Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 6

6. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
"Něco tuší. S Lokim se byli ptát. Karnak není tak nenápadný. Myslím, že chce abychom věděli."
"Nebojím se."
"Vím, že ne. Opatruj se. Víš, že nám všem na tobě záleží, tak se brzo uzdrav a vrať se k nám."
"Udělám, co je v mých silách."
Zavěsila a pak s jediným pohledem na Dimitrije utekla z tělocvičny. Vydal se hned za ní, ale ztratila se mu z dohledu.

Několik dní se jemu i všem ostatním vyhýbala a pak ji náhodou našel v kostele.
"Co tu děláš?"
"Přemýšlím."
"Co se stalo?"
"Nic."
"Jak myslíš, ale můžeš se nám svěřit. Když ne mě, tak Christianovi nebo třeba někomu jinému."
"Proč jsi tu?"
"Hledal jsem tě."
"Proč?"
"Christian si dělá starosti. Měla by jsi je navštívit."
"Hm."
Společně se vydaly k apartmá kde se všichni scházely. Když Rose chtěla otevřít, tak si všiml, že má na ruce dlahu.
"Co se ti stalo?"
"Byla jsem nemotorná."
Vešla dovnitř a dala se do řeči s ostatními. Mluvila vyhýbavě a byla podivně zamlklá. Pak ji najednou zazvonil mobil a ona se na displej zamračila. Přesto to, ale zvedla.
"Valkýra."
"Jsem rád, že po tak dlouhé době zase můžu slyšet tvůj hlas, má drahá."
Málem pustila telefon, jak se lekla.
"To samé nemůžu říct já."
"Stále tak defenzivní."
"Co chceš? Kde jsi vzal tohle číslo?"
"Kouzelník nikdy neprozrazuje svoje triky."
"Kouzelník? Nechtěj mě rozesmát."
"Náhodou máš moc pěkný smích."
"Jak ty to můžeš vědět?"
"Viděl jsem to."
"Ty mě špehuješ?"vyskočila z křesla a ruce se jí vzteky chvěly.
"Tak ohavné. Jen se na tebe rád dívám."
"Tak se dívej na někoho jiného a někde hodně daleko!"
"Má milá, proto ti nevolám. I když přiznávám, že je příjemné si s tebou povídat."
"Vyklop co chceš a pak skoč do nejbližšího zapáleného krbu."
"Tak vášnivá..to se mi líbí."
"Chcípni, ty stalkere."
"Brzo se uvidíme, moje milá, a brzy budeš konečně moje. Navždy."
"Na věky věků, ty troubo!"
"Cokoliv řekneš."
"To byl sarkasmus. Najdi si ve slovníku, co to znamená!"
"Sarkasmus ti nesluší, drahá."
"Táhni k čertu!"
Vztekle zavěsila a pak praštila rukou s dlahou do zdi. Mlhavě slyšela několik zalapání po dechu a vyděšený výkřik od Lissy, ale ignorovala to. Vztek jí neopustil, tak praštila do zdi znovu a znovu než se Dimitrimu podařilo chytit ji a odtáhnout ji.
"Zbláznila si se?"
Překvapeně zamrkala a podívala se na něj. Ten se na ni, ale nedíval, díval se na její ruku a v tom jí to došlo.
"Au.."
"Pro boha, proč jsi to udělala?"
"Byla jsem naštvaná."
"Co se děje, Rozo?"
Nadechla se k odpovědi, když se ozvalo klepání na dveře. Eddie otevřel a překvapeně se díval na dva strážce.
"Je tu strážkyně Hathawayová?"
"Fenrire? Loki?"
"Rose! Díky bohu!"
Než se nadála, tak jí oba pevně objaly.
"Páni tolik lásky si snad ani nezasloužím. Co tak najednou?"
"Bály jsme se o tebe."
"Proč?"
"Karnak."
Fenrir se podíval do jejího obličeje a zavrčel.
"Už jsi to slyšela."
Nepopřela to.
"Sakra, Rose! Vladimir měl pravdu. Ty jsi naprosto šílená ženská!"
"Vím."
"Proč jsi nám nic neřekla? Odkud to víš?"
"Odin. Volal mi."
"Volal ti před pár dny, aby se zeptal, jak to zvládáš...ty to víš už tak dlouho?!"
"Já vím, jsem hrozná. Omlouvám se. Měla jsem zavolat a říct ti to. Vůbec nevím, proč jsem to neudělala. Posledních pár dní jsem byla mimo."
"Nesmíš to brát, tak na lehkou váhu."
"Neberu to na lehkou váhu!"
"Tak proč jsi mi to neřekla?"
"Vyšiloval by jsi."
"Jasně, že vyšiloval!"
"Klid, Fenrire. Rose, musíš nám říct všechno. Chceme ti pomoct, to přece víš."
Přejel jí po pažích a ona něco se skloněnou hlavou zamumlala.
"Znovu, není ti rozumět."
"Volal mi."
"Volal ti?! Kde vzal číslo?!"
"To já nevím! Sakra, Loki, co mám dělat?"
"On ti volal?! Já ho zabiju!"
"A jak? Nevíme kde je nebo co chystá!"
"Jedno víme jistě."
Překvapeně se podívala na Lokiho. "On si jde pro tebe, Rose, a ty to víš."
"Nedovolím to."
Fenrir práskl do stolu takovou silou až se zlomil.
"Jako jsi to nedovolila předtím?!"
"Stojím tu, ne?"
"Málem tě zabil!"
"Jo, ale nezabil!"
"Neměl k tomu daleko! Sakra uvědomuješ si kolikrát si byla blízko smrti!?"
"Uvědomuju si to, protože jsem to byla já, kdo skoro zemřel!"
"Uklidněte se oba dva! Takhle ničeho nedosáhneme!"
Rose s Fenrirem na sebe přestaly vztekle zahlížet a oba se otočily na Lokiho
"Teď, když mám vaši plnou pozornost se všichni uklidníme, ano? Dobře. Rose, řekni co se stalo."
"Před pár dny volal Odin, aby mě varoval, že Karnak se přibližuje. Dneska mi dokonce volal."
"Co ti říkal?"
"Skoro to samé, co vždy. Přiznal, že mě sleduje, ikdyž si nejsem jistá, kdy přesně mě sledoval naposledy a sliboval mi, že se brzo uvidíme a že mě konečně dostane."
"Co jsi mu řekla?"
"Poslala jsem ho do háje, jako vždycky."
Loki s Fenrirem se na sebe podívaly.
"Teď by to dávalo smysl."
"Proto se zdálo, že se přibližuje ke dvoru. Myslely jsme, že možná jde po Dragomirový, ale zdá se, že o tu mu nešlo."
"Proč, ale ke dvoru? Musel vědět, že se sem nechce nikdy vrátit."
"Nevím a nelíbí se mi to."
"Přestaňte mluvit o mě beze mě."
"Sedni si, Rose. S Vladem máme jistou teorii. Nebude se ti to líbit."
Nechala se zatlačit do křesla a zmateně se po nich podívala.
"Mám pocit jako kdyby mi něco unikalo."
"Pamatuješ, co se stalo před několika týdny? Před tím než jsme vyrazily sem?"
"Dostaly jsme echo, že strigojové se blíží ke dvoru, aby dostaly princeznu Dragomirovou."
"Ano. Bylo to divné a s Vladem jsme nemohly zjistit proč. Teď to dává smysl. To celé bylo naplánované. Ty útoky blízko dvora, to skladiště..."
"Málem jsem tam umřela. To určitě neplánoval."
"Možná tě chtěl jen vyřadit z boje, ale ne zabít. Jen tě oslabit, abys nebyla schopná se mu bránit."
"Chcete mi říct, že všichni ti lidé..ti morojové a strážci...že jsou mrtví kvůli mně?"
"Takhle to nesmíš brát."
"Právě si řekl, že je zabil, aby mě dostal sem, když věděl, že já sem sama dobrovolně nepůjdu."
"Rozrušil jsem tě. Neměl jsem nic říkat. Máš se ještě šetřit a nestresovat."
"Myslím, že si půjdu lehnout. Udělalo se mi zle."
Pomalu se zvedla, ale než se narovnala, tak odpadla. Loki ji zachytil a položil na pohovku. Všichni se na ni starostlivě podívaly. Vypadala najednou křehce jako porcelánová panenka.
"Tak o co tu jde? Kdo je ten Karnak a proč jde po Rose?" zajímal se Dimitri.
Loki se podíval po svém společníkovi a pak si povzdychl: "Je to hodně starý a silný strigoj a jde po Rose. Umanul si, že bude jeho. Za každou cenu."
"A ten Karnak z ní chce udělat strigojku, proto tohle vše?" ptal se dál.
"Ano."
"Říkali jste, ale že ji málem zabil, tak tomu nerozumím. Proč tak najednou?" zeptal se Adrian.
"Když se s ním Rose setkala poprvé, tak se mu podařilo utéct a ona skončila na dva týdny v tak silném bezvědomí, že byl zázrak, že se probrala po tak velké ztrátě krve a s tolika zraněníma. Operovali ji a do měsíce se z toho vylízala.
Po druhé ji skoro rozdrtil lebku a zlomil ji kotník a po třetí...po třetí ji a Frigg napadl, když se vracely z klubu. Odin zjistil, co se na ně za past chystá, ale dorazily jsme pozdě. Frigg zemřela a Rose se z posledních sil snažila. Ležela na zemi pod ním a on se jí pokusil probodnout jejím vlastním kůlem. Odin ji na poslední chvíli zachránil. Stačila vteřina a probodl by jí srdce, protože se mu podařilo způsobit jí otevřenou zlomeninu ruky a ona už neměla sílu se bránit. Má jizvu na hrudi pod levým prsem od toho jak kůl roztrhl kůži. Rána byla hluboká a trvalo než se z toho dostala. Nebyla na tom dobře i z psychické stránky. Hlavně proto, že si vyčítala, že kvůli ní zemřela Frigg."
"Proč kvůli ní?" zeptal se Christian.
"Frigg jí bránila. Podle toho, co jsme zjistily, tak se vracely k autu, když se Rose udělalo zle. Už jsme věděly o co jde a tak se chtěly připravit do boje. Po Frigg skočil strigoj než stihla dostatečně rychle zareagovat a Rose jí pomohla a tak ona získala čas vytáhnout kůl a pustit se do boje. Rose tohle rozptýlení připravilo o plnou pozornost a tak se strigojům podařilo ji na chvilku omráčit a když si pro ní Karnak šel, tak se na něj vrhla...když se Rose otřepala, tak viděla konec jejich souboje a jak jí Karnak zuby roztrhl hrdlo. Na místě během chvilky vykrvácela.
Chtěl zabít i ji, aby mu nepřekážela, ale Rose se nedala a bojovala jako lvice. Nestačilo to. Odin ji nakonec zachránil a my jsme pozabíjely zbytek strigojů, co neutekl. V tu chvíli se Rose probrala z letargie a začala se zmítat v Odinově náručí a křičet na stahujícího se Karnaka, že za tohle bude pykat a že ho zabije. A další výhružky. Nebudu to opakovat, protože to bylo nechutné.
On se jen usmál, což bylo docela děsivé a zmizel. Od té doby ji sleduje a snaží se z ní udělat strigojku. Ne jen tak ledajakou, ale svojí strigojku. Tím zvrhlým strigojím způsobem se do ní zbláznil, skoro bych řekl i zamiloval, kdyby to nebylo, tak zvrácené a nechutné, a vždy když ji vidí, tak se soustředí jen na ni. Několik lovců a strážců jen vyřadil z boje místo toho, aby je zabil jen proto, aby mu nepřekážely v cestě, když se během boje snažil dostat k Rose. Což se nám na jednu stranu hodilo, protože jinak by byli větší ztráty.
Zkoušel na ni i nátlak, ale nezabral na ni, což nečekal a ona ho mohla zranit a oplatit mu jizvu. No a pak začaly ty útoky. Nechápaly jsme o co mu zase jde a pak, když se k nám dostala informace o tom, že se blíží ke dvoru, aby se mohl zbavit posledního z Dragomirů a získat si prestiž a víc spojenců a tím pádem větší moc...Rose neváhala ani vteřinu a během hodiny byla na cestě ke dvoru jako předvoj a zbytek už znáte."
Fenrir si všiml, že Rose se pomrvila a tak se k ní sklonil.
"Rose? Tak se prober, maličká."
Ohnala se po něm rukou a otevřela jedno oko.
"Nemůžu za to, že jsem malá a tebe od dětství krmily steroidy."
Zasmál se a pomohl jí posadit se.
"Je ti dobře?"
"Ne."
"Co tě bolí?"
"Všechno."
"Och jaká jsi "Drama královna"."
"Sklapni. Máte nějakej plán jak tohle zastavit?"
"Zatím ne."
Rose chvilku hleděla do podlahy než se zvedla a tvrdým pohledem se na ně podívala. Nikoho jiného kromě Lokiho a Fenrira si nevšímala.
"Musíme ho zastavit. Hned. Nedovolím, aby někdo další kvůli mně zemřel. Pokud mě chce, tak mě dostane."
Pěstí udeřila do otevřené dlaně a zakřupala klouby.
"Tvůj plán se mi na jednu stranu líbí a na druhou stranu bych ti nejradši za to rozbil držku, takže udělám kompromis a nechám to být. Jsi zraněná a budeš se kurýrovat nejmíň měsíc..."
"Víš kolik morojů a strážců do té doby zabije?!"
"Co chceš dělat?"
"Vylákat ho."
"Jak?"
"Sleduje mě, sám to řekl. Prostě si uděláme malý výlet mimo dvůr a necháme ho přijít k nám."
"To ti nedovolím!"
"Fenrire, klid. Rose, je to šílené."
"Všechny moje plány jsou šílené."
"To je pravda. Pokud nevymyslíme nic jiného, tak to necháme jako záložní plán. Ty se šetři a sbírej síly na boj a my zjistíme víc. Pokud je opravdu poblíž, tak to uděláme správně, jasné? Do ničeho se nehrň sama."
"Nemůžeš přece očekávat, že tu zůstanu jen nečině sedět a budu čekat až se sem donesou zprávy o dalších, co jsou mojí vinou po smrti! To po mně nemůžeš chtít!"
"Budeš tady, ať se ti to líbí nebo ne! Chceš zase někoho vidět umírat jako Frigg?!"
Cukla sebou jako kdyby dostala facku a pak utekla tak rychle jak jen mohla.
"To jsi neměl. Víš, jak je na to citlivá."
"To jsem nechtěl. Byl jsem naštvaný, že chce tak bez rozmyslu riskovat život a nechat se zabít. Ať tak či tak ji Karnak zabije a na to se nechci dívat. Víš, jak všechny sebralo, když jsme se dívaly, jak Frigg ukládají do toho černého pytle a definitivně ho zavírají a od doby, co Karnak jde po Rose vidím na jejím místě ji. Nemůžeš mi přece vyčítat, že tohle pro ni nechci. Je jako malá sestřička, kterou musím chránit před tím zlým světem tam venku."
"Tak ji pojďme najít a řekni jí to."
"Bude mě nenávidět."
"Nebude."
Hledaly ji snad úplně všude, ale nebylo po ní ani památky a tak je poprosily, aby jim daly vědět až se najde. Dimitri chápal Fenrirovi obavy a nemohl mu to mít za zlé.
Pršelo, bylo jen lehce nad nulou a ona byla někde tam venku. Už ji hledal několik hodin, ale nechtěl se vzdávat. Potřebovala ho.
Málem to vzdal, když zaslechl srdceryvný pláč z lesa kolem kterého procházel, když se vracel zpět, aby to mohl prohledat znova, protože nepředpokládal, že tak daleko bude. Tak, aby jí nevyděsil se pomalu přibližoval a když jí konečně spatřil, tak měl pocit, že právě umřel.
Seděla tam schoulená na mokré zemi, úplně promočená a rukama se objímala, tak pevně jako kdyby se měla rozpadnout. Prsty měla zabořené do mikiny, co měla na sobě a tímhle se jí vyhrnula. Z očí jí tekly potoky slz a vzlykala tak moc až lapala po dechu.
Na nic nečekal a vtáhl jí do objetí. Její kůže byla jako kostka ledu. Trvalo několik minut než stisk kolem svého těla povolila a hned v zápětí se na něj natiskla a objala ho tak silně až to skoro bolelo.
"Rozo, neplač. Umřu pokud budeš plakat."
"Má pravdu."
"Kdo?"
"Fenrir. Je to moje vina. Jen jsem se dívala a nebyla jsem schopná ho zastavit. Proč? Proč jsem ho nezastavila?! Frigg je mrtvá a jen kvůli mně."
"To není pravda. Umřela statečně v boji proti strigojům."
"Ale kvůli tomu, že jsem byla neschopná! Neměla jsem dopustit, aby mě tak lehce omráčily, když jsem věděla, že na nás útočí! Neměla se pro mě vůbec obětovat! Vždyť měla manžela prokrista! Měla mě nechat napospas osudu! Byla šťastná a milovaná! Nemělo ji vůbec napadnout zemřít pro někoho, kdo se vrhá do přední linie v naději, že zemře a jeho utrpení skončí! Vždyť ona měla žít to svoje šťastně až do smrti! Ne jako já. Můj život dávno skončil před tím jejím..."
"Rozo, dost. To stačí. Přestaň."
Překvapilo ho, že mu po tvářích tekly slzy, ale její bolest ho pomalu zabíjela. Tak moc jí ublížil. Zlomil jejího bojovného ducha. To do čeho se zamiloval a co stále miloval. Přitiskl jí pevně do svého náručí a pevněji ji sevřel než si zabořil obličej do jejích mokrých vlasů a se slzami v očích se jí omlouval.
Nevěděl jak dlouho tam byli, ale stisk kolem jeho těla povolil a omdlela mu v náruči. Když se zvedal, tak cítil svoje tělo promrzlé a ztuhlé, ale snažil se to ignorovat. Vzal ji do náruče a odnesl ji do jeho pokoje. Když s ní vešel tak Lissa vyděšeně vykřikla. Z obou tekly čůrky vody a Rose mu bezvládně visela v náruči.
"Je v pořádku?"
"Fyzicky jí není nic až na podchlazení, ale psychycky...není na tom moc dobře. Víc budeme vědět až se probere."
Odnesl ji do své ložnice, kde ji svlékl z mokrého oblečení a oblékl ji svoje triko. Pak jí vysušil vlasy nejvíc jak to šlo a uložil ji. Teprve poté se začal svlékat z mokrého i on.
Probrala se až ráno a bolestivě zasténala. Bylo jí neuvěřitelně zima a třásla se po celém těle.
"Rozo?"
"Di-Dimitri?"
"Lež. Včera si pořádně prochladla. Propána co tě napadlo ležet na té studené zemi, když lilo jako z konve?"
"Měl pravdu..." zakašlala až se začala dusit.
"On to tak nemyslel. Má jen o tebe strach."
Položil jí ruku na čelo a zamračil se. "Máš vysokou horečku."
"Je mi zi-zima."
"Dám ti léky a dostaneš obklady. Musíme tu horečku srazit."
"To přejde."
Snažila se zvednout, ale ihned ji přinutil lehnout.
"Ani se nehni."
"Ale.."
"Ani se nehni."
Zůstala ležet a zavrtala se víc do těch nádherně voňavých lůžkovin. Když se vrátil, tak už zase spala.
"Rozo, Roza.."
Zmateně na něj zamrkala.
"Tvoje léky."
Odvrátila hlavu. "Budou hnusný."
Lehce se pousmál. "Možná ano, ale potřebuješ je. Chceš přeci být zase zdravá a silná, ne?"
Zamračila se a pak si poslušně léky vzala. Jen co je zapila, tak ji zase uložil.
"Spi, potřebuješ to."
O několik hodin později ji horečka vystoupala do závratných výšin. Svíjela se na posteli a skučela.
"Měla bych na ni použít éter?"
"Ne, už tak má v sobě dost temnoty. Musí se z toho dostat sama. Možná by ani nezabral."
"Adriane, ale podívej na ni. Už blouzní z horečky."
Všichni se smutně podívaly na mladou dívku...ne, mladou ženu ležící na posteli. Na čele měla obklad a tváře měla od horečky zarudlé. Celé její tělo se lesklo potem a třáslo. Ztěžka dýchala a snažila se něco říct.
"Ne..ne, nedělej to...Frigg..."
"Rozo?"
Dimitri si k ní přisedl a dal jí ruku na tvář. "Pořád je úplně vařící."
"Dimitri...Dimitri..."
"Jsem tady, Roza."
Zase upadla do spánku a tak odešly, aby ji nechaly vyspat. Několikrát se vzbudila a zase usnula. Měla velice živé sny a nebyla si jistá jestli jsou některé pravdivé a jiné zase ne. Představa Fenrira tančícího valčík v dámských šatech uprostřed pokoje určitě pravdivá nebyla a přitom vypadala tak skutečně. Vtipná ano, ale pravdivá ne.
Za to Dimitri sedící u její postele pravdivý asi byl vzhledem k tomu, že všude cítila jeho krásnou vůni.
"Dimitri...?"
"Ano, Rozo?"
"Jsi opravdu tady?"
"Proč bych tady nebyl?"
"Zlobíš se na mě?"
"Za co bych se na tebe měl zlobit? Nerozumím ti."
"Usnu, ale když se probudím, nejsem si jistá, jestli to, co se mi zdálo, bylo skutečné, nebo ne. Někdy asi nejsem vzhůru doopravdy," vysvětlovala.
"Horečnaté sny mohou být obzvlášť živé. Měla bys zase usnout."
Se smíchem vyšla z nočního klubu a žena vedle ní se prohýbala smíchy.
"Kecáš."
"Nekecám. Fakticky."
"To nevymyslíš."
"Přesně. Málem jsem umřela smíchy, když jsem ho viděla jak-"
Udělalo se jí silně špatně a chytila se za žaludek.
"Jsou tady."
Společně se pustily do boje a zatímco bojovaly, tak se k ní přibližoval vysoký strigoj s ostře řezanými rysy, planoucíma rudýma očima a ďábelským úsměvem.
"Karnak..."
"Rád tě zase vidím, moje milá."
"To samé říct já nemůžu."
"To bolelo."
"Teprve bude."
Pustila se s ním do boje, ale byl zkušený, rychlý a hodně silný. Po nějaké době se mu podařilo schodit jí na zem takovou silou až viděla hvězdičky. Pomalu se zvedala a viděla Frigg, jak se jí ihned vydala na pomoc. Těla strigojů se válela všude okolo. Zatřepala hlavou a zvedla se na roztřesené nohy, aby viděla jak Karnak zabořil tesáky Frigg do krku a trhl. Krev z jejího hrdla se rozstříkla okolo. Její tělo jí hodil k nohám a ona k ní klesla na kolena.
"Ne...ne, to ne...Frigg..."
"Neplač pro ni. Byla slabá. Ty oproti tomu..."
"Ty hnusnej parchante! Za tohle mi zaplatíš!"
Vrhla se po něm s novým elánem, ale stejně nakonec skončila na zemi s jeho tělem těsně nalepeném na jejím.
"Chtěl jsem tě zabít stejně jako ji a pak zbytek z vás pošetilců, ale když tě tak vidím...tvoji krásu, vášeň a drzost...myslím, že si to rozmyslím...."
Zabořil tesáky do jejího krku a začal sát. Když se pak probudila, zvedla se a zadívala se na svůj odraz ve skle jejich auta, tak na ni shlížela bledá strigojka a očima karmínově zbarvenýma jako krev.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 6. července 2016 v 21:27 | Reagovat

Výborná časť aj keď trochu depresívna! Veľmi sa teším na pokračovanie, dúfam, že ho pridáš čo najskôr! :D

2 Vampyrka Vampyrka | 8. července 2016 v 2:55 | Reagovat

Paaaaaaani super kapča. Líbí se mi styl tvého psaní. A už se nemohu dočkat pokračování. :D

3 Daisyrose Daisyrose | Web | 8. července 2016 v 9:11 | Reagovat

Super kapitolka, jsem zvědavá jak to dopadne.
Už se těším na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama