Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Bojovná morojka 33

29. září 2016 v 14:10 | RozaBellaBelikov |  Bojovná morojka
Další kapitolka :) Díky za pěkné komenty, vždy mě potěší a některé rozesmějí :) Snad se bude líbit...Dimitri se nám totiž trochu utrhne ze řetězu.... :)



Položila mu hlavu na rameno a brzo by usnula, kdyby ji nehlídal. Před hotelem zase byli novináři a tak si jen povzdychla.
"Asi by sis měl začít zvykat."
"Spolu zvládneme cokoliv. Půjdeme?"
"S tebou půjdu klidně na konec světa."

Rosemarie Mazurová
Jen co jsme malou vrátili, tak jsem si šla dát sprchu a lehnout si. Dimitri se ke mně připojil, protože večer ho čeká pánská jízda a on se chudák minulou noc moc nevyspal. Jen, co mě objal, tak jsem nevěděla o světě. Probralo mě až chichotání.
"Tak ššš! Nechceme je přece probudit."
"Jsou tak sladcí."
"Pohla se! Budí se!"
Otevřela jsem oči a zadívala jsem se na ty tři vyrušovatelky, které stály u postele s videokamerou.
"Dobré ráno."
"Dobré. Děje se něco?"
"Oba jste se zdržely, tak jsme se šly ujistit, že jste v pořádku."
"Jsme a teď táhněte. Za chvíli dorazíme."
"Jasně. Nespěchejte."
Ukázala jsem jim prostředníček a znovu jsem zavřela oči. Když jsem slyšela jak za nimi klaply dveře, tak jsem si dovolila oddychnout. V tu chvíli se stisk kolem mého těla zesílil.
"S vámi se člověk nenudí, jak tak koukám."
"To ne."
Chvilku jsem si dovolila užívat ten klid než jsem si znovu povzdychla. "Budeme muset vstávat nebo se ty tři důry vrátí."
"Důry?"
"No jasně. Jak jinak bys je nazval?"
"Důry zní fajn."
Zasmála jsem se a užívala si jak mi nosem hladí krk. "Ještě chvilku a nikam se mi chtít nebude."
"A to je špatně?"
"Pro mě ne, ale pro ně asi jo. Slíbili jsme, že tam budeme."
Povzdychl si, políbil mě na krk a vstal. Vzala jsem si z něj příklad a během chvilky už jsem byla na pokoji u Nurbanur a Mehmeda. Kluci se pomalu chystali a my se dohadovaly na co se budeme koukat. Měly jsme už objednané na večer jídlo a taky holčičí zkrášlování.
Sledovala jsem Dimitriho jak v ruce drží skleničku a uvolněně se baví s Bolinem a Jihangirem. Vypadal s nimi tak přirozeně, jako kdyby se znali celé roky.
"Už zase slintáš?"
"Ach. Dej pokoj."
"Proč? Je to zábava."
Otočila jsem se na ni a přetáhla ji polštářem. To mi, ale vrátila což jsem nečekala a spadla jsem na zem. Během chvilky jsem cítila dvě silné paže, které mě zvedaly ze země a známou vůni.
"Jsem v pořádku. Jen jsem nečekala, že mi to tak rychle vrátí. Nestihla jsem se připravit."
"Snaž se prosím nezranit, když u tebe nebudu."
Otočila jsem se na něj a založila si ruce na prsou. "Náhodou. Jen abys věděl, tak nejsem zas tak nesoběstačná, jak si myslíš."
Nahnul se dopředu a dal pramen vlasů za ucho než mi do něj zašeptal: "Vím, že nejsi, ale rád se o tebe starám, tak mi to dopřej."
Byla jsem z něj zase úplně mimo, takže jsem jen přikývla.
"Tak se rozluč, Dimitri. Vyrážíme."
"Jasně." Otočil se znovu na mě a zlehka mě políbil. "Buď prosím tě hodná a neopouštěj sama pokoj. Nechci, aby se ti něco stalo."
"Bude se mnou, Morgiana. Co by se mi tady v hotelu s ní mohlo asi tak stát? Jen jdi a hezky se bav. Počkám tu na tebe. Nikam bez tebe nepůjdu. To přece víš."
Políbila jsem ho a dostrkala ho k ostatním. "Ručíte mi za něj."
"Jasně."
"A, Dimitri?"
"Ano?"
"Žádné striptérky. Žádostivě můžeš koukat jenom na mě. Doufám, že je ti to jasné."
"To už přece dělám ne?"
Rychle mě políbil na krk a než jsem se vzpamatovala, tak i s ostatními zmizel v chodbě směřující k výtahu.
"Tohle si ještě vypiješ, Dimitri Belikove!"
Donesl se ke mně jeho smích a tak jsem radši rozzuřeně zavřela než mu dám možnost si ze mě utahovat ještě víc. Když jsem viděla všechny se pochechtávat, tak jsem stáhla ruku, kterou jsem měla až do teď položenou na místě kde mě políbil.
"Všechny jste potvory." Přešla jsem k Meryem a vzala si ji na ruce, na protesty od její matky jsem nebrala zřetel. "Aspoň ty jsi na mojí straně, maličká."

Dimitri Belikov
Přesně jak jsem očekával, tak jsme ihned skončili ve strip klubu. Adrian s Bolinem ihned šli dopředu, takže jsme je následovali. Ani jedna z dívek mě nezaujala. Na to jsem měl moc plnou hlavu Rose. Při vzpomínce jak se se mnou loučila jsem se musel pousmát. Byla tak roztomilá, když žárlila. Jako by snad nějaká žena měla nějakou šanci. Byl jsem nezvladatelně zamilovaný jen do ní.
Najednou si to jedna z dívek hrnula ke mně, ale rychle jsem ji nasměroval na budoucího ženicha. Já na tohle moc nejsem a je to jeho rozlučka.
Překvapilo mě, že je to brzy přestalo bavit, ale morojové bývají občas hrozně přelétavý. Jako malé děti. Takže nakonec jsme se přesunuly do baru s kulečníkem a dali si soukromý turnaj než už jsme nemohli hrát, protože jsme se špatně trefovali.
Podíval jsem se na mobil, kde jsem měl fotku usmívající Rose. Žádný zmeškaný hovor. Je všechno v pořádku?
Jako na povel mi přišla sms. Otevřel jsem ji a musel jsem se začít smát. Já věděl, že nezklame.
Ahoj lásko, přestaň furt kontrolovat mobil a bav se. Jsme v pohodě a dobře se bavíme. Počkám na tebe u nás v posteli. Miluju tě. Rose
Na tohle jsem si musel dát panáka, protože jsem už zase myslel jinou částí těla. Vybavil jsem si ji v jedné z těch jejích nočních košilek a věděl jsem, že jsem v háji. Pokud nebude spát až dorazím, tak nevím jestli se budu schopný ovládat. Vlastně spíš asi nebudu.
Podíval jsem se po ostatních a bylo mi jasné, že se zde už dlouho nezdržíme. Zvedl jsem se a šel jsem obhlédnout situaci. Přesně, jak jsem čekal. Vyhazovač mi řekl, že před klubem stepují novináři. Pokud dovolím, aby se o její rodině psalo špatně, Rose mě zabije. A její babička příjde na způsob, jak mě oživit a zabije mě znova a mnohem horším způsobem.
"Lidi, musíme jít."
"Co je, Dimko? Zábava se teprve rozjíždí!"
"Za prvé: Už máte dost. Kymácíte se a to sedíte na židli. Za druhé: Venku jsou novináři. Pokud vás vyfotí namol opilé a připíší k tomu dost ošklivý článek, což s největší pravděpodobností udělají, budeme mít všichni parádní průser. Co na to asi řekne vaše babička? Sultánka Nilüfer? A co až se to dozví Rose?"
"No jo sakra. Rose by nás vykuchala tupým nožem, ale babička....máš pravdu, Dimitri. Musíme jít. Dorazit se můžeme na hotelu pokud na to bude mít ještě někdo z nás náladu."
Věděl jsem, že jméno jejich babičky bude jako mávnutím kouzelného proutku. Ten šok z toho, co by jim provedla je docela dost rychle vystřízlivěl a během chvilky už jsme vycházeli z klubu. Morojové měli sluneční brýle. Hned z několika důvodů. Aby nešli vidět jejich unavené, krví podlité oči. Taky, aby je neoslňovali blesky fotoaparátů a taky k velkému překvapení všech už pomalu začínalo svítat a ranní slunce bývalo docela ostré.
Jen co jsme byli na cestě a daleko od těch otravných novinářů, si kluci sundali brýle.
"Myslíte, že to bylo v pohodě?"
"Doufej, že jo. Protože jinak k nám do pokoje vlítne malý ukřičený tornádo a zakroutí nám krky."
"Malé tornádo?"
"Mám na mysli Rose."
"Měl si spíš říct, že svým hněvem nás spálí na popel. To by bylo trefnější a víc pravděpodobný."
"Já myslím, že to bylo dobrý a navíc máme někoho, kdy dokáže Rose zkrotit."
Věnoval jsem Adrianovi zničující pohled, ale nebral na to ohledy. Ostatní pohledy jsem ignoroval.
"Dimitriho přece. Je to strážce a jeho povinností je chránit moroje, takže určitě nedovolí Rose, aby nás zabila."
"To je sice hezké, ale v první řadě chrání Rose. Navíc si ho omotala kolem prstu. Nic proti, brácho, ale dokázal bys jí říct ne? Upřímně."
Zamyslel jsem se. Asi vážně bych udělal vše o co by mě požádala. Obvzlášť pokud by u toho dělala ten její štěněcí pohled...
Můj povzdech asi mluvil za vše. Přesto jsem to musel říct.
"Nemohl bych jí říct ne. Jsou sice věci, které bych asi neudělal, ale nechci zjišťovat, co všechno bych byl ochotný pro ni udělat. Někdy je lepší nevědět."
"To máš pravdu."
Když jsme byli na hotelu, tak sice chtěli pokračovat, ale společně se strážci jsme je přesvědčili, že lepší bude odložit to.
Když konečně byli všichni na svých pokojích, tak jsem se vydal do toho našeho. Od Morgiany jsem vyzjistil, že dívky to už vzdaly a šly spát. Co nejtišeji jsem ve svém stavu zvládl jsem vešel do naší ložnice, abych se mohl svléknout, když jsem ji uviděl a zamrzl jsem na místě.
Spala na zádech, celé tělo odkryté, takže její krásné nohy, které měla pokrčené byli vystavené na obdiv a že bylo, co obdivovat. Pohledem jsem sklouznul výš až k lemu košilky, kterou měla vyhrnutou nad boky, takže byli vidět její černé krajkové kalhotky. Raději jsem pokračoval pohledem výš přes tmavě fialovou saténovou látku. Hruď se jí zvedala v pomalých pravidelných intervalech a vystavovala její krásná plná prsa. Raději jsem se přesunul na její klidnou spící tvář, protože kdybych ještě chvilku sledoval jak se jí zvedá hruď a její ruce volně ležící vedle ní v póze naprosté bezbranosti a nevinnosti, tak bych si začal plně uvědomovat, že jí ramínka sklouzla z ramen a že brzy by jí ta košilka mohla sklouznout ještě níž.
Její tvář byla uvolněná a její klidný spánek byl přesně to, co jsem potřeboval, abych sklidnil svoji žhavou krev. Začal jsem se svlékat, abych mohl jít do sprchy a smít ze sebe pachy z naší akce. Obvzlášť Adrianovi hřebíčkové cigarety měly dost silný zápach. Když už jsem byl jen ve spodním prádle a na cestě do koupelny, zaslechl jsem pohyb. Otočil jsem se a viděl jsem Rose, jak na mě rozespale kouká. Vypadala, tak nádherně, že mě stálo veškeré mé sebeovládání, abych nešel do postele za ní.
"Dimitri?"
"Jsem to já. Klidně si zase lehni, dám si jen sprchu a připojím se k tobě."
Ledovou sprchu, pomyslel jsem si.
Neposlechla mě a posadila se, aby se mohla protáhnout. V tu chvíli jí košilka sklouzla ještě níž a na těle jí držela jen silou vůle a moje sebeovládání mi s úsměvem zamávalo a zmizelo a já věděl, že za chvilku změním stav její oblečení neoblečení.
Přešel jsem k ní a na chvilku jsem zaváhal když jsem viděl jak zmateně zamrkala. Její zmatení, ale rychle zmizelo a sama vztáhla ruce, které mi zapletla do vlasů a přitáhla si mě k polibku. Její jemný pomalý polibek jsem jí oplácel než jsem se přestal ovládat a popustil jsem uzdu veškeré vášni, kterou ve mně probouzela jen svojí existencí.
Zatlačil jsem ji do matrace a brzy moje ruce nezahálely a hladily ji všude kam dosáhly. Šílel jsem z pocitu jemného hedvábí pod mýma rukama, protože bylo hladké jako sklo a dokonale kopírovalo každou její sebemenší křivku.
Brzy mi to, ale přestalo stačit a tak košilka skončila na zemi. Věděl jsem, že kdybych jí dal prostor, tak by se celá rudá zakryla, ale ona se neměla za co stydět a nic nemusela skrývat. Hlavně přede mnou ne.
Chytil jsem ji za zápěstí, abych jí zabránil v zakrytí se a přejel jazykem přes její tepající krční tepnu, která byla jako splašená díky jejímu zběsile tlukoucímu srdci. Snažil jsem se krotit, protože jsem věděl, že s ničím takovým nemá zkušenosti. Sice jsme už jednou v takovéhle situaci byli, ale tohle je poprvé, co jsme oba relativně při smyslech. Díky kouzlu od Viktora se to stalo dřív než by jeden z nás chtěl, ale její ošklivou vzpomínku z té noci nahradím novou a lepší. Protože dnes jsme oba při smyslech. V mém případě by se o tom dalo pochybovat, ale i když mi v žilách koluje alkohol, tak vím co dělám a hlavně mě do toho nikdo nenutí. Dělám jen to, co chci už nějakou dobu a alkohol jen odboural zábrany.
Otřela se o moji hruď svým skoro nahým tělem a já ji v tom povzbudil polibkem a chytil jsem ji za stehno, abych si ji k sobě víc přitáhl. Spokojeně zasténala a zatla mi nehty do zad. Cítil jsem jak ty drobné ranky krvácí, ale bylo mi to srdečně jedno.
Zlehka jsem jí zkousnul spodní ret než jsem po něm přejel jazykem a znovu ji pořádně políbil. Když už nemohla popadnout dech, tak jsem se znovu přesunul na její krk. Udělal jsem jí jednu či dvě značky na klíční kosti a konečně se přesunul níž. Bylo to neuvěřitelné, lepší než v mých snech. Ve chvíli kdy jsem se přisál k těm pevným prsům, tak překvapeně vykřikla a prohnula se do oblouku, načež zasténala a vjela mi prstami do vlasů. Naprosto jsem z ní šílel.
"Dimitri..."
Zachvěl jsem se a moje ruce se znovu vydaly na pouť po jejím těle, zatímco jsem si s ní hrál a přiváděl jí k šílenství. Nemohl jsem přestat, ne teď když jsem měl to, co jsem tolik chtěl. Po čem jsem tolik toužil. Ne po těch snech a tom množství studených a pak přímo ledových sprch.
Prsty jsem jí přejel po kalhotách a zmučeně jsem zasténal, když jsem cítil to příjemné teplo.

Tohle nejde! Teď ne, ne takhle!
Zavrčel jsem a z posledních sil jsem se s posledním polibkem od ní odtáhl.
"Omlouvám se, Rozo. Je pro mě těžké ovládat se v tvojí přítomnosti."
Podíval jsem se na ni a musel jsem zmučeně zasténat znovu. Do háje!
Ležela na posteli skoro nahá a stěží dýchala. Lapala po dechu a pro mě byl otěžké ovládat se. Sevřel jsem pěsti až mi zbělaly klouby. Musím se ovládat, prostě musím.
"Neomlouvej se, Dimitri. Ne za tohle."
Zahleděl jsem se do jejích touhou zamlžených očí a všiml si, že se na mě usmála svými zarudlými a od mých polibků stále nateklými rty. "Udělal jsi mě hodně šťastnou, Dimitri. O tomhle jsem snila už dlouho."
"Vážně?"
"Ano."
Posadila se a tak mi nevědomky ukázala své tělo v celé své kráse. Vůbec si neuvědomovala, jak mě tím pohledem mučí.
"Dimitri, už dlouho sním o tom jaké to bude až trochu popustíš uzdu té vášni o které vím, že tam je. A bylo to dokonce ještě lepší než se mi snilo. Prosím neomlouvej se. Protože by to znělo jako kdybys toho litoval."
"Nelituju toho. Pokud jsem tě udělal šťastnou, tak toho nelituju. Já jsem se jen bál, abych tě nevyděsil."
"Nejsi děsivý. Teda pro mě ne. Jsem si, ale jistá, že všichni strigojové se třesou strachy, jen co tě uvidí..."
Musel jsem se uchechtnout.
"....Mě to spíš příjde sexy. Kéž by ses tak mohl vidět mýma očima, abys pochopil jak moc na mě působíš a jak moc tě miluju."
"Taky tě miluju, Rozo. Víc než jsem schopen vyslovit. Jsi to nejlepší, co mě v mém životě kdy potkalo."

Rosemarie Mazurová
Rozhodla jsem se ho moc netrápit, i když vypadal rozkošně, když byl v rozpacích. To mu, ale nesmím nikdy říct, protože by udělal cokoliv proto, aby se to neopakovalo a Dimitri v rozpacích byl pohled pro bohy.
Když se vrátil, tak měl ještě vlhké vlasy a šlo na něm vidět, že si trochu oddychl, když viděl, že jsem znovu oblečená.
"Myslel jsem, že se převlékneš."
"Napadlo mě to, ale mnohem radši budu s tebou ještě ležet v posteli. Ráda vedle tebe spím, protože se vyspím mnohem lépe. Vadí ti to?"
Usmál se. "Ne."
Odhrnula jsem deku a byla jsem potěšená, když se ke mně přitulil. Bála jsem se, že si zase bude chvilku držet odstup než posbírá svoji sebekontrolu, ale příjemně mě překvapil. Oba jsme se uvelebili a za chvilku jsme usnuli. Poslední, co jsem cítila než moje mysl odplula od mého těla bylo, jak si Dimitri položil hlavu na moji hruď v místě mého srdce a já mu vpletla prsty do stále ještě lehce vlhkých vlasů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daisyrose Daisyrose | Web | 29. září 2016 v 15:23 | Reagovat

No tak... Já už si myslela že budou spolu... Zatracené Belikovo ovládání

2 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 29. září 2016 v 15:53 | Reagovat

Tahle kapitolka byla totálně libová. Hned jak jsem přišla ze školy jsem se musela kouknout, jestli jsi něco nepřidala, a když jsem si všimla že jo, malém jsem radostí proskočila stropem.:-)

3 petra petra | 29. září 2016 v 16:16 | Reagovat

No konečne trochu horúcejšie, uvidíme kam to povedie... Inak veľmi pekná kapitolka.

4 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | Web | 29. září 2016 v 16:53 | Reagovat

[1]: Je to Dimitri. To mluví za vše. ten radši bude trpět než, aby si vzal to po čem touží a co je mu nabízeno :)

[2]: To jsem ráda, hlavně se prosím nezraň, ano?

[3]: Myslím, že všichni víme kam to časem povede ;)

5 Kathy Kathy | 30. září 2016 v 6:55 | Reagovat

Další kapitolka 👍👍 jsem ráda, že dimitri konecne pustil to svoje sebeovládání , sice na chvilku, ale i tak . 😊 ale jako mohl by klidne ještě víc 😂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama