Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 9

30. července 2016 v 13:08 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Dimitri Belikov
Užasle jsem sledoval promítané video a už jsem chápal, jak to Rose myslela. Bylo to přímo dokonalé. Už jsem se bál, že to vzdala, ale ona zase našla sílu bojovat a ze svazku se vyvlíknout.
Celý sál sborově zalapal po dechu, když slyšely, co na videu Hasad říká. Podíval jsem se na Rose, ale ta měla na tváři ďábelský úsměv a sledovala překvapeného Hasada. Ten se snažil utéct, ale v cestě mu stála Valide. To bude ještě něco zajímavého.
"Primitivně jednoduché? Já ti ukážu, co je primitivně jednoduché."
"Není to tak, jak to vypadá, já vám to vysvětlím..."
"Mlč! Odveďte ho! Už ho nikdy nechci vidět!"
Její strážci ho popadly a vlekly pryč. Rose mu jen s úsměvem zamávala a pak přešla k té dívce z videa.
"Tvoji sexuální hračku už odsud vyhodily, co kdybys ho následovala?"
"Co si o sobě myslíš?"
"To tebe nemusí zajímat a teď by jsi fakt měla odejít nebo ti pomůžu."
Lesk v jejích očích byl odstrašující a dívka zamrzla na místě.
"Bu!"
Utekla s křikem zatímco se Rose rozesmála. "Myslím, že teď je jasné, že žádná svatba nebude, ale to nám nebrání v zábavě. Pusťte hudbu!"
Bylo to pozdvižení, ale během chvilky se všichni vzpamatovaly a jako by se tu vůbec nic nestalo.
Najednou jsem cítil stisk nad loktem a když jsem se otočil, tak jsem hleděl do její rozzářené tváře.
"Jaká jsem byla?"
"Fantastická."
Na to mi věnovala široký úsměv. "Už dlouho jsem se necítila, tak úžasně. Jako kdybych měla dokázat cokoliv."
"Stačí si jen věřit."
"Dobře. Tak pojď tančit."
"Cože? Rose, asi by jsme neměly."
"Proč ne? Ty neumíš tančit? Pokud ne, nebudu tě nutit."
"O to nejde, umím tančit. Jen to není vhodné. Měla by jsi vyzvat k tanci někoho vhodnějšího."
"Proč ne? Protože jsi strážce a já morojka? To je blbost a ty to víš! Chci s tebou tančit. S tebou a s nikým jiným..nebo ty nechceš tančit se mnou?"
"Tak to samozřejmně není."
"Dobře, tak jdeme."
Zatáhla mě za ruku a než jsem se nadál, tak jsem s ní byl na parketě. Povzdychl jsem si a podvolil se.
"Vidíš? Není to tak hrozné, ne?"
Její úsměv mě připravil o veškeré protesty a taky jsem to chtěl, i když bych to nepřiznal. Navíc jsem měl radost z toho, že na mě tak naléhala. Když jsme dotančily, tak jsem jí odtáhl bokem.
"Dosáhla si svého, tak mě už prosím nemuč."
"Nejsi rád středem pozornosti, co?"
"To opravdu ne."

Rosemarie Mazurová
Když jsem byla takhle vedle Dimitriho, tak jsem se cítila jako kdybych mohla dokázat cokoliv a bylo to příjemné. Držela jsem ho nad loktem a byla k němu přitisklá. Díky jeho strašidelné výšce a jeho pohledu mě nikdo nepřišel otravovat a z toho jsem byla nadšená. Nejlepší ples vůbec.
"Rosemarie."
Pustila jsem Dimitriho a přešla jsem k babičce.
"Nerada to přiznávám, ale měla jsi pravdu."
"Nerada to říkám, ale já ti to říkala."
"Nebuď drzá. Možná tvoje svatba nebyl dobrý nápad a možná máš pravdu, že by ses měla vdávat až sama budeš chtít, ale pokud se nebudeš chovat slušně, tak víš co tě čeká."
"Chtěla jsi mě provdat, i když už jsem se polepšila, takže je jedno, jak se budu chovat. Ale budu to mít na paměti. Ještě něco?"
"Myslela jsem to dobře."
"Jo, to už jsi mi ukázala před lety. Když mě teď omluvíš, tak jdu oslavit, že jsem měla pravdu a ty ne. Měj se."
Cítila jsem se jako kdybych měla létat. Vyhrála jsem nad ní! Po všech těch letech!
Bolin ke mně přiběhl a pevně mě objal.
"To bylo naprosto geniální! Zbavila ses slizouna! Přechcala jsi bábinku! A to všechno za jeden večer! A ještě ke všemu jsi vypadala fantasticky. Jako víš co myslím. Takový to: "Podívejte se na mě. Jsem super mrcha a vy všichni by jste mě chtěly mít." Bylo to naprosto luxusní a taky zákeřný. Ani nevíš jak jsem na tebe pyšný. Rostou tak rychle, viď, Aishe?"
S úsměvem jsem mu dala pěstí do ramene, když předváděl utírání neviditelné slzy.
"A víš, co je na tom nejlepší? Můžu využít jejího pocitu viny, abych mohla jet pro Mehmeda. Je mi jasné, že se pokusí to zastavit. Otec už je na stopě a hned, jak bude vědět kde je, tak tam s Dimitrim pojedu a přivedu ho domů."
"To jako vážně?"
"Ano. Já ho přivedu, Boline. Jen dej na Jihangira do té doby pozor a neříkej mu to. Chtěl by jet s námi a Mehmed by mě zabil."
"Slibuju. Teď pojď slavit. Překecal jsem toho DJ-e, aby tam pustil něco pro nás mladý."
Už dlouho jsem se tak nebavila. Tančila jsem, smála se a všechny starosti nechala za hlavou.

Dimitri Belikov
Byla tak nádherná, když se uvolnila a byla sama sebou. Jakoby jí toto vítězství dodalo novou odvahu a sebevědomí. Bolin si jí posadil na rameno a společně skotačily. Když jsem ji takhle viděl, vlasy poskakující kolem rozzářené tváře, s širokým úsměvem na tváři a rozzářenýma očima, nikdy jsem se necítil šťastnější.
Když jsme konečně seděly v autě, tak byla utahaná jako kotě.
"Mě tak bolí nohy. Jak já nenávidím boty na podpatku, obvzlášť když je musím nosit celou noc."
Vyhrnula si sukni ke kolenům, skopla boty a natáhla si nohy.
"To je lepší."
Než jsem si to stihl rozmyslet, tak jsem ji chytil za nohy. Překvapeně vypískla a když si všimla, že jsem jí je složil k sobě do klína, tak zčervenala. Když jsem ji začal promasírovávat chodidla, tak potěšeně zasténala a stálo mě velké sebeovládání, abych se po ní nenatáhl a nestáhl si jí do klína.
Další den Lissa s Christianem za doprovodu strážců, které jim přidělila Rose, odjely za Tashou. Byl jsem rád, že já s nimi nejedu. Tasha byla kamarádka, ale ráda by byla víc a to já nechtěl a ona to nechtěla pochopit. Aspoň jsem měl klid.

Rosemarie Mazurová
Před odjezdem jsem se stavila u babičky. Ať byla jakákoliv, byla to rodina.
"Za chvilku odjíždím."
"Vím. Máš všechno?"
"Ano."
"Dobře."
"Babi, vím, že jsi to myslela dobře a že jsi byla tak vychovaná, ale dneska se to už tak nedělá. Já si chci sama vybrat koho si vezmu a chci si vzít jen toho koho budu milovat. Měla by jsi to přijmout."
"Máš pravdu, budu se s tím muset smířit. Teď bych ti něco chtěla dát."
Zvedla se a došla ke svému stolu ze kterého sundala malou zdobenou truhličku.
"To je pro tebe. Je to k tvé plnoletosti. Vím, že je to trochu dopředu, ale přijedeš až v létě a já chtěla, abys ho měla dřív. Všechno nejlepší."
Pomalu jsem truhličku otevřela a překvapeně zalapala po dechu. Byl tam smaragdový prsten ve tvaru slzičky. Dost velký prsten.
"Ale to je.."
"Je to na zakázku vyrobená replika od rodinného klenotníka. S originálem byla Haseki Hürrem sultan samozřejmně pohřbena. Tenhle jsem nechala vyrobit speciálně pro tebe."
"Ale proč?"
"Aby ti ji připomínal, abys při pohledu na něj dostala sílu. Ona se postavila všem nepřátelům, kteří ji chtěly srazit na dno a vyhrála. Snad se to podaří i tobě."
"Děkuju. Je nádherný."
Dala jsem si ho na ruku a objala ji. Měla jsem ji ráda. Ať byla jakákoliv, byla to rodina.
"Vážně už musím, babi. Brzy se zase uvidíme."
Když jsme konečně dorazily na akademii, tak jsem si oddychla. Dimitri mi vzal kufr, abych se s ním netahala. Jen co jsem vešla dovnitř, tak jsem skočila do postele.
"Ach, už nikdy tě neopustím. Chybělas mi."
Za sebou jsem zaslechla smích a narovnala jsem se. Dimitri stál v našem pokoji a smál se.
"Je tu něco vtipného?"
"Jo. Chováš se jako kdyby si celé měsíce spala na tvrdé zemi někde venku."
Vzala jsem polštář a mrskla ho po něm. Uhnul.
"Pitomé dhampíří reflexy."
"Tak se nečerti."
V klidu si sedl na Lissy postel a dál se na mě šklebil. Jen počkej!
"Nejsi tak vtipnej, jak si myslíš."
Dělala jsem jakoby uraženou a že si budu vybalovat a pak jsem ho povalila a začala jsem ho mlátit polštářem. Chvilku mě se smíchem nechal, ale pak mě spacifikoval. Snažila jsem se vykroutit, ale měl moc velkou sílu.
"Holčička se zlobí, jo?"
"To není fér, soudruhu! Jseš větší!"
"Ano, to jsem. Máš prostě smůlu, maličká."
"Nejsem malá!"
"Ach ano, jsi."
Loktem jsem ho zasáhla do žeber, jak mi to ukázal a on překvapeně vydechl a snažil se přestat smát. Jelikož mu to nešlo, tak se trochu dusil. Díky tomu se mi podařilo na loktech zvednout a přetočit se na záda. Že to nebyl dobrý nápad mi došlo vzápětí. Byla jsem na posteli přišpendlena Dimitriho velkým svalnatým tělem. Seděl na mě obkročmo a neuvědomoval si, co to se mnou dělá. Jeho to asi taky nenechalo chladným protože jeho oči doslova žhnuly. Stačil jeden jediný pohled a neudržela jsem se, i když jsem si slíbila, že to bez jeho souhlasu neudělám.
Chytla jsem ho za krk, přitáhla ho k sobě a než jsem si to stihla rozmyslet, tak jsem přitiskla svoje rty na jeho a bylo to úžasné. Chvilku mě nechal a pak se ode mě rychle odtáhl a slezl ze mě. Najednou mi byla zima a došlo mi, co jsem provedla a cítila jsem se provinile.
"Rose, o tom jsme se už bavily."
"Já vím. Omlouvám se, neměla jsem to dělat. Nevím, co to do mě vešlo."
"Neomlouvej se, jen už to nedělej."
"Já vím. Asi se půjdu provětrat."
Rychle jsem od tamtud utekla. Kde je sakra Lissa, aby mě krotila? Kde je, abych se u ní mohla vyplakat?

Dimitri Belikov
Sledoval jsem jak cíp její sukně mizí za dveřma a cítil jsem se jako zpráskaný pes. Proč nikdy nedržím pusu? Už tak se kvůli tomu cítila špatně a já ještě nasypal sůl do rány. Měl bych se jí omluvit.
Hledal jsem ji všude, ale nakonec jsem ji našel u ní v pokoji. Musela se tam vrátit někdy po tom, co jsem odešel. Seděla na koberci, ruce měla pozvedlé dlaněmi k sobě, oči zavřené a očividně se modlila.
"Promiň."
"To je dobrý. Stejně jsem už končila. Děje se něco?"
"Chtěl jsem mluvit o tom, co se stalo předtím."
"A co se stalo? Tak nějak nevím o čem to mluvíš."
Překvapeně jsem se na ni podíval, ale tvářila se, že se vážně nic nestalo. Jen její oči ji prozrazovaly, ale nehodlal jsem jí to ztěžovat.
"Vlastně nic. Kdybys něco potřebovala víš kde mě hledat. Lissa dorazí během následující hodiny."
Rychle jsem odešel a šel jsem cvičit, abych zapomněl. Věděl jsem, že bude dělat, že se nic nestalo a že je to tak i lepší, ale bolelo to. Několik dalších dní se mi vyhýbala a sváděla to na učení. Chtěl jsem s ní mluvit, ale měl jsem taky dost práce s rostoucím počtem útoků na morojské rodiny. Jako by toho nebylo málo, tak přijela Tasha. S Lissou si báječně rozumněla, ale s Rose to trochu vázlo. Nejen s Tashou, ale i s námi ostatními mluvila míň a míň. Jen sledovala svoji pravou ruku na které se jí od odjezdu z Turecka třpytil nádherný prsten.
"Rose, nejsi nemocná? Jsi nějaká bledá."
"Ach ne, nejsem. Jen je toho na mě teď trochu moc. To nic není, Tasho, vážně."
"Proto s námi nechceš mluvit?"
"Není o čem. Brzy to bude dobré."
"Ten prsten, který si furt prohlížíš je krásný. Od koho je? Od nějakého chlapce?"
"Od babičky. Na moji plnoletost se neuvidíme a tak mi ho dala dopředu."
"A kdy ten slavný den nastane?"
"V březnu."
"To je hezké. Konečně z tebe bude dospělá žena. Těšíš se viď? Ach, kde jsou ty časy kdy nám bylo taky tolik, viď, Dimko?"
Jen jsem kývl a nenápadně setřásl její ruku.
"Omluvíte mě? V noci jsem málo spala a jsem trochu unavená. Asi bych si měla jít lehnout. Ty tu, ale zůstaň s ostatními, Dimitri. Určitě si toho chceš s Tashou hodně říct."
"Tak to si pořádně odpočiň. Snad ti bude brzy líp."
"Děkuji, Tasho, snad máš pravdu. Zatím se všichni mějte."
Rychle se dala na odchod. "Dojdu se ujistit, že je v pořádku. Hned jsem zpět."
Za sebou jsem slyšel, jak Lissa říká, že ji asi trápí její nezvěstný bratranec Mehmed. Doběhl jsem k ní, ale nevnímala mě. Už od odjezdu jsem si všiml, že tu šálu měla pořád kolem krku, stejně jako ji nosil i Mehmed. Jeden konec na levé straně hrudi, jedno obtočení přes ramena a druhý konec na levé lopatce.
"Ty se mnou nemluvíš?"
"Jsem vážně unavená, Dimitri. Co se děje?"
"Proč se nám vyhýbáš? Často jsi unavená a říkáš, že si jdeš lehnout, ale ve skutečnosti spíš hodně málo. Všiml jsem si toho."
"No a co? Nemusím se ti svěřovat. Pokud stojíš o svěřování, tak požádej někoho jiného. Třeba Tashu, dlouho jste se neviděly."
"Rose, co je to s tebou?"
"Se mnou? Se mnou není nic v nepořádku. Jen mám trochu problémy se spaním. S tím mi ty nemůžeš pomoct, tak mě nech být a jdi tam kde o tebe momentálně stojí."
Chytil jsem ji za ruku a otočil ji k sobě.
"Proč mě od sebe odháníš?"
"Nevím o čem to mluvíš."
"Dřív to bylo soudruhu sem, soudruhu tam. Mluvila jsi se mnou o všem. Chodila sis ke mně pro rady ohledně úkolů z ruštiny a teď nic. Vidím, že tě něco trápí a chci ti pomoct. Jenže ty mi to nedovolíš. Nechceš mi to dovolit. Co tě trápí?"
"Co mě trápí? Nic, co by tě zajímalo takže se do toho nepleť. Jsem v pořádku."
Vytrhla se mi ze sevření a odešla a já už na ni nenaléhal. Když mi to nechce říct, nemůžu ji nutit.

Rosemarie Mazurová
Seděla jsem v knihovně a dělala úkoly, když si ke mně přisedla Tasha. Neměla jsem ji ráda. Něco mi na ní vadilo a nemohla jsem přijít na to, co. Nevěřila jsem jí, na tohle jsem měla čuch po tátovy.
"Copak, Tasho? Jestli hledáš Dimitriho, tak nevím kde je. Možná bys měla zkusit tělocvičnu."
"Nehledám Dimku, přišla jsem za tebou."
To mě překvapilo. Od jejího příjezdu byla pořád u Dimitriho jako zatoulané štěně.
"Proč za mnou?"
"Mluvila jsem s Christianem. Ukazoval mi něco z toho, co se u tebe naučil. Mrzelo mě, že nemohl nějaké knihy přivést, abych se taky mohla podívat..."
"Jsou velice cenné a staré. Jsou to rodinné památky."
"Naprosto tomu rozumím. Když Christian přijel, tak nemohl přestat mluvit o tvém souboji s tvými bratranci a sestřenicí. Znělo to fakt úžasně. Naučíš mě to? Už léta bojuju za to, aby morojové se cvičily v boji, ale nikdo mě neposlouchá. Pokud bych mohla ukázat, že to funguje, tak by to šlo."
"Je mi líto, ale ne."
To ji překvapilo.
"Proč ne?"
"Christianovi jsem ukázala něco málo ze základu z jednoho prostého důvodu. Kvůli Lisse. Nebudu nikoho nic dalšího učit. Tady v americe nemáte potřebnou zodpovědnost."
"Zodpovědnost? Nad čím prosím tě?"
"Skutečnost, že se ptáš ti musí být dostatečnou odpovědí. S velikou mocí přichází veliká zodpovědnost. Není to pro zábavu a předvádění. Jak tak koukám, tak jsem Christianovi nic ukazovat neměla. Už s ním cvičit nebudu, stejně na to teď nemám čas."
"Jen kvůli nějakému bratranci? Sám si vybral, měla bys ho nechat být. Tohle je důležité. Zapomeň na něj. Ale tohle...změní to spoustu životů. To je důležitější."
"Ne, to není a ještě jednou vyslov takovouhle sprostost a zabiju tě. Mehmed je moje rodina a nenechám ho urážet. Nikým. Co jsem řekla platí. Nikoho nic učit nebudu."
Vzala jsem si učebnice a dala jsem se na odchod ve dveřích jsem se střetla s Dimitrim.
"Vezmi si to zatoulané štěně, co mě otravuje a odveď si ji."
"O čem to mluvíš?"
"Dimko!"
Jediný pohled na mě a pochopil. Já jsem odkráčela a poutem jsem si našla Lissu. Bezva, je s ní Christian.
"Nerada ruším, ale potřebuju s tebou ihned mluvit, Christiane."
"Co se děje?"
"Chápu, že jsi byl nadšený tím, co ses naučil a že ses musel předvádět. Taky chápu, že tím byla tvoje teta nadšená a chtěla by to taky umět. Ale čemu jsi na: "Nikdo o tom nesmí vědět nerozumněl."? Právě proto jsem tě to nechtěla učit. Jediný důvod proč jsem ti půjčila ty knihy a trénovala s tebou bylo kvůli Lisse. Protože mě o to požádala, protože to mělo být na její ochranu. Já nebudu dělat cvičenou opičku, která bude dělat představení pro královské moroje na povel."
"Nerozumím. Co se děje?"

"Tvoje teta Tasha. Líbila se mi a přišla mi milá, ale po tom, co předvedla jsem názor na ni změnila. Chápu, jak to myslí, ale to ji neomlouvá. Budu se k ní chovat, jak nejlépe umím, ale kamarádit se s ní nebudu. Teď mě omluvte, jdu dělat to, co je podle ní zbytečné. Pátrat po mojí rodině. Tréninky se do odvolání ruší. Až se trochu uklidním budu uvažovat jestli v nich vůbec budu někdy pokračovat. Můžeš jí za to poděkovat."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verca Verca | 30. července 2016 v 13:37 | Reagovat

Waaaaaaaw ja nemám slov zo začiatku som sa smiala na tom ako vytrela toho slizouna ale ku koncu....neviem  ale nemám rada Tashu...

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 30. července 2016 v 15:17 | Reagovat

Jeeee oni si dali pusu. DOufám, že spolu skočí. Moc pěkná kapitolka :-) moc se těším na další :-)

3 petra petra | 30. července 2016 v 20:28 | Reagovat

Veľmi dobrá časť, páči sa mi, že Rose je asertívnejšia než na začiatku a dúfam, že v tom bude pokračovať! :D Inak hrozne sa neviem dočkať ďalšej kapitoly!

4 Jackie Jackie | 31. července 2016 v 21:00 | Reagovat

Skvelé :-) Tashu som nikdy nemala rada - ani vo VA keď ju Rose ešte mala rada. Je to strašná mrcha. Páčilo sa mi ako ju Dimitri popísal - že on ju nechce a ona to nechce pochopiť. A ešte viac sa mi páčilo ako ju otitulovala Rose pred Dimitrim :-D
Romitri scénka bola krásne napísaná.
Skrátka nemám čo vytknúť :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama