Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 3

21. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Rosemarie Mazurová
Sledoval mě a vypadal, tak krásně mimo až mě z toho zahřálo u srdce. Líbím se mu!
S Lissou jsme se daly do tance a když jsem viděla Christiana, tak jsem mu ji elegantně poslala do náruče. Poté jsem se vzdálila a chtěla si promluvit s Dimitrijem. Chtěla jsem ho požádat o tanec, ale asi měl obchůzky, protože byl na odchodu.
"Rose?"
Překvapeně jsem se podívala po zdroji hlasu a poznala Masona. Vedle něj stál Jesse a Ray.
"Co se děje?"
"Tak mluvte. Nemáte jí co říct?"
"Omlouváme se. Nic z toho, co se říkalo jsme neudělaly."
"Říkáte, že co se nikdy nestalo, se nestalo? Díky."
"Mia s námi spala, když ji poslechneme."
Co?!
"Já napsal ten nápis v kostele a odpálil ten náhrobek. Co si říkala na ten spořič obrazovky? Dalo nám to docela zabrat."
Kdyby mu Mason nedal záhlavek, praštila bych ho sama.
"A taky to s tou krví. Mysleli jsme, že by byla sranda sejít se u princezen a napsat to z ruky. Doslova."
Jess mi ukázal své zápěstí. O co tu jde?
"Je to krvavý skandál. Krvestřik. Otevřeš si zubama zápěstí a stříkáš."
"Dost. Na té posteli spím. A co ta kočka?"
"To nebyla liška?"
"Ubližovat zvířatům je..nechutné."
"Říká hrůzný sprejer krve."
"Prosím, Rose, neubližuj mi."
Zamyslela jsem se a všimla si opodál stojící Natalie. "Běž tančit s Natalie." Podíval se stejným směrem a pak na mě. Natalie si všimla našeho pohledu směrem k ní a byla zmatená. "Běž. Hned." Přikývl a hned odešel. Natalie překvapeně přikývla a podívala se mým směrem. Věnovala jsem jí úsměv a když ho viděla, tak se rozzářila. Aspoň bude mít svůj vysněný večer. Poté jsem se podívala na Jesse. Dřív jsem uvažovala, že bych s ním chodila, ale rozmyslela jsem si to. I když jsem si občas říkala jestli jsem neudělala chybu. Teď jsem věděla, že ne.
"Ach, Jesse."
Smutně se na mě podíval a raději rychle odešel.
"Kdo je muž?"
"Ty jsi pravý muž."
Zazubila jsem se na něj šťastná, že je odhalil a objala ho a dala mu pusu na tvář. Poté jsem se šla podívat na tu roztomilou dvojici, když jsem si všimla Mii, která se do nich začala navážet.
"Dovolíš, Ozero? Já to vyřídím."
"Rose, slyšela jsem, co se stalo. Copak? Tvoje psychopatická kamarádka tě napadla?"
Chytla jsem ji za ruku a strhla ji náramek kterým zakrývala obvaz.
"Máš prosáklý náramek. Tvý otroci mi všechno řekly. Chudák Aaron nemá ponětí jaký jsi psychopat. Ty jsi zabila tu kočku."
"Oskara? Ošetřila jsem ho. Kočce bych neublížila."
"Óó, chudinko. Celou dobu si myslím, že jsi hlavní viník a ty jsi přitom nejistá malá holka s potřebou pozornosti."
Vystartovala po mě a tak jsem použila to, co mě Dimitri naučil a vrazila jí.
"Pokud to nebyla ona, pak je tu větší hrozba a Lissa zmizela. Nevím kde je."
Viděla jsem sbíhat se strážce, aby situaci uklidnily.
"A není na tajném místě kam chodí, když chce být sama?"
"Jasně."
"Chytráku."
"Princezno."
Nechala jsem se Albertou vést a kráčela za ní.
"Jste v pořádku, princezno?"
"Ano, jsem."
"Proč jste vyvolala rvačku?"
"Já? To Mia si začala. Navážela se do nás a když jí došly argumenty, tak se mě pokusila napadnout. Byla to sebeobrana."
"Dobře, ale raději vás doprovodím do vašeho pokoje."
Nehádala jsem se. Tam se aspoň budu moct v klidu podívat Liss do hlavy a ujistit se, že je v pořádku.
Jen, co jsem za sebou zavřela dveře, tak mě dvě ruce popadly a umlčely. Další dvě mě chytily za ruku a během chvilky jsem cítila píchnutí jehly do ruky. Během chvilky jsem nevěděla o sobě.
O něco později mě vtáhlo pouto. Lissa s Christianem. Najednou se Christian skácel a Lissa pak už nic víc neviděla a po chvilce ztratila vědomí ze stejného důvodu jako já. Ten šok trochu otupil účinky sedativ. Pomalu jsem se roztřeseně postavila a vydala se pro pomoc. Dimitri. On je jediný, kdo mi teď může pomoct.
Přidržovala jsem se zdi dokud jsem nedošla k jeho pokoji. Klepala jsem, ale nikdo neotevíral. Je možné, aby tam nebyl? Vyzkoušela jsem kliku a ta povolila, dveře se otevřely a já spadla na zem. Dvě mužské paže mě zvedly ze země a já se okamžitě ztratila v jeho pohledu.
"Co se děje, Rose?"
Co se děje? Jo, co se děje? Proč jsem sem přišla?
"Já..si nemůžu vzpomenout."
Posadil mě na postel a ustaraně se na mě podíval. Pak si všiml mojí ruky.
"Co se ti stalo?"
Překvapeně jsem koukala na modřinu na ruce a pak jsem si všimla drobného vpichu na ruce. Lissa!
Než jsem stačila cokoliv říct, tak mě zlehka políbil na modřinku a já v tu chvíli na vše zapomněla. Sklonila jsem se k němu a než jsem se stačila zastavit, tak jsem ho políbila.
"Rose, co to děláme?"
"Všechno."
Nepoznávala jsem se. Co to dělám? Líbilo se mi to a bylo těžké se soustředit, ale nevěděla jsem proč a tak jsem se poddala.
"Líbí se mi tvoje šaty. Spálíme je."
Dimitri mi rozepl šaty a hodil je do ohně, ale bylo mi to jedno. Líbal mě a jeho velké ruce na mé kůži krásně hřály. Mozek se mi rozpouštěl do kaše, ale pořád tam byl ten otravnej neodbytnej hlásek který mi říkal, že něco není správně. Najednou mi Dimitri sundal náhrdelník a bylo to jako studená sprcha. Pane bože Lissa! Dimitri ho vyhodil z okna a pak se na mě podíval.
"V tom náhrdelníku bylo kouzlo. Já bych nikdy.."
"Zapomeň na to. Lissa má potíže. Bože, jak jsem na ni mohla zapomenout? To mi nikdy neodpustí."
"Nemysli na to. Zachráníme ji."

Dimitri Belikov
Vyhlásil jsem poplach zatímco se Rose šla převléknout. Snažil jsem se myslet na cokoliv jiného, ale stále jsem ji měl před očima. Do háje!
"Jedeme! Nemáme čas!"
Vyrazily jsme a Rose se pohodlně opřela.
"Lissa je v pořádku, ale nevidím kde je. Nemůžu se dostat přes tu pásku, ale ten strážce.."
Strážce? Kdo je v tom zapletený?
"To ne. Ten zloduch je Viktor Daškov."
Daškov? Co chce od Liss? Najednou Rose vykřikla a srdce se mi zastavilo.
"Nezastavuj! Mučí ji!"
Přikývl jsem a šlápl jsem na to. Už jsme věděly, že neopustily pozemky akademie a tak když jsem věděl, kdo v tom má prsty, tak jsem jel do jeho domu.
"Zůstaň v autě, Rose."
"Ale.."
"Musím ti připomínat co se stalo, když jsi mě posledně neposlechla?"
"Máš pravdu. Úplně ti rozumím."
Věnoval jsem jí úsměv a s dalšími strážci jsem se vydal do domu, kde se strhla bitka. Po chvilce jsem zahlédl pohyb nahoře a jeden ze strážců spadl přede mě. Rose!

Rosemarie Mazurová
S Christianem jsme se vplížily na patro a vydaly jsme se za Liss. Christian mi dělal "vodícího psa" a já ho naváděla díky poutu.
"Rose."
"Jdi dál."
"Rose..."
"Co je?!"
Všimla jsem si přibýhajícího strážce a bylo rozhodnuto. Postavila jsem se do bojové pozice. Christian se na mě překvapeně podíval, ale to už jsem se odrazila, udělala boční salto a kopem jsem proti strážci poslala plamen. Odhodilo ho to do zadu, ale to už jsem udeřila a z mých pěstí k němu letěly ohnivé koule. Vrazil do zdi a přiblížil se k zábradlí. Udělala jsem pravý spodní hák a plamen ho srazil dolů. Všimla jsem si Dimitriho pohledu. Sakra! Mám průser!
S Christianem jsme se rozeběhly k jejímu pokoji.
"Co to bylo, Rose?"
"To poslední, co jsem ze sebe dokázala dostat. Ty sedativa co mi píchly pořád účinkují. Musíš to udělat ty. Udělej oheň kolem zámku, aby povolily a já je vykopnu."
"Vykopneš?"
"Zvládnu to. Věř mi."
"Ale já nikdy mimo školu nekouzlil."
"Zapomeň. Není tam. Nesnaž se zachránit, Lisso. Blbý jednosměrný pouto."
Vyběhly jsme zase ven a zaslechly vytí Psychopsů. Bezva. Když se to má pokazit, tak pořádně a já nemůžu použít magii. Do háje!
Když jsme se blížily, tak přistávala helikoptéra. To nesmíme dovolit. Jak ji pak budeme hledat? Spacifikovala jsem pilota a Christian se pokusil o magii.
"Vážně? Na víc se nezmůžeš?"
Vzpomněla jsem si na lekce od Dimitrije a omráčila toho pilota. Bez pilota nepoletí.
"Rose, viděla jsi Viktora? Nikdy bych nevěřila, že-"
"Ano, já vím."
"Dámy, nechci rušit, ale pokud s tím neumíte létat, měly bychom-"
Ozval se výstřel a Christian spadl k zemi.
"Christiane!"
Schovala jsem Liss za sebe a propalovala Viktora pohledem, ale najednou byla Liss přede mnou.
"Mě zastřelit nechce."
"Liss, neper se se mnou."
Už to vypadalo, že mě fakt zastřelí, abych mu nebránila v odvedení Lissy, když se objevil Dimitri a odzbrojil ho. Nikdy jsem ho neviděla raději.
"Víš, co se mi na těch psech líbí? Jsou vycvičení k hlídání, jsou taky skvělý v zabíjení. Útok!"
Moje magie mě pořád neposlouchala a tak jsem strhla Liss k zemi pod sebe. Najednou se stalo něco úžasného. Christian z posledních sil použil svoji magii a zapálil dva psi, co se na nás vrhly.
"Tak tohle je ohnivá magie."
Lissa se k němu okamžitě vrhla.
"Rose, musím mu pomoct, ale nevím jak. Victor mi vzal veškerou energii."
"Moje magie by ti nepomohla, ale vím co ano."
Klekla jsem si vedle ní a natáhla před ní svoje zápěstí.
"Jsi si jistá?"
"Zachraň ho."
Cítila jsem endorfiny ve své krvi a jen co Liss přestala pít, celý svět zčernal. Když jsem otevřela oči, tak jsem byla v autě. Byla jsem opřená o mužské rameno. Pomalu jsem zamrkala a zhluboka se nadechla. Dimitri...
Lissa! Prudce jsem se narovnala až se mi zamotala hlava. Přidržel mě, abych zase neztratila vědomí.
"Opatrně."
"Kde je Lissa? A co Christian?"
"Jsou v bezvědomí, ale v pořádku. Díky tobě."
"Díky bohu. Trochu se mi motá ještě hlava, to bude kombinace těch sedativ a ztráty krve."
"Odpočívej."
"Musím na ni dávat pozor."
"Dám pozor na vás obě. Jen spi."
Neměla jsem sílu mu odporovat, takže jsem se uvelebila na jeho rameni a upadla do spánku. Když jsem se znovu probrala, tak jsem byla v nemocnici. Doplnila jsem krev a bylo mi líp. Lissa byla v pořádku a Christiana brzy propustí.

Dimitri Belikov
Sledoval jsem Rose, jak sedí s Lissou u Christiana. Byl jsem tak rád, že ti tři byli v pořádku.
"Rose, to co jsi předvedla tam v tom domě. To bylo úžasný. Nikdy jsem nic takového neviděl."
"Jsem si naprosto jistá, že nevim o čem mluvíš. Možná si měl nějaké bludy po té ztrátě krve a myslel sis, že se stalo něco, co se nestalo."
Viděl jsem, že lže jen jsem nevěděl proč.
"Vím, co jsem viděl."
"Tak dobře, ale nesmíte o tom nikomu říct."
"Slibujeme."
Podívala se po mě a já přikývl.
"Naučila jsem se to doma, v Turecku. Před lety babička mojí babičky, ctěná Hürrem sultan, prosadila, že morojové budou využívat svoji magii v boji a tak se taky stalo. Pořád máme strážce, takže proti strigojům jsme chránění, ale využíváme magii v obraně proti jiným morojům. Tedy dřív tomu, tak bylo teď už spíš pro zábavu. Už dlouho se nestalo, že by jsme to používaly proti sobě a myslely to vážně. Takže to bylo to co jsi viděl. Nikdo to nesmí vědět. Tady to nikdo nechápe"
"Až tohle uvidí moje teta bude nadšená. Ani nevíš jak dlouho bojuje za to, aby se morojové tohle učily a ty to umíš."
"Christiane, ty neposloucháš. Viděl jsi, co se stalo. Viktor na mě poslal strážce, aby mi podaly sedativa, abych nemohla svoji magii použít k ochraně Lissy, protože zjistil, co umím. Ne všichni budou reagovat takhle. Mohlo to být i horší. Mohl mě nechat zabít, abych mu nebránila v plánech. Nebudu riskovat, že někdo použije moji magii proti mně."
"Máš pravdu. Mohla by jsi mě to naučit?"
"Naučit? Učila jsem se to roky. V pěti letech jsem ohněm sice dokázala srazit otcova strážce na zem, ale měla jsem za sebou spoustu tréninků. To není něco, co se naučíš za chvilku."
"Rose, ale mohl by jet s námi na prázdniny a tam by jsi mu mohla něco ukázat. Když mu to nepůjde, tak ti dá s tím pokoj. Slibuji."
"Lisso, to není dobrý nápad."
"Rose, prosím."
"Liss..."
"Prosím."
"Tak dobře. Zavolám otci a nechám pro vás připravit komnaty. Ty jim zatím vysvětli pravidla."
"Děkuju."
Skočila jí kolem krku, ale Rose se netvářila šťastně, jak jsem čekal. Odešla na chodbu a já pokývnul na strážce na chodbě, aby na ni dal pozor. S pokývnutím se vydal za ní.
"Bude v pořádku? Jaká pravidla?"
"Je to složité. Rose svůj život nenávidí. Tady může být sama sebou, ale doma...nemá to tam ráda. Doma v Istanbulu žije jako opravdová princezna z tureckých pohádek. Má armádu služek, co pro ni dělají první poslední. Upravují, češou, oblékají...všude jsou za ní. Jakmile přichází, ví o tom všichni. Nezná soukromí. Musí poslouchat na slovo."
"Ale proč?"
"Protože je potomkem královského rodu jehož kořeny sahájí až do dob sultána Sulejmana chána. Sultána, který dobil skoro celou Evropu. Její praprababička je ctěná Haseki Hürrem sultan, která zavedla používání magie, jediná právoplatná manželka sultána v historii. Sultánka, která věnovala celý život charitě. Nechala stavět chudobince, sirotčince, nemocnice a mešity. To už něco znamená. I přes moderní dobu se k nim lidé chovají jako k vládcům a oni se musejí podle toho chovat. Proto u nich v paláci platí různá pravidla. To přesněji uvidíte na místě. Všechny ženy nosí šaty. Vyjímku mají během cvičných bojů. Mají sebou minimálně dvě služky. Její strážce za ní kráčí metr daleko. Nikdo se jí nesmí dotýkat, nikdy. Muž, co by ji viděl nahou a nebyl její manžel bude bez milosti popraven. Žádné projevy lásky na veřejnosti. Takže žádné líbání mimo pokoje, Christiane. Pokud by ji někdo chtěl navštívit v její komnatě musí se ohlásit u sluhů u dveří. Pokud si dobře pamatuju, tak ty, Dimitri, budeš mít komnatu sousedící s její, které jsou propojeny dveřmi."
"Je to tak. Jako můj blízký strážce máš komnaty vedle mých. Je to z hlediska bezpečnosti."
"Rose!"
"Mluvila jsem s otcem a babičkou. Oba jsou moc nadšení z vyhlídky, že k nám přijedeš, Lisso."
"Vždy jsem jezdila."
"Ano, to ano. Taky se těší až poznají tvého přítele."
Všiml jsem si, jak Christian po tom prohlášení zbledl. Vzhledem k tomu, co slyšel jsem se nedivil.
"A babička se těší až tě pozná, Dimitri."
"Mě?" zeptal jsem se šokovaně.
"Ano. Jak ji znám, čeká tě výslech."
"Výslech?"
"Ano. Bude se to týkat samozřejmně mě, neboj se. Jestli se chovám, tak jak se na mladou dámu sluší. Jestli nevyhledávám potíže, nedělám průsery a podobně. Je to hledání záminky k mému potrestání."
Zlehka jsem ji položil ruku na tu její.
"Já se tam tak netěším. Bude to hrozné. Dokud tam byla Lissa, dalo se to přežít, ale když odjela zpátky za rodinou, byl to děs. Ke všemu jsem tam dva roky nebyla. Já tam nechci. Odjeďme někam daleko, prosím. Někam kde nás nenajdou."
"Nemůžeš se tomu vyhýbat. Budeme tam s tebou a podpoříme tě. Teď bys, ale měla jít odpočívat. Vezmu tě do tvého pokoje."
Sledoval jsem, jak se rozloučila a potichu jsme kráčely do jejího pokoje. Pořád vypadala sklesle, tak jsem počkal dokud jsme nebyli u ní v pokoji a objal ji. "Bude to v pořádku."
Když jsem ji držel, cítíl jsem se šťastný. Když byla u mě, cítil jsem se úplný.
"Dimitri? To, co se stalo předtím..."
Věděl jsem o čem mluví a co musím udělat. Neexistovala šance, aby mezi námi něco bylo. Musím to utnout dřív než se bude kvůli tomu cítit hloupě. Bylo to jen kouzlo a neměl bych si dělat naděje. Nikdy nebude moje. Ona je morojská princezna a já? Obyčejný strážce. Bude to tak lepší.
"Bylo to jen kouzlo, takhle se o tebe nezajímám. Nechme to být."
O krok ustoupila a sklonila hlavu.
"Máš pravdu, jenom kouzlo. Co jiného by to taky mělo být, že? Asi bych si vážně měla lehnout. Pořád se necítím dobře."
Její odtažitost bolela, ale bylo to tak lepší.
"Jistě. Dobrou noc."
"Dobrou noc."

Odešel jsem přímo do svého pokoje. Hlášení jsem už podal a tak mě nikdo nebude rušit. Netušil jsem jestli jsem se rozhodl správně, ale určitě to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama