Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 12

8. srpna 2016 v 20:01 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Dimitri Belikov
Cestovaly jsme spolu normální dopravou. Žádná soukromá letadla ani limuzíny a Roza z toho byla nadšená. Nejdřív jsme jely podívat se na památky, pak do Baii a pak za Mehmedem.
Stály jsme zrovna na Rudém náměstí, když mi Rose najednou skočila na záda.
"Drž mě, Dimitri!"
"Rozo, co to děláš?"
"Nevidím přes ty lidi...páni! To je krása....ještě, že jsi tak vysoký, Dimitri. Je to jako být na rozhledně."
Chytil jsem ji za nohy, aby nespadla a cítil se spokojený. Sice nebyla moje přítelkyně, ale tohle bylo jako kdyby ano a líbilo se mi to.
"Nikdy jsem nevěděla, že Rusko je tak hezké. Proč mi to nikdo neřekl?" zeptala se a naklonila se přes moje rameno, aby na mě viděla.
Zasmál jsem se a sundal jí. Pak jsem ji vzal k chrámu Vasila Blaženého, do Kremlu, ke zvonu cara kolokola, zvonici Ivana Velikého, k chrámu Krista Spasitele, k fontáně Přátelství národů i k muzeu kosmonautiky. Roza byla nadšená a všechno si fotila. Na několika fotkách jsem byl já, ale raději jsem fotil ji. Na všech fotkách se kouzelně usmívala a nebyl to jen můj názor, ale i chlapců a mužů okolo. Několik fotek jsme měly společných. Trvala na nich a nedala si to vymluvit. Někdy dokázala být příšerně tvrdohlavá.
Nikoho jsem k ní samozřejmně nepustil a hrdě ji držel kolem pasu. Líbilo se mi to, všechny to odradilo a mohl jsem to svést na to, že takhle se mi neztratí. Nebránila se.
Když jsme dorazily do Baii, tak na nás Yeva čekala před domem. Čekal jsem to, ale Rose z toho byla na větvi. Pozdravila se s ní a pak se usmála. "Nevím jak jste to udělala, ale je to fakt hustý."
Yeva se na ní usmála a pozvala ji dál. "Chápu, proč jsi z ní tak vedle. Je roztomilá."
Matka byla nadšená, že jsem přijel a nechtěla mě pustit. Pak si všimla i Rose a tak jsem je seznámil. Matka si jí hned zamilovala a objímala ji stejně nadšeně jako mě.
"Děkuju, že jsi mi přivedla synka domů. To je ten nejhezčí vánoční dárek."
"To vůbec nestojí za řeč. Je ostuda, že rodinu, tak dlouho neviděl."
"Vážně, Rozo?"
"Já si svůj trest odpykala. Teď jsi na řadě ty."
Ze zadu mě začala strkat hlouběji do domu a pochechtávala se mým pokusům o protest. Bylo hodně objímání a jakmile se Rose začala pochechtávat, tak se stala taky obětí. Pak už jsme seděly v obýváku a po mém naléhání Rose pila teplý čaj. Hodně si povídala se Sonyou a chovala si malou Zoyu. Byla z ní nadšená, ale bála se ji vzít a pochovat si jí a tak jí ji Karolina prostě strčila do ruky. Rose sice vyšilovala, že ji pustí, ale pak se uklidnila a poté, co si ji trochu srovnala ji už z ruky nedala dokud nebyl čas kojení.
"A ty budeš mít taky holčičku? Jak se bude jmenovat?"
"Katya."
"To je krásné jméno. Můžu..."
"Sáhnout si? Jistě, ale musím tě varovat."
"Před čím?"
"Je taková pověra, že když sáhneš na břicho těhotné, tak do roka otěhotníš."
"Nesmysl."
"To jsem si myslela taky. I když bráška má už nejvyšší čas-"
"Sonyo!"
"Tomu nevěřím."
Naštěstí tu druhou větu nezaznamenala. Nevím, co by si pomyslela. Z lehka jí položila ruku na břicho a chvilku ji tam nechala. Pak ji najednou s vypísknutím stáhla a málem spadla na zem.
"Rozo, dávej pozor."
"Pardon, lekla jsem se."
"Já poprvé taky, nic si z toho nedělej."
"Cítila jsem obrys její nohy na svojí ruce! To bylo tak úžasný!"
Během chvilky měla ruku zpátky a tvářila se jako dítě. Musel jsem se pousmát. Byla nádherná.
"Pokud jí budeš takhle sledovat, dojde jí to."
"Mami..."
"Nech toho, Dimko. Vidím na tobě, že se ti ta dívka líbí a nedivím se ti. Je úžasná a když se na ni díváš, vypadáš šťastný. Tak proč jí to neřekneš?"
"Nehodíme se k sobě."
"Nesmysl. Měl bys jí to říct."
"Dobře, ale nech mě to udělat po svém."
Poté přišla ze školy Viktoria s Paulem.
"Dimitri, Paul vypadá jako ty, ale menší. Je krásný. Ahoj, jsem Rose, a tebe musí děvčata přímo zbožňovat."
Usmál jsem se a Paul jí věnoval široký úsměv ze kterého nadšeně vzdychla.
"Proč se tak nesměješ?"
"Protože by jsi nedělala nic jiného než to, co jsi předvedla před chvíli a s tebou víc jak půlka školy."
"Vtipné. Já bych měla, ale výhodu."
"Jakou?"
"Mohla bych se vytahovat, že jsi můj."
Věděl jsem, že myslela její strážce, ale stejně jsem se jejími vlastnickými sklony cítil potěšený.
Zůstaly jsme i na vybalování dárků. Všichni jsme od ní nějaký dostaly. Dokonce měla něco i pro ještě nenarozenou Katyu.
"Myslela jsem, aby měla něco hezkého až ji budeš nechávat křtít. Trochu jsem se poptala, protože jsem nevěděla jak to tady u vás chodí a tak celkově. Jsem muslimka a tak. Chápeš, ne?"
"Jsou dokonalé. Děkuju."
"To jsem ráda."
Pak se do rozbalovaní dala Viktoria a ta byla nadšená řetízkem, co dostala. Ihned skočila Rose kolem krku.
"Neděkuj. Nevěděla jsem co a tak jsem si řekla, že šperk to nezkazí. Ten růžový kámen je růženín. Říká se o něm, že je to kámen lásky, který do tvého života přivede novou lásku."
Byl krásný, nevěděl jsem, co pro ni Rose má. Jediné o čem jsem věděl byl kůl, který jsme s Rose vybraly společně.
"Paule, tohle je pro tebe. Dimitri měl sice obavy, že jsi na to ještě mladý, ale ukecala jsem ho."
Podala mu balík a když nakoukl dovnitř, tak vykřikl a vrhl se na Rose až ji povalil.
"Opatrně, na tohle jsi trochu mladý."
"Slez z ní, Paule. Není to vhodné."
"Klid, Dimitri. Dělala jsem si legraci, jsem ráda, že se mu to líbí. To máš od nás obou. Nechaly jsme ti tam i něco vyrýt. To v ruštině si přečteš sám, to tam nechal vyrýt Dimitri. Ani nevím, co to je, ale je tam i něco ode mě."
"To nepřečtu. Co je tam napsáno?"
"Je to turecky. Oheň na svíci sfoukneš, v srdci nikoliv."
"To je hezké."
Byl to hezký večer, ale Rose byla po dlouhém dni unavená a tak jsem ji nahnal do ložnice.
"Nevadí, že budete s Dimitrim spolu?"
"Nevadí. Přece ho nenechám spát na gauči a navíc už jsme vedle sebe spaly. Nevadí mi to a ani nechrápe, takže klídek."
"Rozo.."
"Jen vtip, Dimitri. A i kdybys chrápal, tak nemůžeš být horší než Bolin. Nikdo není horší než Bolin."
Odešla nahoru a já ji dopřál soukromí, aby se mohla převléknout.
"Kdo je Bolin? Její přítel?"
"Ne, Viktorie. Její bratranec, proč tě to vůbec zajímá?"
"To je dobře, aspoň máš u ní šanci. Líbí se mi a plně ti ji schvaluji. Jdi do toho."
"Takže já potřebuju tvoje schválení?"
"Potřebuješ ho od nás všech a to máš. Jen jsem měla pocit, že by jsi to měl vědět. Tak dobrou."
"Mazej odsud."
Vešel jsem dovnitř a překvapilo mě, že jsem ji našel ještě vzhůru.
"Proč nespíš? Musíš být utahaná."
"Blázníš? Jsem nadšená. Je to tu úžasný. Jsem tu jen jeden den a miluju to tady. Navíc jsem ti ještě nedala můj dárek."
"Tos nemusela."
"Vím, ale chtěla jsem. Tak si sem hezky sedni ať ti to můžu dát."
Poslechl jsem ji a posadil se vedle ní. "Veselé Vánoce."
Podala mi balíček a napjatě čekala. Uvnitř jsem našel krásně zdobenej kůl.
"Nechala jsem ho vyrobit speciálně pro tebe u našeho rodinného klenotníka. Je nabitý všema známýma druhama magie, včetně éteru, je tam taky rodinný erb a speciální rytba."
Pootočil jsem ho a pohlédl na ni. "Co to znamená?"
"I kdyby měla na mne padnout nebesa, chci dělat jen, co je správné...nikdy nepáchám zlo bez příčiny."
Byl jsem ohromený.
"Rozo, nevím co na to říct."
"Děkuju by bylo adekvátní."
"Děkuju."
"Chtěla jsem něco, co by tě vystihlo a vzpomněla jsem si na náš rozhovor v kostele a tak..zkrátka jsem ráda, že se ti líbí."
"Taky pro tebe něco mám. Viděl jsem to v jednom krámku, když jsme byli v Istanbulu. Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit."
Podal jsem ji malou sametovou krabičku. Otevřela ji a překvapeně vydechla, pak jsem ji měl kolem krku.
"Takže líbí?"
"Líbí? Miluji ji."
Vytáhla zdobenou sponku, kterou jsem ji koupil. Byla zlatá a vykládaná rudými kameny. Byl na ni vyobrazen plamen. Dokonale se to k Roze hodilo.
"Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit. Pořád ti padají vlasy do obličeje..."
Otočila se na mě s úsměvem a já zmlkl uprostřed věty. Na straně si vlasy sepla, aby jí nepadaly do tváře, ale jeden pramen jí stejně vzpurně visel vedle tváře, ale už aspoň držel na místě. Byla dokonalá.
"Jak vypadám?"
"Krásně."
"A to díky tobě."
"Na tomhle já zásluhy nemám."
"Ale jo."
Přešla ke mně a dala mi pusu na tvář. "Děkuju, Dimitri. To je ten nejkrásnější dárek, co jsem kdy dostala."
"Nápodobně."
"To jsem ráda. Nevěděla jsem totiž co ti dát. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Napadl mě nějaký ten kovbojský román, co máš rád, ale přišlo mi to neosobní a hlavně nevěděla jsem jaký. Máš jich tolik..."
Rozesmál jsem se a objal ji. Jak dobře mě znala.
"Tak příště. Teď bys měla spát. Zítra toho máš taky hodně."
"Dobře. Dobrou noc." Sponku úzkostlivě položila na noční stolek a vedle ní svůj prsten.
"Dobrou."
Spokojeně se zachumlala pod deku, spokojeně vydechla a během chvilky o sobě nevěděla. Seděl jsem na posteli u ní a jen se na ni díval. Pak jsem si všiml, co měla položené vedle svojí kabelky. Její foťák. Vzal jsem ho a díval se na fotky, co jsme nafotily. Byla nádherná a vedle ní jsem vypadal šťastný, přesně jak tvrdila mamka. Možná bych jí měl říct, že jsem do ní zamilovaný a konečně to celé rozseknout.
To, ale může počkat do zítřka. Převlékl jsem se a lehl si vedle ní. Vím, že bych neměl, ale spí a snad se nebude zlobit. Přitáhl jsem si ji do náruče a spokojeně usnul. Jestli je tohle to jediné, co od ní dostanu, bude to stát za to.
Ráno s námi Roza snídala, když jí zazvonil mobil.
"Ahoj, taťko.......Je to super. Pak ti budu všechno vyprávět, ale to není důvod proč voláš, že ne?....... Co se děje?...Co-? Proč-? Kdy-? Jak-? Nechápu-............Tati! To je nechutné!.......Víš moc dobře, jak jsem to myslela! Ty sis to prostě nemohl odpustit..........Jsem nadšená, vážně. Jen trochu v šoku. Pozdravuj ji a dej na ni pozor.......Jasně. Ahoj."
Vrátila se k nám ke stolu a byla trochu mimo.
"Jsi v pořádku? Stalo se něco?"
"Myslím, že Sonya měla pravdu, i když to zřejmně myslela jinak. Fakt jsem jí na to břicho neměla sahat. Na tý pověře asi něco bude, jen jsem nečekala, že bude fungovat tak rychle."
"Nerozumím."
"Sonya řekla, že když sáhla Karolíně na břicho, tak do roka otěhotněla. Já ji sáhla na břicho a otěhotněla moje máma!"
"Tvoje máma je těhotná? Kdy se dala s tvým tátou dohromady?"
"Já nevím. Říkal něco o tom, že ji viděl po tom útoku ve středisku a pak se to prostě stalo. Nechtěj po mě, abych zopakovala to co mi řekl. Takhle si ze mě utahovat..."
A najednou jsem pochopil a musel se usmát. "Už chápu, co ti řekl. Souhlasím. To bylo určitě podlé."
"To bylo! A nesměj se! Nikdo nechce slyšet o svých rodičích...tohle. Budu mít trauma do konce svýho života!"
"Ale aspoň budeš mít sourozence. To jsi přece vždycky chtěla."
"Já vím, ale nečekala jsem, že se to někdy stane...cítím se divně."
"To je jen šok. Až si na tu myšlenku zvykneš, tak už budeš..."
"Musím zavolat Liss!"
"...volat Lisse."
"Jak dobře mě znáš...Liss! Hádej co?...Táta zbouchnul moji mámu! Fakticky!"
Se smíchem jsem ji sledoval a se mnou všichni ostatní.
"S ní se nikdy nudit nebudeš."
"Sonyo.."
"Co tu vzdycháš?"
"Ale nic. Mami, potřebuješ pomoct se dřevem?"
"Dimko, jsi tu na návštěvě."
"Takže jo. Kdyby se Rose ptala, jsem venku."
"Ale, Dimko..."
Jen jsem nad tím mávl rukou a oblékl se. Uprostřed rozdělané práce mě přerušila sněhová koule, která mě zezadu trefila do hlavy. Oklepal jsem se a za sebou spatřil smějící se Rose. Zase jsem jí byl úplně omámený.
"Copak, soudruhu? Chlad ti svázal jazyk?"
Hodila po mě další, ale to už jsem uhnul.
"Tak ty takhle?"
"Mě netrefíš."
"Chceš se vsadit?"
Moji během cesty rozpustila.
"To není fér."
"Nehraju fér."
"Tak to bych ani já neměl."
Na chvilku se zarazila, ale když viděla, že se k ní blížím, tak jí to došlo, ale to už bylo pozdě. Pevně jsem kolem ní obmotal paže a nadzvedl jí. Kopala nohama, ale byla bezmocná.
"Dimitri! Pusť mě!"
"Jak chceš."
"Ne, že mě hodíš do toho sněhu."
"Pozdě."
Hned na to letěla přímo do sněhové závěje. Vynořila se a prskala. Nemohl jsem si pomoct a šel jsem k ní. Naklonil jsem se nad ní a čekal až si mě všimne.
"To bylo hnusný."
"Nehrajeme fér, sama si to řekla."
"To jsem přesně chtěla slyšet."
Podrazila mi nohy a sletěl jsem do sněhu taky. Hned na to na mě vylezla a zasypávala mě sněhem.
"Jsem zimní královna! Pros za odpuštění, můj otroku, a možná tě ušetřím svého hněvu!"
"Nikdy."
"Tak se střes před mým hněvem!"
Začala mi strkat sníh za oblečení. To už se mi nelíbilo a tak jsem ji schodil pod sebe. "Jsi na řadě."
"Dimitri! Áááá, to studí! Přestaň!"
"Kdepak. Užij si to."
"Dimitri, přestaň! Prosím! Vzdávám se! Slibuju, že budu hodná!"
"Budeš?"
"Ano, slibuju!"
Nechal jsem jí tedy vstát a oprašoval jsem ze sebe sníh, když na mě skočila ve snaze mě povalit, ale čekal jsem to a místo toho jsem ji chytil, aby nemohla slézt.
"Tobě to nestačilo?"
Než se nadála, tak jsem si ji přehodil přes rameno a nesl jí k tý největší závěji. Kopala mě do zad, ale nepustil jsem ji.
"Opovaž se, Dimitri! Ááááá!"
Tohle mě vážně bavilo.
"To není fér! Jsi větší a silnější než já!"
"A proto vždycky vyhraju."
Trucovala na zemi a odmítala vstát, tak jsem se k ní sehl, že jí pomůžu. Chytila se mě za ruku a trhla s ní, takže jsem přistál ve sněhu vedle ní. Zase mě válela ve sněhu a smála se tomu.
"Vypadáš jak sněhulák!"
"Ty na tom nejsi o moc líp."
"A můžeš za to ty."
"Ty sis začala."
"Dokaž to."
"Dost, vy dva. Ihned dovnitř. Jste promočení na kost."
"To je jeho vina, Karolino. Hleděla jsem si svého, když mě ten...ten sněhový zločinec napadl a celou zmáčel." Prstem na mě ukázala jako malý dítě a snažila se vypadat nevinně. Byla roztomilá.
"To ty sis začala, já se jen bránil."
"To teda ne, nemáš důkazy."
"Jste jak malý, jděte dovnitř, než vám jako dětem nasekám na holou."
Oba jsme se zvedly a poslušně šly za ní. Oklepal jsem z ní sníh a ona ze mě. Musel jsem uznat, že to byla legrace. Rose se ke mně nenápadně naklonila.
"Myslíš, že by nám fakt nasekala?"
"Radši jí neprovokuj nebo to fakt udělá."
Vešly jsme dovnitř, kde jsme hned dostaly vynadáno.
"Pro pána, jak to vy dva vypadáte?! Víte vůbec jaká je tam zima? Honem převléknout do suchého. Udělám vám horkej čaj."
"Poslední nahoře je pukavec!"
Rozeběhl jsem se za ní, ale vystartovala rychleji.
"Vyhrála jsem!"
"Tak se převlékni tady, já jdu do koupelny. Přinesu ti suchou osušku na vlasy."
"Dobře."
Za chvilku jsem byl zpátky. Přešel jsem k ní a hodil jí osušku na hlavu. Chvilku jsem jí vlasy sušil, ale když se na mě tak oddaně dívala, tak jsem přestal, abych neřekl něco, co jsem nechtěl. Necítil jsem se připravený jí to říct a možná to mezi námi celé pokazit. Místo toho jsem se na ni usmál a dal jí pramen za ucho.
"Pojď, ať mamka nenadává."
Odvedl jsem ji dolů, kde se Sonya celá nadšená vrhla na její vlasy.
"Ty máš tak hebké vlasy. Co na ně používáš?"
"Nic extra. Jen skořicovej šampon, hezky voní. Vlasy mám po tátovi. Stejně jako oči."
Sledoval jsem, jak ji Sonya rozčesává vlasy a jak se spolu baví. Všiml jsem si jejího foťáku na stole a cvakl je dokud se na mě nedívaly, ale s úsměvem sledovaly jedna druhou.
"Tys to fotila?!"
"Půjčila jsem si tvůj foťák. Nevadí?"
"Vůbec ne. Jak jsi, ale-?"
"Včera jsi mi přece ukazovala ty fotky."
"No jo vlastně. Musím se na ně pak podívat."
V Baie to bylo úžasné, ale nakonec jsme musely vyrazit. Rose slíbila, že zase určitě přijede čímž samozřejmně budu muset jet s ní, ale vůbec mi to nevadilo. Taky jim dala adresu kam jí mají psát a že jim určitě bude psát taky. A že hned, jak přijede jim pošle fotky z našeho výletu.
Když jsme seděly v autě, tak si prohlížela fotky. Byli fakt povedený. Některé mi ukazovala. Ty se sněhem byli úžasný. Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem se cítil, tak uvolněný, že jsem blbnul jako malé dítě.
"Dimitri?"
"Ano?"
"To jsi vyfotil ty?"
"Ano. Sluší vám to tam, nemohl jsem odolat."
S Rose jsme dojely k hotelu, kde byli ubytovaní, ale jelikož tam nebyli, tak jim tam Rose nechala vzkaz. Po hodině jí přišla sms s místem a časem setkání. Bylo to večer, to se mi nelíbilo.

Dala mi ruku na stehno a usmála se. Její dotyk mě rozptyloval. "Klid, Dimitri. Dokud tam budeš se mnou, tak se mi nic nemůže stát."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 8. srpna 2016 v 20:33 | Reagovat

Jeeee to je kouzelný :-) Moc moc pěkná kapitolka :-)

2 Vampyrka Vampyrka | 8. srpna 2016 v 21:04 | Reagovat

Tak to je zatím ta nejkouzelnejsi kapitola jakou jsem kdy četla. 👍 v další kapitolce by se už Dimka mohl vyjádřit 😂

3 petra petra | 8. srpna 2016 v 21:24 | Reagovat

Konečne sa začína otepľovať, len dúfam, že sa do toho nezaangažuje Rosina babka - dohadzovačka!

4 Verca Verca | 8. srpna 2016 v 21:27 | Reagovat

No Dimitri by už mohol s pravdou von...a tá scénka V snehu bola najlepšia....no proste zlatý sú spolu...dievča ty máš talent to sa musí nechať

5 Jackie Jackie | 8. srpna 2016 v 23:21 | Reagovat

Úchvatná kapitola. Niekde v polke som prestala dýchať a vsimla som si to až keď sa mi rozmazali písmenká 😁 Dokonalé 😊

6 petra petra | 9. srpna 2016 v 20:31 | Reagovat

Mám jednu otázku, budeš ešte pokračovať v poviedke Osudové setkání?! :)

7 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | 10. srpna 2016 v 10:36 | Reagovat

[2]: To bude ještě chvilku trvat, ale čekání bude stát za to :)

8 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | 10. srpna 2016 v 10:37 | Reagovat

[3]: Petruš, Yeva do toho momentálně zasahovat nebude, ale později se na scéně ještě objeví a zamíchá dějem :)

9 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | 10. srpna 2016 v 10:38 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že se kapitolka tak moc líbila, ale doufám, že jsi v pořádku, Jackie, protože děj se teprve rozjíždí a nechci anys o to přišla:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama