Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 8

11. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
"Neukrývla jsem se. Kvůli tvým lidem jsem minimálně do konce roku mimo službu a to je jen tvoje vina. Kdyby bylo po mým, jsem znovu ve službě a posílám tvoje chudáčky do pekla kam patří."
"Nemusíš být, tak bojovná. Uvolni se."
Zavrčela na něj a pevněji sevřela svůj kůl. "Co po mě chceš?"
"Ty víš moc dobře co chci. Chci tebe. Navždy."


"Zapomeň."
Jen se uškrnul a chtěl se k ní přiblížit, ale to mu nedovolila a vystartovala po něm. Byl po čertech rychlý, ale dařilo se jí jeho útoky odrážet, ale stále měl větší sílu a ona už byla unavená a tak ji odhodil a ona spadla na kapotu auta, hned vyskočil k ní až udělal na kapotě promáčkliny. Neváhala a sekla po něm a zasáhla ho do nohy, zapotácel se a spadl na zem. Přitom mu vypadl nějaký papír z kapsy. Bez přemýšlení ho sebrala a při nastupování ještě popadla svoji tašku než naskočila do auta. Rychle nastartovala a vycouvala tak rychle jak to jen šlo.
"Až se příště uvidíme, tak už tě nenechám odejít! Budeš moje!"
Prudce stočila auto a jela ke dvoru, tak rychle jak jí to jen to auto dovolovalo. Jen co se trochu uklidnila, tak spomalila a jakoby nic dojela do garáží, kde ji překvapil Dimitri.
"Něco jsi slíbila."
"Nebylo to, tak jak myslíš. Jela jsem jen něco vyzvednout. Neměla jsem v plánu se tak dlouho zdržet."
Povzdychl si a povolil postoj. "Aspoň, že jsi v pořádku. Ale jsi celá mokrá. Měla by jsi jít do tepla než zase onemocníš. Co je tohle?"
Vrhla rychlej pohled na kapotu auta a povzdychla si.
"To nic není."
"Že není?"
Kráčela dál a nevnímala jeho dožadování odpovědí až nakonec nevydržel a prudce ji k sobě otočil.
"Tak mi odpověz!"
"Proč bych měla?!"
"Protože mám o tebe starost!"
"Máš o mě starost? To je hezká lež. Já ti nevěřím, Dimitri. Už ti ani věřit nechci, protože v době kdy jsem ti věřila, jsi mě zradil. Důvěra je mocná zbraň. Jakmile někomu začneš důvěřovat, tak mu vložíš do rukou klíč ke svému srdci a dovolíš mu, aby tě mohl zničit kdy se mu zachce. Sice jsem ti vděčná za to, jak ses o mě hezky postaral, když jsem byla nemocná, ale nic to nemění. Zavolám Odinovi a jen, co se vyřídí formality, tak odcházím. Nic mě tady nedrží."
"Nechceš mluvit se mnou? Dobře. Ale řekni o tom aspoň Fenrirovi. Pokud nevěříš mě, nemůžu ti to vyčítat, ale aspoň jemu dovol, aby na tebe dával pozor."
Odešel a nechal ji tam stát. Věděla, že má pravdu, ale nechtěla nad tím přemýšlet. Vydala se za ostatníma. Pokud to vyjde, tak po Novém roce je ve službě a bůh ví jestli bude mít šanci je zase vidět.
"Rose! Kde jsi byla?"
"Ve městě."
"Co tam?"
"Byla jsem něco vyzvednout."
"Měli jsme starost."
"Vím. Jsem v pořádku. Jsem velká holka. Umím se o sebe postarat, Christiane."
"Tím jsem si jistý."
"O co ti jde, Adriane?"
"Co se tam stalo?"
Překvapeně se po něm podívala, ale pak svůj výraz vyhladila do netečné masky. "Jsem si jistá, že nevím o čem to mluvíš."
"Tohle znám. Něco tajíš."
V duchu proklela Lissu do pekla a zpět. Znala ji a tak nemohla přesvědčivě lhát.
"Nestalo se nic, s čím bych si neporadila."
"Viděl jsem záznam z kamery ve tvém autě."
Překvapeně se otočila na právě příchozího Dimitriho a zaklela.
"Správně. Tvrdila si, že to nic není a přitom tě venku napadly!"
"Jsem tady, ne? Ubránila jsem se, tak o co ti jde?!"
"O co mi jde?! Jen, co jsi opustila dvůr, tak tě přepadly! Jen, co ses jich zbavila, tak tě napadl strigoj, který tě mohl kdykoliv zabít!"
"Nezabije mě."
"Vážně?"
"Víš, jak to myslím! Nedovolím, aby se to stalo!"
"To jsem viděl!"
DVD, co měl v ruce hodil před ni na stolek. "Jen se podívej."
Eddie sebral disk a vložil ho do přehrávače a pustil ho. Kamera byla namířena ven a tak mohly vidět jen ubýhající cestu, když najednou slyšely, jak pustila rádio a začala si zpívat. Překvapivě byla fantastická. To je překvapilo, ale ještě víc, že se začervenala, když to zjistily.
(Jsem anděl s brokovnicí, s brokovnicí, s brokovnicí,
Jsem anděl s brokovnicí, s brokovnicí, s brokovnicí)
Vytáhněte zbraně, bitva začala,
Jsi svatý, nebo hříšník?
Jestli je láska boj, pak zemřu,
Se svým srdcem na spoušti.
Říká se, že než začneš válku,
Měl bys vědět, za co bojuješ.
Ty jsi to jediné, co zbožňuju,
jestli je láska to, co potřebuješ, budu vojákem.
Jsem anděl s brokovnicí,
Bojuji, dokud válka není vyhrána,
je mi jedno, jestli mě nebe odmítne vzít zpátky.
Zahodím svou víru, jen abych tě udržela v bezpečí.
Copak nevíš, že ty jsi vše, co mám?
... a já chci dnes v noci žít, ne jen přežívat.
Někdy k tomu abys vyhrál, musíš zhřešit,
To neznamená, že nejsem věřící.
... a major Tom, bude zpívat s námi.
Ano, pořád říkají, že jsem snílek.
Říká se, že než začneš válku,
Měl bys vědět, za co bojuješ.
Ty jsi to jediné, co zbožňuju,
jestli je láska to, co potřebuješ, budu vojákem.
Jsem anděl s brokovnicí,
Bojuji, dokud válka není vyhrána,
je mi jedno, jestli mě nebe odmítne vzít zpátky.
Zahodím svou víru, jen abych tě udržela v bezpečí.
Copak nevíš, že ty jsi vše, co mám?
... a já chci dnes v noci žít, ne jen přežívat.
4x Ooohhh, ooohhh whoa whoa oooh whoa
Jsem anděl s brokovnicí...
Bojuji, dokud válka není vyhrána...
je mi jedno, jestli mě nebe odmítne vzít zpátky...
Jsem anděl s brokovnicí,
Bojuji, dokud válka není vyhrána,
je mi jedno, jestli mě nebe odmítne vzít zpátky.
Zahodím svou víru, jen abych tě udržela v bezpečí.
Copak nevíš, že ty jsi vše, co mám?
(Jsem anděl se střelnou zbraní)
... a já chci dnes v noci žít, ne jen přežívat.
(Žít, ne jen přežívat)
... a dnes v noci schovám, schovám, schovám svá křídla.
Než začneš válku,
Měl bys vědět, za co bojuješ.
Ty jsi to jediné, co zbožňuju,
jestli je láska to, co potřebuješ, budu vojákem.
"Co je? Ta písnička se mi líbí."
Viděly, jak vystoupila a překvapilo je, že zašla do mediálního centra a o půl hodiny vycházela ven s úsměvem na tváři. Když vytahovala klíčky od auta, tak jí překvapila skupina lidí, kteří ji chtěly odvést. Pustila se do boje a všichni se překvapeně dívaly s jakou rozvahou je posílá jednoho po druhém k zemi. Najednou ji jeden z nich namířil na čelo zbraň.
"Uklidni se, pusinko. Půjdeš hezky s námi a nebudeš dělat problémy."
"Nebo co?"
"Udělám ti díru do té tvé hezké hlavičky."
"Tak do toho."
Muž nic neudělal.
"Nesmíš mě zabít, máš mě přivést na živu." řekla s nebezpečným úšklebkem na tváři.
"Děsivé." poznamenal Adrian a ukázal na její obličej.
"Na tos přišla kde?"
"Znám toho magora, co vás poslal. A i kdyby ne. Opravdu si myslíš, že se bojím trochu kovu?"
Pohla se tak rychle, že to nikdo nečekal a vyrazila mu zbraň z ruky.
"Nikdy neváhej."
Znovu se pustila do boje. Jen, co poslední padl, tak si znovu sepla vlasy a znovu se vydala k autu. Zmizela jim z dohledu, ale slyšely ránu.
"Dlouho jsme se neviděli, drahá. Konečně si opustila svůj úkryt na dvoře?"
"Neukrývla jsem se. Kvůli tvým lidem jsem minimálně do konce roku mimo službu a to je jen tvoje vina. Kdyby bylo po mým, jsem znovu ve službě a posílám tvoje chudáčky do pekla kam patří."
"Nemusíš být, tak bojovná. Uvolni se."
"Co po mě chceš?"
"Ty víš moc dobře co chci. Chci tebe. Navždy."
"Zapomeň."
Byl vidět boj a i to, jak ji jeho rána nadzvedla a zády dopadla na kapotu kam vzápětí vyskočil. Viděla jeho rudé oči jak zářily při pohledu na ni. Chtěl ji, věděla to, ale nikdy si nevšimla s jakou intenzitou ji ty oči sledují a zamračila se. Takhle ji sledoval Dimitri, když byl strigojem a to se jí nelíbilo. Věděla, že byl odhodlaný ji dostat, ale tohle bylo stejné jako tehdy. Dimitri ji taky nedal pokoj dokud nedostal, to co chtěl. Viděla ten toužebný záblesk v jeho očích, když se k ní skláněl a taky viděla pohyb její ruky, když ho kůlem zranila na noze. Viděla, jak sebrala ten papír, co mu vypadl a jak rychle utekla do auta. Pak sledovala, jak se auto vzdaluje od zvedajícího se strigoje.
"Až se příště uvidíme, tak už tě nenechám odejít! Budeš moje!"
Eddie video vypl a znepokojeně se na ni podíval, ale nic neřekl.
"Chápeš o čem mluvím, Rozo? On to nevzdá, nikdy." nakonec řekl Dimitrij.
"Vím. Takhle si mě sledoval ty."
Cukl sebou, ale přikývl. Pak si vzpomněla na papír, co mu sebrala a vytáhla ho z kapsy. Její klidný výraz zmizel a ona vztekle zavrčela. "Ten parchant."
Zalovila v kapse a vylovila mobil.
"Kde si to vzal, ty parchante?!"
"Taky tě rád slyším, moje milá. Stýskalo se ti? Navíc myslím, že máš něco, co je moje."
"Jdi do hajzlu! Stýskalo se mi po tobě asi jako po kocovině! Kde si to vzal?!"
"Vyfotil."
"Ty jsi to co?!"
"Vyfotil. Nejste tak pozorní, jak jsem si myslel. Všichni jste spaly jako nemluvňata, když jsem se k vám dostal. Měly jste štěstí, že zabíjení ve spánku není můj styl. Navíc jsem měl důležitější úkol."
"Špehovat mě běhěm spánku jako nějakej úchyl?!"
"Jsi krásná, když spíš. Zmizí ti z tváře ten tvrdý výraz a vypadáš úplně nevinně a křehce. Nikdo by do tebe neřekl, že si tvrdá bojovnice a to se mi líbí."
"Sklapni! Měla jsem ti vrazit kůl do zadku a pořádně ho zarazit podpadkem!"
"Okouzlující."
"Pokud chceš žít o něco dýl, tak mě přestaň sledovat nebo ti nakopu prdel!"
"To nejde, má milá. Jsem v tom už moc hluboko. Už je moc pozdě."
Zavěsil a ona vztekle švihla se svým mobilem o zem. Naštěstí se mu nic nestalo. Když třas jejích rukou ustal, tak ho znovu zvedla.
"Odine? Máme problém."
"Co se děje?"
"Sleduje mě. Dokonce mi volal. Vůbec netuším kde vzal moje číslo, ale má ho. Když jsem byla ve městě, tak na mě poslal skupinku lidí, co mě měla k němu odvléct, ale nedovolila jsem to. Bohužel mě to zdrželo a tak si pro mě šel sám. Utekla jsem mu, ale z kapsy mu vypadla fotka."
"Co na ní bylo?"
"Já."
"A?"
"Když spím. Vyfotil ji podle jeho slov on sám."
"Kdy?"
"Předpokládám, že před několika týdny. Nevím přesně kdy. To, ale není důležité. Byl u nás v apartmá, když jsme spaly. Mohl nás kdykoliv zabít a nezabránily by jsme mu v tom."
"Pak máme štěstí, že to neudělal."
"Vím a nelíbí se mi to. Jak je možný, že si toho nikdo z nás nevšiml?"
"Klid. Promluvíme si na tom večírku. Mluvil jsem s doktory. Pokud budeš chtít, tak se v lednu můžeš vrátit do služby."
"To je to, co jsem chtěla slyšet. Ty víš, jak mi po tom všem zvednout náladu."
"To jsem rád, děvčátko moje. Neznepokojuj se a brzy se uvidíme."
"Jasně a půjdeme jim všem nakopat zadky."
Jen se rozesmál a zavěsil. Ona tu fotku stále držela a nemohla z ní spustit oči. Byla na ní ona, jak leží na boku, vlasy rozpuštěné a sluchátka v uších. Na sobě jen kalhotky a tílko, které se jí lehce vyhrnulo. Ve tváři úplně pokojný výraz.
"Sakra, to je bordel."
Fotka přistála na stole a ona už o ni ani nezavadila pohledem. Mobil se najednou rozezvonil znovu.
"Valkýra..."

Nezapomeňte na komenty, lidičkyNevinný
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 11. července 2016 v 20:22 | Reagovat

WAUUUUUUUU, já nemám slov. Jen pokračuj <3

2 petra petra | 11. července 2016 v 20:36 | Reagovat

Takže Rose má  osobného stalkera, to nedopadne dobre! Ale začína prituhovať, mám síce rada nejakú tú akciu, ale to napätie ako to všetko dopadne je des! :)

3 Vampyrka Vampyrka | 11. července 2016 v 21:00 | Reagovat

Super, jen tak dál. :) přála bych si aby rose dimitrijovi odpustila, jako nemusí mu spadnout do náruče, ale mohla by mu odpustit, těším se na další kapitolu 😊

4 Leona91 Leona91 | 5. března 2018 v 10:00 | Reagovat

Moc se mi líbí nápad, kdy je do Rose relativně zamilovaný strigoj....velmi nápadité

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama