Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 7

8. července 2016 v 19:58 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
"Ty hnusnej parchante! Za tohle mi zaplatíš!"
Vrhla se po něm s novým elánem, ale stejně nakonec skončila na zemi s jeho tělem těsně nalepeném na jejím.
"Chtěl jsem tě zabít stejně jako ji a pak zbytek z vás pošetilců, ale když tě tak vidím...tvoji krásu, vášeň a drzost...myslím, že si to rozmyslím...."
Zabořil tesáky do jejího krku a začal sát. Když se pak probudila, zvedla se a zadívala se na svůj odraz ve skle jejich auta, tak na ni shlížela bledá strigojka a očima karmínově zbarvenýma jako krev.

"Néééééé!"
Prudce se posadila až se jí zamotala hlava a v zápětí ze sebe schodila přikrývku, aby mohla přehoupnout nohy přes okraj postele.
"Co si myslíš, že děláš?"
Dimitri? Co ten tady dělá?
"Musím jít trénovat, musím najít toho parchanta a poslat ho tam kam patří..."
Snažila se vstát, ale Dimitri jí položil ruce na ramena a jemně ji zatlačil zpátky na postel. "Nic takového dělat nebudeš; musíš odpočívat."
Oči se jí zalily slzami. Jedna její část si matně uvědomovala, že něco není v pořádku a že je nemocná, zatímco jiná její část se nejvíc ze všeho chtěla stočit se do klubíčka a plakat po mamince.
"Musím ho zastavit..."
"Až budeš zdravá. Teď by jsi mu akorát dovolila vyhrát."
"Nechci, aby vyhrál....Dimitri?"
"Ano?"
"Já..ne, zapomeň na to."
Odvrátila od něj hlavu a doufala, že stejně jako předtím ji tam nechá samotnou, aby mohla spát. Nestalo se tak. Sedl si k ní na postel a zadíval se jí do očí.
"Víš, že mě můžeš říct cokoliv. Nebo požádat o cokoliv."
"Je to trapné."
Naklonil hlavu, aby se jí mohl podívat do sklopených očí a usmál se. "Nebudu se ti smát."
"Můžeš...mohl bys..?"
"Ano?"
"Mohl bys tu zůstat než usnu? Já..nemůžu spát...zdá se mi o něm a budím se vyděšená a spocená... nechci se cítit, tak sama...připadám si jako malá..."
"To je v pořádku. Spi."
Zavřela oči a během chvilky nevěděla o světě. Překvapivě se jí nic zlého nezdálo a za dva dny už byla schopná vylézt z postele. Fenrir tam za ní dokonce byl, aby se mohl omluvit, ale jen nad tím mávla rukou, že ho chápe a jen v té chvíli nad tím nebyla schopná racionálně uvažovat, a nechala se vtáhnout do pevného objetí.
"Doufám, že si nezapomněla na každoroční vánoční večírek."
"Za koho mě máš? Budu se těšit."
"Dobře. Uvidíme se tam."
Jen co odešel, tak šla zase trénovat. Mučila své tělo den co den dokud vždy únavou nepadla. Dimitri ji pozoroval a obdivoval jejího bojovného ducha a sílu vzdorovat. Občas se k ní přidával, ale měl i svoje povinnosti, které musel plnit. Ale pokaždé, když se vrátil, tak byla v tělocvičně.
Téma Karnak bylo jasné tabu, ale jinak když s nimi byla, tak váhavě odpovídala a pomalu se jim otevírala. Sice s Lissou nemluvila jako dřív, ale občas se na ni podívala a dokonce jí občas i odpověděla, což byl pokrok.
V polovině prosince dostala osobní pozvánku od královny na vánoční ples a tak chtě nechtě si sehnala šaty a připravila se. Musela přiznat, že sehnat si repliku jejích šatů z plesu z akademie byla podpásovka, ale chtěla vidět jeho výraz až ji v něch uvidí.
Kousek od sálu se zhluboka nadechla a se vším svým sebevědomím vešla dovnitř. Postřehla přesně ten okamžik kdy jí zaregistroval. Zasekl se uprostřed pohybu a jen ji sledoval.
Nemohl vůbec dýchat. Byla nádherná. Bylo to jako kdyby byli znovu na akademii několik desítek minut předtím než byla v jeho pokoji, na jeho posteli, polonahá se rty zoufale natisknutými na jeho.
Viděl několik odvážných morojů, jak jí požádalo o tanec, ale vždy s díky odmítla.
"Požádej ji o tanec, Dimitri."
"Co když odmítne?"
"To nezjistíš dokud to nezkusíš."
Přešel k ní a zlehka se jí uklonil.
"Smím tě požádat o tanec?"
Zadívala se mu do očí a pak váhavě přijala a vložila ruku do jeho nabízené a odešla s ním na parket. V tu chvíli Christian kývl na DJ-e a hudba začala hrát. Vedl ji po parketu a měl oči jen pro ni.
"Nemohu tě obviňovat za to, že přemýšlíš nad tím,
že si mě vlastně vůbec nepoznala.
Zkoušel jsem tě odmítat.
Ale z ničeho jsem nikdy neměl tak zlý pocit.
Myslel jsem si, že tě chráním,
o
d všeho, čím jsem si prošel,
Ale vím, že jsme na té cestě zabloudili."
Točily se po parketu a nic kolem sebe nevnímaly. Slyšela ta slova v písni a přemýšlela nad tím, jak na ně pasují. Jako kdyby tu píseň někdo napsal o nich dvou.
"Tady jsem s celým mým srdcem,
doufám, že rozumíš.
Vím, že jsem tě zklamal,
a
le já už nikdy neudělám.
Tu chybu znovu.
Přivedla si mě blíž,
k
tomu kdo opravdu jsem.
Pojď a chyť mě za ruku
Chci aby svět viděl,
c
o pro mě znamenáš,
c
o pro mě znamenáš."
Jediné, co viděla byli jeho krásné oči a najednou zase byla na akademii. Neplnoletá novicka bezhlavě zamilovaná do svého učitele. Jediné, co vnímala v pozadí byla slova v písni na kterou tančily. Nic jiného nebylo důležité. Díval se na ni a ona najednou věděla.
"Já jen vím že je mi to líto.
Nikdy jsem nechtěl, aby jsi se cítila tak nedůležitá.
Náš příběh je jen začátek.
Ale ať pravda zboří tyto zdi (ó áno áno).
A pokaždé, když myslím na tebe.
Myslím na to jak si mě stále pobízela
a
ukázala mi jak mohu být ještě lepším."
To nebylo jen jako oni, to bylo úplně jako oni, jako kdyby se jí tím snažil něco říct...
"Tady jsem s celým mým srdcem,
doufám, že rozumíš.
Vím, že jsem tě zklamal,
a
le já už nikdy neudělám.
Tu chybu znovu.
Přivedla si mě blíž.
K tomu kdo opravdu jsem.
Pojď a chyť mě za ruku.
Chci aby svět viděl
Co pro mě znamenáš.
Dáváš mi pocit že jsem sám sebou
Místo toho aby jsem byl někým jiným
Chci takto žít každý den
Říkáš to, co nikdo jiný neříká
Víš přesně jak se mi dostat pod kůži
Víš že je to to co potřebuji
To co potřebuji (ano)."
Pasovalo to. On vždycky věděl, co cítí stejně jako ona o něm. Dokázaly v sobě číst, jako kdyby byl zrozeni jeden pro druhého a to ji občas těšilo a občas děsilo.
"Tady jsem s celým mým srdcem,
doufám, že rozumíš
Vím, že jsem tě zklamal
Ale já už nikdy neudělám
Tu chybu znovu
Přivedla si mě blíž
K tomu kdo opravdu jsem
Pojď a chyť mě za ruku
Chci aby svět viděl
Co pro mě znamenáš
Co pro mě znamenáš...."
Tak moc tomu chtěla věřit, ale nemohla. Stále měla před očima, jak mu Lissa sedí na klíně, tak jak to dělávala ona. Jen, co píseň skončila, poděkovala za tanec a utekla, aby si mohla ve svém pokoji, ve sprše vyplakat oči.
Nemělo to cenu. Už nikdy nebude její a ta myšlenka bolela víc než si myslela, protože doufala, že tohle má už za sebou...
Když se oblékla, tak si vzala věci a klíčky od auta a vyrazila ze dvora. Bylo světlo a na to, co chtěla zařídit moc času nepotřebovala, takže se měla vrátit dřív než bude tma a tak by to mělo být v pořádku.
Nechápal, proč najednou utekla a hned jak mohl, tak se vydal za ní. Nikde nebyla a to se mu nelíbilo. Vzteky bez sebe byl, když zjistil, že opustila královský dvůr. Ihned jí proto volal, ale nezvedala to a to se mu nelíbilo. Zatím sice bylo ještě světlo, ale slunce už zapadalo a ona byla pryč už moc dlouho. Vůbec se mu to nelíbilo.
Slyšela zvonění svého mobilu, ale momentálně nebyla v situaci, aby ho mohla zvednout. Bojovala se skupinkou lidí, co se jí snažila chytit. Letmý pohled na oblohu ji znepokojil. Pokud si nepohne, tak to bude dost zlé. Navíc se spustil před nějakou dobou pořádný liják a všechno děsně klouzalo...
Když se jí konečně podařilo omráčit posledního, tak už byla tma. Chtěla rychle nasednout do auta a ujet, když se jí udělalo zle a mužská ruka pevně přirazila dveře od auta.
"Dlouho jsme se neviděli, drahá."
Vrazila mu loktem do žaludku, aby ho dostala od sebe dál a okamžitě vytáhla svůj kůl. Propalovala muže před sebou pohledem a zůstala v bojové pozici.
"Konečně si opustila svůj úkryt na dvoře?"
"Neukrývla jsem se. Kvůli tvým lidem jsem minimálně do konce roku mimo službu a to je jen tvoje vina. Kdyby bylo po mým, jsem znovu ve službě a posílám tvoje chudáčky do pekla kam patří."
"Nemusíš být, tak bojovná. Uvolni se."
Zavrčela na něj a pevněji sevřela svůj kůl. "Co po mě chceš?"
"Ty víš moc dobře co chci. Chci tebe. Navždy."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 8. července 2016 v 20:26 | Reagovat

Myslím, že toto sa Dimkovi nebude páčiť! Hrozne sa teším na ďalší diel. Prosím, pridaj ho čo najskôr! :)

2 Vampyrka Vampyrka | 8. července 2016 v 21:00 | Reagovat

Jo souhlasím az se to dozví dimitri tak bude řádit :D už aby bylo pokračování

3 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 9. července 2016 v 12:35 | Reagovat

Myslím, že Dimka bude zuřit, že jeho Roza je v nebezbpečí :-D WAUUUU Už se těím na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama