Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Přežila jsem smrt 9

13. července 2016 v 20:00 | RozaBellaBelikov |  Přežila jsem smrt
v minulém díle se událo:
Jen se rozesmál a zavěsil. Ona tu fotku stále držela a nemohla z ní spustit oči. Byla na ní ona, jak leží na boku, vlasy rozpuštěné a sluchátka v uších. Na sobě jen kalhotky a tílko, které se jí lehce vyhrnulo. Ve tváři úplně pokojný výraz.
"Sakra, to je bordel."
Fotka přistála na stole a ona už o ni ani nezavadila pohledem. Mobil se najednou rozezvonil znovu.
"Valkýra..."


"Rád slyším, že jsi v pořádku."
"Koukám, že Odin je zase rychlejší než já."
"Byl jsem vedle něho."
"Tak už to víš. Sakra, jak je to možný?"
"To nevim a taky se mi to nelíbí. Hlavně, že jsi v pořádku. A slyšel jsem dobře, že se vracíš?"
"Jo, slyšel."
"Jsi si tím jistá?"
"Proč bych neměla?"
"Ta věc s ním.."
"Nechci o tom mluvit. Na věci to nic nemění. Navíc dokud to neskončí, tak.."
"Rozumím."
"Musí zaplatit, Fenrire. Vzal jí její šťastně až do smrti, to nemůžu nechat jen tak. Ona by to tak nenechala."
"Víš, že tě brala jako dceru. Nechtěla by, abys byla v nebezpečí."
"Já ji brala taky jako rodinu. Ji i Odina. Proto to musím udělat. Musí zaplatit."
"Rozumím tomu víc než si myslíš, ale to ti ji nevrátí."
"Vím, že ne. Nejsem naivní, jen to chci uzavřít. Chci se postavit před její náhrobek a říct jí, že je po všem, že je konec a že zaplatil."
"Dobře. Teď něco jiného. Co jsi mi koupila k Vánocům?"
"Já? Já nic. Počkej si na dědušku Mráze až přijede na svých saních a přiveze dárečky."
"Jsi zlá."
"Vím."
"Jo, abych nezapomněl. Zjistil jsem, kde vzal to číslo."
"Kde?"
"Connor."
"On mu ho dal?"
"Ne, nechal se okrást o mobil. Idiot jeden."
"Zabiju ho!"
"Jen klid. Už dostal, co si zasloužil."
"Co jsi udělal?"
"Zlomil jsem mu čelist."
"Dobře, ale stejně s ním chci mluvit."
"Věděl jsem, že to řekneš. Pošlu ti jeho číslo. Tak zatím."
"Měj se."
Jen co měla číslo, tak volala.
"Ahoj, Connore. Slyšela jsem, co se ti stalo. Kdybych řekla, že je mi tě líto...lhala bych."
"Můžu to vysvětlit.."
"Nenamáhej se. Se zlomenou čelistí by ti nebylo rozumět. Mluvit budu já."
"Valkýro..."
"Ty zasranej idiote! Takhle primitivně se nechat napálit! Na co jsi kurva myslel?! Kdyby mu šlo o nás všechny, tak nás mohl nalákat do pasti a zbavit se jednoho po druhém než by jsme zjistily, co se děje! Takhle jsi mu málem předhodil mě a to ti nedaruju! Ti nestačilo, jak jsi to kolosálně posral předtím?!"
"Nevím jak se to stalo."
"Dozvědět se to pozdě, tak bych na zprávu od tebe reagovala, ty pitomče, a víš co by se stalo?! Vběhla bych mu do pasti a on by ze mě udělal strigojku! Došlo ti to vůbec?!"
"To jsem nechtěl."
"Je mi jedno, co jsi chtěl nebo ne! Jestli ze mě udělá po krvi lačnící zrůdu, tak budeš ten první koho si podám!"
Vypla to a vztekle vypustila vzduch z plic. "Ten idiot."
"Rose?"
"Ano?"
"Ty mluvíš plyně rusky?" zeptal se Eddie na to, co všechny zajímalo.
"Prosím?"
"Právě jsi do toho mobilu křičela plyně rusky."
"Ach..ano, mluvim."
"Nikdy by mě nenapadlo, že uslyším z úst Rose Hathawayový ruštinu. Nevyměnily tě někde?"
"Vtipné, Eddie. Přiznej si to. Jsem úžasná a ty závidíš."
"Smysl pro humor jsi neztratila."
"Musela jsem se to naučit. Bylo by docela hloupé velet skupině, kde převážná část členů jsou rusáci a neumět rusky. Ještě ke všemu, když operujeme převážně v Rusku."
"Takže jsi utekla do Ruska?"
"Ne, neutekla. Což mi připomíná. Mluvila jsem s Yevou a mám pro tebe vzkaz."
"Opravdu?"
"Ano. Vzkazuje: "Jsi idiot. Víš o čem mluvím." Jestli to chápeš, to netušim. Já to nepochopila."
"Jak to, že jsi mluvila s Yevou?"
"Vedla jsem akci..pár kilometrů od Baii a napadlo mě, že bych je mohla pozdravit. Yeva na mě už čekala venku a pořádně mi vynadala. Pak řekla, že jsme pitomci oba, ale že ona do toho nebude mluvit."
"Jak daleko od Baii?"
"Dvacet kilometrů."
"Dvacet kilometrů?"
"Klid. Jako bych dovolila, aby se jim něco stalo. Teď pokud mě omluvíte, tak si jdu dát sprchu a odpočinout si. Nevim jak vy, ale já jsem grogy."
Věnovala jim drobný úsměv a odešla.
"Tohle není normální. Musíme s tím něco udělat. Uštve se."
"Já tě chápu, Lisso, ale co chceš dělat? Ani s jedním z nás nechce mluvit. Adriana s Eddiem vůbec neposlouchá a Christian se jí snažil přesvědčit, ale marně."
"Musí přece existovat způsob."
"Určitě je, jen nevíme jaký."
Další den šel za ní rozhodnutý si s ní promluvit, protože Lissu zase vyhodila.
"Ach, to jsi ty. Co se děje?"
"Můžu s tebou mluvit?"
"Dobře. Pojď dál."
Nechala ho vejít a vrátila se ke stolu, kde sepisovala hlášení a vyplňovala papíry.
"Než se dostanu k tomu, co mám na srdci. Chci ti nejdřív poděkovat."
"Za co?"
"Za to, že jsi na ně dávala pozor."
"Kdybych to tak nechtěla, nedělám to. Mám je ráda a pokud to bude v mých silách, tak je ochráním. Nedělala jsem to jen kvůli tobě. Z části ano, ty by jsi taky chránil moje rodiče, kdyby bylo třeba a já nemohla. Nelámej si s tím hlavu. Ještě něco?"
"Ano. Rozo, vím, že jsi na Lissu naštvaná, ale aspoň ji vyslechni. Je nešťastná z toho, že s ní nechceš mluvit."
"To by taky měla. Už to není moje kamarádka. Kamarádky se nezrazují. To, co udělala je neomluvitelné."
"Co tak hrozného udělala, že jí to nemůžeš odpustit?"
"To ona ví moc dobře."
"Ale vyslechnout by si ji mohla."
"Mohla, kdybych chtěla."
"Ale ty nechceš."
"Správně."
Dimitri si povzdychl a odvrátil od ní pohled. Měla otevřené dveře do ložnice a na její posteli si všiml napůl sbalené tašky.
"Ty se vracíš do akce?"
"Ano. Doktor mě už uschopnil, Odin není proti a tak až se vyřídí papíry, tak se vracim."
"Kdy asi tak?"
"Počítám, že nejpozději pozítří."
"Nějak brzo."
"Jsem ráda, že to tak je."
"Proč přede mnou utíkáš, Rozo? Vím, že jsi na mě naštvaná a máš na to právo. Zasloužím si to, ale snažím se to napravit, ale ty mě k sobě nepustíš. Já tě miluju, Rozo. Nikdy jsem nepřestal. Co mám ještě udělat, abys mi uvěřila?"
Tohle poslouchat bolelo. Srdce jí nadšeně tlouklo, ale rozum to nechtěl poslouchat. Tak moc si přála těm slovům věřit, ale něco v ní jí vždycky srazilo její nadšení
"Je to všechno? Mám nějakou práci kterou musím před odjezdem udělat."
Tak to ne! Nedovolí jí, tak snadno z toho vyklouznout. Počkal až se skloní k papírům a rychle se pohl směrem k ní a než stihla zareagovat, tak ji sevřel zápěstí a svojí vahou ji natlačil na stůl. Chystala se mu vynadat, ale nedal ji šanci a přisál se jí na rty a začal ji líbat. Ze začátku se sice bránila, ale nakonec její odpor ochabl až se vytratil úplně a ona mu až skoro zoufale polibek oplácela. Líbal ji jako kdyby na tom záležel jeho život. Nemohl ji dovolit, aby se vzpamatovala a začala ho zase od sebe odhánět. Chtěl, aby se v ní zase probudila ta stará Rose.
Po několika minutách líbání se vzpamatovala. Dimitri ji svým tělem tlačil na desku stolu. Stál mezi jejíma rozkročenýma nohama a jemně ji přecházel rukama po těle. Rychle ho schodila ze sebe, zanadávala a projela si rukama vlasy.
"Já..omlouvám se...zapomeneme na to, ano?"
"A proč? Líbilo se nám to oběma. Proč mě od sebe odháníš? Čeho se bojíš?"
"Vyslechnu Vasilisu. Dojdi pro ni než si to stihnu rozmyslet."
"Neutečeš před tím. Co musím udělat proto, abys mě zase milovala?"
"Jdi pro ni."
Vzdal to a udělal jak řekla. Lissa byla nadšená, že souhlasila, že si promluví. Rose nebyla, ale nehodlala nic říkat. Dimitri se zatím rozmýšlel o tom, co se stalo. Bylo jasné, že část Rose ho stále milovala stejně jako on miloval ji, ale pak tam byla ta ublížená část, co nechtěla věřit, že to co jí říká je pravda a on netušil, jak ji o tom přesvědčit.
Rose seděla na pohovce a propalovala Vasilisu pohledem. Nic jí nehodlala ulehčit.
"Omlouvám se. Podělala jsem to a vím to. Moc mě to mrzí."
Povytáhla obočí a sledovala svoji bývalou kamarádku.
"Rose, mluv se mnou prosím. Klidně na mě křič pokud ti to pomůže, ale neignoruj mě, prosím."
"Nač plýtvat slovy. Slíbila jsem, že tě vyslechnu, tak mluv než si to rozmyslím a vlastnoručně tě vyprovodím."
"Rose, vím, že jsem tě sklamala. Nechovala jsem se jako kamarádka, lhala jsem ti a podrazila tě. Něco takového kamarádky nedělají. Ty by jsi mi to nikdy neudělala. Tolikrát si mi pomáhala, tolikrát si pro mě riskovala život a já si toho nevážila. Byla jsem hloupá a moc mě to mrzí. Chtěla bych to nějak napravit, ale nevím jak. Jak to mám napravit?"
"Jak chceš napravit, že jsi sváděla muže kterého miluju jen proto, abys zjistila jaký je? Věděla jsi, že ho miluju tak moc, že bych pro něj umřela. Do háje, málem jsem to udělala! Být v jeho doupěti ještě o něco déle, tak by mě oblbnul dost na to, abych mu kývla na cokoliv a právě teď bychom pravděpodobně vysávaly krev z nějakého nevinného člověka. Nepodařilo se mu to ze dvou důvodů. První; nechtěla jsem být zrůda. Druhý; slíbila jsem, že se za tebou vrátím a budu tvůj strážce."
Sledovala, jak se rozplakala, ale nehla ani brvou.
"Ach, Rose, tolik jsem ti ublížila. Tak strašně mě to mrzí. Vím, že se nemůžu vymlouvat na temnotu éteru, ikdyž ten nápad se asi zrodil díky ní a pak mi v hlavě zakořenil dost na to, abych o tom uvažovala i bez ní. Dej mi šanci, aby to bylo zase jako dřív, abych to mezi námi napravila. Slibuju, že to bude stát za to."
"Tohle byla zrada. Důvěřovala jsem ti jako nikomu na světě. Snad s vyjímkou Dimitrije. A ty jsi celou tu dobu, co si mi tvrdila, jak ho zachraňuješ pro mě, se snažila ho dostat jen, abys co? Zjistila co na něm vidím?"
"Vím, stydím se za sebe. Strašně jsem žárlila. Měla jsem strach, že ho miluješ víc než mě. Byla jsem sobecká. Nevěděla jsem, co na něm vidíš. Samozřejmně je to moc hezký mužský, ale tak nějak je mi jasné, že to není to, co na něm miluješ, že ne?"
"Ne. Nikdy jsem se nezamilovala do jeho vzhledu. Samozřejmně, že je krásný. Jeho synovec Paul je mu hodně podobný, ale to odbíhám. Zamilovala jsem se do jeho duše. Do toho jaký je nebo jsem si myslela, že je."
"On takový je a dokonce mnohem lepší. Mluvily jsme o různých věcech. Dimitri se mi přiznal, co ti všechno dělal a byl z toho úplně na dně. Tak moc tě miloval a pořád miluje. Říkal mi, že by tě měl od sebe odehnat. Dát ti šanci na lepší život, na děti, ale že je moc velký sobec, aby to udělal. Pak jednou přišel a řekl mi, že ti musí přestat ubližovat a musí pro tebe udělat to nejlepší. Nelíbilo se mi, že ti to ublíží, ale na druhou stranu se musím se studem přiznat, že jedné mé části se to líbilo. Zase jsi mohla být jenom moje. Když jsem viděla, co to s tebou udělalo...chtěla jsem ho přesvědčit, aby to urovnal, ale pak se to začalo kazit úplně...Eddie s Adrianem se nám vyhýbaly a často byli v baru. Ty jsi se mnou nemluvila. Vyhýbala ses mi. Buď si byla v archivu nebo jsi se někde opíjela. Christian se mnou nechtěl mít nic společného a já to nemohla pochopit proč. Nemohla jsem mu to vyčítat. Chovala jsem se hrozně, stydím se za to a od té doby dělám vše pro to, abych ho už takhle nezranila."
Její slova rozechvívaly její srdce a probouzely pocity o kterých si myslela, že je dávno pohřbila.
"Rose, vím, že jsem tě sklamala hrozným způsobem a nikdy si to neodpustím, ale Dimitri je v tom nevinně. Dej mu šanci milovat tě. Od doby, co jsi odešla k lovcům; každý den je jak na trní a bojí se, že dnes bude ten den kdy zjistí, že jsi během nějaké akce zemřela a každý den si vždy oddechne, že se tak nestalo jen proto, aby to další den prožíval znova."
Nadechla se k odpovědi, když jí najednou zazvonil mobil.
"Pohotovost!"
"Co se děje?"
"Jdou ke dvoru! Jsme na cestě! Do setmění tam jsou! Mají sebou lidi na proražení obran!"
"Dobře. Jdu vydat rozkazy."
Vběhla do ložnice a zpod postele vytáhla velký plastový kufr, který otevřela. Lissa překvapeně zalapala po dechu, ale ona si toho nevšímala. Rozepla pravou kozačku a na kotník připevnila kůl, který pak schovala tím, že botu zase zapla. Na stehno si pak přidělala pouzdro na kůl. Vzala dvě menší zbraně, které si strčila za opasek a pak si vzala velkou pušku, kterou Lissa viděla jen u amerických vojáků v televizi.
"Všichni morojové a dhampíři se bez vyjímek budou hlásit v trůním sále. Okamžitě. Všichni morojové a dhampíři do trůního sálu."
"Rose, co se děje?"
"Pojď."
Chytla ji za ruku a táhla ji zasněženými pozemky nejkratší cestou k trůnímu sálu.
"Rose, mě se to nelíbí. Co se děje?"
"Nemusíš mít strach. Vše bude v pořádku."
Zahlédla ostatní, jak k nim běží a zaklela.
"Co tu děláte? Neslyšely jste? Všichni morojové a dhampíři do trůního sálu."
"Co se děje?"
"Vše se dozvíte tam. Jděte."
"Co ty?"
"Já mám práci. Musím nakopat jednu strigojskou prdel."
Vytáhla vysílačku, kterou si přidělala a nasadila do ucha. Během okamžiku začala zadávat rozkazy.
"Na co čekáte? Na písemnou žádost?! Jděte!"
Přiběhl k ní zbytek lovců a v závěsu za nimi strážci.
"Eddie, musíš s Dimitrijem do sálu. Chránit moroje. Budete taky jedni z našich záloh."
"Ale co se děje?"
"Přicházejí..." otočila se k nim zády a poodešla. Hned se kolem ní všichni schromáždily.

Předposlední dílek Líbající Očekávejte velké finále
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 13. července 2016 v 20:56 | Reagovat

Fantastické, neviem sa dočkať! Píšeš veľmi pútavo, dúfam, že v tom mieniš pokračovať, lebo opak by bol veľkou škodou! :D

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 13. července 2016 v 20:59 | Reagovat

Ty jooo, tohle mi nedělej, takhle to useknout :-) Doufám, že Dimkovi odpustí a budou štastní :-)

3 Vampyrka Vampyrka | 13. července 2016 v 21:42 | Reagovat

Supeer. Píšeš fantasticky. Polibek Dimky a Rose skvělý. Jen tak dál, už se nemohu dočkat velkého finále :-D

4 Lenka Lenka | 14. července 2016 v 13:57 | Reagovat

Perfektní, jestli ale na konci uděláš z Rose strigojku, aby byl námět na další povídku, tak mě vážně namíchneš. :-))

5 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | 15. července 2016 v 9:22 | Reagovat

Všem děkuju za komenty a jsem ráda, že se vám moje dílko líbí :) <3 A neboj, Leni, z Rose strigojka nebude, to bych jí neudělala....udělala jsem něco horšího :D To si, ale budete muset přečíst později. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama