Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Nevěsta z pekla 3

10. června 2017 v 10:30 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla
Jedna zajímavá hodina tělocviku a trochu vzrušení v soukromí, které Rose rozproudí její ďábelskou krev....Smějící se


V tělocvičně ji posadil na žíněnku kam si elegantně sedla s překříženýma nohama jako slušně vychovaná mladá dáma v póze naprosté bezbranosti a naivity. Měl sto chutí sednout si před ni, aby ji ochránil před chlípnými pohledy, ale ovládl se. Rose se uměla o sebe postarat a upřímně litoval každého, kdo by se jí pokusil ublížit.
"Dojdu se převléknout. Potřebuješ něco?"
"Tebe."
Povzdychl si a prohrábl si vlasy. "Myslím to vážně."
"Já taky."
"Hned jsem tady."
Odešel se převléknout a za chvilku byl zpátky. Mezitím se dostavili studenti a začali se před ní "nenápadně" předvádět a protahovat, ale ona o ně nezavadila ani koutkem oka. Copak se všichni zbláznili? Dělali jako kdyby neviděli ženu několik let!
Už se chystal, že je okřikne, když se Rose na něj otočila a její tváře nabrali rudý nádech. Červenala se? Démonky se mohou taky červenat? Rozhodl se od ní odpoutat pozornost.
"Tak si dáme deset koleček kolem tělocvičny! Honem!"
Skoro všichni nespokojeně zasténali, ale dali se do pohybu. Rose celou dobu sledovala dění okolo a vypadala lehce v rozpacích, což studenty rozpalovalo a jeden druhého předháněli. Nikdy je neviděl takhle motivované. Bylo to skoro až děsivé. Byli tak motivovaní, že by smetli celou armádu strigojů jako nic a ani se u toho nezapotili. Když hodina pomalu končila, tak většina mlela už z posledního. To měli z toho předvádění.
"Dimitri! To je úžasné! Umí toho tolik! To si je všechno naučil ty?" Rose celá nadšená vyskočila a doběhla k němu. Studenty ignorovala.
Ve chvíli, kdy to slyšeli, tak se většina sebrala jako kdyby vůbec unavení nebyli. Cvoci. Už jí nesmí dovolit chodit na vyučování.
"Do šaten! Za chvíli máte další hodiny!"
Ve chvíli kdy osaměli, tak si uvědomil jak moc blízko mu Rose je a vypadalo to, že si to uvědomila i ona, protože se zákeřně usmála a během chvilky mu podrazila nohy. Skončil rozpláclý na zemi a ona mu seděla obkročmo na klíně.
Má tak krásnou tvář. Tak dlouhé řasy a ty pronikavé tmavé oči, kterými vidí až na dno duše. Jsou všichni démoni, tak krásní a okouzlující? Nemůžeš odolat démonnímu kouzlu..zdá se, že jsem to konečně plně pochopil...
"Prosím vrať se se mnou do pekla, Dimitri. Budu ti moct dát vše o čem jsi kdy snil..."
Pomalu se k němu skláněla a její hypnotické oči ho stále sledovaly. "Dimitri..."
Skoro ho políbila, když ho několik odkašlání vyrušilo. Omámeně zamrkal a podíval se po zdroji. Celá třída je pobaveně sledovala, několik dívek se červenalo při pohledu na to v jaké pozici se nacházeli. Kluci místo toho vypadali, že budou vraždit, tedy ne všichni. Někteří vypadali spíš pobaveně.
Sundal Rose ruce z jeho hrudi a když se zvedal, tak pomohl na nohy i jí.
"Nemáte náhodou vyučování? Nebo nám snad chcete dělat svědky?"
Její hlas byl jako prásknutí bičem. "Rose!" Sledovala jak se rychle vydávají splnit její příkaz a pak se usmála. "Promiň, jen jsem žertovala."
Došel se převléknout a pak se vydali spolu na oběd, kde na ně už měla čekat Lissa. Ta na ni mávala od stolu kde jim držela místo. Rose k ní z vesela došla.
"Tak jak se ti líbilo na hodině? Kluci nemluvili o ničem jiném než o tom jak jsi byla nadšená z jejích výkonů."
"Jejich? Nevšimla jsem si, že by byli nějak zvlášť skvělý. To Dimitri byl úžasný."
"Jsi tak krutá. Asi jsi jim zlomila srdce."
"Jejich problém. Jediné srdce, které mě zajímá je to Dimitriho. Ostatní ať jdou k čertu."
V klidu se dala do jídla. Zrovna pila, když se objevil Christian.
"Mluvil jsem s tetou. Nebyla nadšená z toho, že máš dívku, Dimitri."
V tu chvíli Rose vyprskla pití a rozkašlala se. "V pořádku?"
"Jo. Kdo je jeho teta?"
"Rose? Je z tebe cítit tvůj hněv. Je skoro jako zářivá aura...."
Její tvář se vyhladila a objevil se úsměv. "Vážně?"
"Děsivé. Dokáže tak rychle měnit výrazy....." zamumlal Christian a ona ho odměnila vzteklým pohledem.
"Rose, nemáš se čeho bát. S Tashou jsem nikdy nic neměl a nemám ani v úmyslu. Je to dobrá kamarádka a myslet o ní v jiném smyslu je docela divné, abych byl upřímný."
"Dobře. Věřím ti a nenechám si kvůli takové hlouposti zkazit chuť k jídlu. Protože nevím jak ty, ale já mám hlad."
Nad tím se zasekl. Myslela hlad jako hlad nebo hlad jako hlad? Přeci jenom od doby, co je na akademii měla jen normální stravu a když ji našel tak říkala o tom, že se vydala na povrch na lov. Bude si s ní muset o tom promluvit a zjistit víc o jejím způsobu krmení. Nadával si do hlupáků, že ho to mělo přeci napadnout jako první, ale dělo se toho tolik, že z ní byl v jednom kuse zmatený.
Jen co oficiálně skončilo vyučování, tak se omluvil Lisse, chytil Rose za zápěstí a táhnul ji do jejich pokoje. Rose to očividně pobavilo, protože se zachichotala jako malá holčička. Když si všiml, jak na ně lidi civí, tak si uvědomil, jak to muselo vypadat a tak zpomalil do normálního kroku, ale nepouštěl ji.
"Nestyď se, Dimitri. Oni to pochopí. Je to lidské. Lidé nemyslí na nic než na moc, peníze a sex."
"Ne všichni a já nejsem, tak úplně člověk."
"Jsi dhampír, jsi půl na půl. No a co? Pořád máš blíž k člověku než já i přesto, že-"
Odmlčela se a zakroutila hlavou. "To nic. Zapomeň na to."
"Rozo..."
"Zapomeň na to radši sám než ti tu vzpomínku z hlavy vymažu sama!"
"Dobře, nebudeme o tom mluvit. Stejně je něco důležitějšího na co se chci zeptat."
"Na co?"
"Na tvůj hlad."
"Před chvílí jsem jedla. Byl jsi u toho."
"Tenhle jsem nemyslel a ty to víš moc dobře."
"Co chceš vědět?"
"Všechno. Už tě to nenechám zamluvit."
"Tak dobře."
"Jednou za čas se musíme nakrmit energií, jinak zemřeme v obrovských bolestech a proto se vydáváme na lovy. Někdy dotyčnou osobu zabijeme, někdy ne. Záleží na jedincích. Všichni ovládáme určitý množství magie. Někdo silnější a jiný zase tolik ne. Pravou rukou používáme magii a levou se krmíme."
"Jak?"
"Stačí jediný dotyk."
"Viděl jsem tě, jak se dotýkala několika lidí levou rukou a nic se jim nestalo."
"Protože jsem se nechtěla krmit. Kdybych chtěla, poznal bys to."
"Jak?"
"Kůže v okolí dotyku zestárne, skoro zešedne a popraská jako kámen. Když dotyčného zabijeme, z toho místa se jeho tělo začne rozpadat na prach. Pokud ne, tak kromě únavy po nás nezůstane ani stopa. Ale pokud jde o tebe, tak se nemusíš bát, že bych ti ublížila. Mohu si brát tvoji energii aniž bych ti nějak ublížila. Vůbec to nepoznáš."
"Jak?"
"Líbáním. Pářením."
"Už je to tady zase! Proto chceš se mnou spát? Kvůli...jídlu?"
"Ne, kvůli tomu, že jsi můj manžel."
"Nejsem."
"Zatím."
"Nemůžeš mě přinutit, abych se..abych s tebou prováděl nějaký svatební rituál o kterém jsi mluvila poprvé."
"Nechci tě přinutit silou."
Chtěl se jí ještě ptát, ale otočila se k němu zády a přešla k oknu, kterým dovnitř proudilo sluneční světlo. "Taková krása." Prsty přejela po okenní tabulce a než se nadál, tak se jí prodloužily vlasy, objevily se v nich rohy a ze zad vyrostla křídla. Omámeně se na ni koukal, ale ignorovala ho a k jeho překvapení se stočila na zemi jako kočka a vyhřívala svá křídla na sluníčku. Občas s nimi pohla jako kdyby si tím rovnala pírka tak, aby se prohřály všechny.
Došel k ní jako kdyby byl zhypnotizovaný pozvedl ruku a po těch hebkých pírkách ji pohladil. Spokojeně vydechla a opatrně je roztáhla, aby si je mohl lépe prohlédnout.
"Máš, tak nádherná křídla."
Pootočila hlavu a spod přivřených víček se na něj podívala. Vypadala podivně křehce. Chtěl jí pohladit po vlasech, když ho najednou zaujaly její rohy a tak se jich zlehka dotkl. Zasténala a její tváře zrudly.
"Ublížil jsem ti?"
"To nic. Jen..."
"Jen?"
"Jsou citlivé, hodně. Navíc..dovolit někomu, aby se dotýkal tvých rohů...je to velice intimní. Démony to vzrušuje."
"Och, promiň. Nevěděl jsem."
"Nevadí, jsi zvědavý. Klidně to můžeš zopakovat, zvládnu to."
Chvilku váhal, ale nakonec znovu položil ruku na původní místo. Přejel pomalu po celé jejich délce. Od temene hlavy kde začínali až po týl kde se vlnily směrem od hlavy, jinak kopírovaly tvar její hlavy. Byli černé a jakoby tvořené pláty, které překrývaly vždy ten předchozí. Něco jako u pásovce. Očekával, že jejich povrch bude hrubý, ale byly hladké jako sklo.
Podíval se jak je na tom Rose a překvapeně se díval na její zarudlé tváře, mělké dýchání a prokousnutý ret do krve. Hruď se jí prudce zvedala a klesala.
"Rose?"
Zvedla k němu zamlžené oči a on konečně pochopil, jak to myslela, že je to dost intimní. Šlo na ní vidět, že je hodně vzrušená a přitom byla plně oblečená a on nedělal nic kromě toho, že se jí dotýkat na hlavě, pokud to tak mohl říct.
Pohled jejích očí ho hypnotizoval, nemohl odolat. Nikdy nic tak vzrušujícího neviděl a on nemohl jinak. Musel ochutnat. Musel vědět jaké to je, když ji doopravdy políbí. Nevěděl, co to do něj vjelo, jako kdyby to ani nebyl on. Sklonil se k ní a než stihl ovládnout svoje tělo, tak ji políbil.
Vydala tak vzrušující zasténání, že si ji musel přitáhnout blíž k sobě. Vklouzl rukou mezi její křídla a přitáhl ji těsně k sobě. Pak se najednou probral a odstrčil ji od sebe.
"Co jsi mi to udělala?"
"Cože?"
"Omámila jsi mě, stejně jako ses o to pokusila předtím. Nesnaž se to popřít."
"Neudělala jsem to úmyslně. Omlouvám se."
Postavila se a během chvilky byla ve své lidské podobě. "Víš, když jsem v lidské podobě. Moje síly démona jsou limitované a tak je pro mě mnohem jednodušší se ovládnout, ale když jsem ve své normální...je to těžké. Jdu na vzduch."
Překvapeně se díval jak zmizela v modrých plamenech. Vrátila se překvapivě brzo a rozpačitě si přejížděla dlaní po paži a dívala se do země.
"Chtěla bych se ti omluvit, Dimitri. Nehledě na polehčující okolnosti, přehnala jsem to a omlouvám se. Neměla jsem to dělat."
"Přijímám tvoji omluvu."
"Děkuji."

ooOoo

"Ani náhodou! Jdu s tebou!"
"Jseš morojka, nemůžeš jít se mnou na obchůzku okolo pozemků!"
"Jsem démon pokud jsi zapomněl!"
"Na to se zapomenout nedá."
"Pokud ti jde o tohle, tak budu pro lidské oko neviditelná. Uvidíš mě jen ty."
"Proč na tom, tak zoufale trváš?"
"Protože ten nižší démon, co mě chytil do pasti si může přijít pro tebe."
Povzdychl si a nakonec se podvolil. Stejně by šla, i kdyby jí to zakázal. Proto procházel pozemky jako vždycky a ignoroval Rose, která vedle něj kráčela ve svém oblečení ve kterém ji našel. Naštěstí stále v lidské podobě a pro ostatní neviditelná.
Mumlala si něco a nad její rozevřenou dlaní plápolal modrý plamen. Už měli skoro dokončenou obchůzku, když zaslechl rychle se blížící kroky. Otočil se připravený bojovat, když ho překvapilo koho vidí.
"Tasho...."
"Ahoj, Dimko."
Rose vztekle zavrčela, když ji viděla a všiml si, že se její drápy prodlužují. "Smáznu ti ten úsměv z tváře pekelným ohněm, couro." Ještěže ji Tasha neviděla ani neslyšela. Nevěděl jak by to vysvětloval.
"Co tu děláš, Tasho? Mám zrovna obchůzku a Rose na mě čeká. Slíbil jsem, že se brzy vrátím."
"Tak je to tedy pravda."
"Ano. A co tu vlastně děláš? Přijela jsi za Christianem?"
"Ano, jsem tu do zítřka. Pak zase musím jet."
"Pojď, promluvíme si raději cestou." Nenápadně se rozhlédl, ale k jeho překvapení tam Rose nebyla. Kam šla?
Měl z toho nepříjemný pocit a když se blížili k akademii a viděl tam stát Rose a mluvit s Albertou, tak se ten pocit zhoršil. Nesměl, ale na sobě dát nic znát a tak se jen usmál a pokračoval v cestě k nim.
"Dimitri, zrovna jsem si povídala tady s Rose. Neměl by jsi tu chudinku nechávat samotnou. Ještě by ti jí mohl někdo přebrat."
"Jako ty například?"
"Nebránila bych se tomu."
Rose se zasmála a z lehka jí položila ruku na rameno. "Lichotíš mi, Alberto, ale musím ti bohužel zlomit srdce. Patřím jen a jen Dimitrimu."
"Vím. Teda upsala bych duši ďáblu, aby ses takhle dívala na mě."
"Neříkej dvakrát."
Její vtip pochopil jen on.
"A kdo je to tady s tebou?"
Její hlas zněl laskavě, ale on slyšel tu ostrost v něm. Byla pěkně naštvaná.
"Natasha Ozerová, teta Christiana, ale můžeš mi říkat Tasho."
"Těší mě, slyšela jsem toho o tobě spoustu."
"Opravdu? Jen ty dobré věci doufám."
"Kdo ví. Mimochodem jsem Rose Hathawayová."
"Hathawayová? Nejsi příbuzná s tou skvělou strážkyní?"
"Strážkyní?"
"Jo, Janine Hathawayová. Jedna z nejlepších. Znala jsem ji, podporovala názor, že by i morojové měli bojovat se strigoji a cvičit se v používání magie. Chudinka. Zemřela před lety, krátce po tom, co pochovala dceru."
"To je smutné. Ale ne, s tou ženou nemám společného nic."
"Tak to se omlouvám, vypadáš jako ona, ale jsi morojka takže..."
Když to teď Tasha zmínila, tak musel uznat, že Rose trochu jako Janine vypadala. Aspoň, co si dokázal z jejích rysů vybavit. Neznal Janine, tak dobře jako Tasha. Proč by, ale říkala, že s ní nic společnéhho nemá, když jí byla očividně podobná?
"Nic se neděje. Teď by mě spíš zajímala jiná věc."
"Ano?"
"Jak dlouho chceš hrát laskavou kamarádku, když se očividně snažíš získat mého muže?"
"Tvého muže?"
"Ano. Dimitri je můj a ty s tím nic nenaděláš."
"Rose! Co to říkáš? Myslím, že by ses měla omluvit."
"Dobře. Omlouvám se."
Věděl, že to nemyslela upřímně, ale spokojil se s tím, aspoň se snažila.
"Říct omlouvám se nestačí! Sebereš mi muže snů a ještě máš tu drzost jednat se mnou jako se špínou!"
"Pokud ti to nestačí, pak zemři."


Podaří se Dimitrimu zastavit Rose dřív než námi všemi "oblíbenou" Tashu zabije?
Já osobně bych ji nechala zdechnout jak prašivého psa, jak se tak říká, ale tohle rozhodnutí patří DimitrimuMrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarus Sarus | 10. června 2017 v 11:29 | Reagovat

Boze vazne mas yplne uzasne napady :-D jen at se ji Rose radsi zbavi zavcas nez jim Tasha nadela zase problemy :-? Uz se tesim na dalsi kapitolu :-)

2 Jackie Jackie | 10. června 2017 v 12:21 | Reagovat

Tak by som si priala aby Rose Tashu zlikvidovala... Mohla by ju "zjesť" :D Ale ako poznám Dimitriho nejako sa mu podarí Rose presvedčiť aby ju nechala :-? Úžasná kapitola :-) Neviem sa dočkať pokračovania :-) Táto poviedka ma baví viac a viac ;-)

3 Anabel Anabel | E-mail | 10. června 2017 v 14:48 | Reagovat

Jako vážně, rohy jako nějaká intimní věc? Kde na to chodíš, já bych to nikdy nevymyslela- Super!! 😍❤️😂☺️
A je to tu. Tasha přijela, co provede tentokrát?
Zajímalo by mě, kdyby Rose po čase sama odešla, jak by bylo smutno Dimitrimu a on by si to uvědomil pozdě a zkoušel ji najít 😁😔 Ale to radši nedělej 😁
Furt se chlamu, když Rose flirtuje s Albertou 😁

4 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 10. června 2017 v 15:58 | Reagovat

Klidně ať Taša zdechne, nic jinýho si za ty svoje podlosti nezaslouží. :-D

5 Daisyrose Daisyrose | Web | 10. června 2017 v 16:24 | Reagovat

Ať Rose klidně Tašu zabije. Nikomu by to nevadilo.
Rose do toho. :-D  :-D
Tahle povídka je čím dál lepší. Jen tak dál :-D

6 petra petra | 10. června 2017 v 20:26 | Reagovat

No neviem Taši by sa asi viac páčilo v očistci, nech si s ňou Rose nešpiní ruky! Strašne sa teším na pokračovanie :-)

7 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 11. června 2017 v 15:58 | Reagovat

Neni Rose Sukuba?

Dost mi tahle povídka připomíná knížky Sukuba.

To Rosino páření je super :-)

8 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 11. června 2017 v 21:25 | Reagovat

Rose si s tím pářením nedá pokoj. :-D A Dimitri ji vůbec zastavovat nemusí, ať Tašu třeba promění v trojhlavou ropuchu :-D
To jak se Dimitri dotknul jejích rohů ji strašně připomnělo knihu Dvůr mlhy a hněvu. Nebyla tam nějaká ta inspirace? :-)

9 Missax Missax | 11. června 2017 v 23:23 | Reagovat

Mas super napady, taky mi to trochu pripomina Sukubu, ale o to je to zajimavejsi. Jsem zvedava, jak dlouho ji zvladne Dimitrij odolavat, nez se do ni zamiluje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama