Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 4

1. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
Zničila jsem si kvůli tobě život a jen kvůli své hloupé lásce k tobě, kterou jsi po tom, co jsi získal něco po čem by spoustu blízkých jiných, nasilně přetočených strážců, skočilo všemi deseti, zahodil. A teď mi chceš tvrdit, že mě chceš? Že jsi mě vlastně celou dobu miloval? To ti mám jako věřit?!"
"Dej mi šanci dokázat ti, jak moc tě miluju. Vím, že nemůžu odčinit, to co jsem ti provedl, ale dej mi aspoň šanci se o to pokusit. Budu se o to snažit do konce svého života."

"Nebudeš. Nedovolím ti to."


Chtěl něco říct, ale přerušil ho doktor, který přišel.

"Jsem rád, že jste vzhůru. Jak se cítíte, Rose?"

"Jako kdyby si ze mě někdo chtěl udělat ražniči."

"No i tak se to dá říct. Přišel jsem vás zkontrolovat."

"Dobře. Mám si svléknout košili?"

"Pokud to zvládnete sama..."

Na nic nečekala a přetáhla si košili přes hlavu. Že tam sedí do půl těla nahá jí nijak nerozrušovalo. To samé se nedalo říct o Dimitrijovi, který se na ni snažil nezírat, což se mu moc nedařilo.

"Krásně se to v rámci možností zahojilo, přesto se do služby ještě nějaký čas vrátit nemůžete."

"Jak dlouho?"

"Pokud to půjde dobře, tak měsíc."

"Měsíc?"

"Prosím uklidněte se. Máte stará zranění, která se k těm novým připojila a udělala léčbu komplikovanější. Dala jste vůbec čas svým zraněním hojit se?"

"V přestávce mezi tréninkem a lovem."

"To jsem si myslel. Musíte se šetřit."

"Ale jinak jsem v pořádku, ne?"

"Ano. Kam tím míříte?"

"No, pokud jsem zdravá, tak mě můžete pustit na doléčení."

"To ano, ale byl bych raději, kdyby jste se opravdu šetřila."

"Dohlédnu na ni."

Mrskla po něm vzteklým pohledem, ale ten se bavil s doktorem o jejím dalším léčení a omezení.

"Můžete se převléknout a na recepci si vyzvednout propuštěcí zprávu. Strážce Belikov na vás dohlédne, ale kdyby něco, tak sem přijďte. Aspoň pro jistotu. Sice jsem viděl průběh léčení, ale stejně nikdy plně nepřijmu éter jako léčebný prostředek."

Jen kývla a začala se převlékat.

"Počkám na tebe na chodbě."

Zavřel za sebou dveře a s povzdechem se snažil uklidnit. To mu dělala snad schválně. Jak se má ovládat, když se před ním takhle promenáduje?

"Můžeme."

Jen kývl a vedl ji k recepci, kde za ni podepsal papíry a poté se spolu vydaly k ostatním.

"Proč tam jdeme?"

"Chtějí vidět, že jsi v pořádku."

"Jasně, že jsem. Proč bych neměla být?" zeptala se ironicky.

"Rozo..."

"Neříkej mi tak."

"Dobře...Rose, nemusíš být hned tak defenzivní. Myslíme to s tebou dobře."

Odfrkla si, ale nic neřekla. Odvedl ji do apartmá, kde jí každý vítal a chtěl objímat, ale dovolila to jen klukům. K Lisse se pořád chovala odtažitě.

"Princezno Dragomirová,....děkuji."

"Za co?"

"Za to, že jste byla ochotná použít svoji magii na podřadného strážce."

"Rose, ty jsi přece nikdy nebyla-"

"Mě se neospravedlňujte. Je to vaše věc na co používáte svoji magii."

"Takže, Rose, to už tě pustily?" zeptal se rychle Eddie, aby zabránil katastrofě.

"Musely. Podepsala bych revers, kdyby ne."

"Ty fakt nemáš nemocnice ráda."

"To nemám."

"A jak dlouho tu s námi zůstaneš?" zajímal se hned Christian, který spřádal plány, jak ty dvě udobřit a Rose s Dimitrijem dát dohromady.

"Dokud mi Odin nedovolí vrátit se do služby."

"A to bude asi kdy?"

"Pokud dá na doktory tak za měsíc."

"To je přece dobré, ne?"

"Možná pro vás moroje, ale ne pro nás dhampíry, Christiane. Potřebujeme akci, jinak se začneme nudit. A pokud se Rose musí šetřit i s tréninky.....nezávidím ti to."

"Eddie...pokud si ten doktor myslí, že se na mě usměje a já hned přestanu kvůli němu trénovat, tak se šeredně plete. Nemůžu si dovolit ztratit celý měsíc. Je to moc dlouho. Budu odpočívat tak den, aby se neřeklo, ale hned zítra zase budu trénovat."

"Rose, ale on to jistě myslel dobře. Měla by jsi ho poslechnout."

"On neví na co stačím a na co ne. Bere mě podle klasických měřítek strážce a ne podle standartů lovce."

"Rose, slíbil jsem, že na tebe dám pozor. Měla by ses šetřit aspoň týden a pokud jinak nedáš, tak pak můžeme trénovat spolu a uvidíme, jak to půjde. Pokud to půjde, tak můžeme zvyšovat náročnost až ke tvé spokojenosti."

"Dimitrij má pravdu. Teď jsi pod prášky, takže bolest necítíš, ale je tam. Vidím ji a ona se ozve až to bude nejméně vhodné."

Nadechla se k protestu, když ji přerušil její telefon.

"Valkýra..."

"Ahoj, slyšel jsem, že tě už pustily."

"Pustily."

"Nezníš nadšeně."

"Chtějí po mě měsíc klid."

"To je kruté."

"To mi povídej."

"Bohužel i já mám špatnou zprávu."

"Jakou?"

"Minimálně stejně dlouhou dobu, tě Odin nechá mimo službu, aby ses zotavila."

"To přece nemůže!"

"Víš, že může. Udělej všechno pro to, aby ses uzdravila a když mu za měsíc ukážeš, že si nevypadla z formy a že jsi v pořádku, tak tě určitě nechá jít znovu do boje."

"Nemůžu tak dlouho zůstat u dvora! Zblázním se tu!"

"Chceš, abych ti během léčení dělal společnost?"

"Velice vtipné, Fenrire. Vážně."

"Nemyslel jsem to jako žert."

"Vím."

"Já vím, že ho pořád miluješ, i když se snažíš tvářit jakože ne. Chápu tě. Vždyť víš, že tě jenom škádlím. Možná můžete využít ten čas a dát to do pořádku."

"To ne. Měl šanci, promrhal ji."

"Byl hloupý a šlo na něm vidět, že ho to mrzí. Kdyby nebyl tak v prdeli, tak bych mu rozbil držku už v nemocnici a řekl mu něco, co by si za rámeček nedal."

"O čem to mluvíš?"

"Viděl jsem ho. Kdyby na něj ta malá morojka, ta blonďatá princeznička, nepoužila nátlak, tak by neodešel ani vyspat se. Po celou dobu, co byl u tebe na tebe mluvil. Omlouval se ti za všechno a vyznával se ti ze svých citů. Prosil tě, aby ses probrala."

Překvapeně zmlkla.

"Nevím, co se před rokem stalo, ale očividně ho to mrzí. Měla by sis s ním promluvit. Dej mu šanci to vysvětlit."

"Nechci se o tom bavit. To už je za mnou."

"Nebude to za tebou dokud to neuzavreš. Definitivně. A to se nestane pokud si o tom vy dva nepromluvíte."

"Fenrire..."

"Rose, udělej to pro mě. Chci ti jenom pomoct a ty to víš."

"Vladimire, já nemůžu. To po mě nemůžeš chtít."

"Prosím, Rose."

"Já...pokusím se."

"Děkuji. Teď by jsi, ale měla odpočívat. Kdyby cokoliv, volej. Jedno kdy. Pokud nebudu moct, tak zavolám hned jak to půjde, ano?"

"Děkuji."

"Nemáš za co. Vždyť víš, že jsem tu pro tebe."

Mlčela a zamyšleně sledovala mobil v její ruce.

"Jsi v pořádku?"

"Myslím, že jo. O čem jsme to mluvily?"

"O tom jak se máš šetřit."

"Pokud neslíbím, že to udělám podle vás, tak mi nedáte pokoj, co?"

"Ne."

"Tak fajn. Ať je po vašem."

Zvedla se z křesla a dala se na odchod.

"Kam jdeš?"

"Trénovat nemůžu, tak jdu do baru. S tím máte taky problém?"

"Neměla by jsi na ty léky pít. Bude ti špatně."

"Ano, mami."

Jen na něj mávla a s ostatníma se rozloučila než se vydala do baru s Dimitrim v těsném závěsu.

"Nemám náladu. Co chceš?"

"Promluvit si."

Poraženě si vzdychla, když si vzpomněla, že to slíbila Vladimirovi.

"Když mi koupíš panáka..."

Jen kývl a společně si sedly za bar, kde jí Dimitrij objednal pití.

"Stejně si myslím, že by jsi neměla tak brzy po propuštění pít."

"Chtěl jsi mluvit, tak mluv."

"Rose, mrzí mě co se stalo. Myslel jsem, že když tě od sebe odeženu, že ti přestanu ubližovat, ale nebyla to pravda. Tím jsem ti ublížil daleko víc a moc mě to mrzí."

"Jasně a proto jsi spal s mojí nejlepší kamarádkou, co?"

"Nikdy jsem s Lissou nespal a nikdy nebudu. Já ji nechci."

"Proč ne?"

"Protože ona není ty."

Překvapeně se na něj podívala než si odfrkla a kopla do sebe panáka.

"Zapomínáš na to, že jsem vás viděla."

"A co jsi viděla? Viděla jsi, jak utěšuju tvoji rozrušenou nejlepší kamarádku, která se bála, že její přítel ji už nemiluje a že ji chce opustit. Která se bála, že o tebe přišla, protože ses jí vyhýbala a místo, aby jste spolu mluvily o všem jako tomu bylo dřív, tak ses radši opíjela a vyhýbala ses jí, nemluvila si s ní."

"Poslala mě do háje! To ti asi jaksi zapoměla říct, že ano? Když jsem s ní naposledy mluvila, tak mi do očí dost jasně řekla, že jen ona je schopná tě přivést zpět, stejně jako to, že tě proměnila zpět a že já nemám žádné právo jí do toho zasahovat. Taky řekla, že se do toho už nemám míchat a počkat si na výsledek jejího snažení a přestat jí to ztěžovat svými akcemi. Že moje údajná láska není omluva pro moje jednání, kterým mařím její snažení a pak mi řekla, že vám dvoum nemám chodit na oči dokud ona nedokončí svoji práci. Tak jsem jako správná strážkyně poslechla. Sice už pravděpodobně nedostanu na starost žádného moroje, ale už mi to nevadí. Radši to, než mít na krku sobeckého přetvařujícího moroje, který člověka jen využívá a když už ho nepotřebuje, tak ho odhodí jako smetí."

"Lissa to určitě tak nemyslela. Sama znáš vedlejší účinky éteru.."

"Zadrž než plácneš nějakou hloupost. Znám vedlejší účinky moc dobře, protože z větší části je odnáším právě já a tím to nebylo."

"Jak si můžeš....? Ty jsi od ní předtím tu temnotu převzala skrz pouto, že ano? Proto ses tak divně chovala. Za to mohla ta temnota."

"Mysli si co chceš, ale ve chvíli kdy se na mě moje tzv. Nejlepší kamarádka vykašlala v sobě neměla ani stopu éterové temnoty stejně jako ve chvíli, kdy mě nazvala děvkou."

"Ty jsi z ní odebírala její temnotu i potom, co se na tebe podle tebe vykašlala?"

"Ano. Co jsem měla dělat? Nechat jí v tom? Jsem blbá, já vím."

"Nejsi. Nemluv tak o sobě. Proč jsi to udělala?"

"Protože nehledě na to, jak se ke mně chovala tě pro mě zachránila...nebo to jsem si původně myslela než se začala chovat, tak jak se chovala. Když jsem jí vysvětlila moje chování před cestou do Ruska i po jejím návratu, tak mi slíbila, že spolu to zvládneme. Tak jako vždycky. Věřila jsem jí to. Neměla jsem důvod jí nevěřit. Když jsem dala všanc svoji kariéru a vše o co jsem celý život usilovala jen, abych zjistila jak tě vrátit zpět, slíbila mi, že mi tě přivede zpět, abych mohla být šťastná s tebou jako je ona s Christianem. Věřila jsem jí. Když tě přivedla zpět, slíbila jsem si, že pro ni udělám na oplátku vše o co mě požádá, jen abych jí to mohla aspoň z části oplatit, ikdyž jsem věděla, že tohle jí nebudu nikdy moct dostatečně oplatit...no a pak jsem viděla její skutečné motivy. O mě jí nikdy nešlo přestože vždy tvrdila pravý opak. Jen chtěla všem dokázat co v ní je. Co poslední princezna z Dragomirské linie dokáže....měla jsem to v ní vidět dřív. Nikdy nebyla tou, za kterou jsem jí měla a moje duše na to doplatila. Zabila mě a ani jí to nebylo líto."

"Rose, ona to tak určitě nemyslela. Měla by sis s ní o tom promluvit. Trápí jí, že se jí vyhýbáš."

"Plním její přání. Poslední rozkaz Rose Hathawayový."

"Ty jsi Rose Hathawayová."

"Jsem Rosemarie, to jméno mi daly rodiče, když jsem se narodila a už nejsem strážkyně, ale lovec. Chodím a lovím strigoje."

"Ale proč?"

"Protože to se blíží nejvíc ochraně morojů ke které jsem byla vychována než cokoliv jiného. Díky tomu, co vše jsem udělala už nikdy nebudu strážit žádného moroje. O tom mě královna hned po mém návratu ujistila. S kariérou strážkyně jsem skončila a můžu být sebelepší. Už nikdy nebudu nikoho strážit. Nikdy."

"To jsem nevěděl."

"Nechtěla jsem, aby to nikdo věděl. Klidila jsem se vám z cesty. To jste přece po mě všichni chtěli. Moje problémy nebyli důležité."

"Ale ano, byli. Promiň mi to."

"Za co se omlouváš? Neomlouvej se za něco, co jsi nezpůsobil. Byla to moje volba. To já jsem měla myslet na důsledky...sakra! Vladimir měl pravdu. Když piju, jsem sentimentální."

"Spíš jsi roztomilá."

Překvapeně se na něj podívala a pak se uchechtla.

"Jsem všechno, jen ne roztomilá."

"Pro mě ano. Nebudu se pořád omlouvat, ale chci, abys mě teď dobře poslouchala. Vím, že jsem zvoral co jsem mohl, ale chci to napravit a využiju všechen čas, co budu mít k dispozici k této nápravě. Po tobě žádám jen jediné. Dej mi šanci to napravit, prosím."

Chvilku zamyšleně sledovala obsah skleničky a zvažovala to. Fenrir přece říkal, že by mu měla dát šanci jí to vysvětlit, že celou dobu, co byla mimo seděl u ní a prosil jí, aby se probrala. Dělal by to jen z výčitek? Nebo k ní pořád něco cítí? A cítí k němu něco ještě ona? Jasně, že jo. Nikdy přece nepřestala a to se hodně snažila. Měla by ho poslat do háje, měla...ale copak mohla?

Kopla do sebe panáka a pak se s povzdechem na něj podívala.

"Nebudu se tvářit, že se nic nestalo. Hodně si mi ublížil."

"Vím a nechci, aby si dělala, že se to nestalo."

"Pokud ta tvoje nabídka s tréninky platí.."

"Jistěže ano."

"Pak ji tedy přijímám, pokud na tom stále trváš, ale šetřit tě nebudu a pokud sama neuznám za vhodné tak trénink z mé strany nekončí."

"To zní fér."

"A aby bylo jasno. Neodpustila jsem ti, ale dám ti šanci to napravit. Tedy aspoň do doby než půjdu zpátky do akce."

"Ty se chceš vrátit? Málem jsi umřela. Skoro tě zabily. Viděl jsem ty fotky. Jen zázrakem ti ty dráty minuly životně důležité orgány."

"Jsme na stopě hlavnímu strigojovi, který vede všechny buňky při jejích útocích. Nejsou náhodné, jak jsme si myslely, ale cílené. Nemůžu teď skončit, když jsme tak blízko. Ne teď, když už jsem toho zmetka skoro dostala."

"Jsi hrozně tvrdohlavá, takže tě nebudu přesvědčovat, ale co budeš dělat až to skončí? Až toho hlavního zabijete? Co bude pak?"

"To nevím."

"Vrátíš se ke dvoru? Vrátíš se k nám?"

"Netlač na mě, Dimitri. Já...budu o tom uvažovat...až příjde ten čas...pokud příjde, ale nechci abys mě do něčeho nutil. Ty nebo kdokoliv jiný."

"Dobře, jak si přeješ, ale uvažuj o tom."

"Jasně...myslím, že jsi měl pravdu."

"V čem?"

"Pít na ty léky nebyl dobrý nápad."

"Pojď. Vezmu tě na vzduch."

Vyvedl ji ven, kde ji posadil na první lavičku poblíž.

"Je ti líp?"

"Ne. Ani netušim jestli mi někdy líp bude."

"Vezmu tě do postele."

Jen kývla a nechala se zvednout do náruče a odnést. Cestu vůbec nevnímala a ráno se celá zmatená probudila v cizím pokoji.

Kde myslíte, že se Rose probudila?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 1. července 2016 v 21:45 | Reagovat

Žeby v Dimkovej? :) Je skvelé, že pridávaš  kapitoly tak často! Inak veľmi dobrá časť, neviem sa dočkať ďalšej!

2 Lenka Lenka | 2. července 2016 v 20:30 | Reagovat

Zase to je napínavé a promyšlené dopředu. Souhlas s předchozím komentem.

3 Daisyrose Daisyrose | Web | 3. července 2016 v 23:00 | Reagovat

Já se sem nepodívám jenom jeden týden a, už jsou tu nové kapitolky. Upřímně jsem si myslela, že jsi skončila a že si ten příběh budu muset nějak domyslet sama(moc by šťastně asi nedopadali, nějaké nápady se už honily hlavou :D ), ale naštěstí se tu objevily nové kapitolky :D :D :D .
Senzace. Paráda.
Kapitolky se ti moc povedli.

Jo a ohledně mateřské dovolené, vím, je to záhul :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama