Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 6

25. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Rosemarie Mazurová
Od příjezdu a odchodu z dědečkovi pracovny to byla katastrofa a slibovalo to být ještě horší. Nejen, že si Valide myslí, že mě provdá, ale ještě mi chce dělat ze života peklo jen proto, protože nemá ráda moji matku. Fajn. Tuhle hru můžou hrát dvě. Nenechám si od ní organizovat život. Kde je ten Mehmed, když ho člověk potřebuje? On by mě podpořil a pomohl by mi jí to zatrhnout. Zapípala mi sms od Liss. Jihangir přijel.
"Pospěš, Dimitri. Jihangir je tu."
Bylo mi jedno, co bude říkat babička. Už mě její názory nezajímají. Ne, po tom včerejšku. Dimitri mi byl v patách.
"Jihangire!"
Vběhla jsem mu do náruče a pevně ho objala.
"Sestřenko, vypadáš krásně."
"Ty jsi zase vyrostl."
"To už tak bývá, když dospíváš."
"Nedělej si ze mě srandu. Kde je Mehmed?"
Zatvářil se divně. Co se tu děje? Kde je Mehmed?
"Co se stalo? Kde je tvůj bratr?"
"Je v pořádku, jen není v Turecku. Trochu se pohádal s Valide a odjel pryč, aby si mohl odpočinout. Nevím kdy přijede, zatím to neví ani on sám."
"Chápu. Kdy odjel?"
"Před třemi měsíci."
"Před třemi...jdeme. Tohle jen tak nenechám."

Dimitri Belikov
Když zjistila, že její bratranec není v zemi a všichni to věděli a nikdo jí to neřekl, tak vylítla jak čert z krabičky. Konečně se jí začal vracet její bojovný duch.
Odtáhla svého bratrance zpátky. Valide už tam nebyla a Bolin s Aishe taky ne.
"Kde jsou?"
"Povídaly něco o tréninku. Proč?"
"Rose, nemyslím, že by jsi s nimi měla mluvit v téhle náladě."
"Ti ať se těší. Jdeme! Jihangire, ty jdeš taky, tak se nesnaž odplížit."
Pobavilo mě, že i když k němu byla zády, tak o tom věděla. Lissa s Christianem šly s námi taky.
"To bude sranda."
"Jak pro koho, Liss. Jak pro koho."
Kráčela rychle a my jí následovaly. Zavedla nás do veliké haly v lese. Bolin s Aishe tam už byli, oba převlečení a bojovaly spolu. Nikdy jsem nic takového neviděl.
"Neříkala jsi, že voda není dobrá zbraň?"
"Ona ji neumí pořádně ovládat. Není pořádný vládce vody jako Aishe."
Oba si jí všimly a přestaly bojovat.
"Počkejte tady a nezasahujte."
Zmáčkla tlačítko u zábradlí a najednou se vysunula lávka po které přešla k nim. Hala to byla obrovská, lemovaná stovkami sedaček. Uprostřed byla prohloubená, s plošinou obklopenou vodním příkopem a se skalnatým povrchem.
"Nejsi oblečená na boj. To chceš bojovat takhle?"
"Už jsem se bála, že se ani nezeptáš.."
"Boline, ne-"
To už se ozvalo zadunění a ze země, kde stála Rose se vysunul kus země a vymrštil ji do vzduchu, ale ta jako by to čekala se od vršku odrazila a saltem ho přeskočila, prudce se otočila a poslala mu plamen do zad.
"Zasraný podpatky."
Na poslední chvíli před sebou udělal bariéru ze země.
"Proč jsi mi neřekl o Mehmedovi?!"
Trhl sebou a ona toho využila, aby ho srazila k zemi. Posílala útoky v rychlém sledu za sebou, ale Bolin už neútočil jen se bránil.
"Doufal jsem, že přijede. Telefon mi nezvedá celou dobu, ale má ho pořád u sebe a tak mu píšu zprávy i když odpoví jen málokdy. Napsal jsem mu o tobě a že přijedeš. Doufal jsem, že přijede, že dostane rozum, ale napsal ať na něj nečekám, že nepřijede."
Rose přestala útočit a s hlavou skloněnou se vydýchávala.
"Ani kvůli mně?"
"Je mi to líto."
"Mluvil jsi s Nurbanur? Pokud někomu řekl kam jede nebo kde je, tak je to ona."
"Zkoušel jsem to. Nevím, co se stalo, ale ona odjela mnohem dřív než Mehmed. Ptal jsem se její rodiny, ale ta se chovala jako kdyby vůbec neexistovala a pak mě vyhodily."
"Fajn. Promluvím s Valide, ale nejdřív si dáme souboj. Jsem moc naštvaná na to, abych s ní teď mluvila."
S Jihangirem odešly do šaten, kterých jsem si předtím ani nevšiml a vrátily se za deset minut. To, co měla na sobě...nikdy jsem nic takového neviděl.
"Teď se dívej, Christiane, teď ti Rose ukáže něco, co jsi ještě nikdy neviděl. Do toho, Rose!"
Rose na nás mávla a pak se všichni rozmístily po ploše a nasadily si ochranné helmy.
"Znáte pravidla! Poslední na nohou nebo na plošině vyhrává! Ať vyhraje ten nejlepší vodní vládce!"
"Aishe!"
Dívky se rozesmály a všichni se postavily do bojové pozice.
"Teď krásně uvidíte, jak se jejich vládcovství projevuje v jejich povahách. Už od malička byla Rose temperamentní jako oheň. Aishe klidná jako voda, Bolin tvrdý jako skála a Jihangir jako tichý větřík, který se může změnit v tornádo, když se pořádně vytočí."
"Už začaly?" ozval se vedle nás hlas Ibrahima Mazura.
"Budou začínat."
"Tak jsem o nic nepřišel."
V klidu se vedle nás posadil a sledoval dění na plošině.

Rosemarie Mazurová
Stály jsme v bojových pozicích. To čekání mě nebavilo a poslala jsem první útok na Bolina, který se vyhnul a vrhl proti mně kus skály. Lehce jsem vytočila nohu a udělala otočku čímž jsem se vyhla. Udělala jsem klamný výpad levačkou na Jihangira, ale zaútočila jsem pravačkou na Bolina. Ten musel zvednout bariéru. Hned na to jsem pozvedla levou ruku a pravou natáhla k zemi, obloukem jsem je prohodila a vytvořila tak ohnivý šťít, který mě ochránil před útokem od Aishe. Šlehla po mě vodním chapadlem, ale stočila jsem svoje tělo, odrazila se do zadu na ruce, celé mé tělo se prohlo a když jsem švihla nohami zpět, tak plamen vypařil její vodu. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se proti ní. Posílala na mě vodu, ale uhýbala jsem jí. Už jsem byla blízko!
Sklonila jsem se a botama sklouzla po podlaze. Proud vody mi proletěl nad hlavou, ale můj plamen jí zasáhl do břicha a schodil na zem dva metry ode mě. Hned na to mě zasáhl balvan do břicha a odrazil do zadu takovou silou až jsem chvilku válela sudy než jsem se zastavila.
Všimla jsem si, že Jihangir zaútočil na Bolina a připravil ho o vzduch, vzdušným proudem kolem jeho hlavy. Aishe se zvedla a zaútočila na Jihangira. Měla nechráněný bok a tak jsem jsem natočila svoje tělo. Pravou nohu jsem nechala na zemi, levou odrazila od země a udělala otočku. Takže jsem pak zůstala stát na levačce a znovu pohyb zopakovala. Zasáhla jsem Aishe dvakrát a ta spadla z plošiny do vody. Věděla jsem, že je to jen na chvilku a taky, že jo. Udělala sloup vody a nechala se vynést nahoru. Zasáhl mě proud vzduchu a tak jsem nestihla uhnout jejímu sloupu vody, co mě uvěznil a potom zamrzl. Do háje! Zapomněla jsem, že tohle vládci vody dokážou.
Ihned jsem nechala vzplanout ruce i nohy a led se rozpustil. Další dva proudy do mě postupně narazily než jsem se vzpamatovala, abych je mohla odrážet. Ta chvilka rozptýlení stačila, aby mohl Jihangir zaútočit zatímco jsem zabavila Bolina, aby ji nemohl chránit. Oni dva se po sobě podívaly a bylo mi jasné o co tu jde. Spojily se.
"Hej! Boline! To ti musí pomoct holka, abys byl schopný mě trefit?!"
Najednou se od jeho pasu odmotalo ocelové lano a tak jsem udělala přemet dozadu a potom ještě jeden.
"Doprdele, kdy ses to naučil?!"
"Když sis válela šunky ve světě lidí!"
"Fajn. Přestanu tě šetřit."
Rozeběhla jsem se na něj, odrazila se a kopem na něj poslala další plamen. Ukryl se za sloup skály a pak se země proměnila ve žhavou lávu.
"A do pr-"
Nedá se nic dělat, stále jsem byla ve vzduchu a místo kam jsem měla dopadnout bylo pekelně rozpálené. Ve vzduchu jsem udělala salto, abych dostala svoje nohy pod sebe a pak jsem se soustředila na silný a rovnoměrný plamen. Zabralo to a vymrštilo mě to dost daleko, abych mohla přistát na vrcholu Bolinovi schovky.
"Musíš se víc snažit, bratránku. Pořád jsem o krok před tebou."
Našeho souboje využil Jihangir, který omráčil Aishe a jediný pohled na pohyb jeho rukou a zvedající vítr mi prozradil, co má v plánu. Během chvilky se zvedlo silné tornádo, které do sebe natáhlo žhavou lávu a ve svém víru ji uhasilo, takže vznikla bizardní socha. Věděla jsem, co musím udělat a tak jsem skočila salto dozadu a nechala se strhnout proudem vzduchu. Zaslechla jsem křik od Lissy, ale nebrala jsem ho v úvahu. Vím, že o mě má strach, ale k tomuto jsem byla zrozena.
"Jsem Rosemarie a jsem vládce ohně. Já jsem plamen. Oheň mě nespálí, protože JÁ jsem oheň."
Z mých rukou a nohou vyšlehly silné plameny a popohnaly mě dopředu. Vítr byl pořád dost silný a tak jsem kroužila dokola a dokola. Cítila jsem, jak teplota roste a najednou vír celý vzplanul. Jihangir se sice snažil schovat ve své vzdušné kouli, ale sklidil, co si zasel a spadl do vody. Byl ze hry. Vyletěla jsem na vršek a udržovala se ve vzduchu za pomoci hoření. Viděla jsem, jak na to Bolin kouká s otevřenou pusou a že se Aishe probírá. Přidala jsem teplotu a vyletěla z víru saltem vzad. Padala jsem po hlavě k zemi. Natáhla jsem ruce a soustředila se. Vír se přesunul k Bolinovi a když se snažil krýt, tak musel nakonec ustoupit. Přetočila jsem se a dopadla na nohy, hned na to jsem se odrazila na ruce a poté zpět na nohy čímž jsem uhla proudu vody od Aishe.
"Nakopej jim, Rose!"
Už na mě útočily oba. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a poté jsem natáhla obě ruce s pokrčenými lokty před sebe. Levou víc dopředu než pravou. A pak to začalo. Létaly proti mně kameny a kusy ledu. Otočila jsem nohou a začala jsem se otočkama vyhýbat překážkám. Takhle to, ale pořád nešlo. Strávily by jsme tu klidně hodiny. Sehla jsem se, udělala otočku na pravé noze a levou jsem kopla směrem k Bolinovi. Musel se krýt a tak neútočil. Připravila jsem si pěsti a několik ker jsem ranou rozdrtila. Aishe to překvapilo, ale to už jsem ji srazila do vody. Dala znamení, že to vzdává a tak to zůstalo jen mezi námi s Bolinem.
Jeho lano se mi omotalo kolem obou zápěstí a spoutalo mi ruce k sobě, na to s ním švihl a zvedlo mě to ze země a mrštilo to se mnou na záda. Takhle se mnou nevyběhne. To tedy ne! Cítila jsem jak ve mně sálá vztek na všechno. Na Mehmeda, který nechce zahodit svoji zahořklost kvůli tomu, aby mě aspoň viděl. Na Dimitrije, který si myslí, že jsem malé děcko. Na matku, která raději opustila otce než, aby se postavila jeho matce. Na otce, který sklonil hlavu místo toho, aby bojoval za svoji lásku. Ale hlavně na moji babičku, která si myslela, že může všem včetně mě organizovat život.
A pak se to najednou stalo. Z mých rukou vystřelil plamen s tak vysokou teplotou, že byl skoro bílý. Lano se v půlce přetavilo a šokovaný Bolin se nezmohl na slovo. Osvobodila jsem se, švihla nohama dozadu a vyskočila na nohy. Hned poté jsem dala ruce k levému boku. Levou dospod a pravou nad ní. Mezi nimi byl prostor kde jsem nechala vzplát bílý plamen a poslala ho k Bolinovi. Ten část útoku vykryl, ale stejně ho ta síla srazila dolů.
Rozhlédla jsem se okolo a pak mi došlo, že jsem tu zůstala jediná.
"Kdo je nejlepší vládce teď, co?!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verca Verca | 25. července 2016 v 21:21 | Reagovat

Waaaaaaaw 🙈 🙈 🙈 🙉 🙉 🙉 🙊 🙊 🙊

2 petra petra | 25. července 2016 v 21:22 | Reagovat

Dobrý nápad s tou tréningovou hrou, dúfam, že v budúcich častiach Rose prejaví toľko odvahy aj voči svojej starej matke a otcovi, tak aby s ňou nejednali ako s luxusným tovarom, ale svojbytnou osobnosťou!

3 Anet Anet | 25. července 2016 v 21:22 | Reagovat

Waaaaaaaw to bylo úžasný

4 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 25. července 2016 v 23:57 | Reagovat

Moc moc pěkný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama