Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Domácí mazlíček 9

2. května 2017 v 12:38 | RozaBellaBelikov |  Domácí mazlíček
Romitri spolu sami "doma" + jedná opilá Rose = neskutečně vtipná scénka v koupelněSmějící se


Dal si záležet, aby na ni udělal dojem a podle jejího překvapeného pohledu se mu to zřejmně povedlo. Překvapeně se koukala na prostřený stůl a zapálené svíčky.
"To jsi nemusel."
"Vím, ale chtěl jsem ti vynahradit to odložené rande."
"To nebylo rande!"
"Jak myslíš. Posadíš se?"
Sedla si ke stolu a váhavě si nechala nalít skleničku červeného vína.
"Já nepiju víno, soudruhu."
"Proč ne?"
Trochu se začervenala, ale do očí se mu nepodívala. "Rychleji mi stoupá do hlavy."
Vážně? To si musí pamatovat.
Během večeře se ujišťoval, že má plnou skleničku a popíjel u toho krev. Bylo to skoro jako kdyby byl zase dhampírem a byl na rande. Snažil se jí zpovídat a vyhýbal se odpovědím na otázky kde byl a co dělal. Po večeři se s ní přesunul do obýváku, kde pustil film a protestující Rose si stáhl k sobě. Chvilku se sice bránila, ale nakonec se u něj uvelebila a po chvilce už spokojeně sledovala film a bylo jí jedno kde a hlavně u koho se nachází. Po nějaké době jí odpočívání na jeho hrudi bylo nepříjemné a tak mu složila hlavu do klína. Pevně semknul víčka a snažil se myslet na něco jiného než se uvelebila a přestala se vrtět.
Jeho plán skvěle vycházel, i když mu to nesmírně vadilo, choval se jako dhampíří chudáček, kterým byl předtím a na Rose to zdá se platilo. Přestávala v něm vidět nenáviděného strigoje a postupně si na něj zvykala a uvolňovala se a to bylo přesně to, co chtěl a proto v tom hodlal pokračovat. Vklouzl jí prsty do vlasů a začal si s nimi hrát což u ní vyvolalo podobné chování jako mají kočky. Vystavovala se jeho doteku a několikrát vydala spokojený povzdych. Tohle ho docela pobavilo. Že by jí změnil přezdívku z veverky na kočičku? Vybavil si tu chvíli, kdy se před ním schovala na stromě. Jak roztomile vypadala, když se s ním dohadovala a jak se snažil nezýrat ji pod sukni jako nějaký úchyl, ale beznadějně prohrával. Přeci jenom to byl kus chlapa a ona byla bohyně.
Je to jasné, ta veverka jí zůstane. Bylo to roztomilé.
"To byl tak trapnej konec."
"Promiň, přestalo mě to bavit a tak jsem nedával pozor."
"O nic jsi nepřišel, nestálo to ani za jediný dolar, který na to byl vynaložený."
Posadila se, aby se protáhla a příjemné teplo, které její tělo vydávalo zmizelo. To ne! Pokud jí to nedovolí, tak se zvedat nebude. Když se protahovala a vybírala si na co se budou koukat teď, tak mu zrak padl na sleničku s jejím vínem a podal jí ho. Studovala obal jednoho dvd a tak ho ani pořádně nevnímala a pořádně se napila. Perfektní.
Sklonil se k ní a odhalil její rameno. Pořád ho nevnímala a on toho hodlal využít. Pohladil jí po holé pokožce a pak jí rameno políbil než jí stáhnul ramínko šatů. Teprve to jí probralo. Otočila se na něj a zcela očividně mu chtěla vynadat, ale nedal jí příležitost. Rychle jí políbil a prsty jí vklouzl do vlasů, aby si jí přidržel na místě. Sice chvilku vzdorovala, ale nakonec do něj přestala bušit a i když měla ruce zaťaté v pěst nechala je na místě. Dorážel na ni a čekal kdy jí její potlačovaná touha a alkohol přemůže. Po chvilce se dočkal, když mu váhavě začala na polibek odpovídat. Jako by si nebyla jistá jestli opravdu může. Měl sto chutí jí říct, že může a ještě mnohem víc, ale to by znamenalo odtáhnout se od ní a to neměl v úmyslu. S vrčením si ji přitáhl do klína a nepřestával jí líbat. Několik úžasných minut byl v ráji než ho o to připravila. Sklouzla z něho a pokusila se utéct, ale to jí nedovolil. Chytil ji za zápěstí a prudce jí k sobě přitáhl.
"Kam si myslíš, že jdeš?!"
"To bolí...."
"Odpověz mi!"
Kousala se do rtu a roztěkaně se dívala všude okolo, jen ne na něj a to ho nesmírně dopalovalo. Jen silou vůle se ovládl, aby jí neublížil. Jeho strigojství ho nabádalo, aby použil sílu a vzal si, co chce. Klidně silou, bude-li muset a jen jeho touha nebýt stejný ubožák jako jeho otec ho nakonec vždycky udržela zpět.
"Odpověz!" Zařval na ni, tak hlasitě až nadskočila a pokusila se před ním couvnout.
"Tak to ne, holčičko."
Přitáhl ji k sobě a znovu jí začal líbat, ale tentokrát ho kousla a to tak silně až mu prokousla ret. Odtáhl se od ní a všiml si slz na jejích tvářích. Jak se opovažuje tady brečet?! Nedovolil jí to! Bude dělat jen to, co jí dovolí!
"Budu to brát jako ne...."
Vytrhla mu ruku ze sevření a vrazila mu, tak silnou facku jakou jen dokázala než utekla. Sklopil hlavu a snažil se uklidnit, ale vůbec mu to nešlo.
"Kam si jako myslíš, že jdeš?!"
Rozeběhl se za ní, ale to už se před ním zabarykádovala ve své koupelně. Začal bušit na dveře, ale neotevírala.
"Rozo, otevři ty dveře!"
"Ne!"
"Otevři je!"
"Nikdy! To radši tady umřu hlady než bych je otevřela a viděla ten tvůj ksicht!"
Chtěl na ni znovu křičet, když ho překvapilo, že slyšel zpoza dveří vzlyk. Rose skoro vůbec nebrečela, byla neuvěřitelně silná a jen tak něco jí nerozhodilo. Fakt, že kvůli němu brečí a že ještě před malým okamžikem chtěl na ni použít sílu ho dokonale zchladil. Tohle posral. Tohle kolosálně posral. Bude to muset rychle nějak napravit. Posadil se před její dveře a zády se o ně opřel.
"Rozo, ty pláčeš?"
"Ne, jak tě to napadlo? To jen moje oči z tebe zvrací!"
"Rozo, otevři ty dveře a promluvíme si. Co tam vlastně děláš?"
"Pořádám pohřeb své důstojnosti."
Povzdychl si a bouchl svojí hlavou o dveře. "Chtěl bych ti to vysvětlit..."
"Tak vysvětluj."
"Ale otevři ty dveře. Víš, že moc dobře slyším, jak vzlykáš. Zavřené dveře to neztlumí. Co mám udělat, abys je otevřela?"
"Sundat mi tenhle nesmysl, dát mi klíčky od auta a nechat mě napokoji. Pak možná vylezu."
"Ty víš, že tě nemůžu nechat odejít. Jsem v tom moc hluboko."
"Slyšíš se? Ty ani nedokážeš říct, co ke mně cítíš! Co cítíš?"
"Víš moc dobře, že tě chci."
"Ale proč?"
"Protože jsi krásná, chytrá a silná. Protože se mi líbí, jak se usmíváš a když se urazíš a vztekáš, tak jsi děsně roztomilá."
"Takže mi tu v podstatě tvrdíš, že mě miluješ."
"To bys chtěla slyšet?"
"Chci slyšet pravdu!"
"Nevím jestli bych to nazval láskou."
"No jo, já zapomněla. Strigojové nedokážou milovat. Neví, co je to láska. Oni dokážou jenom chtít."
"Rozo, slyším jak pořád pláčeš. Otevři a promluvíme si o tom."
"Ne, mám tu kamaráda..."
"Koho?!"
"Co je ti do toho?"
Zamyslel se a pak se usmál. "Pana Záchoda?"
"Jsi blbej? Záchod je mužskýho rodu, takže je bezpáteřní chlap jako ty. Kamarádím se s umyvadlem. To je bezpohlavní a nesoudí. Taky není na ničí straně. Líbí se mi jeho přístup."
Nevěřícně zakroutil hlavou. Už by jí neměl pouštět k alkoholu, z žádného důvodu. Tohle přece nemůže normální člověk vymyslet.
"Když vylezeš, koupím ti dům na Islandu."
"Jak nudné."
"A tolik čokolády kolik vážíš."
…. "Není třeba. Našla jsem tu Savo. Píšou tady, že vyřeší všechny problémy v domácnosti."
"Ty se chceš otrávit?!"
"Blázníš? Na mě je toho fajnovýho pitíčka škoda."
"Vylez ven. To tam chceš strávit zbytek života?"
"Vylezu až zdechneš, abych si zatancovala na tvým hrobě!"
Tak takhle to nepůjde.
"Odstup ode dveří. Nerad bych tě zranil."
"Nikam nejdu!"
"Jak chceš."
Na horní části prorazil díru dost velkou, aby jí protáhl ruku k zámku na dveří. Tímhle počínáním ji vyděsil a všiml si, že zalezla pod umyvadlo a chytila se odtokové roury. Otevřel dveře a povzdychl si.
"Vytáhnu tě silou, když budu muset."
Ještě víc se schoulila a tak to bral jako její odpověď. Podřepl a chytil jí za kotníky, i když se ho snažila nakopnout a začal jí tahat ven zatímco se pevně držela.
"Pusť se."
"Ne!"
"Rozo..."
"Nemůžu tu nechat svýho kamaráda! Beze mě má deprese!"
Ignoroval její křik a zatáhl takovou silou až se jí podařilo utrhnout odtokovou trubku. Ihned jí použila jako zbraň a pořádně ho s ní praštila. Rychle jí ji vytrhl z ruky a zahodil, ale ve chvíli kdy jí pustil nohy se pokusila znovu dostat do koupelny. Znovu ji chytil a táhl po zemi do pokoje.
"Pusť mě! Musím za kamarádem! Neboj se, umyvadýlko, hned jsem u tebe! Nepropadej panice!"
Odtáhl ji k posteli na kterou jí posléze hodil.
"Poslouchej. Nechtěl jsem to udělat, vážně. Někdy je dost těžké ty touhy ovládat a ty jsi, tak zasraně perfektní....neměl jsem to dělat."
"To se mi jako omlouváš?"
"Ano."
… "Nevěřím ti."
"Cože?"
"Slyšel jsi dobře. Nevěřím ti. Věděla jsem, že mi celou dobu vykládáš nesmysly abys mě oblbnul, ale já ti na to neskočím!"
"Nelhal jsem ti."
"Přiveď mi jednorožce a uvěřím ti. Ale bez jednorožce si velice nedůvěryhodný. Promiň, ale je to tak."
"Rozo, nebudu tu sedět a hodinu vyprávět o tom, jak moc jsi úžasná a jak moc jsem z tebe vedle, protože by to byla úplná ztráta času a na tobě vidím, že moje kecy poslouchat nechceš. Nebudu se ti tu snažit namluvit, že i strigojové dokážou cítit lásku, protože oba víme, že to není pravda, ale to, co k tobě cítím je tak silné, že by se to k lásce přirovnat dalo...."
"Přestaň to okecávat a dostaň se k jádru dinosaura."
"Říká se k jádru pudla...."
"Prostě jdi k věci!"
"Neměl jsem na tebe, tak tlačit. Omlouvám se ti a pokusím se ovládat, aby se to neopakovalo."
Chvilku ho propalovala pohledem než si poraženě vzdychla.
"Co jsem taky čekala od strigoje. Budiž. Pokusím se, odpustit ti to. Jen nečekej zázraky. Co jsi udělal, bylo neodpustitelné."
"S tím mohu žít. Je tu, ale jedna věc na kterou se tě chci zeptat."
Podezřívavě si ho přeměřila. "Jaká?"
"Reagovala si až příliš přehnaně. Ublížil ti někdo?"
"Co?! Ne."
"Dobře, musel bych ho zabít. A pokusil se?"
"Ne."
Zamyšleně ji sledoval, když mu na mysl začala přicházet ta jediná možná myšlenka. Ale bylo by to možné? Aby někdo jako ona...někdo z koho vášeň vyzařuje jako hmatatelná věc, jako zářivá aura na kresbách andělů?
"Ty jsi...ty jsi panna?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 2. května 2017 v 13:57 | Reagovat

Tak toto bolo perfektné :D To savo ma dostalo a Dimitriho myšlienkové pochody sú úžasné :-) Zbožňujem túto poviedku. Už sa teším na Roseinu reakciu, aj na zásah dhampírov s Lissou a Adrianom :-)

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 2. května 2017 v 14:04 | Reagovat

To jejich poštuchování se mi líbí :-D

Moc super kapitolka :-)

3 Anabel Anabel | E-mail | 2. května 2017 v 14:47 | Reagovat

Jestli to děláš podle knihy, tak je a to se bude hodně divit 😀
Super díl. Těším se na další kapitolu 😍☺️

4 E.m.m.a E.m.m.a | 2. května 2017 v 16:30 | Reagovat

Tak dobře jsem se dlouho nezasmála. Ta Rose byla perfektní. Skvělá kapitola, moc se těším na pokračování.

5 Petka Petka | E-mail | 2. května 2017 v 21:17 | Reagovat

Úžasná kapitola :D ty jejich hlášky jsou úžasný, nejlepší byla opilá Rose :D :D :-D

6 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 2. května 2017 v 21:22 | Reagovat

Dokonalý!!! :-D
"Neboj se, umyvadýlko, hned jsem u tebe! Nepropadej panice!" :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama