Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Domácí mazlíček 21

31. května 2017 v 11:08 | RozaBellaBelikov |  Domácí mazlíček
Tak poslední kapitola, která je zároveň takovým epilogem + jedno veliké překvapení !!! Mrkající


Nemohl uvěřit, že se jim tak snadno podařilo přesvědčit ho, aby si společně vzali volno a odjeli do Baii. Nelíbilo se mu, že ona jako strážkyně Lissy a on Christiana měli oba odjet. Ti dva se pohybovali pořád spolu a být najednou bez dvou strážců....
"Už se zase mračíš, soudruhu."
"Nechápu, jak jsi mě k tomu donutila."
"Vážně ne? Já si to pamatuju docela přesně."
Protože seděli v autě a on řídil, tak to nemohla zopakovat, ale dala mu ruku na stehno a hravě ho stiskla.
"Sedla jsem si ti na klín, zamrkala jsem a udělala ten smutný pohled a pak jsem řekla: "Prosím prosím, Dimitri. Kvůli mě." a ty jsi roztekl jak nanuk na slunci."
"Jo, už si vzpomínám. Bylo to pěkně podlé. Musel jsem si dát pořádně ledovou sprchu."
Rukou si zakryla pusu a rozesmála se. Musel se usmát taky.
"Ty chudáčku. Jsi ženatý přes měsíc a manželka je ještě panna. Muži s tebou musí soucítit."
"No, ale zase kterej mužský může říct, že jeho žena spala jenom s ním?"
"Jo, to je pravda, ale já s tebou ještě nespala."
"Jsi krutá. Umřu na sexuální frustraci."
"Přeháníš."
"Cítím, že už se to blíží. Měl bych si v Baie vyhlídnout pěkné místo na hřbitově a náhrobek. Už to vidím přímo před očima. Dimitri Belikov, milovaný syn a manžel, co umřel strašlivou smrtí, sexuální frustrací...."
"Ty abys nekecal."
"Vidíš, co mi děláš? Stává se ze mě nadržený puberťák, prosící o trochu pozornosti od dívky, kterou miluje. Jako správná manželka by si s tím měla něco udělat."
"A co by to mělo být?"
"Nosit hidžáb nebo nějakou pěknou burku. To by mi možná pomohlo uklidnit mysl, i když si s tím nějsem moc jistý. Stejně bych věděl, co pod tím schováváš."
"Burku? To jako vážně?"
"No jasně. Všechny ty věci, kterými mě pořád svádíš bys měla zakrytý...i když...oči ne. Tak to jsem v koncích. Asi tě budu muset víc svádět, abys mi podlehla."
"To už jsem snad udělala, ne? Vzala jsem si tě."
"Rozo! Proč mi to děláš?"
"Protože jsi strašně roztomilý, když jsi frustrovaný. Ale neboj se..když budeš hodný, možná dostaneš pusu."
"Jenom pusu?"
"Ano a záleží jen na tobě, jak velkou."
"Je to jasný. Umřu."
Zaparkoval před domem a otevřel jí dveře, aby mohla vystoupit. Oba překvapil hluk za domem.
"Nevíš, co se děje?"
"To se ptáš toho pravýho. Jdeme to zjistit."
"Dimitri, mě se to nelíbí."
"Rozo, je den. Sice pozdě odpoledne, ale den. Cokoliv se tam děje, má to na svědomí moje..tedy naše rodina."
"Dobře, ale jdi první."
S úsměvem ji chytil za ruku. "Nedovolím, aby se ti něco stalo."
Nechala se jím vést a trochu se za ním schovávala. Za chvilku překvapeně vydechly, když je přívítala snad celá vesnice.
"Tolik lidí..proč tu musí být tolik lidí?"
"Jen klid, Rozo. Všechno bude v pořádku."
Vytáhl ji a když byla vedle něho, tak ji objal kolem pasu. Jeho matka se k nim ihned přihnala, aby je oba objala.
"Dimitri! Rozo!"
Oba je mačkala překvapivě velkou silou než je zavedla doprostřed davu.
"Ráda bych tady přivítala mého syna Dimitriho, kterému se povedlo zrušit své prokletí tvorů noci a jeho krásnou ženu, Rose Belikov."
Dimitri se usmál a Rose jim váhavě zamávala. "Proč mi to děláte?"
"Protože jsi roztomilá, když jsi v rozpacích."
"Vracíš mi tu sexuální frustraci?"
"Ne, ale pokud o tom nepřestaneš mluvit, tak tě zatáhnu do svého pokoje a napravím to."
"Už to není jen tvůj pokoj, muži. Zapomněls? Kam myslíš, že mě tvoje maminka uložila, když jsem přijela?"
Mávala na něj prstem a on se musel pousmát, jak se snažila vypadat přísně.
"Muži?"
"Ano. Nebo jím snad nejsi?"
"Jsem. Chceš se o tom přesvědčit?"
"Možná později. Teď by se mi hodilo pití. Co kdybys mi něco přinesl?"
"Teď jsem tvůj otrok?"
"To je nápad. Když budeš hodný a pospíšíš si, tak tě ani nezbičuju."
"Tvůj fetiš? Nevěděl jsem, že jsi na tyhle věci. Co máš pod tím? Celou sadu prádla z kůže a řetězy?"
"To ti nepovím."
"Super. A můžu ti říkat "Mistryně bolesti" ?"
"Ještě chvilku pokračuj v tomhle duchu a opravdu budeš moct."
Chtěl jí odpovědět, ale zavolala na něj matka, tak musel zmlknout a nechat si to na později.
"Dořešíme to, ano?"
"Jen jdi...už běží, maminko!"
"Říkej mi Oleno!"
"Příště!"
Zasmál se, dal jí pusu na tvář a odběhl. Ona se zatím rozhodla, že se porozhlédne okolo po jeho sestrách. Pořádně se s nimi ještě nepřivítala.
"Ahoj, nepřipojíš se k nám na skleničku?"
"Ne, děkuju."
"Ale no táááák. Nedělej drahoty...."
Jeden z těch kluků ji chytil kolem ramen a snažil se ji odvést zatímco ji cpal pití a upřeně jí hleděl do výstřihu. Nechtěla dělat scény, ale nemohla to nechat jen tak. Všimla si Dimitriho, který k nim šel rychlým krokem a v očích vraždu. Usmála se a v klidu schodila jeho ruku.
"Máš tři vteřiny na útěk než ti můj manžel zlomí čelist."
"Cože? Manžel? Nemůžeš být vdaná, na to jsi moc mladá."
"Varovala jsem tě."
Pokrčila rameny a udělala krok dozadu. Přesně, jak čekala. Dimitri mu ihned jednu vrazil a on se jí sesunul k nohám. V klidu ho překročila, stoupla si před něj a dlaň mu položila na hrudník.
"Ale no tak, lásko. Přece by ses nepral..."
"Ještě jednou bez dovolení šáhneš na moji ženu a zlámu ti ruce na dvakrát!"
"Dimitri, zvládla bych ho srazit stejně, ne-li líp než ty."
"Vím, že ano a docela se děsím toho, co bys mu provedla, Hathawayová, ale teď jsi moje žena, takže mám právo bránit tvoji čest."
Objal ji kolem ramen a přitiskl ji k sobě. Cítil, jak se ho jako vždycky chytila za košili a přitulila se k němu než se na něj s úsměvem podívala. On sledoval ty opovážlivce, jak mizí v davu.
"Chvilku tě nechám bez dozoru a už se tě snaží získat jiní."
"Pak máš štěstí, že moje srdce patří jen tobě, že?"
Zadíval se na její usměvavou tvář a dal jí pramen vlasů za ucho. "Jo, to mám."
"Uvědomuješ si, že jsi byl jak hrdina z těch tvých knížek? Kde máte svého věrného oře, šerife Belikove? Toho na kterém vždy odcváláte do západu slunce?"
"Ve stáji, ale mohl bych vám ukázat něco jiného, slečno."
"Musím vás upozornit na to, že jsem vdaná žena."
"Váš muž musí být šťastný muž."
"To by jste se ho musel zeptat sám, šerife."
"Je spokojený a šťastný."
"To jsem ráda."
S úsměvem se na něj zahleděla a pak se podívala někam za něj. "Co se děje, Rozo?"
"Ale nic. Omluvíš mě na chvilku? Hned jsem zpátky."
Byl zmatený, ale pustil ji. Rose se protlačila davem a vydala se k postavě stojící opodál. Přimhouřil oči a pak překvapeně zamrkal. To snad není možné! Ihned si pospíšil za Rose, aby se přesvědčil na vlastní oči.
"...Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi v pořádku. Byla jsem smutná a brečela jsem. Nemůžu uvěřit, že jsi tady a jsi v pořádku."
"Ti lovci tvého otce byli pěkní břídilové. Netrefili srdce a tak jsem dělala mrtvou a nechala je věřit, že mě zabili. To samé i Robert."
"Robert je v pořádku taky? Jsem tak ráda."
"Věděla jsem, že budeš. Jsem ráda, že jste spolu pořád."
"Miluju ho."
"Vím, šlo to na tobě poznat už předtím. Nikdy jsem se tě nestihla zeptat, co na něm miluješ."
"Hodně věcí, ale nejvíc asi to, že díky němu nemusím být silná, protože je silný za mě."
"Ale ty jsi silná. Jsi úžasná strážkyně."
"Děkuju. Víš, jak to myslím. Vím, že si myslí, že jsem silná a že bych to zvládla sama a přesto je silný za mě a pomáhá mi. Chrání mě. Něco takového jsem nikdy nezažila. Všichni prostě předpokládají, že jsem silná a neporazitelná a ani je nenapadne, že taková nejsem vždycky. Líbí se mi, že i když bych to zvládla, tak mě chrání."
"Rozumím, jak to myslíš. Každá ženská potřebuje svýho hrdinu. A ten tvůj je zdá se tady."
Nedokázal se z toho šoku vzpamatovat. Marysa..jeho kamarádka.....je naživu. Rose tam stála a plakala. Přešel k nim a obě je objal.
"Jsem rád, že jste oba v pořádku. Předpokládám, že Robert je tady poblíž."
"Stojí támhle kousek."
"Zavolej ho. Nikdo tady vám neublíží. Chtěl bych ho jen pozdravit a Rose ho určitě bude chtít obejmout."
Za chvilku tam stál i Robert a Rose mu nadšeně skočila kolem krku. "Roberte! Ty žiješ!"
Vadilo by mu, že se Rose takhle nadšeně vrhá kolem krku jinému muži, kdyby to nebyl Robert. Jen, co ho pustila, tak se s ním chlapsky objal i on.
"Jsem rád, že jste oba v pořádku. Rose kvůli vám plakala a já byl smutný taky."
"Ty jsi kvůli mně plakala, maličká? Ale no tak, pojď sem."
Robert ji znovu objal a pohladil jí po vlasech. "Chtěla jsi po mě, abych byl opatrný, ne?"
Setřel jí slzy na tvářích a pak se pobaveně usmál, když se jí podíval na krk. Nosila na něm černou stuhu.
"To se ti tolik stýská po tom obojku od Dimka?"
"Zvykla jsem si na něj, takže když mi ho pak sundal, pořád jsem se škrábala na krku. Měla jsem nepříjemný pocit, že mi něco chybí."
"A černá, protože se hodí ke všemu?"
"Ne, protože jsem držela smutek."
"A teď už ne?"
"Teď vidím, že jste v pořádku."
"Dimitri? Rozo?"
"Už budete muset jít a my taky. Buďte spolu šťastný."
"Budeme a vy buďte opatrný."
Ještě naposledy se spolu všichni objaly než Marysa s Robertem nasedla do auta a odjeli.
"Budou v pořádku?"
"Dokud jsou spolu, tak budou."
"To jsem ráda."
Spolu se vraceli, když si všiml něčeho v její kapse. Vytáhl to a překvapeně se podíval na rukopis. Marysa? Jsme rádi, že jste šťastný. Nikdy na vás nezapomeneme. Marysa a Robert.
Otočil ten papír, který se ukázal fotkou. Byla to jejich svatební s Marysou a Robertem jako svědky. Všichni čtyři se tam krásně usmívali. Podal ji Roze a usmál se. "Co myslíš? Zarámujeme ji."
"To si teda piš."
"Dimitri, Rozo, kde jste byli?"
"Trochu se projít. Začala mě trochu bolet hlava z toho hluku. Zrovna jsme si říkali, že tě půjdeme najít, abychom ti řekli, že si půjdeme lehnout. Po té dlouhé cestě...."
"Na to jsem nepomyslela. Jen běžte. Na tohle ještě budete mít spoustu času."
Poslušně ji následoval, ale byl zmatený. Roza chtěla jít spát?
"Rozo?"
"Ano?"
"Ty chceš jít spát?"
"No vlastně, chtěla jsem si jít lehnout, ale spát rozhodně nemám v úmyslu. Tedy pokud chceš...."
Nemusel být, Sherlock Holmes, aby mu došlo, jak to myslí. Odvedl si ji do ložnice a zamknul za nimi.
"Jsi si jistá?"
"Jsem a neříkej mi, že jsi jako mladý nadržený puberťák nesnil o tom, že do téhle postele dostaneš nějakou dívku."
"Chtěl, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude ta nejhezčí dívka pod sluncem..."
"A že to bude tvoje žena."
"To taky..."
Posunula se na posteli, aby mu udělala místo a on se ochotně přesunul k ní. Za chvilku ji už opatrně tisknul do matrace. Nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Takovou dobu o tom snil a teď se to opravdu dělo. Byla nervózní a nezkušená, ale rychle se uklidňovala a učila se od něj.
"Rozo, měli bychom se trochu krotit..."
"Proč?"
"Protože nechceme, aby tě každý venku slyšel..."
Pobaveně sledoval, jak zrudla rychlostí blesku. "Nechápej mě špatně, to je dobře. Jen bych byl nerad, aby nás v nejlepším vyrušili. Mám s tebou ještě velké plány."
Během chvilky se ocitl na zádech s ní navrchu. "Tak velké plány, ano? Poděl se o ně."
"Tak nejdřív tě unavím, tak až budeš spát minimálně celý den a pak tě přesvědčím, abys mi znovu řekla ano a pustíme se do velkých příprav."
"Příprav? A na co?"
"Na naši svatbu přeci. S celou rodinou a tak. Takovou jakou jsi vždycky chtěla."
"To bys udělal? Kvůli mě?"
"Pro tebe všechno."
Když viděl její šťastný úsměv, tak věděl, že se rozhodl správně a měl pocit, že se do ní zamiloval znovu a ještě víc. Pokud to bylo možné. Vášní zastřené ztmavlé oči, rozcuchané vlasy a zarudlé tváře. Skláněla se nad ním s tím nejkrásnějším úsměvem jaký kdy viděl na její tváři.
"Miluju tě, Dimitri."
Hned na to ho políbila a on si s úsměvem pomyslel, že možná měl přeci jen štěstí, že i přes to prokletí dokázal získat něco opravdu krásného a že možná nebyl špatný nápad pořídit si domácího mazlíčka...i když tenhle byl oproti standartu až příliš lidský...ale kdo by se staral?


Tak tohle je opravdu konec a i když jsem si psaní téhle povídky užívala, opravdu už nebylo o čem psát. Ale inspirovala mě k psaní jiné, která bude doufám stejně zábavná jako tahle, ale to až výhledově :-) Doufám, že se vám líbila a brzy se zase uvidíme u další.Nevinný Pac a pusu
Rozabella
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 1. června 2017 v 10:13 | Reagovat

Krásny koniec :-D Som moc moc moc rada, že Marysa s Robertom prežili :-) A to ako sa provokovali bolo peerfektné :-) Toto bola asi najlepšia poviedka akú som čítala :-) Nádhera :-) Idem si ju rovno prečítať znovu ;-) A ku ktorej ďalšej ťa inšpirovala? Ďalší Dimitri-strigoj? :-) Takže ďalšia kapitola bude Nevesta z pekla? :-) Ešte stále sa z tejto poviedky usmievam od ucha k uchu :-)

2 petra petra | 1. června 2017 v 13:05 | Reagovat

Nádherný koniec! :) A aj ja som rada,že tí dvaja sú nažive i keď sú strigojovia. Hrozne sa teším na tvoje ďalšie dielka, lebo zatiaľ všetky, ktoré tu boli zverejnené boli jedinečné, nápadité a v neposlednej rade perfektné. :-)

3 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 1. června 2017 v 13:41 | Reagovat

Wow moc pěkný konec.
Už se moc těším na další povídky :-)  ;-)

4 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | Web | 1. června 2017 v 15:11 | Reagovat

Marysa s Robertem měli původně doopravdy umřít, ale taky jsem si je oblíbila a tak jsem to nemohla udělat.

[1]: Budou se tam zase takhle provokovat a možná víc. Uvidíme jak se děj bude vyvíjet. Zatím má jen hrubý náčrt. Ne, ani jeden z nich nebude strigoj. Jsem ráda, že se ti Mazlíček líbil a ano další bude Nevěsta. Zatím mi přijde stejně zábavná jako Mazlíček.... :-D

[2]: Děkuji, snažím se, aby se to příliš neopakovalo, ale nápadům se nebráním.

5 Jackie Jackie | 1. června 2017 v 15:59 | Reagovat

[4]: To bude super :-) Už sa teším :-D

6 Anabel Anabel | E-mail | 1. června 2017 v 16:11 | Reagovat

Bude mi to chybět. 😢 Marysa s Robertem jsou živí, takže super. Happy end. ☺️ To provokování jejich ❤️☺️ Už se těším na další příběhy a je to super, že dodržuješ nějaký harmonogram přidávání kapitol ☺️ Nemám ráda, když má někdo rozdělaný příběh a pak nepřidá povídku i měsíc.. u tebe tleskám, že to dodržuješ ☺️👏🏻

7 Petka Petka | E-mail | 1. června 2017 v 23:04 | Reagovat

Skvělá povídka :) to jejich pošťuchování bylo skvělý :-D :-D  :-D

8 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 4. června 2017 v 10:07 | Reagovat

Byla to naprosto úžasná povídka! Škoda, že to končí. Dočkali se ale svého šťastného konce, a to je to hlavní :-)

9 Ladylucifer Ladylucifer | E-mail | 11. listopadu 2017 v 8:40 | Reagovat

Tak tohle byla bezvadna povidka, neuveritelne me bavila 💙 tyhle pasaze jsem milovala i v knizce VA, tak jsem rada, ze mas na toto tema i celou povidku, diky za ni 👍🏻 :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama