Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 10

3. srpna 2016 v 20:01 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Dimitri Belikov
Ptal jsem se Tashi, co se stalo, ale nechtěla o tom mluvit. Tvrdila mi, že to nic nebylo. Jen si povídaly a obě měly na stejnou věc jiný názor. Neměl jsem důvod jí nevěřit.
Vedení školy a královský dvůr rozhodl, že všechny převeze do horského střediska do bezpečí než se to vyřeší s útoky strigojů. Všichni z toho byli nadšení, ale jen Rose spokojená nevypadala. To se mi nezdálo.
"Co je, Rose? Máte volno od vyučování, všichni jsou šťastní, tak proč ne ty?"
"Protože vím za jakou je to cenu. Teď mě omluv. Jdeme s Masonem na svah."
Hodně často jsem ji viděl s Masonem, hodně lidí si myslelo, že spolu chodí, ale nebyla to pravda. Kdyby to pravda byla a byla by šťastná, přál bych jí to. Nikoho lepšího než Masona by si vybrat nemohla.
Seděl jsem s ostatními v odpočívárně a popíjely jsme čaj. Tasha nás vytáhla na procházku ven a všichni byli zmrzlý. O něco později dorazila Rose v doprovodu dvou mladíků. Jeden z nich byl Mason.
"Rose, musíš být celá zmrzlá. Jak bylo na svahu?"
"Dobrý. Jen jsem na konci upadla a tak mě Mason snesl ze svahu."
"Jsi zraněná?"
"Ne, ale to jsem říkala i jemu a pak i tady Adrianovi."
"Klid, malá hrdinko. Jen jsem si dělal starosti. Jestli nebudeš potřebovat ošetření."
"V tvojí posteli?"
"Pokud na tom trváš."
"Ach, sklapni."
"Kdo je to, Rose?"
"Ach, promiň, Lisso. Masona už znáš a tohle je Adrian Ivaškov a jsou to moje šlapky."
Objala je oba kolem pasu a všichni tři se rozesmály. Lissa se po tom vyhlášení začervenala, mě zase začala vřít krev.
"Užil sis procházku, Dimitri? Ten sníh vypadá krásně, když se od něj odráží slunce, že ano? Teď pokud mě omluvíte, dojdu si k dárci a na ošetřovnu. Masone, ty tu můžeš zůstat. Pořádně se zahřej, ano?"
"Jak si přeješ."
"Ty si, Adriane, dělej co chceš."
"Jdu s tebou. Stejně jsem tam měl cestu, když jsem vás potkal."
"Tak jdeme, mám hlad."
Oba odešly a ještě z chodby jsem slyšel jejich smích. Nelíbilo se mi, že se Rose baví s někým s takovou pověstí. Hned jak to bylo možné jsem se vydal za ní. Nepotěšilo mě, když jsem jí našel u něj v pokoji.
"Pane Ivaškove, dokud jste tady, tak se na vás vztahují stejná pravidla jako na studenty z akademie a to znamená žádné náštěvy na pokojích opačného pohlaví. Jdeme, Rose."
"Co to do tebe vjelo, Dimitri?"
"Dělám svou práci. Pokud nevíš, co je její náplní, tak se zeptej svého otce, který mi tě přidělil."
Vztekle se na mě podívala, rozloučila se s Adrianem a odešla. Ihned jsem se vydal za ní.
"Co to mělo znamenat?"
"Nic. Povídaly jsme si a ty děláš jako kdybychom si to tam rozdávaly na pohovce. Starej se o svoji Tashu a můj život nech na pokoji. Můžu svůj čas trávit s kým chci . Co ti na tom vadí? Trávím čas s někým blíž mého věku, to jsi přece chtěl. Abych se chovala, tak jak se sluší a patří. Tak mi tu nedávej kázání."
"Ano, to jsem chtěl, ale nemyslel jsem zrovna Adriana Ivaškova."
"Proč ne? Je to arogantní královský moroj jako já. Přesně jak se o nás říká. Budeme si nádherně rozumět."
"Rozo, co se to s tebou děje? Chováš se tak..."
"Odporně? Slizce? Zle?"
"Odtažitě. Co jsem provedl?"
"Nic. Dávám ti prostor. Teď mě omluv, jdu si dát sprchu. Po té divoké souloži jsem zpocená."
Věděl jsem, že je to lež, ale stejně to bylo jako rána bičem.
Dva dny jsem s ní nemluvil, stále jsem na ni dával pozor, ale mluvit se mnou nechtěla. Asi kvůli tomu, co se stalo u Adriana. Rozhodl jsem se si s ní o tom promluvit, když jsem ji viděl jak se baví s Janine Hathawayovou. To mě překvapilo. Odkud tu strážkyni zná?
Janine jí něco dala do ruky, usmála se na ni a něco jí povídala. Potom se s ní rozloučila a odešla.
"Ahoj, Rose. Ty se znáš s Janine?"
"Ano."
"To jsem nevěděl. Hele, Rose, můžeme si promluvit?"
"O čem?"
"O tom, co se stalo. Nechci, aby to mezi námi bylo takové; chci, aby to bylo jako dřív."
"Máš pravdu. Poslední dobu se chovám fakt odporně. Je toho na mě hodně, asi bych si měla vzít ty prášky na spaní a pořádně se vyspat."
"Odvedu tě na pokoj."
"Máš strach, že bych zabloudila? Mám skvělý orientační smysl. Pokud žiješ v domě jako ten náš, tak musíš mít skvělý orientační smysl."
Zasmál jsem se jejímu pokusu o vtip a trochu toho napětí mezi námi zmizelo. Počkal jsem až prášky zabraly, abych měl jistotu, že se opravdu vyspí a chvíli ji sledoval než jsem odešel. Čekal nás útok na strigoje v nedalekém městečku.

Rosemarie Mazurová
Povídala jsem si s Adrianem v éterovém snu, když jsem něco zaslechla u sebe v pokoji.
"Adriane, dojdi pro Masona a vyražte ke mně. Někdo je v mém pokoji a já mám v sobě prášky na spaní. Nebudu schopná vyvolat poplach. Pospěš."
Sen skončil a když jsem se díky Adrianovi probrala, tak jsem byla u něj v náručí. Byla jsem v pyžamu a tak mi dal svoji mikinu. Z mého pokoje se ozýval hluk zápasu a po chvilce se rozstříštilo sklo a bylo ticho. Mason vyšel z pokoje a když mě viděl, tak se usmál a šel mě obejmout.
"Co se stalo?"
"Adrian za mnou přiběhl, že je s tebou zle a že neví, kde máš pokoj. Nejdřív jsem mu to nechtěl věřit, ale zněl tak naléhavě, že jsme se sem hned rozeběhly. Eddie běžel pro posily. Když jsem vykopl dveře, tak tě ten chlápek držel v náručí. Vrhly jsme se na něj. Adrian tě chytil a vyběhl s tebou ven a já se dal s ním do boje. Pak vyskočil z okna a utekl."
Oba jsem pevně objala a držela je u sebe.
"Díky bohu, že jste tu byli tak rychle. Co se mnou, ale chtěl dělat?"
"Podle všeho tě unést, ale překvapily jsme ho. Nevíš proč?"
"Netuším."
Slyšela jsem dupot po chodbě a zahlédla Eddieho s dalšími strážci. Byla mezi nimi i má matka. Ta se ke mně přihnala a pevně mě objala.
"Holčičko, já se tak bála. Jsi v pořádku?"
"Ano, mami, jsem. Adrian s Masonem mě zachránily."
"Mami?!"
"Ach, sklapněte. Kde je Dimitri?"
"Je na tom zásahu proti strigojům. Požádala ho o to královna."
"No jo, já zapomněla."
"Pojď, vezmeme tě na ošetřovnu. Alberta ti pošle něco na převlečení. Děkuji vám, chlapci, že jste zachránily mojí holčičku."
"To nic, strážkyně Hathawayová."
Za dvě hodiny jsem seděla u matky na pokoji s mými přátely. Převlečená a schoulená u Liss v náruči. Nikdo nechápal, co se stalo. Prohlížely můj pokoj a musel tam vniknout dveřmi, protože byl poškozený zámek. Okno nebylo tak vysoko a bylo pod ním hodně sněhu, takže ten, kdo to byl, to přežil bez zranění a utekl. Takže nikdo neví, kdo to byl a proč to udělal.
"Kde je?!"
"Klid, Dimitri. Rose je u mě v pokoji s přátely. Je v pořádku."
"Do háje, šel jsem na tu akci jen proto, protože jsem byl ujištěn, že tady se jí nic nestane. Znovu už se přemluvit nenechám. Nehnu se od ní ani na krok. Nemůže už být na pokoji sama, takže bude od teď než se vrátíme na akademii u mě, abych jí měl pod dozorem. Může se to opakovat a když nevíme, kdo za tím stojí, tak se může útok kdykoliv zopakovat a příště nemusíme mít tolik štěstí, abychom tomu zabránili."
"Souhlasím s tebou, Dimitri. Budu klidnější, když bude Rose pod tvým dozorem. Zařídím vše potřebné a vybavím to s jejím otcem. Když bude Rose u tebe, tak můžu pátrat po tom, kdo v tom má prsty."
O dvacet minut už jsem byla na pokoji, který nám zařídily. Byla jsem tam s Dimitrim, který kolem mě omotal deku, která vedle mě ležela na gauči a starostlivě se na mě podíval.
"Cítíš se dobře?"
"Už je to lepší, děkuju."
"Zvládneš to tu chvilku sama? Dám si rychlou sprchu."
"Jasně, v pohodě. Potřebuješ ji, docela smrdíš. Kde se prosím tě schovávali? Smrdíš jako kdyby to bylo v kanále."
"Rozhodně to tam tak smrdělo."
Usmála jsem se a on mi úsměv vrátil a odešel do koupelny. Když jsem slyšela sprchu, tak jsem se usilovně snažila myslet na něco jiného než na to, že pod tou sprchou je teď Dimitri úplně nahý. Kdy se za mě stala taková úchylačka, která by se ráda podívala?

Dimitri Belikov
Byl jsem tak naštvaný, když jsem se vrátil z akce, kde se nám podařilo zabít početnou skupinku strigojů, kteří napadaly morojské rodiny a slyšel jsem co se stalo. Nechápal jsem, jak mohl Ivaškov vědět, že je Rose v průšvihu. Ale věděl to a doběhl pro pomoc a spolu s Masonem zachránil Rose. Nikdy nezapomenu na její vystrašený obličej, když jsem ji viděl schoulenou u Lissy.
Pospíšil jsem si, abych ji tam nenechával samotnou a jen v teplákách a triku jsem si sedl na pohovku vedle ní.
"Chceš o tom mluvit?"
"Byl u mě v pokoji, Dimitri. Zatímco jsem spala. Věděl o tom, že mě trápí spaní a že beru prášky na spaní, které mě na několik hodin spolehlivě uspí. Měl by to bez problému a trvalo by několik hodin než by někdo zjistil, že jsem pryč."
"Dvě, protože jsem měl v plánu tě skontrolovat až se vrátím."
"Sice to jsou jen dvě hodiny, ale to už bych byla bůhví kde."
"Máš pravdu. Jak vůbec Ivaškov věděl, že je s tebou zle?"
"Řekla jsem mu to ve snu."
"Ve snu?"
"Když si mě načapal u něj na pokoji, tak jsme se bavily o éteru. On to umí taky, stejně jako Lissa, i když umí něco jiného. Může vidět aury lidí a lézt jim do snů. Díky mojí auře poznal, že mám s Lissou pouto a hodně ho to zajímalo. Slíbil mi, že mi ukáže jak takový éterový sen vypadá a že si v něm můžeme v klidu popovídat a že mi řekne vše, co ví o éteru a na oplátku mu řeknu co víme my. Byl v mém snu, když jsem zacítila, že něco není v pořádku. Varovala jsem ho, aby šel pro Masona a šly zjistit, co se děje."
"Omlouvám se, to jsem nevěděl. Měl bych se mu omluvit, že jsem ho soudil, tak rychle."
"To by bylo pěkné, ale už se o tom nechci bavit. Vyprávěj mi o tom zásahu. Chci myslet na něco jiného."
A tak jsem jí vyprávěl průběh akce. Pozorně poslouchala a když jsem skončil, tak na ní šlo poznat, že by ještě spala.
"Pojď, půjdeš spát."
"Já nechci." Pevně mě chytila za triko a zoufale se na mě podívala.
"Musíš spát."
"Když zavřu oči, tak si připadám jako kdyby mě zase držel a bojím se, že až se vzbudím, budu někde jinde."
"Jsem tu u tebe, takže můžeš klidně spát. Nikam nepůjdu."
Nakonec mě přesvědčila, abych si vedle ní lehl. Zatímco ona spokojeně spala přitulená k mému boku, já nemohl. Nejen, že mě její přítomnost rozptylovala, ale taky jsem měl plnou mysl obav. Kdo šel po Roze? Proč ji chtěl unést? Nabízelo se výkupné, ale každý věděl o jejím otci, který neměl zrovna hezkou pověst. To by nikdo neriskoval, aspoň ne nikdo rozumný. Muselo v tom být něco jiného. Jenže co?
Rose se pohla, instiktivně jsem se na ni podíval, ale spala dál, jako kdyby se nic nestalo a přitom jsem měl její nohu přehozenou přes sebe. Odhrnul jsem jí její neposlušný pramen vlasů z obličeje a pak ji zlehka pohladil.
Kdyby se jí něco stalo, nikdy bych si to neodputil. Aspoň je teď v bezpečí a já si teď můžu tuhle chvíli užít. Nakonec jsem zavřel oči a představoval si, že s ní takhle můžu ležet napořád. Nebylo to sice možné, ale snít o tom...to bylo to jediné co jsem mohl. Stejně jsem tomu nemohl zabránit, tak jsem se poddal.

Rosemarie Mazurová
Když jsem se probudila, cítila jsem se odpočatá jako nikdy v životě. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že to na čem ležím není polštář, ale Dimitri. Překvapeně jsem vydechla a trochu se odtáhla. Spal a tak si toho nevšiml. Byl krásný a když jsem byla takhle u něj, bylo mi dobře a cítila se v bezbečí, ukrytá před celým světem. Ze spaní nespokojeně zabručel a přitáhl si mě zpět. Možná by nebylo tak špatné na chvilku si to ještě užít a tak jsem zase zavřela oči a šla spát.

Dimitri Belikov
Když jsem otevřel oči, tak jsem zjistil, že už je ráno a že jsem usnul. Lekl jsem se, ale pohyb vedle mě mě uklidnil. Rose byla pořád u mě a spala. Vypadala tak klidně a spokojeně. Přesně jak jsem se cítil. Ještě chvilku jsem si to užíval, ale pak jsem opatrně vstal, tak abych ji nevzbudil a objednal jí snídani na pokoj, takže když se vzbudila už tam snídaně byla.
Pobaveně jsem sledoval jak se došourala z ložnice s rozcuchanými vlasy a rukama si protírala oči. Byla roztomilá a pak jsem si konečně všiml co má na sobě. Saténovou košilku, tak přiléhavou, že jsem si mohl prohlédnou každou její křivku. Připomnělo mi to tu noc na akademii, kdy jsem se jí dotýkal, kdy jsem mohl pohladit každou její křivku. V duchu jsem zaúpěl.
"Dobré ráno."
"Dobré. Vyspala ses?"
"Jako nikdy v životě. Dík, že jsi u mě zůstal. Spalo se mi klidně, ani mě netrápily žádné sny jako předtím. Už ty prášky asi nebudu potřebovat a kdyby jo, tak už je ani nechci. Nechci být zase celou noc omámená a nebýt schopná se bránit nebo volat o pomoc."
"Vypadá to, že jsme rozbily skupinku těch, co útočily, ale ještě pár dní počkáme a uvidíme. Pak se zase vrátíme."
"Díky bohu, lezlo mi to tu krkem."
"Psala mi Lissa, že tě chtějí s ostatními vidět jestli se na to cítíš. Co jí mám odepsat?"
"Že se uvidíme za dvacet minut v odpočívárně. Může být?"
"Jistě. Najez se a dojdi se převléknout ať můžeme vyrazit."
Za dvacet minut jsme už seděly s ostatními a bavily jsme se o tom, co se stalo. Nikdo nechápal, proč se to stalo. Kdyby to byla Lissa bylo by to jasné, ale Rose? To nedávalo smysl. Tasha taky vyrukovala s možností výkupného, i když přiznala, že ten únosce musel být pitomec, když takhle riskoval a že možná vidina velkého bohatství ho zaslepila, že si nebezpečí prostě neuvědomoval. Rose si jí podezřívavě prohlížela. Uniklo mi tady něco?


Rosemarie Mazurová
Nevěřila jsem jí ani nos mezi očima. Jediná se necítila vyděšeně z toho, že se sem někdo jen tak vloupal. Viděla jsem to na ní, ale neměla jsem žádné důkazy. A navíc jaký by měla motiv? Možná jsem si o ní myslela špatné věci jen proto, protože usilovala o Dimitriho. Byla moc hezká, i s těmi jizvami, to jsem musela uznat. A navíc se s Dimitrim znaly dlouho. Byli přátelé a on si s ní rozumněl. Navíc mu věkově byla blíž a uměla využít ženské zbraně. K tomuhle jsem se uchýlit nechtěla.
"Malá hrdinko, nedívej se tak. Rozpaluje mě to."
"Jak?"
"Ten tvůj pohled alá měl bys chtít dostat se mi do kalhotek; protože to fakt zabírá."
"Ach, Adriane, ty jsi hrozný prase."
"Věděl jsem, že tě rozesměju, ale na tom s tím pohledem trvám. Viděla ses? Propána jeden tvůj pohled a klekl bych před tebe a uctíval tě."
"Opovaž se a nakopnu tě tak silně až uvidíš hvězdičky."
"Proč ne?"
"Protože bych se pak musela celé hodiny koupat v desinfekci."
"Au, to bolelo."
"Smiř se s tím. Jsi děvkař, žádná holka s dostatečným rozumem a s nějakou sebeúctou by s tebou nespala."
"Máš pravdu. A slyšela jsi tu novinku?"
"Novinku?"
"Mluvil jsem s tetičkou. Byla překvapená tím, že jsem taky uživatel éteru a souhlasila s tím, že pojedu s vámi na akademii, abych mohl se sestřenkou pilovat svoje schopnosti."
"Jinými slovy se tě nezbavíme."
"Přesně, jsem celý jen tvůj."
"Hezké."
Cesta zpět na akademii byla otravná, protože každého zajímalo jestli to s tím pokusem o únos byla pravda.
"Táhněte, supy! Na nic vám odpovídat nebudu!"
"Ani mě ne?"
"Dimitri! Díky bohu."
"Copak?"
"Lezou mi na nervy. Nemám ani chvilku klidu. Furt se na to ptají dokola a dokola. Je pravda, že jsi byla v bezvědomí? A opravdu tě zachránil Mason s Adrianem Ivaškovem? Opravdu ten Adrian Ivaškov? Hrůza. Už mě nesmíš nechat jim na pospas."
"Jak to myslíš?"
"Děláš jako kdybys to nevěděl. Jsi ruský bůh Belikov, všichni ti malý cucáci se tě bojí a tak mě neotravují, když jsi vedle mě."
"Aha, jsem rád, že můžu pomoci."
"Už tam budeme?"
"Ještě ne. Neboj brzy budeš mít klid."
Usmála jsem se na něj a chtěla jsem se s ním dát do řeči, ale všimla jsem si Tashi, která šla k nám a tak jsem zmlkla.
"Ahoj, Rose."
"Ahoj, Tasho. Myslela jsem, že už jsi odjela."
"Ráda by ses mě zbavila, viď?"
"Tasho! Rose to tak nemyslela, přestaň se do ní navážet."
Myslela.
"Co potřebuješ? Pokud ses mě přišla znovu zeptat, tak tě musím zklamat. Odpověď je stále ne."
"Měla by ses nad tím zamyslet."
"Máš pravdu...ne."
"Zkus to znova."
Odkašlala jsem si. "Máš pravdu...ne. Zní to stejně."
"Rose, asi si plně neuvědomuješ, že-"
"Stejně ne. Takže mě můžeš přestat přemlouvat a klidně jet domů, pokud jsi tu zůstala kvůli tomu."
"Kvůli tomu ne, mám ještě nějaké vyřizování v blízkosti akademie. Ale pokud si to rozmyslíš, tak víš, kde mě hledat."
"Nerozmyslím."
Tasha se urazila a odkráčela k synovci.
"O čem to celé bylo?"
"Tasha chce, abych ze sebe udělala cvičenou opičku a předváděla svoje ovládání ohně na povel. Chápu, že to myslí dobře, ale nenechá si vysvětlit, že takové schopnosti nemůže ovládat jen tak někdo. Vím o čem mluvím, to se přesně stalo, když u nás bylo dovoleno používání magie v boji. Začalo to nevinně a pak se rodiny napadaly vzájemně mezi sebou. Proto jsem to nechtěla ukazovat Christianovi. Nemohl plně pochopit důsledky."
"Tak proč jsi ustoupila?"
"Protože, kdyby něco uměl, mohl by to použít k ochraně Lissy, aby se neopakovalo to s Viktorem."
"Rozumím ti. Vysvětlila jsi jí to takhle?"
"Co myslíš? Samozřejmně, že ano, ale vůbec neposlouchá."
"Měl bych jí to vysvětlit?"
"Stejně by neposlouchala."

Dimitri Belikov
Jen, co jsme byli zpět, tak se Rose vrátila k vyhýbání. Byl jsem rád, že se zaměřila na učení, ale nechápal jsem proč to dělá. Byl jsem, ale rád, že se aspoň učí s Masonem. Ten se už osvěčil, že ji dokáže chránit, takže jsem byl klidný. Klidnější. Klidný jsem byl jen tehdy, když byla se mnou. Jako teď, když jsem ji sledoval jak k nám kráčí. Všiml jsem si, že se zamračila, když viděla jak se na mě Tasha zase lepí. Že by žárlila? Blbost!
"Ahoj, lidi."
"Rose, přidáš se k nám?"
"Vlastně ne. Chtěla jsem mluvit s Lissou."
"Tak mluv."
"S Lissou, ne s tebou, Tasho. Je to soukromé. Liss?"
"Ano."
Sledoval jsem, jak šly kousek dál a Rose jí něco vykládá. Lisse se to očividně nelíbilo, ale Rose jí něco řekla a Lissa přestala protestovat. Ona jí pak objala, mávla nám a zase odešla.
"Stalo se něco?"
"Ne, všechno v pořádku. Rose se mi jen chtěla omluvit, protože zase bude s Masonem a tak nechtěla, abych měla pocit, že mě odstrkuje. Na večeři se prý uvidíme."
"To je dost dlouhá doba, ne?"

"Na detaily jsem se neptala. Chce být s Masonem, tak jí v tom nebudu bránit."

Tak už jsme konečně u kapitoly s dvouciferným číslemSmějící se. Doufám, že jste zatím všichni spokojení. Pls komenty
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 3. srpna 2016 v 20:31 | Reagovat

Jeeee nová kapitolka :-)

Myslím, že na něco přišli s Masonem . Už se těším na další :-)

2 Verca Verca | 3. srpna 2016 v 21:20 | Reagovat

No to nemá chybu....Dimitri je fakt slepý alebo čo...ved mu dáva najavo že ho chce...a Tashu som nikdy nemala V láske...a tie komentáre od Adriana nemajú chybu...ty teda vieš písať

3 petra petra | 3. srpna 2016 v 21:29 | Reagovat

Perfektná kapitolka, som zvedavá, kto je za tým únosom aj keď jeden tip by som mala! :)

4 Vampyrka Vampyrka | 3. srpna 2016 v 22:05 | Reagovat

Skvělá kapitola. 👍 Jono Dimitri by si už konečně mohl uvědomit že když odstrkuje rose tak že je to špatně... a ten únos? to je perlička, kdybych měla hádat únosce tak bych ten tip měla 😁 jen tak dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama