Strážkyně může zemřít, ale její duše kráčí dál.

Začala jsem znovu žít 2

14. března 2018 v 19:16 | RozaBellaBelikov |  Začala jsem znovu žít
Po delší odmlce konečně kapitolka se kterou bych byla dějově spokojená Mrkající




"To je..úžasné. Srdce se vrátilo do původní tepové frekvence a zklidnil se i její dech. Teplota klesá. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Uděláme několik testů a uvidíme."
Trvalo to několik dní, ale nakonec k jejich nesmírnému překvapení a radosti otevřela oči. Bohužel v tu nejhorší možnou dobu. Stál u ní doktor, aby jí znovu odebral krev, když najednou otevřela oči, ve vteřině zhodnotila situaci a využila toho, že už není připoutaná. Během několika málo okamžiků ležel doktor na zemi v bezvědomí, společně se dvěma sestřičkama a čtyřmi strážci. Křik, ale přilákal Dimitriho s Fenrirem a oba teď stáli proti zuřivě se tvářící Rose. Ta je sledovala přes závoj vlasů a pokaždé, když se k ní pokusili dostat, tak zuřivě vrčela a oháněla se po nich.
Fenrir jí chvilku sledoval než se uchechtl a povolil postoj.
"Vítej zpátky, Valkýro."
Rose překvapeně zamrkala, než se narovnala. "Kdo?"
"Ohh, promiň. Rose. Pamatuješ si na mě? Doktor říkal, že možná budeš trochu zmatená až se probudíš. Jsem Vladimir. Pracujeme spolu v týmu. Jsme strážci-lovci a ty jsi naše velitelka. Valkýra je tvoje krycí jméno, stejně jako je moje Fenrir. Vzpomínáš si?"
Oba sledovali, jak se otočila k oknu a nepřítomně zírala ven než se zamračila. "Ne."
"To nevadí. Nechceš si znovu lehnout? Byla jsi skoro měsíc v bezvědomí a skoro celou dobu na pokraji smrti."
Chvilku počkal a nakonec se dočkal. Po několika dlouhých minutách se nakonec pohnula a vrátila se do postele, ale stále vypadala jako rozzuřené zvíře zahnané do kouta, kdykoliv připravené zaútočit.
Takhle to trvalo několik dní, pořád byla až moc neuvěřitelně napnutá, ale aspoň dovolila doktorům i sestrám přiblížit se k ní, i když je neustále sledovala a dokazovala jim, že jediný špatný pohyb a zabije je.
"Ahoj, Rose. Stále tak napnutá?"
Vždycky byli lovci považováni za sebevrahy, ale Fenrir mezi nimi vynikal a jak se Dimitrimu a ostatním dostalo vysvětlení, to byl ten důvod proč byl její pravou rukou a zastupoval ji vždy, když z nějakého důvodu nemohla velet.
Oba se přeměřovali pohledy než se k jejich šoku Rose uchechtla a znovu se podívala z okna.
"Páni, nepokusila ses mě roztrhat. Zřejmně děláme pokroky. Vzpomínáš si na něco?"
Prudce se na něj zahleděla a její výraz jasně napovídal, že kráčí po tenkém ledě.
"Ne, ale na lámání vazu je potřeba veliké síly a spousty energie a já doplňuji svoje zásoby až žalostně pomalu."
"Jasně, že jo. Oficiálně jsi byla pět minut po smrti..."
To ani nemusel připomínat. Pět nejhorších minut v jeho životě. Dokud se lapavě nenadechla. Lissa se svíjela na zemi, držela se za hrudník a plakala, že pouto je pryč, že Rose je mrtvá. Bylo to děsivé a trýznivé. Pohled na to lámal srdce.
"..no a zbytek času jsi byla na pokraji života."
"Vím o tom. Překročila jsem hranici mezi životem a smrtí a už vím, co se na druhé straně skrývá. Díky tomu mám nový pohled na svět."
"Co je na druhé straně?"
Odvrátila zrak od okna a podívala se na ně těma nejstaršíma očima, které kdy viděli. Její tvář byla jako tváře ze starých obrazů znázorňující slavné bitvy proti strigojům. Tvář povýšená, chladná a lehce znuděná světem, přesto předpokládající, že se svět podřídí její vůli. Vypadala zároveň staře a mladě, laskavě i lehce nepřístupně a nějakým zvláštním způsobem naprosto nádherně.
"To není starost živých. Dozvíte se to až příjde ten čas."
Její následné mrknutí bylo pro něj zpomalené, ikdyž se mu to určitě jen zdálo, ale když od nich odvracela tvář, po jejím zvláštním děsivém i když nádherném výrazu nebylo ani památky. Její tvář byla podivně pokojná a uvolněná.
Fenrir se k jeho cti rychle vzpamatoval a odkašlal si. "No to je jistě zajímavé, ale proto tu nejsme."
"Vidíte to slunce? Je tak krásné..."
Nevypadala, že by ho vnímala, ale nakonec se k nim otočila a pohledem střelila k jeho kapse.
"Co jsi mi to přinesl ukázat, Fenrire?"
"Jak víš, že-?"
"To není odpověď, kterou jsem čekala."
Musel si odkašlat, aby mohl promluvit a pomalu k ní přešel zatímco vytahoval ze své kapsy pouzdro na disk, tak aby na něj dobře viděla a nezaútočila na něj v domnění, že tahá zbraň. Ale ona byla klidná a zdálo se, že byla jeho pomalými pohyby spíš pobavená.
Sledovala jak vložil disk do přehrávače a společně na televizi sledovali obraz.
"Co je to?"
"Tvůj dárek k Vánocům. Každému jsi jeden udělala. I jeden pro sebe, abychom nezapomněli na to dobré, co se nám stalo."
Sledovala záběry každého z nich, jak se míhaly jeden přes druhého. Všechny byli černobílé dokud se tam neobjevil ten její, který byl barevný, tak aby každému dokázal, kdo je hlavní hvězdou tohohle disku.
"Proč pouštíš tohle?"
"Chci zpátky tu ztřeštěnou holku, která se řítila po silnicích Novosibirsku se strigoji za nárazníkem, smála se tomu a ještě si zpívala Nas ne dogonyat."
"To jsem neudělala."
"Ale ano, udělala. Předpokládám, že to tam je taky. Vždycky tě ta vzpomínka přivedla k záchvatu smíchu a celý den sis tu písničku broukala."
Sledovali několik fotek než se objevil záběr, který je šokoval. Muselo to podle oblečení být nedlouho po jejím odchodu, ještě toho dne.
"Jaké je tvé jméno?"
"Rosemarie Hathawayová."
"Kolik máš značek?"
"Dvě molnijské a jedna zvjezda."
"A znak slibu, ne?"
"Ta trocha bezvýznamného inkoustu nestojí za řeč."
"Zabíjela jsi i bez poct. Kolik jich bylo?"
"62. Když už to musíte vědět."
Všichni zalapali po dechu a zahleděli se na ni, ale ignorovala je a sledovala sama sebe.
"Proč o tom u dvora nevědí?"
"Nic jim do toho není, stejně si o mě nikdy nemysleli nic hezkého. Jsem pro ně jen někdo, kdo nechce být jejich krvavá děvka."
"Proč jsi chtěla k nám?"
"Chci dělat to, co je správné bez ohledu na to, co si myslí oni. Pokud mě chtějí zavřít do archivu, kde by můj talent zahálel...jejich mínus. Pokud mě nechcete...vaše mínus. Nepotřebuju ničí povolení dělat to, k čemu jsem byla vycvičena."
"Dobrá odpověď, mé dítě. Teď už zbývá jen jedna věc, takový menší rituál. Pojď sem."
Přešla k němu a společně se zadívali přes okraj střechy. "Vidíš tu díru ve zemi? Skoč do ní a jsi naše."
"To je všechno?"
"Ano."
"Dobrá, tak z cesty."
Otočila se k nim zády, udělala pár kroků zpět než se otočila, rozeběhla a skočila šipku dolů. Sledovali, jak zmizela v otvoru v zemi.
"Ani se nezeptala jestli tam je záchranná síť nebo tak něco."
"Zdá se, že jsme našli někoho, kdo je povede do boje bez váhání. Naši Valkýru. Snad se ta naše smečka nebude bránit jejím rozkazům."
"Viděl jsi to co já, Odine? Pokud ji nebudou poslouchat, nakope jim prdele na jednu hromadu."
Žena si vytáhla cigaretu a hned si ji zápalila, hned na to si ji muž přitáhl do náruče.
"Miluju, když mluvíš sprostě."
Uchechtla se a sledovala několik záběrů z jejich základny. Tréninky, souboje...ale i několik záběrů z akcí, kde sice byli neustále v ohrožení života, ale poté, co dokončili úkol, tak jeden druhého pošťuchovali.
"Na někoho, tak malého, jsi docela dobrá."
"Tss. Proklouzneš jim pod rukou, když se otočí, zamáváš jim, znovu uhneš a pak řekneš: Tam jsem byla, tak před hodinou. To bys nevěřil, jak moc je to nasere."
"Věřil, děláš to všem v jednom kuse."
"Kdybych řekla, že mě to mrzí...lhala bych."
Všichni se zasmáli, pokropili těla vodou od alchymistů a sledovali, jak se těla mění na prach.
"Už jsme ti řekli, že občas jsi magor?"
"Tenhle týden asi šestkrát."
"Sedmkrát."
"Píšu si."
"Do deníčku?"
"To bys chtěl vědět."
"Hlavně vidět."
"Kdybych někdy něco takového někdy sepsala..no řekněme, že jen ze čtení toho bys byl do konce života v pozoru."
Se smíchem se otočila k odchodu. "Kecáš."
"To se nikdy nedozvíš. Tak jdeme, lemry...máme misi..."
Rozeběhli se za ní a obraz se změnil, teď seděla v autě, vedle ní Fenrir a ona se pochechtávala.
"Hlavně, že ti to nezkazilo náladu. Ostatní je setřásli, ale nám asi pokoj nedají."
"Myslíš?"
"Co tě to proboha napadlo na chyceného strigoje připevnit trhavinu, strčit ho do jejich doupěte a říct: Běž a bav se. Jsi normální?"
"Ne, ale stálo to za to a zkus říct, že ne."
Fenrir se rozesmál a plácnul jí po stehně. "Au, tu nohu budu ještě potřebovat."
"Abys ji mohla omotat kolem mých boků ve víru vášně?"
"Abych ti mohla prokopnout-"
Zakryl jí pusu a zasmál se. "Takové slova se k dámě nehodí."
Přehnaně se rozhlédla okolo. "Žádnou nevidím."
Ohlédla se a znovu se rozesmála než si začala broukat a pak i zpívat.
"My utečeme, nás nedohoní. Pryč od nich, pryč od domova. Noc nás povede, skrýší nám budou stíny od oblaků. Za oblaky nás nechytí, nás nezmění. Nemůžou chytit hvězdy rukama! Nebe upustí noc na tvou dlaň, nás nedohoní, nás nedohoní. Nebe upustí noc na tvou dlaň, nás nedohoní, nás nedohoní......My utečeme, vše půjde lehce. Noc opadne, nebe se vyjasní a prázdno je na křižovatkách a prázdno nás nedohoní. Nemluv moc, oni nepochopí. Jenom bez nich, jenom ne špatně. Radši jinudy, ale ne zpátky. Nás nedohoní...."
Někdy v půli se Fenrir se smíchem přidal a chytil její ruku na řadící páce. Po chvíli sebou auto škublo, ozvala se rána a Rose se zamračila, Před nimi se pomalu začaly rojit auta a byla i za nima. V dálce zahlédla, že v půli je most zaplněn auty.
"Zdá se, že je to nakonec pravda. Opravdu se nás budou snažit odchytit a probudit. Ale nevím, jak tebe, ale mě živou nedostanou. Jdeš do toho?"
"Jseš si jistá?"
"Ano."
"Tak jdeme na to."
Všichni kromě lovců zalapali po dechu a sledovali, jak Rose vjela na most a pak strhla řízení než se objala s Fenrirem. Auto prorazilo zábradlí a začalo padat do řeky.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 petra petra | 14. března 2018 v 20:26 | Reagovat

Wau, teda nič v zlom, ale aj Voloďom by jej to asi klapalo! Inak úžasná kapitolka, neviem sa dočkať pokračovania! :-D

2 Jackie Jackie | 14. března 2018 v 22:28 | Reagovat

To bolo úžasné :D Už sa moc moc moc teším na pokračovanie :)

3 Lenka Lenka | 14. března 2018 v 22:39 | Reagovat

Prekrasna kapitola, uz se nemohu dockat pokracovaní :-)  :-)

4 Ladylucifer Ladylucifer | E-mail | 16. března 2018 v 9:48 | Reagovat

Tohle je proste nejdrsnejsi Rose ever 😃 ja z ji nemuzu 🙈😃 ale je skvela, moc me bavi 😉👍🏻 jsem zvedava, jak to bude mit s Dimitrim 😊

5 Pewtra Pewtra | E-mail | 20. března 2018 v 16:25 | Reagovat

Velice mne zajímá, jak to bude pokračovat, jestli tohle je jen začátek, tak jsem velice zvědavá na pokračování.

6 levitra 10 mg prezzo levitra 10 mg prezzo | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 20:01 | Reagovat

Can you tell us more about this? I'd want to find out more details.

7 vardenafil 20mg vardenafil 20mg | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 22:35 | Reagovat

Thanks in favor of sharing such a nice thinking, article is good, thats why i have read it completely

8 vardenafil 20mg vardenafil 20mg | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 5:22 | Reagovat

Its pleasant comical YouTube video, I every time go to visit YouTube website in support of humorous videos, as there is much more information available.

9 levitra online levitra online | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 1:12 | Reagovat

YouTube video clips are well-known in whole globe, as it is the biggest video sharing website, and I turn out to be too happy by watching YouTube videos.

10 Missax Missax | Neděle v 12:44 | Reagovat

Krasna kapitola, trochu je mi teda lito Dimitrije. Asi bude dlouho trvat, nez Rose bude zase Rose a rozvzpomene se, ze? :) tak nejak nevim, zdali se rozhodne vratit se ke dvoru a normalnim strazcum, nebo bude dal nasazovat svuj krk, asi bude rozhodujici, pro koho se rozhodne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama