni se tu střídáme."

Nadechla se, aby mu odpověděla, když zaslechly hluk z chodby.

"Fenrire, už ho nech nebo ho zabiješ!"

Loki.

"To je mi jedno! Přišlo mu hlášení o tom, že se vrací, ale nevaroval nás! Valkýra kvůli němu málem umřela!"

Cítila jak její tělo ztuhlo a než Christian poznal příznaky, tak se vymrštila a postavila se na nohy. Cítila, jak se jí motá hlava, ale zatřásla s ní a vydala se na chodbu. Snažil se jí zastavit, ale jako kdyby jí popoháněly všichni čerti. Vyrazila dveře, které práskly o zeď takovou silou až sklo prasklo a během chvilky stála na chodbě. Zahlédla Lokiho a Dimitrije, jak drží vzteklého Fenrira, který se jim snaží vytrhnout. Ostatní, jak stojí v cestě muži na zemi. Jediný pohled na něj jí stačil, aby pochopila.

"Valkýro?"

"Rose?"

Rukou se opřela o zeď, aby mohla zahnat barevné skvrny ve vidění než se znovu narovnala v plné výši a ignorovala fakt, že tam stojí v zelené nemocniční košily, která jí sahá sotva do půlky stehen. Přešla k muži na zemi, který na ni vrhl zděšený pohled. Tohle zapříčinilo, že se Fenrir uchechtl a uklidnil, takže ho mohli pustit.

Rose ignorovala bolest v celém těle a chytla muže před sebou za uniformu a silou, která všechny překvapila, ho zvedla a přirazila na zeď až mu skoro vyrazila dech.

"Je to pravda?" zeptala se mrazivým hlasem.

Všichni se po ní podívaly v šoku. Tohle je opravdu jejich milovaná Rose?

"Tak je to pravda?!"

Muž mlčel a ani se na ni nedíval.

"Odpověz!"

Vztekle s ním praštila znovu o zeď než ho schodila na nemocniční vozík, kde se pořezal o střepy z rozbitých lahviček. Silou mu dupla mezi lopatky a nedovolila mu vstát.

"Dostal jsi rozkaz, tak mluv!"

"Neudělal jsem to schválně! Byla to nehoda!"

"Nehoda?"

"JO! V tom spěchu jsem zapomněl mobil ve skrýši a zpráva dorazila až po mém odchodu...neudělal jsem to schválně!"

"Nehoda, říkáš?"

"Valkýro..." začal Loki, ale když viděl její oči, tak se stáhl.

Rose muže před sebou jediným kopem přetočila na záda a silou mu dupla na břicho.

"Ty zasranej zkurvenej idiote! Celej můj tým tam mohl zemřít a to jen kvůli tomu, že jsi neschopný břídil! To si říkáš strážce?! Měla bych tě teď hned zabít..."

"Okamžitě přestaň!"

Kdo to Rose tak utnul? Dozvíte se v dalším díle :) A nestyďte se nechat komenty.... Nevinný
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leona91 Leona91 | 5. března 2018 v 9:14 | Reagovat

Naprosto skvělé je pokračuj dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama