Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 13

10. srpna 2016 v 10:50 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Nebyl jsem klidnější, ale nechtěl jsem ji stresovat. Večer jsme čekaly na místě setkání, když se od nikud vynořil proud ohně. Rose natáhla ruce před sebe, pak se otočila kolem dokola a ten plamen poslala zpátky.
"Na tohle jsi už trochu starý, nemyslíš?"
"Jen jsem tě zkoušel."
Ze stínu vyšel vysoký mladík a já v něm poznal jejího bratrance Mehmeda. Ostražitě jsem ho sledoval, ale byl to on. Žádný strigoj. Rose k němu doběhla a pevně ho objala. Pak mu dala záhlavek.
"Ty pitomče pitomej! Víš ty vůbec, jak jsem se o tebe bála?"
"Hodně?"
"Jasně, že hodně, ty inteligente! Jak se opovažuješ mě takhle děsit? A kde je Nurbanur?"
"Schovaná."
Otočil se a někam za sebe ukázal plamen ve své ruce. Po chvilce přišla mladá žena v pokročilém stádiu těhotenství.
"Nurbanur!"
Bezhlavě se za ní rozeběhla až jsem měl chuť jí vynadat. Objala ji a pak ji podepřela a odvedla ji zpět k jejich autu, kde ji posadila na zadní sedačku.
"Opatrně. Jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Mrzí mě, to co se stalo. Neměla ti nic takového říkat."
"Ty za to nemůžeš."
"Vím, že ne. Přesto se cítím zodpovědná."
"Rose, to přece nemusíš. Vím, že je to tvoje povinnost vůči svojí generaci, ale příliš mnoho starostí ti nedělá dobře. Umíme se o sebe postarat."
Byl jsem rád, že jsme je oba našly v pořádku, ale měli bychom se přesunout. Než jsem stihl něco říct, tak se Rose najednou otočila a dívala se někam do tmy za nás.
"Mehmede, jdi za volant. Nurbanur, připoutej se. Musíme pryč."
"Rose, co se děje?"
"Nejsme tu v bezpečí."
Hned na to vykřikla a já se ihned připravil k boji. Přicházely Strigojové. Nurbanur najednou vykřikla a chytila se za břicho. "Teď ne."
My tři jsme bojovaly a udržovaly je od auta. Rose vylezla na střechu auta, aby o nich měla přehled a likvidovala ty, co se snažily zaútočit ze zadu.
"Co se děje?"
"Chce na svět."
"Kdy?"
"Hned. Už se to nedá ignorovat. Praskla mi voda."
Dost ošklivě zaklela a seskočila na zem a hned byla u ní.
"Rose, co mám dělat?"
"Nech mě přemýšlet. Zatím se soustřeď na dýchání a snaž se být klidná. Bude to určitě v pořádku. Slibuju. Zvládneme to, spolu to dokážeme."
"Rose."
"Jen klid."
S Mehmedem jsme si to rozdělily. On zaujal místo Rose a já jsem se vrhl kupředu.
"Nedá se nic dělat. Musí ven. Vidím hlavičku."
"Rose, víš co máš dělat?"
"Jasně. To je přece hračka."
Věděl jsem, že lže a chápal ji. Snažila se ji uklidnit.
"Až řeknu teď, tak se chytneš pod koleny a při tlačení si přitlačíš nohy, co nejblíž k tělu, ano?"
"Dobře."
"Tak tři..dva..jedna..teď! Dobře, dobře...a teď znovu....jde ti to dobře, hlavička je venku.....už brzy bude konec. Slibuju. Nepolevuj! Sakra!"
"Co se děje?"
"Teď netlač, ať to bude bolet sebevíc, tak netlač!"
Otočil jsem se a zkontroloval je. Vypadalo to, že to má Rose pod kontrolou.
"Zvládáš?"
"Jo!"
Její hlas zněl zoufale, ale po chvilce si oddychla a otřela si oči.
"Dobrý, už je to dobrý. Ještě jednou pořádně zatlač a bude to za tebou."
Za chvilku se k mým uším donesl dětský pláč a Rose se šťastně rozzvlykala. "Je to holka! A je tak krásná!"
Ohlédl jsem se a všiml jsem si, že Rose podvázala pupeční šňůru tkaničkou a holčičku zabalila do svojí šály. Poté jí položila Nurbanur do náruče.
"Zvládla jsi to skvěle. Dimitri!"
"Co je?"
"Střídačka! Musíš dostat ty dvě do našeho auta! Tohle je celé od krve a lákalo by Strigoje na kilometry! Mehmede, pomoz mi!"
Spojily své síly a díky ohni k nám nemohly a tak jsem poslechl. Vzal jsem je opatrně do náruče a přenesl do našeho auta.
Otočil jsem se k nim a přitom ty dvě hlídal. Jestli její ovládání ohně mi přišlo úžasné, tak jejich spojené bylo něco daleko víc než jen úžasné.
"Skrč se!"
Poslala plamen ke zničenému autu a to okamžitě explodovalo. Oheň vystřelil vysoko do vzduchu a ona ho ovládla a poslala na strigoje. Sledoval jsem jak se její ruce pohybují, jako kdyby jen cvičila, ale přitom se podle jejích pokynů pohybovaly plameny, které podpalovaly okolní nepřátele. Bylo to fascinující. Její tvář ve světle plamenů zlatavě zářila a já od ni nemohl odtrhnout oči.
"Musíme pryč. Mehmede, padej do auta!"
"Rose!"
Otočila se, nečekaně do něj strčila a pak se stalo něco úžasného. Místo ohně z jejích rukou vystřelil proti strigojům proud elektrické energie.
"Kdy ses to naučila? O tom jsem jen četl! Ani jsem nevěřil tomu, že to není výmysl!"
"Já nevím a teď jdi!"
Zbytek strigojů to nakonec vzdal a utekl. Ještě chvilku byla v pozoru a pak se přesunula k nám. Byla bledá a vypadala unaveně. Najednou ztratila vědomí a kdybych ji nechytil, tak by spadla na tvrdou zem nebo se praštila o auto.
"Rose? Rozo, prober se. Co je s ní?"
Mehmed se k ní sklonil a jeho výraz se mi nelíbil.
"Rose je vyčerpaná na samou hranici. Potřebuje krev. Kdy ji měla naposledy?"
To mi nedošlo. Za celou dobu našeho výletu mě ani nenapadlo, že by její tělo mohlo chtít krev.
"Pár dní."
"To není dobré."
Jestli moje Roza potřebuje krev, tak ji dostane. Vzal jsem ji pořádně do náruče a dal jsem si ji tak, aby měla můj krk dostatečně blízko, ale překvapilo mě, že i když je tak strašně slabá, tak že proti tomu bojuje.
"To nebude fungovat. Rose je silně proti celé myšlence pití z dhampírů. Podle ní je to pro ně velice urážlivé a zařekla se, že tohle nikdy nikomu neudělá. Musí jí na tobě hodně záležet, že i když ví, že je na pokraji, tak pít nechce."
"Musíme ji donutit pít."
"Jak to chceš udělat?"
Opřel jsem si ji zádama o prsa, vzal svůj kůl a protrhl jsem si kůži na zápěstí. Přitiskl jsem jí ho ke rtům a ona po chvilce opatrně zabořila zuby do mého zápěstí. Věděl jsem, že i když její mysl nechce, její tělo ji přemůže. Celé moje tělo zaplavil příjemný pocit. Jen jsem nevěděl zda to byli endorfiny nebo to, že jsem dával Rose něco, co životně potřebovala. Po chvilce se pomalu odtáhla a Mehmed mi ruku ošetřil.
"To jsi neměl.."
"Nemluv. Šetři síly."
Vzal jsem ji do náruče a posadil na sedačku spolujezdce. Mehmed si sedl k Nurbanur a já vyrazil rychle do nemocnice. Tam si ty dvě převzaly a Mehmed šel za nima. Rose jsem chtěl tam nechat taky, ale nedovolila mi to. Prý se chce jen vyspat a opravdu. Po krátkém zdřímnutí vypadala lépe.
Přisedla si ke mně a společně jsme sledovaly ty tři. Pak mě chytila za ruku a zlehka mě pohladila po obvazu na mé levé ruce.
"Děkuju, Dimitri. Ale propána, co jsi to udělal? Mohla jsem to přehnat, mohla jsem ti ublížit. To bych si nikdy neodpustila. Nebyla jsem ve stavu, abych se ovládla. Vždyť jsem byla úplně mimo."
"Nic takového by se nestalo. Nedovolily bychom to. Hlavně, že ty jsi v pořádku. Jak se cítíš? Potřebuješ ještě krev?"
"Ano, ale vydržím až na akademii. Jsem zvyklá nepít tak často od doby, co jsme byli na útěku. Už předtím jsem vydržela dýl, protože to nemám ráda."
"Rose! Pojďte k nám."
Pomalu se zvedla. Byla ještě hodně slabá, ale nechtěla to dávat najevo. Sedla si k nim na postel a hned na to si opatrně převzala malou do ruky.
"Už má jméno?"
"Máme ho vybraný, ale ty víš, co tě čeká?"
Překvapeně se po něm podívala.
"To přece nemůžu. To je moc velká čest. Měl bys ty."
"Jsi v rodinném žebříčku výš než já, sama to víš a navíc my oba to chceme. Zasloužíš si to. Bez tebe by to Nurbanur nezvládla. Doktoři nám řekly, že malá měla šňůru kolem krku a že jen tvoje pohotová reakce ji zachránila."
To jsem netušil.
"Jak to poznaly?"
"Zhmožděniny na krku. Mají je všechny takhle narozená miminka."
"Dobře. Jaké jméno?"
"Tvoje."
"Prosím? Vy ji chcete pojmenovat Rosemarie? Dvě Rose by tenhle svět nezvládl."
"Ne Rose, ale tvoje druhé jméno..." rozesmál se Mehmed, "...To, co ti vybral tvůj otec. Meryem."
Zaleskly se jí oči a přikývla. Poté se podívala na holčičku ve svém náručí a odříkala nějakou tureckou moditbu.
"Tvé jméno je Meryem..tvé jméno je Meryem...tvé jméno je Meryem. Bůh ti žehnej."
"Amen."
Předala malou zase její matce a usmála se. Chvilku na to dorazil její otec.
"Díky bohu jste všichni v pořádku. Díky, že jsi mi zavolal, Dimitri. Teď už se o to postarám. A jen tak mimochodem. Jsem na tebe pyšný, holčičko."
O něco později jsem vyšel na chodbu, abych sehnal pro Rose něco k pití, když jsem zaslechl jejího otce.
"Jen mi řekněte, co na převoz bude potřeba a já to seženu."
"Pane Mazur, není dobré aby cestovaly."
"Budou pod dozorem doktorů. A hned doma půjdou do nemocnice. Po narození se musí dodržovat různé zvyky a jedním z nich je, že ženu nemůže vyšetřovat doktor, ale pouze jiná žena, doktorka. Navíc tu malou odrodila moje dceruška a ta je chce mít v pořádku doma, pod dozorem. Nemůže pobývat v nemocnici. Takže pokud si moje holčička přeje, aby ta malá princeznička měla tu nejlepší péči, kterou jí můžu zařídit, tak to udělám."
Nakonec se domluvily a za dva dny měly jet domů a my s Rozou zpět na akademii.
"Tak uděláme si fotku před odjezdem."
Na otcův příkaz dala svůj foťák jednomu z jeho strážců a postavily jsme se přesně podle pokynů. Já jsem držel Meryem levou rukou a pravou jsem měl kolem Rose. Vedle ní stál její otec a z mé druhé strany stála Nurbanur s Mehmedem. Pak jsme měly ještě jednu kde jsem byl jen já s Rose a Meryem. Ta se zaculila do objektivu a ukázala prsty "véčko".
Poté si foťák schovala a zmateně se podívala na svého tátu.
"Co je?"
"Abys měla památku a tolik se ti po ní nestýskalo."
"Ty jsi génius!"
"Já vím. Tak teď se rozloučíme. Dimitri, postarej se o ni."
"Jako vždy."
Odvedl jsem ji k autu a odvezl ji na letiště. Když jsme seděly v letadle, tak se o mě opřela a během chvilky usnula. Já ji nechal odpočívat. Po tom všem si zasloužila pořádný odpočinek. Vzbudil jsem ji až když letadlo přistálo a odvedl ji k Albertě, která na nás čekala v hale.
"Jsi v pořádku, Rose?"
"Teď vstávala. Je jen unavená a potřebuje k dárci."
"Můžeme to řešit v autě? Ještě chvilku tu budeme stát a usnu ve stoje."
Když jsem viděl, že je stěží vzhůru, tak jsem ji zvedl do náruče a ona okamžitě znovu usnula.
"Musí toho mít plné kecky."
"Má komplet přehozený denní režim, k tomu připočti nedostatek krve a časový posun. Divím se, že vydržela tak dlouho vzhůru než jsme k tobě došly."
Položil jsem ji na zadní sedačku, aby se mohla vyspat a celou cestu jsem Albertě líčil, co se dělo. Věděla už o našem přepadení a tak dostanu nové značky. Taky něco málo věděla o Rose, ale nevěděla kolik jich s Mehmedem zabila ona a ani se to nedozví. Bůh ví, co by se pak stalo. Rose má pravdu, nebylo by dobré, aby to někdo věděl.
Při příjezdu se k nám ihned nahrnula Lissa a byla vyděšená, když viděla Rose ležet na sedačce.
"Pane bože, je v pořádku? Rose!"
"Klid. Spí. Bylo toho na ni moc. Jen si odpočine a bude v pořádku."
Zvedl jsem ji do náruče a za doprovodu užaslých pohledů jsem ji v doprovodu Lissy a Christiana odnesl do její postele. V jejich pokoji jsem jim pak pověděl, co se stalo, když jsme našly Mehmeda. Lissa byla překvapená, když jsem jí řekl o to, že Rose úspěšně odrodila dítě a Christian byl nadšený, když slyšel o jejím boji.
"Nikdo se to, ale nesmí dozvědět. Pokud ten pokus o únos nebyl kvůli penězům, ale kvůli jejím schopnostem, tak teď už by jí opravdu nedaly pokoj. Musí to zůstat jen mezi námi."
Počkal jsem až se probudí a doprovodil ji k dárcům. Když se pořádně posilnila, tak jsem ji odvedl zpět, aby mohla odpočívat.
"Pořádně se vyspi ať nabereš síly. Já budu u sebe v pokoji, kdyby něco."
"Dimitri?"
"Ano?"
"Děkuju."
"Za co?"
"Však ty víš."
Nebyl jsem si jistý, jak to myslí, ale usmál jsem se a přikývl. "Spi už."


Tak jak se vám to zatím líbí? Brzy se zase na scéně zjeví Tasha a děj se trochu zamotá....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verca Verca | 10. srpna 2016 v 18:24 | Reagovat

O môj bože to nemá chybu normálne nemám slov.....už sa neviem dočkať pokračovania...

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 10. srpna 2016 v 19:47 | Reagovat

Wauuu, nádhera :-)

3 petra petra | 10. srpna 2016 v 20:44 | Reagovat

No trochu akcie nezaškodí, len Dima by sa mohol rozkývať! :D

4 Vampyrka Vampyrka | 11. srpna 2016 v 9:32 | Reagovat

Tak to bylo hezky jak dál dimka roze svoji krev, ale už by ji mohl konecne říct že ji miluje. Ale pises fakt uzasne 👍

5 AriaLissa AriaLissa | Web | 11. srpna 2016 v 16:34 | Reagovat

To je fakt, Dimka by se už konečně mohl vymáčknout, trvá mu to dlouho. Píšeš pěkně, tvůj blog jsem objevila nedávno a tvé povídky se mi líbí.

6 Anna Anna | 12. srpna 2016 v 18:45 | Reagovat

Téda, neni to tak dlouho, co te sleduji, ale tvoje psani skytam o sto sest :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama