Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 3

29. června 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
"Nehoda, říkáš?"
"Valkýro..." začal Loki, ale když viděl její oči, tak se stáhl.
Rose muže před sebou jediným kopem přetočila na záda a silou mu dupla na břicho.
"Ty zasranej zkurvenej idiote! Celej můj tým tam mohl zemřít a to jen kvůli tomu, že jsi neschopný břídil! To si říkáš strážce?! Měla bych tě teď hned zabít..."

"Okamžitě přestaň!"

Mužský hlas proťal ticho jako prásknutí bičem. Rose se ihned narovnala do pozoru a zahleděla se na muže před sebou. Ten měl na sobě černé triko na zip, bez rukávů a s kapucou, která mu zakrývala tvář.

"Odine..."

"Ticho."

Jen kývla a propalovala ho očima.

"Pamatuješ, co jsem ti řekl, když jsi poprvé přijela?"

"Ano."

"Tak proč se necháš zase řídit emocemi? To se ti nepodobá, aby ses takhle přestala ovládat. Jsi Valkýra. Bojovnice, která v klidu posílá bojovníky na smrt, tak se s tím smiř. Takové věci se stávají..."

"Ale.."

"To neznamená, že to zůstane nepotrestané. Ty si teď vezmeš volno, uzdravíš se a odpočineš si. Vše si necháš projít hlavou. Vedení za tebe zatím převezme Fenrir."

"To přece nejde! Nemůžu si vzít volno a zůstat tady!"

"Rozumím tvým obavám, ale už nejsi malé dítě. Přenes se přes to."

"Přenes se přes to? To se lehce řekne. Pokud tady zůstanu, tak se z toho zblázním! Nemůžeš mě stáhnout z akce!"

"Příliš hledíš do minulosti. Zabýváš se tím co bylo a tím co bude. Včerejšek je historie a zítřek? To

je záhada. Důležitý je jenom dnešek."

"To se všichni rusáci už rodí s tímhle zenovým myšlením?"

"Velmi vtipné. Teď jdi zpět do své postele a soustřeď se na své uzdravení. Nějaké strigoje ti necháme, neboj."

"Jak velkorysé od tebe..."

Muž, kterého nazvala Odinem k ní došel a políbil ji do vlasů.

"O doby co zemřela Frigg jsi v našem týmu jediná dívka, tak jsme k tobě trochu ochranářští. Tomu se nemůžeš přece divit. Vždycky jsme pro tebe měli slabost, protože si vždy vypadala tak malá a zranitelná, že jsem nechtěl věřit, že někdo takový toho má za sebou tolik. Víš, že jsem nikdy nechtěl dívku do týmu, ale ty a Frigg....to bylo jiné....tak nechtěj, abych svého rozhodnutí litoval, protože do teď jsem neměl důvod. Jsi jako dcera a tak mi udělej laskavost a poslechni mě."

"Ale..."

"Jdi si lehnout a přestaň tady pohoršovat okolí. Myslím, že pokud mužský personál nezaměří svoji pozornost jinam než na tvoje nohy, tak tu brzy někomu rupnou nervy a mohla by se tu strhnout ošklivá rvačka."

"Já vím, ale Fenrir je tak moc ochranářský..."

"Neměl jsem na mysli jen jeho."

Zmateně se na něj podívala, ale on ji jen chytil kolem ramen a odvedl ji do jejího pokoje, kde ji uložil. Pak odešel a s ním i ostatní lovci, kteří mezitím sebraly strážce ze země. Christian se vrátil k ní do pokoje a viděla, že Dimitri čeká venku. Asi mu to Christian nařídil.

"Měla by ses šetřit."

"Nic to není."

"Skoro jsi umřela."

"Každý z nás tam mohl kvůli tomu zasranovi umřít. Proč jsi to dovolil?"

"Dovolil co?"

"Aby mě Vasilisa léčila éterem. Neprosila jsem se o to."

"To je tak hrozné, že jsme tě chtěly udržet naživu?"

"Tohle není život. To je jen přežívání."

"Pořád tak mluvíš."

"Hmm."

"Vím, že se ti nelíbí představa, že na tebe Lissa použila magii, ale přece to není tak hrozné, ne?"

"Raději bych zemřela než bych byla dlužná někomu kdo si o mě myslí, že jsem děvka."

"Poslyš, mluvil jsem s ní o tom. Mrzí jí to. Sama neví proč to řekla. Možná díky temnotě z éteru."

"To není tím."

"Jak si můžeš být tak jistá?"

"Potom, co pomohla...jemu...hlídala jsem hladinu její temnoty...ona ho pro mě zachránila a tak nejlepší, co jsem pro ni mohla udělat bylo..no chápeš, ne?"

"Kam tím míříš?"

"Věděla, co říká protože všechnu temnotu jsem vtáhla do sebe den před tím. I když jsem na ni byla naštvaná, tak jsem nechtěla, aby ji temnota připravila o rozum. Možná jsem ji v tom měla nechat."

"Chceš říct, že..? Mělo mě to napadnout, že za její klidný stav můžeš ty. Celou dobu jsi od ní čerpala temnotu, že ano? I po tom, co jsi odešla."

"Proč to chceš vědět?"

"Odpověz mi prosím."

"Ano, dělala jsem to."

"Ale proč?"

"Možná jsem doufala, že ta temnota připraví o rozum mě a já tak konečně zapomenu."

"Rose.."

"Nedělej si starosti. S mým štěstím se to prostě nepovedlo. Vybila jsem všechnu temnotu při bojích."

"To jsem rád. Na chodbě je Dimitri a chtěl by s tebou mluvit."

"Pošli ho pryč. Nechci s ním mluvit."

"Měla by jsi ho nechat to vysvětlit. S Lissou jsem už před nějakým časem mluvil a opravdu to nebylo tak jak to vypadalo."

"Nezajímá mě ani ona ani on. Jen co mě propustí, jedu zpátky do boje."

"Je to sebevražda."

"Neumřela jsem."

"Zázrakem."

"To je jedno. Jsem naživu, ne? Přežila jsem vlastní smrt. Zase."

"Měla by sis s ním promluvit, abys mohla aspoň začít s čistým štítem."

"Čemu jsi na nechci s ním mluvit nerozumněl?"

"Nerozčiluj se, řeknu mu to, ale je stejně paličatý jako ty."

"Christiane?"

Zvědavě se na ni od dveří otočil a překvapeně se díval na její jemný úsměv. Už dlouho ji takovou neviděl.

"Děkuji."

"Za co?"

"Za to, že ty jediný jsi mě neopustil."

"Jsme přece přátelé."

"Jo, to jsme."

Věnoval jí úsměv a vyšel na chodbu, aby tlumočil Dimitrimu její přání. Ten přesně jak věděl neposlechl a vešel do jejího pokoje.

"Odejdi."

"Ne."

"Odejdi nebo ti odsud pomůžu."

"Rozo, prosím vyslechni mě. Víc nežádám."

Pokaždé, když ji řekl přezdívkou, kterou ji dal, tak to bylo jako bodnutí nožem, ale rozhodla se, že bude silná. Vyslechne ho a pak už nebude mít důvod ji obtěžovat. Konečně bude volná.

"Máš pět minut."

"Děkuju."

Sedl si na židli kousek od její postele a smutně se na ni usmál.

"Vím, že po tom všem, co se stalo se mnou nechceš mluvit, ale vyslechni mě prosím až do konce. Tenkrát v té jeskyni..."

Všiml si, že sebou bolestivě škubla, ale pokračoval.

"V té jeskyni moje poslední myšlenky patřily tobě. Mohl jsem jen doufat, že jsi v pořádku a že ti nikdo z nich neublížil, ale samozřejmně jsem si nemohl být jistý. Modlil jsem se za to. Cítil jsem se hrozně, protože jsem ti slíbil společnou budoucnost, naši společnou budoucnost na kterou jsem se těšil jako malé děcko na vánoční dárky. Když mě obrátily a já se probudil, tak jediné, co mě drželo dál od dvora bylo vědomí, že ti nechci ublížit a že za bariérou školy jsi v bezpečí, ale nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo a ani nevíš, jak si to do teď vyčítám. Ubližoval jsem ti a chtěl jsem ti udělat to samé, co oni mě."

"Zadrž, Dimitri. Za tohle se mi neomlouvej. Nikdy jsem ti to nevyčítala. Nemohl jsi za to a oba to moc dobře víme. Nebyl jsi to úplně ty a nevybral sis to. To ti udělal někdo jiný, takže se neodvažuj cítit za to vinný."

"Jak myslíš, nebudu se už znovu omlouvat, ale nemůžeš po mě chtít, abych se necítil vinný. I když je pravda, že to co jsem udělal po tom bylo daleko horší. Po tom všem, co jsi pro mě udělala, co jsi pro mě obětovala...neměl jsem to dělat. Vím to a lituju toho. Na mou obhajobu můžu říct jen to, že jsem tě jen chtěl udržet v bezpečí."

"V bezpečí? Před čím prosím tě?"

"Přede mnou. Před tím, co špatného jsem provedl."

"Vím o tom, co špatného jsi udělal, protože hodně toho jsi krutě provedl mě! Nikdy jsem ti to nevyčítala. Vím dokonce všechno, co jsi za dobu, co jsi byl strigojem napáchal. Vím toho víc než si myslíš. Ale nechápu, proč mi vytrhnutí srdce a pohození ho u tvých nohou mělo nějak pomoci. Nevím jestli si vůbec uvědomuješ, co jsi mi provedl. Zabil jsi mě. Vy oba jste mě zabily a ani vám to nebylo líto."

"O čem to mluvíš?"

"Slyšela jsem vás. Neopustím tě, Lisso. Vždy tu budu pro tebe, Lisso. Jděte oba do háje. Já nejsem pitomá! Jen bych si přála, aby jste mi to oba řekly a nenechaly mě to zjistit takhle! To jsem vám nestála ani za trochu podělané upřímnosti?!"

"Vůbec to tak nebylo. Nech mě domluvit."

"A jak to teda bylo? Chceš mi tvrdit, že jsi neměl na klíně posazenou královskou morojku o které jsem si myslela, že je moje nejlepší kamarádka? Morojku pro kterou jsem byla ochotná zemřít stejně jako pro tebe?!"
Dimitri se tvářil provinile a nic neříkal.
"Došla ti slova, co? Víš, co je na tom nejsmutnější? Že jsem si myslela, že když odejdu, bude to míň bolet. Nestalo se tak. Měly jste mě nechat zemřít. Měl mě nějakej pošahanej strigoj zabít..."
"Neříkej to."
"...Měla jsem skočit z toho pitomýho mostu. Christian měl ty psychopsi zabít až po tom, co by mě roztrhaly...."
"Přestaň, prosím."
"...Vasilisa mě měla nechat zemřít v tom autě...."
"Takhle nemluv. Neměla by jsi takový věci říkat."
"...Natalie mě měla zabít. Dokonce bych uvítala, aby ze mě udělala to samé, co udělala ze sebe. Bylo by to jednodušší."
"Pro mě ne, pak bych musel jít já plnit náš slib."
"Jo, jenže ty by jsi nebyl tak neschopnej jako já a povedlo by se ti to a já bych pak měla klid."
"Víš, jak bych se cítil kdybych to byl já kdo tě zabil?"
"A víš ty vůbec jak jsem se cítila já, když jsem si myslela, že jsem zabila tebe?"
"Nechci si to ani představovat."
"Myslela jsem...myslela jsem, že jsem umřela. Litovala jsem toho, že jsem do té řeky neskočila za tebou a neukončila svoje trápení."
"Rozo, tohle jsem nikdy nechtěl."
"Neříkej mi tak. Ne po tom, co jsi provedl."
"Rozo..."
"Tvých pět minut dávno uplynulo."
"S Lissou jsem nikdy nic neměl."
"Nezajímají mě tvoje lži."
"Nic jsem s ní neměl. Nech mě domluvit, sakra. Lissa byla nešťastná a tak jsem ji jen uklidňoval. Myslela jsi, že je sama. Christian s ní nemluvil, Eddie s Adrianem se někde opíjely a ty jsi s ní nemluvila..."
"Já že jsem s ní nemluvila?! Chtěla jsem, ale ona nechtěla mluvit se mnou! A proč? Protože jsem jí řekla, že nejsi moroj, ale dhampír! Že nepotřebuješ zacházení v rukavičkách, ale pořádný trénink! Boj! Abys to ze sebe dostal! Abys probudil svoje starý já! Děsně se urazila a opustila mě! Tak jako jste to udělaly vy všichni, tak mi tu nekázej! Já s tím nezačala, jen jsem se přizpůsobila!"
Dimitri se zvedl a přešel k ní. Napjatě čekala, co udělá, protože jeho pohled se jí nelíbil. Měl něco za lubem. Dimitri jí položil dlaň na tvář a zlehka jí přejel palcem po rtech.
"Mýlil jsem se. To, co jsem provedl tě neochránilo, ale ublížilo ti to. Mrzí mě to. Zvoral jsem to a chci to napravit. Prosím dovol mi to napravit. V tom kostele jsem lhal. Nikdy jsem tě nepřestal milovat a jsem si jistý, že nikdy nepřestanu."
"A ty si myslíš, že ti to uvěřím?"
"Máš právo se zlobit.."
"Já se nezlobím, jsem pekelně nasraná! Jak si po tom všem můžeš myslet, že budu tak blbá a skočím ti na všechny tvoje lži?!"
"Rose.."
"Ne, mlč! To jsi opravdu takový pokrytec?! I ten posraný strigoj kterým jsi byl, byl ke mně upřímnější! Bylo to zvrácené, ale věděla jsem, že mě tím děsivým strigojím způsobem miluje! Ale ty? Řekl jsi, že mě miluješ a že chceš být jenom se mnou! Po tom, co jsem svým chováním zapříčinila Masonovu smrt jsem konečně byla trochu šťastná a získala novou chuť do života a proč? Abych sledovala, jak se to všechno bortí jako domeček z karet! Abych si zkazila život tím, že půjdu splnit slib, který jsem si dala s mužem, kterého jsem milovala víc než cokoliv na tomto prohnilém světě, s mužem, kterému jsem dala svoje srdce, svoje pannenství, svoji duši a on si toho ani nevážil!
Zničila jsem si kvůli tobě život a jen kvůli své hloupé lásce k tobě, kterou jsi po tom, co jsi získal něco po čem by spoustu blízkých jiných, nasilně přetočených strážců, skočilo všemi deseti, zahodil. A teď mi chceš tvrdit, že mě chceš? Že jsi mě vlastně celou dobu miloval? To ti mám jako věřit?!"
"Dej mi šanci dokázat ti, jak moc tě miluju. Vím, že nemůžu odčinit, to co jsem ti provedl, ale dej mi aspoň šanci se o to pokusit. Budu se o to snažit do konce svého života."

"Nebudeš. Nedovolím ti to."

Líbilo? Nezapomeňte na komentyMrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 29. června 2016 v 21:32 | Reagovat

Wau, neviem ako to robíš, ale zatiaľ je každá časť lepšia než tá predošlá! Len v tom, prosím, pokračuj! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama