Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 18

15. srpna 2016 v 20:50 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Dimitri Belikov
Rose prospala celou lidskou noc i den a tak jsem ji šel budit, aby se stihla připravit na vyučování. Kirová by mě zabila, kdyby nedorazila. Její oslavu povolila jen pod podmínkou, že dneska bude na vyučování.
Nereagovala na klepání a tak jsem vešel do jejich pokoje. Lissa byla s Christianem u dárce, takže si Rose mohla v klidu pospávat. Přešel jsem k její postely a chvilku hltal její tvář očima. Byla nádherná. Vlasy měla poházené po polštáři, levou ruku s náramkem měla položenou za hlavou a rty lehce pootevřené. Věděl jsem, že bych neměl, ale po tom polibku jsem nemohl odolat a tak jsem jí zlehka políbil. Spokojeně zamručela, ale spala dál. Zadržel jsem smích a jemně s ní zatřásl. "Rozo..."
"Co se děje?"
"Musíš vstávat."
"Ještě pět minut."
Kousl jsem se do rtu, abych se nerozesmál a zkusil to znovu. "Tak, Rozo..."
"Bože, proč nemůžu u všech svatých ještě chvilku spát..? Stalo by se...tolik?"
Překvapeně se na mě podívala a pak si protřela oči.
"Zdáš se mi?"
Už jsem to nevydržel a začal jsem se smát. Byla tak rozkošná, když nebyla ještě úplně vzhůru a vlasy jí od hlavy trčely.
"Dobré ráno."
"Dobré. Proč mě budíš?"
"Za hodinu ti začíná vyučování."
Zasténala, padla po zádech zpátky do postele a přetáhla si deku přes hlavu.
"Nikam nejdu."
"Rozo, nezlob."
Snažil jsem se jí deku stáhnout, ale držela ji pevně.
"Přece nechceš strávit další den v posteli."
"Proč ne? Je měkká, krásně vyhřátá... Rozhodla jsem se. Nikam nejdu."
"Ani kvůli mně nepůjdeš?"
Věděl jsem, že je to vydírání, ale ona taky nehraje občas fér.
"To je citové vydírání!"
"Vím."
Chvilku uvažovala. "Co za to?"
Její otec do posledního dechu... "Pusu na dobré ráno?"
Věděl jsem, že neodolá a nemílil jsem se. Bleskově se posadila a stáhla ze sebe přikrývku. Vlasy se jí díky tomu ještě víc rozstřapatily.
"To beru."
Zasmál jsem se. "Oblékni se, musíš na vyučování a..." naklonil jsem se k ní a znovu toto ráno ji zlehka políbil."...dobré ráno."
"Vážně musím?"
"Jo."
Odešel jsem na chodbu a počkal až se převlékne. Za chvilku už jsem kráčel za ní do jídelny.
"Ááááá, malá hrdinka je tu. Vyspala ses do růžova nebo jsi měla rušivé sny?"
Všiml jsem si, že se napjala a sevřela pěsti. "Na tebe je škoda plýtvání magií."
"Tak snad jsem toho tolik neřekl, ne?"
Sedla si ke stolu a střelila po něm nebezpečným pohledem. "Jednoho dne řekneš příliš a pak ti obtisknu ksicht na stůl."
"Tobě se můj dárek nelíbil?"
"Dárek?"
"Neptej se."
Její tváře byli podezřele červené, ale než jsem se stihl zeptat, tak přišel zbytek její rodiny.
"Jé, jsem tak ráda, že jste ještě neodjely...co ty výrazy?"
"Rose, máme špatný zprávy."
"Co se děje?"
"Jde o Natashu Ozerovou."
"Co je s ní? Je zavřená ve vězení, ne?"
Jejich vzájemné pohledy se mi nelíbily.
"Vlastně už není."
Šokovaně se po mě podívala. Byla nervózní. Najednou se dveře prudce zavřely a v celém sále bylo pozdvižení.
"Říkala jsem ti přece, že se ještě uvidíme, couro!"
Všichni přítomní strážci se připravily do bojových pozic, ale Tashu to vůbec nerozhodilo.
"To bych být vámi nedělala."
Ukázala něco v její ruce, co vypadalo jako spouštěč.
"Na akademii je schovaná nálož dost silná na to, aby vás všechny pohřbila."
"Proč to všechno děláš?! Jseš úplně šílená nebo co?! Pokud to odpálíš, tak umřeš i ty!"
"Proč to dělám?..Ty se mě ještě ptáš?..Vážně jsi tak natvrdlá?!"
"Všimla jsem si toho jen já nebo tu část s šílenstvím nepopřela?"
"Přestaň mě ignorovat! Tohle celé je jen tvoje vina! Moje uvěznění, zničení dobrého jména, zničení mých plánů..všechno! Všechno jsi to zkazila! Zabiju všechny které znáš! Tvoji milovanou rodinu! Všechno ti vezmu jako jsi ty vzala všechno mě!"
Nechápal jsem, kdy se tak moc změnila a já si toho nevšiml.
"Ale to není zdaleka to nejhorší, co jsi provedla..ne, ne, ne...to ti nestačilo..ještě si mi musela ukrást lásku milovaného muže!"
"Abych ji mohla ukrást, tak by tě musel někdy milovat, což se nikdy nestalo."
Tasha sebou cukla a pevněji sevřela spouštěč.
"Rose! Přestaň ji provokovat!"
Nevěnovala pokřikům od ostatních pozornost a sledovala jen Tashu.
"Co ode mě vlastně chceš?"
"Co chci?"
"No něco určitě chceš, ne? Proto jsi sem přišla ne? Tak, co chceš? Pohni, nemám na tebe celý den."
"Celý tvůj otec. Mafiánská krev se v tobě nezapře."
"Můj otec je menší zlo Mazurovic klanu. Měla by ses bát většího zla. Sama moc dobře vím o čem mluvím."
"A to by měl být kdo?"
Všichni napjatě čekaly, co se řekne. Napjetí by se dalo krájet.
"Moje babička." řekla úplně klidně.
Co?!
"Cože?!"
"Přestaň si ze mě utahovat!"
"To není lež. Můžeš se na to zeptat posledního člověka, co ji zklamal...počkat, vlastně nemůžeš. Když jsem naposledy o Hasadovi slyšela, tak si prej šel zaplavat s rybami...."
To jako její bývalý snoubenec Hasad, který chtěl podvést a okrást celou jejich rodinu?
"Divné. Každý věděl, že je neplavec..."
Proto Roza, tak sklopila uši po tom krátkém rozhovoru o svatbě. Věděla něco, co my ne. Tasha nad jejím tónem na chvilku zaváhala, ale pak se ten její maniakální výraz vrátil.
"I kdybych pak měla zemřít, tak to bude jedno, protože ty už budeš dávno mrtvá!"
"Myslíš, že tě jen tak milostivě zabije? Ne, holčičko. Budeš umírat dlouho a pomalu a v tak ukrutných bolestech, že si to ani nedokážeš představit a pak, když to bude vypadat, že je všemu konec, tě nechá vyléčit, aby mohla pokračovat. Tohle bude klidně trvat i celé měsíce a roky. Dokáže zlomit vůli každému, když chce. Každému.
Už jen z pocitu, který se objeví, když jsi v její blízkosti se ti chce zemřít."
Nevěděl jsem o co se snaží, ale Tasha evidentně dostávala strach. Že by jí šlo o tohle? Že by jsi to celé vymyslela? Ne, z jejího pohledu poznám, že je to pravda. To je její babička až tak děsivá? Podíval jsem se po zbytku její rodiné generace a na všech šlo vidět, že to, co říká Rose je čistá pravda.
"Myslíš si, že mě vyděsíš, abych vás neposlala do pekla? To se tedy pleteš! Všechny vás tu zabiju!"
"I Dimitriho?"
Tasha zaváhala a podívala se po mě. Nevím o čem uvažovala, ale nelíbilo se mi to.
"Sám si vybral. Bude to bolet, ale i on musí zemřít."
Rose vzplanula ruka, když viděla, že se hýbe, ale i já jsem věděl, že je pozdě.
Najednou se Aishe pohnula, schodila Rose k zemi a natáhla ruce směrem k Tashe. Netušil jsem, co má v plánu, protože jsem nikde neviděl vodu se kterou by útočila. A pak jsem si toho všiml. Tasha se tak divně chvěla a vypadalo to, že z nějakého neznámého důvodu nemůže nálož odpálit. Pak jí najednou ovladač vypadl z ruky. Aishe s brekem dopadla na kolena a rukama se objala kolem těla.
"Aishe..."
Kluci k ní okamžitě přiběhly, aby jí objaly. Co se to právě stalo?
"Aishe, to jsi neměla."
Rose se se skloněnou hlavou postavila.
"Donutila si Aishe udělat něco neodpustitelného. Donutila jsi jí, aby ze sebe udělala vládkyni krve, i když je to zakázané. Donutila jsi ji jít proti jejímu přesvědčení, že tyto schopnosti jsou špatné a nikdy by je nikdo neměl používat. To ti nikdy neodpustím. Nikdy ti neodpustím, že jsi ji rozplakala! Jihangire!"
"Jasně!"
"Boline!"
"Spolehni se!"
Jihangir vrhl směrem k Tashe poryv větru, který ji narazil na kamenou stěnu od Bolina. Pokusila se bránit, ale Mehmed ovládl její plameny a poslal je proti ní spolu s jeho vlastními.
"Aishe, cítíš se na to?"
"Jasně."
"Teď ti předvedeme něco, co jsi toužila vidět na vlastní oči. Pociť hněv rodiny Mazur!"
Aishe poslala proud vody, který Mehmed okamžitě přeměnil na horkou páru, která jí popálila, Bolin dupl a ze země se zvedl balvan, kterýmu Jihangir dal rychlost a ten ji prudce zasáhl do prsou. Poté jsem si všiml Rose, která se vydala směrem k Tashe. Došla k ní, chytila ji pod krkem a zvedla ji ze země.
"To máš za to, že si Aishe rozplakala a za to, že ses pokusila zabít všechny, co znám a miluju, za to, že jsi chtěla zabít mého Dimitriho. Vždycky mě chrání a teď udělám něco na jeho ochranu já..."
Její pohled byl tvrdý jako ocel, Tasha se snažila uvolnit její sevření, ale Rose jí to nedovolila.
"Nikdy nekřiž cestu Mazurovým."
Z jejích rukou vyšlehly blesky, co Tashu ihned zasáhly. Pronikavě zakřičela, ale Rose jí nepouštěla. Chvilku jí tak nechala a poté povolila stisk a Tasha se sesunula k zemi, kde zůstala bezvládně ležet a jen občasné záškuby jejího těla dávaly najevo, že je ještě naživu.

Rosemarie Mazurová
Stála jsem nad její tělem a pociťovala jsem silnou touhu jí ublížit. Donutit ji plakat a prosit, ale tohle jsem nebyla já. Tohle já nebyla! Co se to děje?
"Užij si peklo Tarasovu, Tasho. Doufám, že budeš žít dost dlouho, aby sis to tam náležitě užila..."
Sehla jsem se k ní, abych jí řekla něco, co uslyší jen ona. "...zatímco já si budu tady užívat svobodu a život po boku Dimitrije. Díky tobě zahodil ty svoje zásady a už nedrží své city pod pokličkou. Dneska ráno mě přišel probudit polibkem a jsem si jistá, že nakonec se nespokojí jen s tímhle. Asi bych ti měla poděkovat."
Tasha zaskučela, ale nebyla schopna pohybu. Strážci se k nám už sbíhaly a tak jsem jim to potěšení přenechala a šla za Aishe.
"Už si ten odpad můžete převzít."
"Rose, to jsi neměla. Skoro jsi ji zabila."
"Měla jsem to udělat. Rozplakala tě."
"Pořád říkáš tyhle věci, ale přitom jsi to ty, co pro nás od malička pláče. Děláš pro nás všechno na světě a čelíš hněvu babičky jen proto, abychom byli šťastní. Proč to děláš? Zase tě krutě potrestá až se dozví, co se stalo."
"To vůbec nevadí, dělám co můžu. Protože je to moje povinnost. Jsem nejstarší z generace, je to moje práce."
"To proto, že jsi starší jen o podělané tři měsíce!"
"Slovník, Mehmede."
Věděla jsem, že ho tím štvu, ale nemohla jsem si pomoct. Zaťal pěsti a stěží se ovládal, to mi vyvolalo úsměv.
"Poviností těch starších je chránit ty mladší. Tak to prostě je."
Podívala se po mě se slzama v očích, tak jsem jí věnovala úsměv. Nečekala jsem, ale že se víc rozpláče a vrhne se mi kolem krku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 15. srpna 2016 v 21:38 | Reagovat

A má, čo chcela, nemala dráždiť hada bosou nohou! Skvelá kapitola len tak ďalej. :D

2 Jackie Jackie | 15. srpna 2016 v 22:00 | Reagovat

Tak toto si Taša fakt zaslúžila 😊 Perfektné. A to čo Rose Taše povedala na konvi bolo úžasné 👍

3 Jackie Jackie | 15. srpna 2016 v 22:02 | Reagovat

[2]: na konci

4 Verca Verca | 15. srpna 2016 v 22:04 | Reagovat

Tak jej treba...keby som tam bola tak by som do nej ešte kopla...nemala si začínať na lepších...inak super kapitola...zasa

5 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 15. srpna 2016 v 23:30 | Reagovat

Super Kapitolka, opět .... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama