Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 10

15. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
"Já mám práci. Musím nakopat jednu strigojskou prdel."
Vytáhla vysílačku, kterou si přidělala a nasadila do ucha. Během okamžiku začala zadávat rozkazy.
"Na co čekáte? Na písemnou žádost?! Jděte!"
Přiběhl k ní zbytek lovců a v závěsu za nimi strážci.
"Eddie, musíš s Dimitrijem do sálu. Chránit moroje. Budete taky jedni z našich záloh."
"Ale co se děje?"

"Přicházejí..." otočila se k nim zády a poodešla. Hned se kolem ní všichni schromáždily.


"Slyší mě všichni? Dobře. Podle posledního hlášení jsou strigojové doslova za rohem a chystají se zaútočit na dvůr. Jsou s nimi i lidé na prolomení obran, takže počítejte s tím, že je budeme muset zastavit za každou cenu. Rozdělíme se do dvou vln. My lovci budeme v přední linii. Strážci v druhé a postarají se o ty, co nám proklouznou. Máme zálohy v trůním sále, kde se zbytkem strážců stráží moroje. Nechci vidět žádné váhání. Tohle není hra."

Dimitri to užasle sledoval. Věděl, že bude naštvaná, ale nemohl jen tak odejít.

"Všichni seřadit a na pozice! Hned!"

Chtěl aspoň odvést zbytek, ale nestihl to, protože to začalo. Viděl pohyb u začátku hranic obrany.

"Zamířit!"

Oni se je chystaly zastřelit?

"Nenechte je prolomit ochrany! Za žádnou cenu!"

Nikdo z nich ani nedutal.

"Palte!"

Překvapeně sledoval, jak pálí jednu ránu za druhou. Nezabíjela je, ale způsobovala jim dost ošklivá zránění. Kulky z její zbraně létaly jedna za druhou a ani jedna neminula svůj cíl.

Jeden po druhém padaly k zemi, ale pořád jich tu bylo dost. Zahlédla jednu dívku, která se nebezpečně přiblížila k ochranám a trefila ji do ramene. Odhodilo ji to do zadu, ale znovu se zvedla a tak ji trefila do břicha, ale pořád pokračovala v cestě a tak vystřelila znovu.

Sledoval jak se ta mladá dívka svezla na kolena a pak se zhroutila na zem s překvapeným prázdným pohledem a dírou mezi očima. Ale i ve chvíli smrti se jí podařilo prolomit ochrany. Bylo to tady. Boj začal.

Teď už nepotřebnou zbraň pustila k zemi a vytáhla kůl.

"Nenechte nikoho projít! Všechny zabijte!"

Rozeběhly se do středu bojiště a likvidovaly strigoje s takovou rychlostí a přesností, že to většina jen ohromeně během boje sledovala. Mezitím vším bojem a násilím vypadala Rose jako válečná bohyně. Vydávala rozkazy a vrhala se střemhlav na pomoc ostatním. Skutečná valkýra.

Dimitri s Eddiem se postavily před moroje a bojovaly.

Rose vztekle zaklela, když je zahlédla, ale nemohla se k nim dostat. Na onen svět zrovna poslala dalšího strigoje, když ho zahlédla, jak se prodírá davem strigojů směrem k ní. Napjatě čekala a mezitím soupeřila s těmi opovážlivci, co na ni zaútočily.

"Rád tě vidím, moje milá. Říkal jsem ti, že se brzy uvidíme."

"Opravdu brzy."

"Nač čekat, že?"

"Nedočkavý z vyhlídky vlastní smrti?"

"Z vyhlídky tvého probuzení."

"To se nikdy nestane a ty to víš."

"Nikdy neříkej nikdy."

"Nedovolím to."

"Uvidíme, moje milá. Uvidíme."

Pustila se s ním do boje. Byl rychlejší a silnější než většina strigojů díky svému vysokému věku a počtu zabitých morojů, ale ona se nehodlala vzdát. Její tělo protestovalo proti takové zátěži, ale byla na to zvyklá a tak to mohla úspěšně ignorovat.

Dimitri poslal k zemi dalšího strigoje a pohledem vyhledal Rose. Srdce se mu skoro zastavilo, když viděl s kým bojuje.

"Rozo.."

Cítila tvrdou ránu na obličeji, která ji zvedla ze země a mrštila s ní kus dozadu takovou silou, že se párkrát přetočila než se zastavila. Ležela na břiše a kašlala krev, která barvila sníh do ruda. Motala se jí hlava a končetiny jí neposlouchaly. Zvedla se na ruce, které se jí rozklepaly a znovu upadla.

"Do čerta."

Z nebe se pomalu začaly na zem snášet sněhové vločky. Celá se klepala a znovu se snažila zvednout.

"No tak."

Karnak k ní došel a překvapivě něžně ji otočil na záda, pak si ji vytáhl do náruče a chytil ji za bradu čímž ji donutil, aby se na něj podívala. Boje pomalu utichaly a všichni sledovaly scénu před sebou.

Rose se na něj snažila zaostřit, ale nešlo to.

"Tak je to správně...soustřeď se...klidně si dej na čas...ahoj, moje milá.."

"Karnak.."

"Správně. Ta rána mě mrzí, začíná se ti vybarvovat dost ošklivá modřina, drahá."

Studenými prsty jí lehce přejížděl po tváři. "Au."

"Vím, bolí to, že? Ale už jsem tě dřív zranil i hůř, že ano?"

Rozepl jí bundu a roztrhl jí triko pod prsy, aby si mohl prohlédnout její jizvu. Poté po ní rukou přejel. "Tak krásná."

Zakňučela bolestí, když se ozvala bolest v zlomených žebrech.

"Neboj dlouho to bolet nebude."

Začal se k ní sklánět, ale v tu chvíli ho praštila do obličeje. Pustil ji a vztekle na ni zavrčel, vzápětí se po okolí roznesl její křik, když jí dupl na rameno. Svíjela se na zemi, zadržovala slzy a tiskla si svoje levé rameno, které bylo díky němu nepohyblivé.

"Ber to jako lekci. Nebudeš mi odmlouvat. Měl jsem s tebou dost trpělivosti, ale i ta má hranice. Ze začátku je to roztomilé, ale pak už je to jen otravné."

"Moje životní poslání lézt na nervy všem idiotům světa."

Vztekle ji kopl do žeber až to zapraskalo.

"Copak? Pravda bolí? Nebo když nepraštíš malou holku, tak se ti nepostaví?"

Všichni v šoku zalapaly po dechu. Byla zraněná tolik, že byl zázrak, že byla při vědomí a stejně ho neustále provokovala.

"To už by stačilo. Přestaň se mnou bojovat."

"Nikdy!"

"Proč mě tak moc chceš zabít? Nikdy se ti to nepovede."

"Sklapni! Zabil si jí! To ti nikdy neodpustím! URČITĚ TI NAKOPU TU TVOJÍ PRDEL!"

Pohl se směrem k ní a znovu si ji zvedl do náruče, aby se k ní mohl sklonit a kousnout ji. Překvapeně vykřikla, když jí roztrhl jemnou kůži na krku.

"Máš tak sladkou krev, moje milá."

Znovu se jí přisál ke krku a ona nenápadně pokrčila nohu a sáhla do kozačky pro svůj druhý kůl.

Chtěla mu ho bodnout zezadu do srdce, když se najednou z hrdelním vrčením od ní odtáhl. Na kůl, který chtěla vytáhnout úplně zapomněla.

"Kdo se tě dotýkal?!"

Zmateně se na něj podívala.

"Cítím ho z tebe na sto honů! Kdo se tě dotýkal?! Ty jsi moje, nikoho jiného! Kdo to byl?! Já si ho najdu a pak mu vytrhnu vnitřnosti z těla, abych mu je mohl ukázat!"

"Jdi k čertu."

"Najdu si ho tedy sám."

Nasál vzduch a chvilku pátral v davu než si ho všiml. Dimitri i na tu dálku poznal, že se jeho pohled zastavil na něm. Karnak překvapivě něžně složil zraněnou Rose na zem a pohl se směrem k němu rozzuřený jako bůh pomsty. Vydal se mu naproti, aby ho dostal co nejdál od Lissy a ostatních a taky od Rose. Tohle bylo jen mezi nima. O to kdo získá duši Rose Hathawayový.

Rose se pomalu narovnala a zvedla svůj kůl ze země, pak se dobelhala k Lisse a ostatním.

"Všichni v pořádku?"

"Ano, ale co ty?"

"V pořádku. Měla bych vám vynadat za to, že jste neuposlechly rozkaz, ale nemám na to sílu, takže si to nechám na jindy."

Otřela si krev, která jí tekla do obličeje z rozbitého čela a otočila se na Adriana.

"Adriane, chyť mě prosím za levou ruku a až řeknu, tak silně zatáhni."

Udělal, jak řekla a zmateně se na ni díval.

"Teď!"

Kloub zapadl na své místo s velice odporným zvukem, který jim zvedl žaludek. Nevšímala si toho a opatrně vyzkoušela hybnost.

"To musí stačit."

Dimitri spadl na zem. Věděl, že Karnak je hodně mocný strigoj, ale tohle předčilo vše, co o něm slyšel, když byl ještě strigojem. Sklonil se k němu a chystal se na něj zaútočit, když ho zadržel výkřik, který přehlušil veškeré dění na bojišti.

"Ne! Neubližuj mu!"

"Pozdě, moje milá."

Zákeřně se na ni usmál zatímco ona vyděšeně sledovala Dimitriho ležícího v krví zbarveném sněhu.

"Pokud ho ušetříš, tak se ti vzdám."

"Rozo, nedělej to!"

"Nech ho na pokoji a budu tvoje."

"Valkýro!" "Nedělej to!" "Rose, přestaň!"

Ignorovala volání jejím směrem a soustředila se jen na strigoje před sebou. Christianovi vzplála ruka a chystal se ho zapálit, ale natáhla před něj levou ruku a on překvapeně přestal.

"Budiž. Odlož všechny svoje zbraně."

Povzdychla si a vytáhla spoza opasku zbraně a pustila je do sněhu. Svůj kůl hodila a ten se zasekl do zasněžené země.

"Dobře a pojď hezky ke mně."

"Valkýro, nedělej to."

"Rose, prosím. Nechci tě znovu ztratit."

Otočila se na uplakanou Lissu a pohladila ji po vlasech.

"Vždy jsi mi věřila, tak udělej i teď."

Nenápadně ji ukázala svoje zápěstí, kde šokovaná Lissa spatřila čotky rodu Dragomirů, které Rose dala. Poté se otočila a přišla blíž.

"Půjdu s tebou, jen mě nech s ním rozloučit."

"Když to musí být..."

Sehla se k Dimitrimu; "Promiň, musí to tak být." a zlehka ho políbila na rty.

"Nenechám ho vyhrát." zašeptala mu proti rtům.

"Postarej se o Liss, bude tě potřebovat." řekla už dost nahlas a zvedla se. Karnak si ji přitáhl do náruče a přitulil se k ní, aby se mohl pomazlit s jejím krkem. Poté se do ní zakousl. Spokojeně během pití vrčel a vůbec si nevšiml jejího pohybu. Znovu zvedla nohu, aby vytáhla kůl a když nedával pozor, tak mu ho vrazila do zad. Nevrazila mu ho, ale dostatečně hluboko aby prorazil srdce. Ihned ji pustil a její rotřesené nohy ji neudržely a ona spadla do sněhu. Bolela ji každá část těla a nemohla se pořádně zvednout.

Zrak se jí rychle zamlžoval, cítila, že její velká ztráta krve ji brzy pošle s velkou dávnou štěstí do bezvědomí, ale uvnitř věděla, že spíš zemře. Byla s tím smířená, jediné co chtěla bylo, aby ho mohla vzít do pekla sebou.

Zvedla se na roztřesené nohy a vrhla se do boje. Karnak se přestal snažit vytáhnout kůl ze zad a začal se bránit. Ke svému kůlu se nemohla dostat a její rezervní kůl měl stále zaražený v zádech. Zrak se jí víc a víc zamlžoval a hlava se jí motala čím dál tím víc. Využila příležitost a z posledních sil mu podrazila nohy, což nečekal a spadl na zem do sněhu. Kůl se mu zarazil hluboko do zad a s posledním pohledem na ni naposledy vydechl.

"Říkala jsem, že ti to nedovolím, že ti nakopu prdel. To je za všechny, co jsi zabil, ale hlavně za Frigg. Neměl jsi ji zabíjet."

Dimitri ji včas zachytil, aby nespadla na zem a zabalil jí do svého kabátu.

"Rozo..."

"Nic. Nemusíš dělat nic, protože..."

"Rozo, šetři síly."

Přišel k ní doktor a začal zjišťovat škody a ošetřovat ji.

"Nevypadá to dobře."

"...nikdy jsem nepřestala. Snažila jsem se, ale...nešlo to..."

Zahleděla se do jeho krásné tváře a naposledy se na něj usmála než vše utichlo a její svět zčernal....

Tak tohle je konec, vážení, ale nebojte se tato trilogie se brzy dočká dalšího dílu, tak vydržte!Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 15. července 2016 v 22:30 | Reagovat

Ja věděla, že to nevzdá. Ty joooo. Nádhera !!!!!

2 petra petra | 15. července 2016 v 23:27 | Reagovat

Skvelé, len ten koniec, no, čo musím čakať i keď to nie je moja obľúbená aktivita! :)

3 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 28. září 2016 v 9:58 | Reagovat

Nádhera. Těším se na pokračování.

4 Kelpie Kelpie | E-mail | 21. července 2017 v 21:21 | Reagovat

Parádní povídka, pokračování bude "začala jsem znova žít"? Budeš tu povídku dokončovat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama