Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Nevěsta z pekla 4

12. června 2017 v 4:12 | RozaBellaBelikov |  Nevěsta z pekla
Tak, co se stalo Tashe? Zemřela nebo ne?Smějící se A pak se taky dočkáme útoku na Dimitriho a Rose v akci....


Přešla k ní a přiložila jí levou ruku k obličeji. Tasha překvapeně zakřičela a její tvář popraskala.
"Rose! Okamžitě přestaň! Přestaň nebo zemře!"
Pohrdavě si odfrkla, ale ruku odtáhla a přiložila ji k ústům. Požitkářsky si olízla ukazováček a sledovala očividně vyklepanou ženu před sebou.
"Co to s ní je?! Co je zač?!"
"Rose, proč jsi to udělala?"
"Ještě jednou ho nazveš svým v jakémkoliv kontextu a dokončím, co jsem načala a zabiju tě. Teď mi zmiz z očí a už se nikdy nevracej."
Tasha se zděšeně otočila a dala se na útěk. Chvilku ji nechala a pak si přejela dvěma prsty přes čelo, opřela je o bříško palce nehtama a pak s nimi kmitla směrem k Tashe aniž by pohla rukou. Tasha se zastavila a zatvářila se zmateně.
"Co jsi jí udělala?"
"Vymazala paměť. Nebude si tu poslední část rozhovoru pamatovat."
"Proč jsi to udělala?"
"Lidé jsou pouze zásobárny jídla, stejně jako pro vás zvířata. Je špatné jíst něco, co potřebuju k životu?"
"Ale tohle jsi přehnala. Neměla bys to dělat."
"Dobrá. Slibuji, že nebudu jíst lidi, když mi na oplátku slíbíš, že se staneš mým ženichem."
Hned na to ho opustila a odešla. Byl zmatený a šokovaný a nevěděl, co ještě. To, co se teď stalo...
Rose se vrátila až když už skoro spal. Osprchovala se a lehla si k němu.
"Pokud ti na ní záleží, tak..nechám ji být."
"A kde jsi byla?"
"Zkontrolovat zda jsem jí vymazala z paměti všechno důležité."
"A to bylo...?"
"To, co bylo důležité. Dobrou noc."
Během chvilky už spala a nemluvila o tom. Tak se musel smířit s tím, že se nic dalšího nedozví a šel spát taky.
Další den byla podivně krotká a zamlklá. Chtěl se jí zeptat co se děje, když zaslechl Lissu jak se baví s Christianem. "...to mě mrzí, že musela tvoje teta, tak brzy odjet, ale pokud jí nebylo dobře, tak je to tak lepší. Potřebuje klid a odpočinek a zase jí bude dobře..."
"...pak se to odvíjí podle toho jaké množství si z něj vezmeš, ale dříve či později to nakonec lidské tělo vykompenzuje. I když se do té doby bude cítit dost zesláble a nemocně...."
"Rose?"
Během chvilky se zvedla a došla k němu. "Ano?"
"Co jsi doopravdy udělala, Tashe?"
"To, co jsi sám viděl. Říkala jsem ti, že se bude cítit zesláble a nemocně, ale že to není trvalé. Krmila jsem se z ní a tak je unavená. Jí samotné to určitě připadá jako chřipka nebo nějaké virové onemocnění. Nic vážného, ale přesto unavující. Vyspí se, zrelaxuje a bude se cítit lépe. Uvidíš. Je to vše, co tě trápí?"
"Přísaháš, že bude v pořádku?"
Zatla čelist a prudce odvrátila obličej, její ruce se zatly do pěstí, ale mlčela.
"Je to moje dlouholetá kamarádka a i když k ní nic necítím, tedy ne takového, co by si přála, tak mi na ní jistým způsobem stále záleží."
"Přikázal jsi mi přece, abych jí nezabíjela a to jsem splnila, víc po mě nežádej."
Omluvila se ostatním, že je trochu unavená a klidným krokem odkráčela a ani se na něj nepodívala.
Možná to přehnal, ale nemohla se mu přece divit, že si chtěl být jistý. Neměl s jejím světem žádné zkušenosti a nelíbilo se mu získávat veškeré informace za chodu.
"Vy jste se s Rose pohádali?"
Zmateně se podíval na Lissu, která ho sledovala se smutným úsměvem.
"Ne. Proč si to myslíš?"
"Vypadala hodně smutně. V jejích očích...byl tam takový truchlivý výraz jako kdyby...já nevím.... přišlo mi to jako kdyby její oči odráželi smutek celého světa...."
"Už při probuzení vypadala unaveně. Možná chytila stejného bacila jako Tasha. Přeci jenom s ní přišla do kontaktu."
"Asi máš pravdu, muselo se mi něco zdát."
"Raději ji zajdu zkontrolovat. Jen tak pro jistotu."
Co se tu dělo? Co měla Rose proti Tashe, že by ji klidně zabila? Proč vypadala smutně? Kvůli tomu, že jí vynadal, že jí nevěřil? Možná to bylo tím. V pokoji nebyla, tak kde by mohla být? Chvilku přemýšlel a pak ho napadla ještě strážcovská chatka. Pokud nebude tam, tak se musela z pozemků dostat pomocí magie a to ji pak nemá šanci najít dokud se sama nevrátí a to se mu nelíbilo. Měl o ni zvláštní strach. Věděl, že je ďábel, no spíš jeho dcera, ale to slovíčkařil. Určitě bude v pořádku, dokáže se o sebe přece postarat. Když už byla chatka na dohled, tak se z nevysvětlitelných důvodů rozeběhl a vpadl prudce dovnitř, ale nikdo tam nebyl.
"Není tady."
Vyšel ven a přemýšlel jestli ji má ještě hledat na pozemkách nebo se vydat do jejich pokoje a počkat na ni, když ho najednou obklopil ohnivý kruh, který ho donutil zastavit na místě.
"Je to on?"
"Není pochyb. Půjdeš s námi, smrtelníku."
"Nevím proč bych měl někam chodit. Nevím s kým a nevím kam."
"Za naším pánem, má s tebou plány. Seberte ho."
Připravil se do bojové pozice, ale než se k němu stihli dostat, tak se před ním objevila Rose. "Tomu říkáš oheň?" Jedním mávnutím ruky plameny zmodraly, ale kroužící muže to nezastavilo. Pořád kolem nich koužili a vybírali nejlepší chvíli pro útok.
"Na vás nebudu plýtvat přeměnou, zvládnu vás i v lidské podobě."
Obezřetně je sledoval a jejich červené oči ho znervózňovaly. Nejen duhovky, ale i bělmo měli červené. Sice ne tak intenzivně, ale bylo to rozptylující a ta aura, která z nich vyzařovala...
"Hmph. Zase ty."
"Chápu. Dala sis na něj bezpečnostní kouzlo, které tě upozornilo na to, že je v nebezpečí. Chytré."
Pohlédl za ty muže a všiml si postavy, která stála za plameny. Obličej měla z části zakrytý kapucí, takže jediné, co bylo vidět byl úšklebek na plných rudých rtech. Rose tam stála s ledově klidným výrazem.
"Zmizte, vy hrubiáni. Nestůjte mi v cestě. Mé ledové srdce vám neprokáže lítost."
Postavila se do lehkého bojového postavení s pravačkou nataženou před sebe. Obezřetně si jednoho po druhém přeměřovala a otáčela se na místě, kdykoliv připravena k útoku.
"Pořádně se poučíte." Její úsměv byl děsivý, ale podivným způsobem ho uklidnil.
Poté k sobě srazila podpatky, narovnala se jako kdyby měla za zády pravítko, levou ruku měla ohnutou v lokti a pravou nad ní švihnula jako kdyby jí hladila aniž by se jí dotkla. Plameny zesílily a kruh se zvětšil. Postava v pozadí uskočila než jí plameny odřízly únikovou cestu, ale zůstala sledovat dění. Rose pozvedla pravačku a otočila ji dlaní vzhůru... "Tancujete mi dlani, vy malé ubohé loutky. Tančete do hodiny své zkázy...", ruku sevřela v pěst a dva z těch mužů pohltily modré plameny a během chvilky se s křikem rozpadly jejich těla na prach. Neměl, ale čas to příliš sledovat, protože si od těla držel ty, co se snažili využít jejího rozptýlení a odchytit ho.
"On je můj. Dejte od něj ty svoje špinavé ruce pryč."
Máchla rukou a další pohltily plameny a na její tváři se objevil vskutku ďábelský úsměv. "Poslouchejte. Mé jméno je Rosemarie Isabelle. Princezna zkázy před kterou se plazí dokonce i temnota."
Konečně se vzpamatovali a začali na ni útočit, ale vyhýbala se jejich útokům jako kdyby tančila. Další se na ni vrhl, ale odrazila se od země a pravou rukou se dotkla temene hlavy jednoho z nich a použila ho jako odrazový můstek, aby se dostala za dalšího. Během chvíle je postupně pálila na prach.
"Tady hra končí, prohlašuji šachmat a tím pádem i konec téhle temné hry."
Poslední z mužů dopadl na zem kde jeho tělo postupně dohořelo a zmizelo. Podíval se po té postavě, která očividně byla velitelem, ale už se stahovala do stínů.
"Šach mat. Přede mnou se neschováš."
Ačkoliv řekla, že před ní se neschová, tak stejně tu záhadnou osobu nechala zmizet.
"Jsi v pořádku?"
"Já? To bych se měl ptát tebe."
"Je mi dobře, děkuji. Půjdeme?"
V klidu kráčela pryč a čekala až se k ní připojí. Rychle ji doběhl a chytil ji za zápěstí.
"Je pravda, co říkali? Mám na sobě nějaké kouzlo, které jsi na mě dala?"
"Svým způsobem ano."
"Svým způsobem?"
"Ano, ve chvíli, kdy jsi mě zachránil, tak se u nás vytvořilo něco jako pouto...neviditelná niť. Nijak ti to v ničem nebrání a k ničemu tě to nenutí. Jediné, co to dělá je, že mě upozorňuje na to zda jsi nebo nejsi v bezpečí a dovede mě to k tobě. Jinou funkci než takový alarm to nemá, nemusíš mít obavy."
"Dobře, věřím ti."
"Co jsi tady dělal? Pochůzku nemáš nebo snad ano?"
"Ne, hledal jsem tě."
"Mě? Proč?"
"Chtěl bych se omluvit. Nebylo to, tak že bych ti nevěřil, ale prostě-"
"Jsi měl strach o jinou ženu. Nic jsi nepochopil pokud si myslíš, že by ses mi měl omlouvat za to, za co ses omlouval."
Znovu se dala na odchod a vypadala smutně. "Rose, mě na tobě záleží. Měl jsem o tebe strach a tak jsem tě hledal..."
Během chvilky zmizela, stejně jako to několikrát udělala během jejího souboje a hned na to cítil její paže kolem pasu, když ho zezadu objala. "To jsem ráda. Ani nevíš, jak se mi ulevilo."
"Pojď, půjdeme. Budeme se muset připravit na cestu do kostela."
"Kostel?"
K jeho překvapení vypadala docela nesvá. "Děje se něco?"
"Někdo jako já..nesmíme do kostela vstoupit..."
"To jsem nevěděl, ale mohlo mě to napadnout."
"Lehnu si a počkám na tebe. Co bych si tak měla vzít na sebe? A měla bych vůbec něco mít?"
Držela se ho za ruku, ale vypadala myšlenkama na míle daleko. Povzdechl si. Už to tady bylo zase.
Celou mši myslel jen na ni. Vypadala, tak smutně, když říkala, že do kostela nemůže. Jako kdyby chtěla vědět jak to v kostele vypadá. Měl by se jí na to zeptat.
Když to skončilo, tak se Lisse omluvil, že jde za Rose, protože jí není moc dobře. Nechtěl, aby věděla proč nepřišla a tak pravý důvod zamlčel a řekl, že Rose je nemocná. Požádala ho jen, aby ji pozdravoval a popřál brzké uzdravení než ho poslala za ní. Došel do pokoje a našel Rose spát na posteli. V klidu oddychovala a vypadala naprosto nevinně a bezbraně. Nechal ji v klidu a potichu se převlékl a dal se zatím do čtení. Když se probudila, tak odložil knihu a usmál se na ni.
"Ahoj."
"Ahoj. To už jsi zpátky?"
"Ano, nevěděl jsem, že tě můj vkus na knihy uspává."
"Nudila jsem se a tak jsem si vzala něco na čtení a pak jsem usnula ani nevím jak. Není to moje vina."
"Nezlobím se. Je ti lépe?"
"Ano, jen jsem byla asi vyčerpaná. Spotřebovala jsem tolik energie...možná je jen dobře, že jsem byla nakrmená."
"Nakrmená?"
"Ano, tvým polibkem přece."
"Taky ses krmila z Tashy."
"Ale ta nebyla tak chutná a výživná jako ty."
"To byla lichotka?"
"Byla."
Všiml si, že se jí klíží víčka. "Je ti dobře?"
"To nic, jen malá závrať, protože jsem dlouho pořádně nejedla a dost jsem se vyčerpala..."
"Cože?"
Rychle se k ní přesunul, ale během chvilky byl zády na matraci a Rose byla nad ním. "Jsi skutečně mým rytířem v lesklé zbroji a na bílém koni, jak se tak říká, ale podle toho, co čteš spíš hrdina Divokého západu."
Sklonila se k němu, aby ho dráždila rty na krku, ale pokud se chtěl ovládnout, tak ji musel ze sebe dostat. Chytil ji a než se stihla vzpamatovat, tak ji dostal pod sebe a přišpendlil ji na posteli.
"Jsi rád dominantní, Dimitri? Stačilo říct...ráda se ti poddám..."
Cítil jak se mu naplo tělo a raději z ní slezl a stáhl se do bezpečné vzdálenosti. Stále si nebyl jistý, že by se s ní chtěl spojit způsobem jakým chtěla. Povzdechla si, ale pak se jí úsměv vrátil.
"Jdu si dát sprchu, jestli chceš přidej se."
"Snažíš se mě zničit?"
"Snažím se tě svést."
Přešel k ní a dal jí pramen za ucho. "Mučíš mě tím. Slibuji, že si to nechám projít hlavou a až se rozhodnu, tak budeš první kdo se to dozví."
"Opravdu?"
Vypadala jako dítě, které dostalo vyjímečný dárek a on se musel usmát. "Opravdu."
Chytil ji za zátylek a přiblížil se k ní. Viděl jak přivřela oči v očekávání polibku, ale místo na rty ji políbil na čelo. "Jsi tak roztomilá." Opřel si čelo o její, ale ona najednou vykřikla a odskočila od něj a upadla na zem.
"Rose? Rozo! Co je ti?"
Nevěřícně si přiložila ruku na čelo a zadívala se na něj. "Ty..máš na sobě svěcenou vodu?"
"Svěcenou vodu?"
Zamyslel se a pak mu to došlo. Když vešel do kostela, tak se pokřižoval rukou namočenou ve vodě.. ve svěcené vodě! Šokovaně se podíval na stále sedící Rose, která si stále ještě držela ruku u čela. Zorničky se mu rozšířily, když si konečně všiml pomalu mizícího a slábnoucího dýmu, který proklouzával mezi jejími prsty a zadržovaných slz v jejích očích.
"Jsi zraněná?"



Bude Rose v pořádku?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 12. června 2017 v 8:28 | Reagovat

Dúfam, že bude Rose v poriadku :-( Je krásne, že si už uvedomuje, že mu na nej záleží :-) Som zvedavá kto na Dimitriho vlastne zaútočil a prečo. A som rada, že Tasha zmizla 8-) Už sa teším na pokračovanie :)

2 Kulisek129 Kulisek129 | E-mail | 12. června 2017 v 8:34 | Reagovat

Ajaj! Svěcená voda. Snad to Rose moc neublížilo.
Ale Tašu měla vycucnout celou :-)

3 petra petra | 12. června 2017 v 12:45 | Reagovat

Dúfam, že bude ok , každopádne si to mala Taša odniesť viac! :-)

4 Verca Verca | 12. června 2017 v 20:02 | Reagovat

Bodaj by tashu zabila....nezaslúži si žiť....pekné sa nám rose začína rozžhavovat A nie je to vôbec zle :-D  :-D

5 Anabel Anabel | E-mail | 13. června 2017 v 14:19 | Reagovat

Věděla jsem, že ji nezabije.. to by ji Dimitri neodpustil 😔 Už aspoň Rose ví, že Dimitrimu na ni záleží ❤️☺️😁 A jejda... svěcená voda 😔😂
Taková otázečka- Uvidíme někdy Lucifera? 😈😀

6 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | Web | 13. června 2017 v 18:19 | Reagovat

[5]: ano :-) až přijde vyčinit Dimitrimu, ale detaily si nechám pro sebe :-D  :-D

7 Jackie Jackie | 13. června 2017 v 18:31 | Reagovat

[6]: ouuuu... kedy asi? (O koľko kapitol?) :)

8 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 13. června 2017 v 19:16 | Reagovat

[6]: Chudáček Dimitrij :-D  :-D  :-D

9 Anabel Anabel | E-mail | 13. června 2017 v 22:15 | Reagovat

[6]: Ale no tak.. 😁 Aspoň řekni přibližně číslo kapitoly 😝☺️

10 RozaBella, Prue RozaBella, Prue | Web | 14. června 2017 v 6:49 | Reagovat

[7]: a [9]: odhadem asi za pět kapitol, plus mínus :-D

11 Jackie Jackie | 14. června 2017 v 6:53 | Reagovat

[10]: :-D To bude paráda :D Už sa neviem dočkať :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama